7 C 13/2019

Plný text

Okresní soud v Pardubicích rozhodl předsedkyní senátu Mgr Jitkou Novákovou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně bytem adresa žalobkyně zastoupená advokátkou titul. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovaným: 1/ celé jméno žalované, narozená dne datum bytem adresa žalované zastoupená advokátem titul. jméno jméno sídlem adresa 2/ celé jméno žalovaného, narozený dne datum bytem adresa žalovaného 3/ celé jméno žalované, narozená dne datum bytem adresa o určení, že žalobkyně je dědičkou zůstavitele, ve vztahu k žalovaným 2/ a 3/ rozsudkem pro uznání,

I. Určuje se, že žalobkyně celé jméno žalobkyně, datum narození, bytem adresa žalobkyně, je dědičkou zůstavitele příjmení příjmení, datum narození, rodné číslo, zemřelého dne 22.1.2018, posledně bytem ulice a číslo, část obce, PSČ obec.

II. Soud schvaluje mezi žalobkyní a žalovanou 1/ tento uzavřený smír: Určuje se, že žalobkyně celé jméno žalobkyně, datum narození, bytem adresa žalobkyně, je dědičkou zůstavitele příjmení příjmení, datum narození, rodné číslo, zemřelého dne 22.1.2018, posledně bytem ulice a číslo, část obce, PSČ obec. Žalovaná 1/ se zavazuje nahradit žalobkyni náklady celého řízení částkou ve výši částka do 3 dnů od právní moci tohoto výroku rozhodnutí.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 9.1.2019 domáhala proti žalovaným určení toho, že je dědičkou po zůstaviteli příjmení příjmení, zemřelém dne 22.1.2018. Žalobu odůvodnila tvrzeními, že jedinou dcerou zůstavitele, zůstavitel ji vydědil s tím, že o něj neprojevila žádný zájem a nebyla mu v ničem oporou ve stáří. Žalobkyně s vyděděním nesouhlasí, neboť vyrůstala v úplné rodině, než se vdala, žila se svou matkou jméno příjmení a jméno příjmení a dalšími sourozenci. Po většinu svého života byla přesvědčena o tom, že jejím biologickým otcem je příjmení příjmení (manžel matky) a že její sourozenci jsou jejími vlastními sourozenci. Vše se změnilo až v r. 1999, kdy nejprve sestru žalobkyně a posléze i samotou žalobkyni telefonicky kontaktoval příjmení příjmení a sdělil jí, že je jejím biologickým otcem. Pravdivé informace o svém původu se tak žalobkyně začala dozvídat až ve svých 46 letech. Žalobkyně si s příjmení příjmení domluvila osobní setkání, pozvala ho k sobě domů, kde zůstal celý víkend, postupně jej seznámila se svou rodinou. příjmení příjmení ji jako svoji dceru představil své rodině, žalobkyně s příjmení příjmení byla nadále v kontaktu, navštěvovali se, frekvence návštěv byla limitována vzdáleností jejich bydlišť. Vztah mezi žalobkyní a příjmení příjmení nemohl dosáhnout stejné kvality a intenzity jako běžný vztah otce a dcery, který se jinak vytváří od narození, žalobkyně se přesto k němu chovala vždy slušné, s úctou a respektem, přijala jej do své rodiny. příjmení příjmení požadoval, aby se žalobkyně s manželem k němu přestěhovali, to odmítli, nechtěli takovou životní změnu, měnit práci, bydlení, vzdálit se od svých blízkých a přátel, naopak jmenovanému nabízeli, aby se přestěhoval on k nim, to však kategoricky odmítl. příjmení příjmení měl tendenci žalobkyni v jejím věku vychovávat, byl k ní velmi kritický, často žalobkyni a jejího manžela poučoval o tom, jak by měli žít a hospodařit, obtížně přijímal jiné názory, neměl rád, pokud nebylo tzv.„ po jeho“. Osobní kontakt mezi žalobkyní a příjmení příjmení se postupně omezoval, na překážku byl zdravotní stav obou a o osobní kontakt J. příjmení i přestal jevit zájem. V kontaktu však zůstali, zejména telefonickém, každé léto jej na pár dní žalobkyně s rodinou navštívila, když častější kontakt J. příjmení ani nevyžadoval. příjmení příjmení, ač byl otcem žalobkyně, své otcovství popíral, muselo být určeno soudně, dále příjmení příjmení bylo na žalobkyni určeno výživné ve výši 150 Kč, které takto hradil do 18 let věku žalobkyně. příjmení příjmení omezil plnění svých vyživovacích povinností pouze na placení výživného, poprvé žalobkyni kontaktoval až v jejích 46 letech. Není tak dán žádný důvod pro vydědění žalobkyně. Na skutečnosti, že se mezi žalobkyní a příjmení příjmení nemohl rozvinout plnohodnotný vztah otce a dcery, neměla a nemohla mít žalobkyně žádnou vinu. Naopak jednání zůstavitele, kterým chtěl svou dceru vydědit, bylo v rozporu s dobrými mravy.

2. Z připojeného spisu t.s. sp.zn. spisová značka ve věci dědictví po zůstaviteli příjmení příjmení, datum narození, rodné číslo, zemřelém dne 22.1.2018, posledně bytem ulice a číslo, část obce, PSČ obec, vedeném pověřeným soudním komisařem titul. jméno příjmení, notářem v obec, soud zjistil, že příjmení příjmení sepsal vlastnoruční listinu o vydědění, kdy vydědil svou dceru celé jméno žalobkyně (žalobkyni), jako důvod vydědění uvedl, že žalobkyně o něj neprojevuje žádný zájem, není mu žádnou oporou ve stáří. Dále zůstavitel sepsal vlastnoruční závěť, v rámci níž k dědění ohledně domu v část obce na příjmení s veškerým zařízením a příslušenstvím povolal žalovanou 1/, ohledně osobního automobilu s nákladním přívěsem povolal k dědění žalovaného 2/. K dědění byli tedy, ať již ze zákona či ze závěti, povoláni neteře zůstavitele celé jméno žalované (žalovaná 1/), celé jméno žalované (žalovaná 3/), celé jméno žalovaného (žalovaný 2/). Žalobkyně namítala, že listina o jejím vydědění je neplatná, proto byla usnesením ze dne 5.10.2018, č.j. číslo jednací vyzvána, aby ve stanovené lhůtě dvou měsíců od právní moci tohoto usnesení podala žalobu proti žalovaným celé jméno žalované, celé jméno žalovaného a celé jméno žalované, o určení, že je dědičkou zůstavitele, usnesení nabylo právní moci dne 28.11.2018.

3. Žaloba byla podána včas.

4. Pravomocným usnesením Okresního soudu v Pardubicích ze dne 21.1.2019 bylo žalovaným uloženo, aby se ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení usnesení vyjádřili, zda nárok uplatněný v žalobě uznávají či nikoliv. Žalovaní byli v souladu s ust. § 114b odst. 5 o.s.ř. poučeni o následku nesplnění uložené povinnosti. Usnesení bylo žalovaným řádně doručeno do vlastních rukou spolu s návrhem za použití fikce, a to dne 31.12.2019 žalovanému 2/, dne 25.1.2019 žalované 1/ a 3/. Žalovaní 2/ a 3/ se však ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení shora uvedeného usnesení k žalobnímu návrhu nevyjádřili a v této lhůtě soudu ani nesdělili, jaký vážný důvod jim v tom brání. Vzhledem k této skutečnosti měl soud v souladu s ust. § 114b odst. 5 o.s.ř. za to, že nárok, který byl žalobou proti žalovanému uplatněn, žalovaní 2/ a 3/ uznávají, a proto vůči nim rozhodl podle § 153a odst. 3 o.s.ř. rozsudkem pro uznání.

5. Podle § 153a odst. 1 o.s.ř. uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok nebo základ nároku, který je proti němu žalobou uplatňován, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání. Dle odst. 4 téhož ustanovení jen pro vydání rozsudku pro uznání nemusí být nařízeno jednání.

6. Žalovaná 1/ nejprve nárok žalobkyně sporovala, následně tyto účastnice v průběhu řízení uzavřeli ve věci smír a navrhli soudu jeho schválení.

7. Podle 99 odst. l, 2 o.s.ř. připouští-li to povaha věci, mohou účastníci skončit řízení soudním smírem. Soud rozhodne o tom, zda smír schvaluje; neschválí jej, je-li v rozporu s právními předpisy.

8. Smír žalobkyně a žalované 1/ není v rozporu s kogentními právními předpisy, když nárok žalobkyně soud po právní stránce posoudil dle dle ust. § 1476 o.z., § 469a odst. 1 písm. b), § 476 odst. 1, § 477 odst. 1, § 479 obč. zák. Rovněž tak ujednání o nákladech řízení je v souladu s ust. § 146 odst. l písm. a) o.s.ř., soud proto uzavřený smír mohl schválit (výrok ad. I.). Proti výroku I. rozsudku ze strany žalovaných 2/ a 3/ lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení písemně, dvojmo, prostřednictvím Okresního soudu v Pardubicích ke Krajskému soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích. U odvolání proti rozsudku pro uznání jsou odvolacím důvodem jen vady, uvedené v § 205 odst. 2 písm. a) o.s.ř., t.j., že nebyly splněny podmínky řízení, rozhodoval věcně nepříslušný soud I. stupně, rozhodnutí soudu I. stupně vydal vyloučený soudce (přísedící), nebo soud I. stupně byl nesprávně obsazen, ledaže místo samosoudce rozhodoval senát, a skutečnosti nebo důkazy, jimiž má být prokázáno, že nebyly splněny předpoklady pro jeho vydání (§ 153a, § 205b o.s.ř.). Proti výroku II., kterým byl schválen smír není odvolání přípustné /výrok I./.