7 C 193/2025

Plný text

Okresní soud v Pardubicích rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Jitkou Novákovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: Jméno žalobce., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený rodné přijmení Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 51 360 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 30 000 Kč s úrokem z prodlení z částky 30 000 Kč ve výši 12,75 % p.a. od 6.8.2024 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Návrh žalobce, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 12 000 Kč, smluvní pokutu ve výši 9 360 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 12 000 Kč od 6.8.2024 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 2 261 Kč k rukám Jméno advokátky do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce požadoval po žalovaném zaplacení částky celkem ve výši 51 360 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnil tím, že prostřednictvím webové stránky www.rerum.cz žalovaný svými kroky ze dne 2.4.2024, 3.4.2024, 16.4.2024, 17.4.2024, 18.4.2024 uzavřel s žalobkyní smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota, dle které žalobce poskytl žalovanému částky: na bankovní účet č. č. účtu dne 02. 04. 2024 ve výši 3 000 Kč, dne 03. 04. 2024 ve výši 7 000 Kč a dne 16. 04. 2024 ve výši 5 000 Kč, vždy pod variabilním symbolem var. symbol a následně na bankovní účet č. č. účtu, a to dne 17. 04. 2024 ve výši 5 000 Kč a dne 18. 04. 2024 ve výši 10 000 Kč, rovněž pod variabilním symbolem var. symbol. Kromě této jistiny se žalovaný zavázal zaplatit žalobci i smluvní úroky za poskytnuté peněžení prostředky ve výši 40 % p.m. z jistiny, úvěr byl žalovanému poskytnut na dobu neurčitou, žalovaný byl povinen splácet každý měsíc, a to vždy nejpozději k 2. dni v měsíci, úrok přirostlý za uplynulé období, jistinu mohl splatit zcela nebo zčásti kdykoliv během trvání smlouvy. Žalovaný se splácení dostal do prodlení, žalobce ho o úhradu opakovaně upomínal. Dne 2.8.2024 byl žalovaný informován o zesplatnění celého úvěru ke dni 5.8.2024 a vyzván k jeho úhradě. Žalobce tak požaduje uhrazení celkové pohledávky ve výši 42 000 Kč, která sestává z jistiny ve výši 30 000 Kč a kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 12 000 Kč, dále úhradu sjednané smluvní pokuty ve výši 0,1 % p.d. z dlužné částky v prodlení za období od 6.8.2024 do 14.6.2025 v kapitalizované výši 9 360 Kč. Žalovaný k ověření příjmů poskytl žalobci výplatní listy, žalobce provedl jeho lustraci ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI a BRKI a neměl tak pochybnosti ohledně úvěruschopnosti žalovaného. Pokud by soud dospěl k závěru, že nárok na zaplacení dlužné částky není důvodný z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, nechť je nárok posouzen jako bezdůvodné obohacení vzniklé na straně žalovaného, na jehož účet byla dlužná částka převedena. Ke dni sepisu žaloby nebyla žalovaným – přes upomínání – žádná částka uhrazena.

