7 C 13/2019

Plný text

Okresní soud v Pardubicích rozhodl předsedkyní senátu Mgr Jitkou Novákovou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně bytem adresa žalobkyně zastoupená advokátkou titul . jméno příjmení sídlem adresa proti žalovaným: 1/ celé jméno žalované , narozená dne datum bytem adresa žalované zastoupená advokátem titul . jméno jméno sídlem adresa 2/ celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného 3/ celé jméno žalované , narozená dne datum bytem adresa o určení, že žalobkyně je dědičkou zůstavitele, ve vztahu k žalovaným 2/ a 3/ rozsudkem pro uznání, <b>I. Určuje se, že žalobkyně [celé jméno žalobkyně], [datum narození], bytem [adresa žalobkyně], je dědičkou zůstavitele [příjmení] [příjmení], [datum narození], [rodné číslo], zemřelého dne 22.1.2018, posledně bytem [ulice a číslo], [část obce], [PSČ] [obec].</b> <b>II. Soud schvaluje mezi žalobkyní a žalovanou 1/ tento uzavřený smír:</b> <b>Určuje se, že žalobkyně [celé jméno žalobkyně], [datum narození], bytem [adresa žalobkyně], je dědičkou zůstavitele [příjmení] [příjmení], [datum narození], [rodné číslo], zemřelého dne 22.1.2018, posledně bytem [ulice a číslo], [část obce], [PSČ] [obec].</b> <b>Žalovaná 1/ se zavazuje nahradit žalobkyni náklady celého řízení částkou ve výši [částka] do 3 dnů od právní moci tohoto výroku rozhodnutí.</b> 1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 9.1.2019 domáhala proti žalovaným určení toho, že je dědičkou po zůstaviteli [příjmení] [příjmení], zemřelém dne 22.1.2018. Žalobu odůvodnila tvrzeními, že jedinou dcerou zůstavitele, zůstavitel ji vydědil s tím, že o něj neprojevila žádný zájem a nebyla mu v ničem oporou ve stáří. Žalobkyně s vyděděním nesouhlasí, neboť vyrůstala v úplné rodině, než se vdala, žila se svou matkou [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] a dalšími sourozenci. Po většinu svého života byla přesvědčena o tom, že jejím biologickým otcem je [příjmení] [příjmení] (manžel matky) a že její sourozenci jsou jejími vlastními sourozenci. Vše se změnilo až v r. 1999, kdy nejprve sestru žalobkyně a posléze i samotou žalobkyni telefonicky kontaktoval [příjmení] [příjmení] a sdělil jí, že je jejím biologickým otcem. Pravdivé informace o svém původu se tak žalobkyně začala dozvídat až ve svých 46 letech. Žalobkyně si s [příjmení] [příjmení] domluvila osobní setkání, pozvala ho k sobě domů, kde zůstal celý víkend, postupně jej seznámila se svou rodinou. [příjmení] [příjmení] ji jako svoji dceru představil své rodině, žalobkyně s [příjmení] [příjmení] byla nadále v kontaktu, navštěvovali se, frekvence návštěv byla limitována vzdáleností jejich bydlišť. Vztah mezi žalobkyní a [příjmení] [příjmení] nemohl dosáhnout stejné kvality a intenzity jako běžný vztah otce a dcery, který se jinak vytváří od narození, žalobkyně se přesto k němu chovala vždy slušné, s úctou a respektem, přijala jej do své rodiny. [příjmení] [příjmení] požadoval, aby se žalobkyně s manželem k němu přestěhovali, to odmítli, nechtěli takovou životní změnu, měnit práci, bydlení, vzdálit se od svých blízkých a přátel, naopak jmenovanému nabízeli, aby se přestěhoval on k nim, to však kategoricky odmítl. [příjmení] [příjmení] měl tendenci žalobkyni v jejím věku vychovávat, byl k ní velmi kritický, často žalobkyni a jejího manžela poučoval o tom, jak by měli žít a hospodařit, obtížně přijímal jiné názory, neměl rád, pokud nebylo tzv.„ po jeho“. Osobní kontakt mezi žalobkyní a [příjmení] [příjmení] se postupně omezoval, na překážku byl zdravotní stav obou a o osobní kontakt J. [příjmení] i přestal jevit zájem. V kontaktu však zůstali, zejména telefonickém, každé léto jej na pár dní žalobkyně s rodinou navštívila, když častější kontakt J. [příjmení] ani nevyžadoval. [příjmení] [příjmení], ač byl otcem žalobkyně, své otcovství popíral, muselo být určeno soudně, dále [příjmení] [příjmení] bylo na žalobkyni určeno výživné ve výši 150 Kč, které takto hradil do 18 let věku žalobkyně. [příjmení] [příjmení] omezil plnění svých vyživovacích povinností pouze na placení výživného, poprvé žalobkyni kontaktoval až v jejích 46 letech. Není tak dán žádný důvod pro vydědění žalobkyně. Na skutečnosti, že se mezi žalobkyní a [příjmení] [příjmení] nemohl rozvinout plnohodnotný vztah otce a dcery, neměla a nemohla mít žalobkyně žádnou vinu. Naopak jednání zůstavitele, kterým chtěl svou dceru vydědit, bylo v rozporu s dobrými mravy.

2. Z připojeného spisu t.s. sp.zn. [spisová značka] ve věci dědictví po zůstaviteli [příjmení] [příjmení], [datum narození], [rodné číslo], zemřelém dne 22.1.2018, posledně bytem [ulice a číslo], [část obce], [PSČ] [obec], vedeném pověřeným soudním komisařem [titul]. [jméno] [příjmení], notářem v [obec], soud zjistil, že [příjmení] [příjmení] sepsal vlastnoruční listinu o vydědění, kdy vydědil svou dceru [celé jméno žalobkyně] (žalobkyni), jako důvod vydědění uvedl, že žalobkyně o něj neprojevuje žádný zájem, není mu žádnou oporou ve stáří. Dále zůstavitel sepsal vlastnoruční závěť, v rámci níž k dědění ohledně domu v [část obce] na [příjmení] s veškerým zařízením a příslušenstvím povolal žalovanou 1/, ohledně osobního automobilu s nákladním přívěsem povolal k dědění žalovaného 2/. K dědění byli tedy, ať již ze zákona či ze závěti, povoláni neteře zůstavitele [celé jméno žalované] (žalovaná 1/), [celé jméno žalované] (žalovaná 3/), [celé jméno žalovaného] (žalovaný 2/). Žalobkyně namítala, že listina o jejím vydědění je neplatná, proto byla usnesením ze dne 5.10.2018, č.j. [číslo jednací] vyzvána, aby ve stanovené lhůtě dvou měsíců od právní moci tohoto usnesení podala žalobu proti žalovaným [celé jméno žalované], [celé jméno žalovaného] a [celé jméno žalované], o určení, že je dědičkou zůstavitele, usnesení nabylo právní moci dne 28.11.2018.

3. Žaloba byla podána včas.

4. Pravomocným usnesením Okresního soudu v Pardubicích ze dne 21.1.2019 bylo žalovaným uloženo, aby se ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení usnesení vyjádřili, zda nárok uplatněný v žalobě uznávají či nikoliv. Žalovaní byli v souladu s ust. § 114b odst. 5 o.s.ř. poučeni o následku nesplnění uložené povinnosti. Usnesení bylo žalovaným řádně doručeno do vlastních rukou spolu s návrhem za použití fikce, a to dne 31.12.2019 žalovanému 2/, dne 25.1.2019 žalované 1/ a 3/. Žalovaní 2/ a 3/ se však ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení shora uvedeného usnesení k žalobnímu návrhu nevyjádřili a v této lhůtě soudu ani nesdělili, jaký vážný důvod jim v tom brání. Vzhledem k této skutečnosti měl soud v souladu s ust. § 114b odst. 5 o.s.ř. za to, že nárok, který byl žalobou proti žalovanému uplatněn, žalovaní 2/ a 3/ uznávají, a proto vůči nim rozhodl podle § 153a odst. 3 o.s.ř. rozsudkem pro uznání. <i>5. Podle § 153a odst. 1 o.s.ř. uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok nebo základ nároku, který je proti němu žalobou uplatňován, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání. Dle odst. 4 téhož ustanovení jen pro vydání rozsudku pro uznání nemusí být nařízeno jednání.</i> 6. Žalovaná 1/ nejprve nárok žalobkyně sporovala, následně tyto účastnice v průběhu řízení uzavřeli ve věci smír a navrhli soudu jeho schválení. <i>7. Podle 99 odst. l, 2 o.s.ř. připouští-li to povaha věci, mohou účastníci skončit řízení soudním smírem. Soud rozhodne o tom, zda smír schvaluje; neschválí jej, je-li v rozporu s právními předpisy.</i> 8. Smír žalobkyně a žalované 1/ není v rozporu s kogentními právními předpisy, když nárok žalobkyně soud po právní stránce posoudil dle dle ust. § 1476 o.z., § 469a odst. 1 písm. b), § 476 odst. 1, § 477 odst. 1, § 479 obč. zák. Rovněž tak ujednání o nákladech řízení je v souladu s ust. § 146 odst. l písm. a) o.s.ř., soud proto uzavřený smír mohl schválit (výrok ad. I.).