7 C 192/2019

Plný text

Okresní soud v Pardubicích rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Jitkou Novákovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa , obec a číslo - část obce zastoupený advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení Ph.D. sídlem adresa , obec a číslo proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa , obec zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 40 800 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 40 800 Kč s úrokem z prodlení z částky 40 800 Kč ve výši 9,75 % p.a. od 20.5.2019 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Návrh žalobce, aby povinný mu byl povinen zaplatit částku 12 633, 11 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 2 107, 53 Kč, úrok z prodlení z částky 53 433, 11 Kč od 2.3.2019 do 19.5.2019, úrok ve výši 18, 9% p.a. z částky 51 333, 11 Kč od 2.3.2019 do zaplacení, úrok z prodlení z částky 12 633, 11 Kč od 20.5.2019 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 12 783 Kč k rukám JUDr. Ing. [jméno] [příjmení], Ph. D. a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Žalobce požadoval po žalované zaplacení částky celkem ve výši 53 433,11Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnil tím, že jeho právní předchůdce, [právnická osoba], uzavřel dne 1.2.2018 s žalovaným smlouvu o úvěru - vedeném na úvěrovém účtu č. [bankovní účet] - na částku 50 000 Kč. Kromě této jistiny se žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce i úroky z úvěru ve výši 18,90 % p.a. a poplatky za úkony související s poskytnutím a správou úvěru dle Smlouvy a Sazebníku banky, přičemž banka byla oprávněna připisovat vyúčtované úroky z úvěru k jistině úvěru vždy k poslednímu dni každého kalendářního měsíce, při doplacení úvěru a při uplatnění práva na okamžité splacení úvěru. Žalovaný se zavázal dlužnou částku splatit v pravidelných měsíčních splátkách a z tímto účelem udržovat na svém běžném účtu dostatek finančních prostředků. Právní předchůdce žalobce úvěr žalovanému poskytl. Před uzavřením smlouvy jeho právní předchůdce posoudil schopnost žalovaného úvěr splácet, a to na základě zhodnocení informací získaných od žalovaného, který uvedl, že je rozvedený, má uzavřený pracovní poměr na dobu neurčitou, žalovaný měl u právního předchůdce žalobce veden běžný účet, banka tak znala platební morálku žalovaného, výši jeho příjmů a výdajů a vyhodnotila, že žalovaný má dostatečný příjem ke splácení úvěru. Žalovaný sjednané splátky nehradil řádně a včas, právní předchůdce žalobce proto využil svého oprávnění a úvěr ke dni 16.9.2018 zesplatnil. Právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku žalobci na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28.2.2019, a to s účinností ke dni 1.9.2019, postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem odeslaným dnem 25.3.2019. Dlužná částka činí 51 333,11 Kč na jistině (neuhrazený zůstatek úvěru 47 218,41 Kč, připsané neuhrazené úroky z úvěru 4 114,70 Kč), na poplatcích 2 100 Kč, úrocích z prodlení kapitalizovaných ke dni postoupení pohledávky 2 107,53 Kč. Žalovaný na úvěr zaplatil celkem částku 9 200 Kč. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu žaloby nebyla žalovaným – přes upomínání - žádná částka uhrazena.

2. Opatrovník žalovaného sporoval uzavření smlouvy o úvěru, aktivní legitimaci žalobce (neboť nebyl předložen originál smlouvy o postoupení pohledávky), dále namítal, že nedošlo k řádnému posouzení úvěruschopnosti žalovaného ve smyslu ust. § 86 zák. č. 25/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Navrhoval proto zamítnutí žaloby v celém rozsahu.

3. Smlouvou o úvěru ze dne 1.2.2018, Záznamem o poskytnutí a vysvětlení předsmluvních informací, Všeobecnými obchodními podmínkami právního předchůdce žalobce, Ceníkem právního předchůdce žalobce, bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli dne 1.2.2018 smlouvu o úvěru, na jejímž základě právní předchůdce žalobce poskytl žalované úvěr ve výši 50 000 Kč vedený na úvěrovém účtu č. [bankovní účet]. Žalovaný se zavázal splatit úvěr v 22 pravidelných měsíčních splátkách po 2 800 Kč, první splátka byla splatná 5.3.2018, každá další až do úplného zaplacení byla splatná vždy v 5. den každého kalendářního měsíce, úroky byly sjednány pevnou sazbou ve výši 18,90 % p.a., dále bylo ujednáno, že úroky z úvěru budou připisovány k jistině úvěru, stanou se jeho součástí, připsány k jistině budou vždy k poslednímu dni každého kalendářního měsíce, také při doplacení úvěru a při uplatnění práva na okamžité splacení úvěru. Pro případ prodlení žalovaného se splacením jedné splátky úvěru po dobu delší než tři měsíce nebo prodlení se splacením více než dvou splátek, bylo sjednáno oprávnění právního předchůdce žalobce úvěr zesplatnit. Dopisem ze dne 15.8.2018 byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu ve výši 10 500 Kč a upozorněn na možnost využití okamžitého splacení úvěru. Dopisem ze dne 16.9.2018 – rozhodnutí o okamžité splatnosti úvěru spolu s podacím archem bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce úvěr k témuž dni zesplatnil. Výpisem z úvěrového účtu a Stavem úvěru měl soud prokázáno, že žalovaný úvěr čerpal v plné výši dne 1.2.2018 na to převodem na č. účtu [bankovní účet]. Již od měsíce března 2018 žalovaný nebyl schopen řádně sjednané splátky hradit. Žalovaný na úvěr zaplatil celkem částku 9 200 Kč. V žádosti o úvěr ze dne 29.1.2018 žalovaný uvedl, že je rozvedený, bydlí na ubytovně, je zaměstnán na dobu neurčitou od 2.10.2017, dosahuje příjmu 11 240 Kč, žádné výdaje neuvedl, ani splátky jiných úvěrů. Ze zprávy právního předchůdce žalobce měl soud prokázáno, že žalovaný v žádosti o úvěr uvedl, že jeho příjem činí 11 240 Kč, což odpovídalo průměrné příchozí mzdě na účtu žalovaného, žalovaný nedeklaroval žádné životní výdaje, banka stanovila životní výdaje žalovaného po zohlednění jeho situace (typ bydlení, rodinný stav, počet osob v domácnosti) podle svého ekonomického modelu na 5 674 Kč, žalovaný neuvedl žádné splátky v [právnická osoba] ani mimo [právnická osoba], což banka ověřila z interních systémů a BRKI i NRKI, splátka nového úvěru byla 2 800 Kč, příjem žalovaného tak byl dostatečný k pokrytí splátek i životního výdajů / 11 240 – 5 674 – 2 800 = 2 766 Kč Z výpisu z běžného účtu žalovaného č. [bankovní účet] bylo prokázáno, že účet žalovaného u [právnická osoba] byl založen dne 8.11.2017, v měsíci listopadu 2017 zůstatek na účtu činil 9 294 Kč, v prosinci 2017 zůstatek na účtu činil 61,32 Kč. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva jak bylo prokázáno dopisem ze dne 9.5.2019 spolu s podacím lístkem, v němž byla žalovanému poskytnuta lhůta k zaplacení dluhu nejpozději do 19.5.2019.

4. Aktivní legitimace žalobce byla prokázána smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28.2.2019 včetně příloh č. 1-8 (obsahující ověřovací doložky podpisů všech účastníků smlouvy a doložku konverze) spolu se seznamem postoupených pohledávek, dohodou o úplatě a potvrzení o zaplacení kupní ceny. Postoupení pohledávek bylo žalované právním předchůdcem žalobce oznámeno, jak bylo prokázáno dopisem postupitele ze dne 22.3.2019. <i>5. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>6. Podle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.</i> <i>7. Podle § 86 odstavec 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odstavce 2 téhož ustanovení zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.</i> <i>8. Podle § 87 odstavec 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> 9. Podle § 547 o.z. právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. <i>10. Podle § 580 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i> <i>11. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> <i>12. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).</i> <i>13. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> 14. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že žaloba je pouze co do částky 40 800 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % p.a. od 20.5.2019 do zaplacení - důvodná, a to z titulu bezdůvodného obohacení, a ve zbytku proto žalobu zamítl. V řízení bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o úvěru (§ 2395 o.z.), na základě této smlouvy žalovaný obdržel úvěr ve výši 50 000 Kč, který se zavázal zaplatit, nejpozději do 5.12.2019. Žalovaný se poskytnutý úvěr s úrokem a poplatky zavázal zaplatit ve 22 pravidelných měsíčních splátkách. Uzavřená smlouva byla posouzena jako spotřebitelská (§ 1810 a násl. o.z.). Žalovaný své povinnosti vyplývající ze Smlouvy řádně neplnil. Posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr zjevně nebylo provedeno v souladu s ust. § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1.12.2016, když smlouva byla uzavřena dne 1.2.2018 a již od následujícího měsíce žalovaný nebyl schopen řádně úvěrové splátky hradit, přičemž důsledkem je sankce v podobě neplatnosti smlouvy o úvěru. Právní předchůdce žalobce měl v době uzavírání Smlouvy informaci o tom, že žalovaný je zaměstnána s příjmem 11 240 Kč, právní předchůdce žalobce dokonce akceptoval i to, že žalovaný neuvedl žádné životní výdaje, nehodnotil způsob, jakým žalovaný nakládá s finančními prostředky. Výpisy z běžného účtu žalovaného svědčí o tom, že právní předchůdce žalobce dostatečně neposoudil úvěruschopnost žalovaného, který měl u něj sice založen běžný účet, avšak teprve od listopadu 2017, v prosinci 2018 na svém běžném účtu měl zůstatek pouze v řádech desítek korun. Právní předchůdce žalobce nijak dále nevyvodil příslušné závěry vyplývající ze zjištěných údajů k osobě žalovaného, faktické výdaje žalovaného nezkoumal. Pouze jazykový výklad nové právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. by (zejména vzhledem k druhé větě § 87 odst. 1) mohl nasvědčovat, že touto změnou došlo ke změně zákonného důsledku porušení kontinuálně stanovené povinnosti poskytovatele úvěru v tom směru, že nově jím bude nikoli absolutní, ale pouhá relativní neplatnost dotčené smlouvy, kterou, jako takovou, by měl soud zkoumat pouze k námitce spotřebitele. Tento závěr je však vyvrácen rozsudkem Evropského soudního dvora z 5. 3. 2020 ve věci vedené pod sp. zn. C -679/18, jejímž předmětem byla žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím Okresního soudu v Ostravě (Česká republika) ze dne 25. října 2018, došlým Soudnímu dvoru dne 5. listopadu 2018, který jednoznačně uzavřel, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Opatrovník žalovaného zároveň i tuto neplatnost namítl. Vzhledem k tomu, že na základě neplatného právního úkonu poskytnuto plnění ze strany právního předchůdce žalobce žalovanému ve výši 50 000 Kč přichází pouze nárok žalobce (resp. jeho právního předchůdce) na vydání bezdůvodné obohacení ve smyslu ust. § 2991 a násl. o.z. ve výši 40 800 Kč, když u úvěru činila jistina 50 000 Kč mínus žalovaným zaplacených celkem 9 200 Kč. Žalovaný byl žalobcem dopisem ze dne 9.5.2019 vyzván k zaplacení dluhu do 19.5.2019, dostal se tak do prodlení nejdříve dnem 20.5.2019, nikoliv dřívějším dnem tvrzeným žalobcem, je proto v souladu s ust. § 1970 o.z. a nař. vlády č. 351/2018 Sb. povinen hradit úrok z prodlení ve výši 9,75 % p.a. od 20.5.2019 do zaplacení a nikoliv dříve. Žalovaný neprokázal, že by bezdůvodné obohacení vydal soud proto musel žalobě co do částky uvedené ve výroku ad. I. vyhovět a ve zbytku ze shora uvedených důvodu žalobu zamítnout. K námitkám opatrovníka žalovaného soud doplňuje, že nevyvstaly pochybnosti o uzavření smlouvy žalovaným, jehož totožnost byla při sepisu smlouvy o úvěru ověřena z občanského průkazu, měla návaznost i na další finanční produkt žalovaného – běžný účet vedený u téže banky, na nějž přicházely příjmy žalovaného od jeho zaměstnavatele i s označením jména a příjmení žalovaného, číslo občanského průkazu žalovaného se shoduje i údajem uvedeným v žádosti žalovaného o poskytnutí úvěru. K otázce aktivní legitimace lze konstatovat, že na rozdíl od § 524 odst. 1 obč. zák. ustanovení § 1879 o.z. nepředepisuje písemnou formu postoupní smlouvy. Postačí, bude-li postupní smlouva uzavřena ústně či konkludentně. Požadavek písemné formy smlouvy o postoupení pohledávky není zákonem výslovně stanoven ani pro případy, kdy právní vztah, ze kterého postupovaná pohledávka vychází, vyžadoval ze zákona nebo na základě ujednání stran zvláštní formu (§ 560). Postupní smlouva je smlouvou konsenzuální, tedy k postupu pohledávky dojde (není-li vázán na podmínku nebo není-li cedována pohledávka budoucí) okamžikem konsenzu obou smluvních stran, tj. postupitele a postupníka, který byl v řízení listinami uvedenými v bodě 4. odůvodnění prokázán.

15. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. ve spojení s § 142a odst. 1 o.s.ř., neboť žalobce, který v zákonné lhůtě před podáním žaloby zaslal žalované výzvu k plnění, měl ve věci částečný úspěch. Náklady řízení pak představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 2 672 Kč a náklady právního zastoupení, tj. odměna advokáta určená podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., v pozdějším znění. Odměna za úkon právní pomoci činí z tarifní hodnoty v řízení (§ 7 citované vyhlášky) částku 3 260 Kč. Za 5 úkonu právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby, vyjádření ve věci samé ze dne 30.9.2020 dle § 11 odst. 1 písm. a/, d/, 1 x účast u jednání soudu ust. § 11 odst. 2 písm. g/vyhlášky č. 177/1996 Sb., v pozdějším znění) činí odměna advokáta celkem 17 800 Kč. Náhrada hotových výdajů advokáta je pak představována 5 úkony x 300 Kč za režijní paušál (§ 13 odst. 3 citované vyhlášky). K nákladům řízení přísluší podle ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. dále náhrada za DPH ve výši 21%, tj. 3 738 Kč. Jelikož žalobce byl úspěšný ve věci co do 52,8 % z celku (úspěch žalobce činí 76,4 % - úspěch žalovaného 23,6 %), soud přiznal žalobci náhradu nákladů řízení v poměrné výši 12 783 Kč. Pokud žalobce požadoval přiznání odměny i za vyjádření ze dne 22.1.2020 a dále poloviční odměnu za vyjádření ze dne 25.3.2021 dospěl soud k závěru, že se nejedná ani v jednom z případů o vyjádření ve věci samé, které by podléhalo odměně ať již dle § 11 odst. 1, 2 či 3 citované vyhlášky, neboť se v prvém případě jednalo pouze o sdělení k informaci soudu o nezjištěném pobytu žalovaného, ve druhém případě o vyjádření nesouhlasu s postupem dle ust. § 115a o.s.ř. Žádné mimořádné okolnosti případu, pro které by soud ve smyslu § 150 o.s.ř. výjimečně nepřiznal žalobci právo na náhradu nákladů řízení, zjištěny ani tvrzeny nebyly. Lhůta k plnění byla stanovena třídenní dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.