2. Soud ve věci rozhodl dle § 115a o.s.ř bez nařízení ústního jednání. Zástupce žalobce souhlasil s rozhodnutí ve věci bez nařízení jednání. Žalovaný byl usnesením soudu ze dne 12.11.202 vyzván ke sdělení, zda souhlasí s procesním postupem podle uvedeného zákonného ustanovení, tedy s rozhodnutím věci bez jeho osobní účasti a bez nařízení ústního jednání. Současně byl poučen podle § 101 odst. 4 o.s.ř. o fikci svého souhlasu s navrhovaným procesním postupem soudu, pokud ve stanovené lhůtě 7 dnů nesdělí soudem požadované stanovisko. Žalovaný soudu ve stanovené lhůtě nezaslal své vyjádření, souhlas s takovým procesním postupem soud podle uvedeného poučení daného žalovanému předpokládal, a proto bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení ústního jednání a bez osobní účasti zástupce žalobce a žalovaného.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Smlouvou o spotřebitelském úvěru č. hodnota, Potvrzeními o provedení transakce, Sdělením právnická osoba. o provedené platbě a majiteli účtu č. č. účtu a č. č. účtu, bylo zjištěno, že žalobce a žalovaný uzavřeli dne 2.4.2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru s možností opakovaného čerpání, na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr na bankovní účet č. č. účtu dne 02. 04. 2024 ve výši 3 000 Kč, dne 03. 04. 2024 ve výši 7 000 Kč a dne 16. 04. 2024 ve výši 5 000 Kč, vždy pod variabilním symbolem var. symbol a následně na bankovní účet č. č. účtu, a to dne 17. 04. 2024 ve výši 5 000 Kč a dne 18. 04. 2024 ve výši 10 000 Kč. Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou, smluvní úrok byl sjednán ve výši 40 % p.m. Žalovaný se zavázal splácet každý měsíc, a to vždy nejpozději k 2. dni v měsíci, úrok přirostlý za uplynulé období, jistinu mohl splatit zcela nebo zčásti kdykoliv během trvání smlouvy. V případě prodlení žalovaného byl žalobce oprávněn přistoupit k zesplatnění úvěru. Osobní údaje uvedené žalovaným byly ověřeny z občanského průkazu, jako jediný další dokument byl předložen výpis z účtu žalovaného za období září - prosinec 2023, z něhož vyplývalo, že jeho příjmy činily přes 20 000 Kč měsíčně. Z výpisu z účtu dále vyplývá, že žalovaný provádí značné možnost sázek (casino-kartač.cz., Tipsport.cz, Chance.cz, Betano, sazka.cz), na účtech byly nulové zůstatky. Žalovaný uvedl, že je svobodný, žije v pronajatém bytě, jeho měsíční příjem činí 28 134 Kč, měsíční výdaje činí 6 500 Kč. Žalobce pro porušení smluvního povinností žalovaným úvěr zesplatnil, jak měl soud zjištěno z dopisu ze dne 2.8.2024 a žalovaný byl vyzván k zaplacení dlužné částky do 3 dnů od doručení dopisu. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván ke splacení celé pohledávky ve výši 93 816,12 Kč nejpozději do tří dnů, jak bylo prokázáno dopisem žalobce ze dne 14.6.2025 s podacím archem.

5. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

7. Podle § 86 odstavec 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odstavce 2 téhož ustanovení zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

8. Podle § 87 odstavec 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

10. Podle § 547 o.z. právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

11. Podle § 580 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

12. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že žaloba je co do částky 30 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % p.a. od 6.8.2024 do zaplacení – důvodná, a to z titulu bezdůvodného obohacení. V řízení bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o úvěru (§ 2395 o.z.), na základě této smlouvy žalovaný obdržel úvěr v celkové výši 30 000 Kč. Uzavřená smlouva byla posouzena jako spotřebitelská (§ 1810 a násl. o.z.). V případě úvěru posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr zjevně nebylo provedeno v souladu s ust. § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1.12.2016. Žalobce měl v době uzavírání Smlouvy sice informaci o tom, že žalovaný dosahuje mzdy přes 28 000 Kč, měl k dispozici výpis z účtu žalovaného, avšak nijak nepracoval s informacemi z nich vyplývajícími, kdy žalovaný nebyl schopen trvale dosáhnout na účtu kladného zůstatku a neustále sázel. Otázkou bydlení, vyživovacích povinností, faktických nákladů žalovaného se žalobce nezabýval, ani žádné jiné listiny vyžadovány nebyly, žalobce tak rezignoval na povinnost mu kladenou ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru.

14. Posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr tedy zjevně nebylo provedeno v souladu s ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a důsledkem je sankce v podobě neplatnosti smlouvy o úvěru. Primárním cílem zákona o spotřebitelském úvěru je ochrana individuálního spotřebitele "před přijetím neuvážených a nezodpovědných rozhodnutí, plynoucích z neznalosti a nedostatečných zkušeností, jakož i osobních morálně volních vlastností a životních i sociálních poměrů spotřebitele, které mohou zásadním způsobem dopadnout na jeho osobní a rodinnou finanční situaci, postihnout jeho majetek a ohrozit uspokojování základních životních potřeb, ekonomickou funkci rodiny a společenský status jejich členů, vč. narušení jejich sociálních vztahů" (viz dohledový benchmark České národní banky č. 1/2014 ze dne 18. března 2014 k výkladu povinnosti věřitele posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů). Spotřebitel je tak chráněn "i před sebou samotným" a vlastním neúměrným zadlužováním, resp. přijímáním takových dluhů, které by v budoucnosti nebyl schopen splácet. Sekundárně je pak chráněn věřitel před vznikem případných v budoucnu nedobytných pohledávek. Spolu s nimi jsou chráněni i další věřitelé, kteří poskytli spotřebiteli finanční prostředky dříve, takže v důsledku případného dalšího zadlužování spotřebitele by mohla být ohrožena jeho schopnost řádně a včas splácet tyto již dříve vzniklé dluhy.

15. Pouze jazykový výklad nové právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. by (zejména vzhledem k druhé větě § 87 odst. 1) mohl nasvědčovat, že touto změnou došlo ke změně zákonného důsledku porušení kontinuálně stanovené povinnosti poskytovatele úvěru v tom směru, že nově jím bude nikoli absolutní, ale pouhá relativní neplatnost dotčené smlouvy, kterou, jako takovou, by měl soud zkoumat pouze k námitce spotřebitele. Tento závěr je však vyvrácen rozsudkem Evropského soudního dvora z 5. 3. 2020 ve věci vedené pod sp. zn. C679/18, jejímž předmětem byla žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím Okresního soudu v Ostravě (Česká republika) ze dne 25. října 2018, došlým Soudnímu dvoru dne 5. listopadu 2018, který jednoznačně uzavřel, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

16. Vzhledem k tomu, že na základě neplatného právního úkonu bylo poskytnuto plnění ze strany žalobce žalovanému ve výši 30 000 Kč, přichází pouze nárok žalobce na vydání bezdůvodné obohacení ve výši 30 000 Kč, když žalovaný na úvěr ničeho nezaplatil. Žalobce se dostal do prodlení dnem 6.8.2024 je proto v souladu s ust. § 1970 o.z. a nař. vlády č. 351/2018 Sb. povinen hradit úrok z prodlení ve výši 12,75 % p.a. od 6.8.2024 do zaplacení. Žalovaný neprokázal, že by bezdůvodné obohacení vydal, soud proto musel žalobě co do částky uvedené ve výroku ad. I. vyhovět a ve zbytku ze shora uvedených důvodu žalobu zamítnout (výrok II.).

17. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. ve spojení s § 142a odst. 1 o.s.ř., neboť žalobce, který v zákonné lhůtě před podáním žaloby zaslal žalovanému výzvu k plnění, měl ve věci částečný úspěch. Náklady řízení pak představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 2 568 Kč a náklady právního zastoupení, tj. odměna advokáta určená podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., v pozdějším znění. Odměna za úkon právní pomoci činí z tarifní hodnoty v řízení až do podání žaloby včetně (§ 7 citované vyhlášky) částku 3 180 Kč. Za 3 úkony právní pomoci (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, předžalobní výzvu dle § 11 odst. 1 písm. a/, d/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., v pozdějším znění) činí odměna advokáta celkem 9 540 Kč. Náhrada hotových výdajů advokáta je pak představována 3 úkony x 450 Kč za režijní paušál do podání žaloby včetně (§ 13 odst. 4 citované vyhlášky). Jelikož žalobce byl úspěšný ve věci co do 16,80 % z celku (úspěch žalobce činí 58,40 % - úspěch žalovaného 41,60 %), soud přiznal žalobci náhradu nákladů řízení v poměrné výši 2 261 Kč. Žádné mimořádné okolnosti případu, pro které by soud ve smyslu § 150 o.s.ř. výjimečně nepřiznal žalobci právo na náhradu nákladů řízení zjištěny ani tvrzeny nebyly. Lhůta k plnění byla stanovena dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. třídenní. Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání, písemně, ve dvojím vyhotovení, ve lhůtě 15 dní ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, ke Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích, prostřednictvím Okresního soudu v Pardubicích. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí.