7 C 208/2020

Plný text

Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Jitkou Novákovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa žalobce zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení se sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované se sídlem adresa státního zastupitelství za níž jedná název žalované anonymizována dvě slova obec se sídlem adresa žalované o zaplacení částky 44 000 Kč s příslušenstvím <b>I. Návrh žalobce, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 44 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 87 000 Kč od 20. 6. 2020 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>II. Žalobce je povinen nahradit žalované náklady řízení ve výši 3 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> 1. Žalobce se svým žalobním návrhem, doručeným soudu dne 21.9.2020, původně domáhal, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit mu 87 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 20. 6. 2020 do zaplacení. Po částečných pravomocných zastavení řízení - ke zpětvzetí žalobce – co do částek 37 000 Kč a 6 000 Kč (čl. 217 a 256 spisu) zůstala předmětem žaloby částka 44 000 Kč a zákonné úroky z prodlení z částky 87 000 Kč od 20.6.2020 do zaplacení, která představovala nároky žalobce: ad A/ ve výši 35 000 Kč, který žalobce odůvodnil tím, že má diagnostikovánu epilepsii, projevují se u něj epileptické záchvaty v nepředvídatelných intervalech, v období od 19.11.2019 do 23.12.2019, tj. celkem 35 dní, byl žalobce umístěn [anonymizována tři slova] v cele na horním lůžku, které se nachází ve výšce 1,5 m, byl tak vystaven riziku nekontrolovatelného pádu z lůžka s fatálními následky, za vystavení tomuto nepřiměřenému zdravotnímu riziku požaduje náhradu nemajetkové újmy ve výši 1 000 Kč za každý den takového umístění, ad B/ ve výši 9 000 Kč, který žalobce odůvodnil tím, že v minulosti utrpěl zlomeninu lokte levé horní končetiny, která se mu dosud řádně nezhojila, následky pociťuje dodnes, od lékaře měl doporučení nepřetěžovat levou paži, ponechávat ji v klidu, [anonymizována tři slova] mu na přelomu roku 2019 2020 byl přesto nařízen třikrát generální úklid, tedy práce ke které nebyl zdravotně způsobilý, požaduje proto náhradu nemajetkové újmy ve výši 3 000 Kč za každý nařízený generální úklid. U žalobce tak došlo k zásahu do jeho osobnostních práv, zejména práva na zdraví (ad A/) a práva na zdraví a cti a důstojnosti (ad B/).

2. Žalovaná navrhla zamítnutí žalobního návrhu v celém rozsahu. Uvedla, že nároky žalobce neuznává, žalobce ve věci nepostupoval podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu při výkonu veřejné moci, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o odpovědnosti“), a tedy v souladu s § 14 uvedeného zákona tak měl nejprve svůj předmětný nárok uplatnit u příslušného správního úřadu, kterým je v dané věci Ministerstvo spravedlnosti. Dále žalovaná vznesla námitku promlčení. Rozvedla, za kterých podmínek stát podle zákona o odpovědnosti odpovídá za způsobenou škodu a zkonstatovala, že všechny žalobcovy nároky, jak byly jednotlivě specifikovány, na náhradu nemajetkové újmy považuje podle § 32 odst. 3 zákona o odpovědnosti za promlčené. Podle předmětného ustanovení se nárok na nemajetkovou újmu promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do 10 let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Žalobce se o vzniku nemajetkové újmy za umístění na horní lůžko, musel nejpozději dozvědět v den, kdy podle žalobce došlo k jeho nesprávnému umístění na toto horní lůžko, tj. od 19.11.2019, šestiměsíční promlčecí lhůta započala běžet 20.11.2019; k promlčení nároku tak došlo dne 20.5.2020 O vzniku nemajetkové újmy v důsledku přetěžování žalobce nucením k účasti na generálním úklidu, se žalobce musel dozvědět nejpozději v den, kdy byl nucen vykonat první takovýto úklid, tj. ke konci roku 2019. Nejpozději tak dne 1. 1. 2020 počala běžet šestiměsíční promlčecí lhůta; k promlčení nároku tak došlo dne 1. 7. 2020. Žádný z žalobcových nároků nebyl řádně mimosoudně uplatněn, proto ani nemohlo dojít ke stavění promlčecí lhůty podle § 35 odst. 1 zákona o odpovědnosti.

3. Žalobce k námitce promlčení doplnil, že nárok promlčen není, pro posuzování doby promlčení by mělo být vycházeno z podání ve spise Okresního soudu v Pardubicích, sp. zn. 7 Nc 7001/2020, kdy byly žalobcem uvedeny rozhodné skutečnosti ve věci již 9.1.2020. Je sice pravdou, že právním zástupcem žalobce, [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokátem, byla žaloba podána dne 21.9.2020, nicméně promlčecí doba byla již přerušena podáním žalobce ze dne 9.1.2020 (odesílaného dne 7.1.2020), kterým žalobce již svůj nárok u soudu uplatnil, kde uvedl, že žalobu bude podávána vůči [anonymizována dvě slova] – [stát. instituce]. Nejpozději pak byla promlčecí doma přerušena podáním žalobce ze dne 29.1.2020, doručeného soudu dne 3.2.2020, kde žalobce výslovně uvedl, že podává žalobu na ochranu osobnosti, a to v částce 25 000 Kč, jako náhradu za nemajetkovou újmu za období od 19. do 22.11.2019 za umístění na kuřácké ložnice, dále za 14 dní umístění na horním lůžku, ačkoliv byl epileptik, což následně doplnil i podáním ze dne 3.2.2020, doručeným soudu dne 5.2.2020. Skutečnost, že podání žalobce bylo zaevidováno pod jinou sp. zn. ještě neznamená, že se nejedná o podání v této věci. Mimo to byl žalobce v té době umístěn na izolaci, kde nemohl odesílat žádná podání. Pokud mu tedy [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] bylo znemožněno podat žalobu řádně a včas, když navíc směřovala právě vůči jednání [anonymizována dvě slova], má žalobce za to, že z tohoto důvodu neuplynula promlčecí doba v den, jak je uváděno, ale až v přiměřené době po odečtení celkové izolace žalobce. Jelikož žalobci [příjmení] [anonymizována dvě slova] bylo znemožněno podat žalobu řádně a včas, když navíc směřovala právě vůči jednání [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], má žalobce za to, že námitka promlčení je z tohoto důvodu v rozporu s dobrými mravy.

4. Z obsahu připojeného spisu Okresního soudu v Pardubicích sp. zn. 7 Nc 7001/2020 bylo zjištěno, že dne 9.1.2020 (předáno k poštovní přepravě dne 8.1.2020) žalobce zaslal soudu žádost o zaslání tiskopisu prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech k žádosti o osvobození od soudních poplatků, kde uvedl, že chce podat žádost o ustanovení právního zástupce z řad advokátů před podáním žaloby proti [anonymizována tři slova], [stát. instituce] pro újmu na zdraví a proto žádá o zaslání uvedeného tiskopisu, aby jeho žádost byla kompletní, když tiskopis by mu byl stejně doposílán, a takto bude rozhodnutí rychlejší a hospodárnější. Dne 10.1.2020 byl dán pokyn k zaslání tiskopisu žalobci, žalobce jej obdržel dne 16.1.2020, tedy téhož dne kdy byl tiskopis přijat [anonymizována tři slova], [stát. instituce]. Dne 21.1.2020 byl soudu doručen žalobcem vyplněný tiskopis s přílohou – usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 č.j. 16 C 240/2019 – 56. Dne 21.1.2020 byl dán pokyn k zaslání přípisu žalobci, kde byl žalobce ze strany soudu vyzván, aby ve lhůtě 15 dnů popsal k jaké újmě na zdraví u něj došlo a jakým způsobem, tj. kým mu byla způsobena, kde se tak stalo, jakým dějem, z jakého důvodu za újmu odpovídá jím označená věznice, resp. [ulice] [anonymizována dvě slova], dále jaký nárok vůči věznici požaduje s tím, že soud nemá na mysli precizní vyjádření a tím méně pak právní argumentaci, ale pouhé jednoduché a srozumitelné laické sdělení popsání situace jako důvodu, pro který je přesvědčen, že by žalovaná měla plnit, neboť dle § 138 o.s.ř., může na návrh předseda senátu přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva. Dne 3.2.2020 (k poštovní přepravě předáno dne 31.1.2020) bylo soudu doručeno podání žalobce ze dne 29.1.2020, kde bylo uvedeno označení žalobce, žalovaného, dále žaloba na ochranu osobnosti o zaplacení nemajetkové újmy ve výši 25 000 Kč, poté následuje označení věci jako„ Věc: žádost o ustanovení právního zástupce z řad advokátů před podáním žaloby“, dále„ podávám tímto žádost o ustanovení právního zástupce z řad advokátů před podáním žaloby“, kde žalobce popsal, že byl jako nekuřák v období od 19. do 22.11.2019 umístěn na kuřácké cele, požaduje tedy částku 4 000 Kč, dále byl od 22.11.2019 po dobu 14 dnů umístěn v cele na horním lůžku, ačkoliv je epileptik, za každý takový den požaduje částku 1 500 Kč, tedy celkem 21 000 Kč. Dne 5.2.2020 bylo soudu doručeno podání žalobce, označené jako odpověď na výzvu soudu ze dne 30.1.2020, kde žalobce uvedl, že žádá o osvobození od soudních poplatků v plném rozsahu, dále žádá, aby mu byl ustanoven jako advokát [anonymizováno] [jméno] [příjmení], dále žalobce uvedl, že od 19. do 22.11.2009 byl umístěn v cele na horním lůžku, byl tak ohrožen - s ohledem na svůj zdravotní stav případným pádem z lůžka - ač byl veden ve věznici jako nekuřák, byl umístěn na kuřácké cele, dále mu věznicí bylo nařízeno provést nejméně dva generální úklidy ač žalobce utrpěl zlomeninu levého lokte. Celkem tedy nárokuje částku 85 000 Kč (73 000 Kč + 6 000 Kč). Součástí tohoto podání byly prohlášení ze dne 3.2.2020, usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 9.1.2019, č.j. 22 P 146/2012 – 2285, č.j. 22 P 146/2012 – 2284. Usnesením ze dne 28. 4. 2020, č.j. 7 Nc 7001/2020-18 žalobci bylo přiznáno osvobození od soudních poplatků v plném rozsahu (výrok I.) a pro sepis žaloby o náhradu nemajetkové újmy i pro následující řízení mu byl ustanoven zástupce, a to advokát [anonymizováno] [jméno] [příjmení], se sídlem [adresa]). Výrok I. citovaného usnesení nabyl právní moci dne 6.5.2020, výrok II. citovaného usnesení nabyl právní moci dne 22.5.2020.

5. Z obsahu připojeného spisu Okresního soudu v Pardubicích, sp.zn. 17 C 96/2021, bylo zprávou [anonymizována tři slova], [stát. instituce] ze dne 26. 4. 2022 zjištěno, že žalobce byl ve dnech 15. 5. 2020 až 11. 6. 2020 umístěn v rámci oddílu„ [anonymizováno]“, a to na uzavřené cele [číslo] (též [číslo]), v souladu s ustanovením § 50 odst. 2 vyhlášky č. 345/1999 Sb., z důvodu eliminace bezpečnostních rizik, které by potencionálně mohla odsouzenému hrozit, přičemž proti žalobci nebyla uplatňována režimová opatření oddělení výkonu kázeňských trestů, dále zprávou [anonymizována tři slova], [stát. instituce] ze dne 17. 5. 2022 bylo zjištěno, že dne 18. 6. 2020 byl žalobce z důvodu protiepidemických opatřeních v souvislosti s onemocněním COVID -19 po návratu z dálkové eskorty umístěn na cele [číslo] (téže značená jako [číslo] – krizová izolační), když zároveň požádal, aby byl umístěn odděleně od kuřáků, zároveň byl od skupiny kuřáků umístěn odděleně i z důvodu eliminace bezpečnostních rizik, resp. ochrany jeho života, zdraví. V této cele byl žalobce umístěn až do jeho přemístění z bezpečnostních důvodů, tedy do 30.6.2020, přičemž o setrvání na této cele žalobce požádal dne 22.6.2020 vychovatele [anonymizováno] [příjmení], který o této žádosti učinil záznam do vězeňského informačního systému. Z protokolu o jednání ze dne 24. 5. 2022 bylo zjištěno, že [anonymizováno] [jméno] [příjmení], vychovatel ve [stát. instituce], jako svědek uvedl, že žalobce byl jeho svěřencem, k přemístění žalobce na oddělení„ [anonymizováno]“ není v kompetenci svědka, svědek si vybavil, že žalobce měl vztahové problémy s jiným spoluvězněm, proto byl přemístěn, proti žalobci nebyla uplatňována kázeňská opatření. Na oddělení„ [anonymizováno]“ vybírá poštu vychovatel, svědek docházel na toto oddělení minimálně 1x denně. [anonymizováno] [jméno] [příjmení], vychovatelka [stát. instituce], jako svědkyně uvedla, že žalobce zná z oddělení [anonymizováno], kde také svědkyně působí, žalobce měl na starosti vychovatel [příjmení], svědkyně jej zastupovala. Mezi žalobcem a jinými vězni byl na oddělení [anonymizováno] nějaký konflikt, poté byl žalobce umístěn na oddělení [anonymizováno] pravá. Vychovatelé nosí poštu došlou i k odeslání, na oddíl [anonymizováno] chodí jako vychovatelé minimálně 1x denně, pokud si je někdo vyžádá i vícekrát, vychovatelé kromě pošty s odsouzenými chodí telefonovat (vodí je k budce), v případě nepřítomnosti v zaměstnání toto zajišťuje dozorčí služba. Dále z rozsudku shora uvedeného soudu ze dne 16. 11. 2022 č. j. 17 C 96/2021 – 356 bylo zjištěno, že žalobci byla částečně přiznána nemajetková újma způsobená nesprávným úředním postupem věznice, když byl umístěn do uzavřeného oddělení, kde režim žalobce nebyl stejný jako na oddělení běžném. Z rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 6. 6. 2023 č. j. 23 Co 16/2023 – 429 bylo zjištěno, že odvolací soud potvrdil shora uvedený prvostupňový rozsudek, kdy mimo jiné odvolací soud konstatoval, že pro úvahu o věci není možné pustit ze zřetele, že je žalobce osobou opakovaně trestanou pro různou trestnou činnost, a to i tresty odnětí svobody, žalobce se opakovaně v rámci komunikačních strategií jako odsouzený snažil ovládat druhé lidi, užívat je ve svůj prospěch, lež používá opakovaně za účelem zisku, výhod, které dobře dokáže plánovat, pravidla a normy porušuje opakovaně, je iniciátorem takových situací. <i>6. Podle věty první § 23 odst. 5 zákona č. 555/1992 Sb., o Vězeňské službě a justiční stráži České republiky, ve znění pozdějších předpisů platí, že stát odpovídá i za škodu způsobenou Vězeňskou službou v souvislosti s plněním jejich úkolů stanovených tímto zákonem. Podle § 6 náhradu škody poskytuje v zastoupení státu ministerstvo.</i> <i>7. Podle § 1 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. odpovědnosti za škodu při výkonu veřejné moci odpovídá stát za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci;</i> <i>8. Podle § 3 téhož zákona stát odpovídá za škodu, kterou způsobily a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní zprávy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona;</i> <i>9. Podle § 5 téhož zákona stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávním úředním postupem;</i> <i>10. Podle § 6 odst. 1 téhož zákona ve věcech náhrady škody způsobené rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o regresních úhradách jednají jménem státu ministerstva a jiné ústřední správní úřady (dále jen "úřad");</i> <i>11. Dle § 13 zákona o odpovědnosti stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě (odst. 1). Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda (odst. 2).</i> <i>12. Dle § 31a zákona o odpovědnosti bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu (odst. 1). Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. (odst. 2). V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného (odst. 3).</i> <i>13. Dle § 32 zákona o odpovědnosti nárok na náhradu škody podle tohoto zákona se promlčí za tři roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Je-li podmínkou pro uplatnění práva na náhradu škody zrušení rozhodnutí, běží promlčecí doba ode dne doručení (oznámení) zrušovacího rozhodnutí (odst. 1). Nejpozději se nárok promlčí za deset let ode dne, kdy poškozenému bylo doručeno (oznámeno) nezákonné rozhodnutí, kterým byla způsobena škoda; to neplatí, jde-li o škodu na zdraví (odst. 2). Nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo (odst. 3).</i> <i>14. Dle § 26 zákona o odpovědnosti pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem.</i> <i>15. Podle § 41 odst. 2 o.s.ř. soud každý úkon posuzuje podle jeho obsahu, i když je úkon nesprávně označen.</i> <i>16. Podle § 82 odst. 1 o.s.ř. je řízení zahájeno dnem, kdy došel soudu návrh na jeho zahájení.</i> 17. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav: Žalobce u zdejšího soudu podal prostřednictvím soudem ustanoveného zástupce ve věci žalobu dne 21.9.2020. Pokud má žalobce za to, že k podání žaloby ve věci samé došlo již v rámci sp.zn. 7 Nc 7001/2020 dne 9.1.2020, popřípadě nejpozději dne 5.2.2020, soud tento závěr nesdílí. Písemnosti žalobce ve sp.zn. 7 Nc 7001/2020 byly dle svého obsahu žádostí žalobce nejprve o zaslání tiskopisu prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech (doručená dne 9.1.2020), následně žádostí o přiznání osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce k podání žaloby (doručená dne 3.2.2020), pokud žalobce v popisoval okolnosti pobytu na kuřácké cele, umístění na horním lůžku, nařízení generálního úklidu, vše během výkonu trestu odnětí svobody, bylo tak činěno pouze v rámci řízení o přiznání osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce – advokáta, jak vyplývá i z výzvy soudu, kdy bylo požadováno popsání situace, jako důvodu pro, který je žalobce přesvědčen, že by mu žalovaná měla plnit, aby bylo možné ze strany soudu učinit závěr o tom, zda se nejedná o svévolné či zřejmě bezúspěšné uplatňování či bránění práva. Sám žalobce požadoval ustanovení zástupce„ před podáním žaloby“ (jak v podání doručeném dne 9.1.2020, tak v podání doručeném dne 3.2.2020) a je tak zřejmé, že tím nemohl mínit vyvolání účinků zahájení řízení ve věci samé o zaplacení nemajetkové újmy ve smyslu ust. § 82 odst. 1 o.s.ř. Návrhem ve věci samé ve smyslu ust. § 79 odst. 1 o.s.ř. byla až žaloba podaná prostřednictvím ustanoveného právního zástupce dne 21.9.2020. Pokud bylo prokázáno, že žalobce byl v době od 15.5.2020 do 30.6.2020 umístěn v cele na oddělení„ [anonymizováno]“, kde je oproti„ běžnému oddělení“ omezenější režim, tento se netýkal nemožnosti odeslat korespondenci, která byla vychovateli věznici vybírána minimálně 1 x denně, jak bylo prokázáno výslechy svědků v rámci jednání ve věci sp.zn. 17 C 96/2021 (protokol z jednání ze dne 24.5.2022).

18. Soud po provedeném řízení dospěl na základě shora uvedených skutkových závěrů k následujícímu právnímu závěru: Pro vznik odpovědnosti státu musí být splněny tři kumulativní podmínky: 1/ nezákonné rozhodnutí či nesprávný úřední postup, 2/ vznik škody či nemajetkové újmy, 3/ příčinná souvislost mezi vydáním nezákonného rozhodnutí či nesprávným úředním postupem a vznikem škody či nemajetkové újmy - o vztah příčinné souvislosti se jedná, vznikla-li škoda následkem nezákonného rozhodnutí či nesprávného úředního postupu, tedy je-li nezákonné rozhodnutí či nesprávný úřední postup a škoda ve vzájemném poměru příčiny a následku, a tudíž je-li doloženo, že nebýt nezákonného rozhodnutí či nesprávného úředního postupu, ke škodě by nedošlo. Existence těchto podmínek musí být v soudním řízení bezpečně prokázána a nepostačuje pouhý pravděpodobnostní závěr o splnění některé z nich /viz. Vojtek, P., Bičák, V., Odpovědnost za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci, Komentář, 4. vydání, Praha, C.H. Beck, 2017, str. 63 a násl./. Za nesprávný úřední postup, z jehož titulu je žalobcem plnění požadováno, je praxí považováno porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti, přičemž zpravidla jde o postup, který nesouvisí s rozhodovací činností. Pro tuto formu odpovědnosti je určující, že úkony tzv. úředního postupu samy o sobě k vydání rozhodnutí nevedou a je-li rozhodnutí vydáno, bezprostředně se v jeho obsahu neodrazí. Za nesprávný úřední postup orgánů Vězeňské služby lze ve smyslu § 13 odst. 1 zákona od odpovědnosti lze považovat i porušení povinnosti přijmout preventivní opatření k ochraně života a zdraví vězňů (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 8. 2016 sp. zn. 30 Cdo 21478/2015). Soud tak z uvedeného důvodu posuzoval předmětnou věc podle shora uvedeného zákona jako speciálního, a nikoliv dle obecné úpravy promlčení dle o.z. Pro úplnost soud doplňuje, že před účinností zákona č. 160/2006 Sb., kterým byla do zákona č. 82/1998 Sb. začleněna náhrada nemajetkové újmy, bylo možno domáhat se přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu jednak přímou aplikací čl. 5 odst. 5 EÚLP, v případě porušení práva na osobní svobodu, jednak v režimu ochrany osobnosti podle § 13 obč. zák. Případné promlčení takových nároků se posuzovalo podle obecné úpravy obsažené v § 101 obč. zák., přičemž se promlčoval pouze nárok na peněžité zadostiučinění.

19. Soud se primárně zabýval námitku promlčení vznesenou žalovanou. Nárok na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu se promlčuje ve zcela speciálně konstruované promlčecí lhůtě. Rozlišuje se přitom nárok založený nepřiměřenou délkou řízení (§ 13 odst. 1 věta druhá a třetí a § 22 odst. 1 věta druhá a třetí zákona o odpovědnosti) od nároků ostatních, ve všech případech však jde o kombinaci na sobě nezávislé subjektivní a objektivní promlčecí lhůty. Nárok na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu, který je posuzován dle § 31a zákona o odpovědnosti a promlčuje se ve speciální promlčecí lhůtě podle § 32 zákona o odpovědnosti, který stanovuje subjektivní lhůtu jako 6 měsíční, kdy se počátek lhůty odvíjí od vědomosti poškozeného, že došlo k nemajetkové újmě, tedy od doby, kdy se dozvěděl, že v jeho poměrech nastaly nepříznivé důsledky. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 14. 8. 2013 sp. zn. 30 Cdo 446/2014 promlčecí lhůta k uplatnění nároku na náhradu pokračující nemajetkové újmy počíná běžet od každého dne (a pro každý den), ve kterém poškozený svou újmu pociťuje. Objektivní lhůta je pak stanovena jako 10letá a počíná běžet od okamžiku této okolnosti (právní skutečnosti), která je coby nezákonné rozhodnutí či nesprávný úřední postup pro vznik újmy vyvolávajícím činitelem. Ve věci nároku za nemajetkovou újmu způsobenou žalobci jeho umístěním na horní lůžko za období od 19. 11. do 23. 12. 2019, tak došlo k promlčení jeho nároku nejpozději dnem 24. 6. 2020 a ve věci nároku za nemajetkovou újmu způsobenou žalobci generálním úklidem, pak k promlčení došlo nejpozději dnem 3. 7. 2020, kdy uplynuly subjektivní šestiměsíční promlčecí doby, jejichž běh v prvém případě započal 24.12.2019 a ve druhém případě započal s počátkem roku 2020. K podání žaloby došlo až dne 21. 9. 2020, soud proto konstatoval, že k jejímu podání došlo až po uplynutí subjektivní promlčecí lhůty a vznesené nároky jsou tak promlčeny. Ústavní soud se opakovaně zabýval i otázkou ústavnosti § 32 odst. 3 zákona o odpovědnosti, a to zejména s ohledem na délku promlčecí lhůty, přičemž prozatím vždy ústavní stížnosti podané z tohoto důvodu odmítal pro zjevnou neopodstatněnost, když dospěl k závěru, že komentované ustanovení je ústavně konformní, neboť nezakládá nerovnost mezi jednotlivými poškozenými, bezdůvodně neprivileguje stát a není projevem svévole zákonodárce, protože odchylnou úpravu otázky promlčení dovoluje specifický charakter uplatňovaného nároku, přičemž stanovená promlčecí lhůta poskytuje dostatečný časový prostor k jeho uplatnění (srov. usnesení ÚS ze dne 20. 11. 2012, sp. zn. IV. ÚS 3252/12). V souvislosti s promlčením neobstojí tvrzení žalobce, že námitka promlčení je v rozporu s dobrými mravy, protože žalobce nemohl podat řádně a včas žalobu, neboť byl umístěn na izolaci, když v řízení bylo prokázáno, že ani na tzv.„ izolaci“ žalobce nebyl zbaven možnosti přijímat a odesílat písemnosti, jeho„ izolace“ byla ukončena 30.6.2020 - přičemž v období od 22.6 do 30.6.2020 byl žalobce v „ izolaci“ na vlastní žádost. Podle nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 15. 1. 1997 sp. zn. II. ÚS 309/95 nesmí být výkon práv v rozporu s dobrými mravy, což platí i pro výkon práva vznést námitku promlčení. Dobrým mravům zásadně neodporuje, namítá-li někdo promlčení práva uplatňovaného vůči němu, neboť institut promlčení přispívající k jistotě v právních vztazích je institutem zákonným, a tedy použitelným ve vztahu k jakémukoliv právu, které se podle zákona promlčuje. Uplatnění promlčecí námitky by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, kdy by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a důvody, pro které své právo včas neuplatnil. Tyto okolnosti by přitom musely být naplněny v natolik výjimečné intenzitě, aby byl odůvodněn tak významný zásah do principu právní jistoty, jakým je odepření práva uplatnit námitku promlčení. Žalobci, potažmo jeho ustanovenému právnímu zástupci, nic nebránilo uplatnit nárok u soudu. Prolomení principu právní jistoty, jakým by bylo odepření práva uplatnit námitku promlčení, proto v dané věci nemůže být odůvodněno ani požadavkem na výkon práv v souladu s dobrými mravy (viz. PR, 2002, č. 12 – NS sp. zn. 25 Cdo 1839/2000, Sou R NS č. C 1058 – NS sp.zn. 25 Cdv 2905/99). Rozpor uplatnění námitky promlčení s dobrými mravy nelze dovozovat z okolností a důvodů spojených pouze s uplatněným nárokem, ale z okolností, za nichž byla tato námitka uplatněna (viz. Sou R NS č. C 2955 – NS sp. zn. 25 Cdo 2648/2003). Jak v řízení vyplynulo, žalobci nebyla odebrána možnost podat jakékoliv písemné podání, a to i v době, kdy byl umístěn na izolaci, neboť písemnosti přebíral od odsouzených vychovatel. To, že se žalovaná bránila námitkou promlčení, neznamená, že by žalovaná jednala v rozporu s dobrými mravy. V dané věci dále neobstojí ani námitka žalobce, že pro zahájení řízení je nutno vycházet z podání žalobce ze dne 6. 1. 2020 (doručené soudu dne 9.1.2020) nebo ze dne 29. 1. 2020 (doručené soudu dne 3.2.2020). Soud posuzuje procesní úkony podle jejich obsahu, a to bez ohledu na jejich označení nebo na to, jaký obsah jim samotný účastník přisuzuje, neboť soud sám uváží smysl projevu vůle účastníka a usoudí, o jaké jednání se v daném případě jedná (k tomu rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 9. 10. 2015, sp. zn. 21 Cdo 369/2015). Taktomu bylo také i v tomto případě, kdy soud podání žalobce ze dne 6. 1. 2020 a 29. 1. 2020, vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 7 Nc 7001/2020, uzavřel toliko jako žádost žalobce o ustanovení zástupce před zahájením řízení, nikoliv jako podání návrhu ve věci samé. V souzené věci tak soudu nezbylo, než žalobu ze shora uvedených důvodů zamítnout. Pokud žalobce odkazoval na rozhodnutí Městského soudu v Praze, č.j. 11A 158/2021-49, týkající se přezkumu rozhodnutí České advokátní komory, rozhodnutí Městského soudu v Praze, č.j. 3A 45/2021-45, jímž došlo k odmítnutí žaloby a jednalo se o postup dle soudního řádu správního, nejedná se tak o rozhodnutí, která by na danou věc byla přiléhavá. V usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 9.10.2015, sp.z. 21 Cdo 369/2015, byla mimo jiné akcentována zásada bezformálnosti, a soud má za to, že této zásadě při své úvaze o obsahu (smyslu podání) projevu žalobce v rámci sp.zn. 7 Nc 7001/2020 dostál (viz. bod 4 a 17 odůvodnění). Vzhledem k učiněným závěrů nelze dospět ani k tomu, že by zde došlo k nějaké skutečnosti, která by zakládala přerušení běhu promlčecí lhůty.

20. Návrhy na provedení dalších důkazů, a to lékařskou zprávou s diagnózou vyžádanou od [anonymizována dvě slova], zdravotnickou dokumentací žalobce od [anonymizována dvě slova], kompletní osobní složkou od [anonymizována dvě slova], zprávou od ČSSZ o přiznání invalidního důchodu žalobci, evidencí stížnosti žalobce na přemístění na nekuřáckou celu, zprávou z odd. prevence a stížností, znaleckým posudkem Ústavu klinické biochemie ze spisu 15 C 84/2016, výsledky všech testů na omamné a psychotropní látky od [anonymizována dvě slova], znaleckým posudkem [anonymizováno] [příjmení] ze spisu 15 C 84/2016, rozpisem úklidů a generálních úklidů v předmětném období, doložením spaní na horním lůžku ze spisu 18 C 84/2016, výslechy svědků [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [jméno], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [anonymizováno] [jméno] [příjmení], účastnickým výslechem žalobce, spisem zdejšího soudu sp.zn. 17 C 147/2020, výslechy svědků navržených v podání žalovaného ze dne 30.5.2023, byly pro nadbytečnost zamítnuty.

21. Ohledně nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o.s.ř., a zavázal žalobce uhradit žalované náklady řízení, když žalovaná měla plný úspěch, ve věci nebyla právně zastoupena a požadovala náhradu nákladů řízení za úkony nezastoupeného účastníka. V souladu s § 1, § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb. soud proto žalované přiznal náhradu nákladů řízení za 10 úkonů, tj. 2 x písemné podání ve věci samé, 4 x přípravu k jednání soudu, 4 x účast na jednání soudu ve dnech 27. 9. 2022, 14. 4. 2023, 9. 5. 2023 a 1. 8. 2023 po 300 Kč, tj. celkem 3 000 Kč Lhůta k plnění byla stanovena jako třídenní v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.