7 C 210/2019

Plný text

Okresní soud v Pardubicích rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Jitkou Novákovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení jméno . sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované naposledy bytem adresa žalovaného zastoupená opatrovníkem příjmení jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 76 134,86 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 52 043,51 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně od 20. 5. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Návrh žalobce, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 24 091,35 Kč s úrokem z prodlení z částky 76 134,86 Kč od 2. 3. 2019 do 19. 5. 2019, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 4 096,44 Kč, úrok ve výši 17,4 % ročně z částky 65 497,35 Kč od 2. 3. 2019 do zaplacení, úrok ve výši 17,4 % ročně z částky 8 167 Kč od 2. 3. 2019 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení 16 611,70 Kč k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [jméno], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Žalobce požadoval po žalované zaplacení částky celkem ve výši 76 134,86 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnil tím, že jeho právní předchůdce, [právnická osoba], uzavřel dne 15.6.2017 s žalovanou smlouvu o úvěru - vedeném na úvěrovém účtu č. [bankovní účet] - na částku 70 000 Kč. Kromě této jistiny se žalovaná zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce i úroky z úvěru ve výši 17,40 % p.a. a poplatky za úkony související s poskytnutím a správou úvěru dle Smlouvy a Sazebníku banky, přičemž banka byla oprávněna připisovat vyúčtované úroky z úvěru k jistině úvěru vždy k poslednímu dni každého kalendářního měsíce, při doplacení úvěru a při uplatnění práva na okamžité splacení úvěru. Žalovaná se zavázala dlužnou částku splatit v pravidelných měsíčních splátkách a z tímto účelem udržovat na svém běžném účtu dostatek finančních prostředků. Právní předchůdce žalobce úvěr žalované poskytl. Před uzavřením smlouvy jeho právní předchůdce posoudil schopnost žalované úvěr splácet, a to na základě zhodnocení informací získaných od žalované, která uvedla, že je svobodná, žalovaná měla u právního předchůdce žalobce veden běžný účet, banka tak znala platební morálku žalované, výši jejích příjmů vyhodnotila tak, že žalovaná má dostatečný příjem ke splácení úvěru. Žalovaná sjednané splátky nehradila řádně a včas, právní předchůdce žalobce proto využil svého oprávnění a úvěr ke dni 16.6.2018 zesplatnil. Právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku žalobci na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28.2.2019, a to s účinností ke dni 1.3.2019, postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem odeslaným dnem 25.3.2019. Dlužná částka činí 73 664,35 Kč na jistině (neuhrazený zůstatek úvěru 65 497,35 Kč, připsané neuhrazené úroky z úvěru 8 167 Kč), na poplatcích 2 470,51 Kč, úrocích z prodlení kapitalizovaných ke dni postoupení pohledávky 4 096,44 Kč. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu žaloby nebyla žalovanou – přes upomínání – žádná částka uhrazena.

2. Opatrovník žalované namítal, že žalobce neprokázal vznik nároku na zaplacení všech složek žalobou uplatněného nároku, dále že nedošlo k řádnému posouzení úvěruschopnosti žalované, což by mělo být sankcionováno neplatností a žalobci by mělo náležet pouze bezdůvodné obohacení, tedy žádné poplatky, úroky a sankce, přičemž žalovaná právnímu předchůdci žalobce plnila celkovou částkou 17 959,49 Kč, proto minimálně v tomto rozsahu by žaloba měla být zamítnuta, ve zbytku ponechal opatrovník rozhodnutí na úvaze soudu dle obsahu spisu. K nákladů řízení uvedl, že žalobce využil návrh formulářového typu, tudíž by minimálně první tři úkony měly být přiznány dle §.b advokátního tarifu, taktéž by měla být zohledněna úspěšnost žalobce ve věci.

3. Smlouvou o úvěru ze dne 1.6.2017, Záznamem o poskytnutí a vysvětlení předsmluvních informací, Všeobecnými obchodními podmínkami právního předchůdce žalobce, Ceníkem právního předchůdce žalobce, bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce [právnická osoba] a žalovaná uzavřeli dne 1.6.2017 smlouvu o úvěru, na jejímž základě právní předchůdce žalobce poskytl žalované úvěr ve výši 70 000 Kč vedený na úvěrovém účtu č. [bankovní účet]. Žalovaná se zavázala splatit úvěr v 50 pravidelných měsíčních splátkách po 2 000 Kč, první splátka byla splatná 7.7.2017, každá další až do úplného zaplacení byla splatná vždy v 5. den každého kalendářního měsíce, úroky byly sjednány pevnou sazbou ve výši 17,40 % p.a., dále bylo ujednáno, že úroky z úvěru budou připisovány k jistině úvěru, stanou se jeho součástí, připsány k jistině budou vždy k poslednímu dni každého kalendářního měsíce, také při doplacení úvěru a při uplatnění práva na okamžité splacení úvěru. Pro případ prodlení žalované se splacením jedné splátky úvěru po dobu delší než tři měsíce nebo prodlení se splacením více než dvou splátek, bylo sjednáno oprávnění právního předchůdce žalobce úvěr zesplatnit. Dopisem ze dne 15.5.2018 byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu ve výši 8 226 Kč a upozorněn na možnost využití okamžitého splacení úvěru. Dopisem ze dne 16.6.2018 – rozhodnutí o okamžité splatnosti úvěru spolu s podacím archem bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce úvěr k témuž dni zesplatnil. Výpisem z úvěrového účtu měl soud prokázáno, že žalovaná úvěr čerpala v plné výši dne 15.6.2017 na to převodem na č. účtu [bankovní účet]. Již od měsíce března 2018 žalovaná nebyla schopen řádně sjednané splátky hradit. Žalovaná na úvěr zaplatila celkem částku 17 956,49 Kč (7 x 2 000 Kč, 700 Kč, 85 Kč, 7 x 160 Kč, 1 840 Kč, 0,25 Kč, 156,75 Kč, 54,49 Kč). V žádosti o úvěr ze dne 14.6.2018 žalovaná (státní příslušnost Rumunsko) uvedla, že je svobodná, bydlí na ubytovně, v domácnosti nejsou další osoby, je zaměstnána na dobu neurčitou od 1.1.2017, dosahuje příjmu 12 330 Kč, žádné výdaje neuvedla, ani splátky jiných úvěrů. Ze zprávy právního předchůdce žalobce měl soud prokázáno, že žalovaná v žádosti o úvěr uvedla, že její příjem činí 12 330 Kč, což odpovídalo průměrné příchozí mzdě na účtu žalované, žalovaná nedeklarovala žádné životní výdaje, banka stanovila životní výdaje žalované po zohlednění její situace (způsob bydlení, počet vyživovaných osob) v kombinaci s interními informacemi banky, podle svého ekonomického modelu na 5 740 Kč, žalovaná neuvedla žádné splátky v [právnická osoba] ani mimo [právnická osoba], což banka ověřila z interních systémů a CCB, splátka nového úvěru byla 2 000 Kč, zbylý příjem žalované ve výši 10 330 Kč tak byl dostatečný k pokrytí splátek i životního výdajů. Z pracovní smlouvy a mzdového výměru žalované vyplývá, že její pracovní poměr byl sjednán na dobu určitou od 1.1.2017 do 31.12.2017, její základní mzda činila 15 300 Kč. Z částečného výpisu z běžného účtu žalované č. [bankovní účet] – přehledu příjmů bylo prokázáno, že žalované byla vyplacena mzda dne 28.2.2017 ve výši 11 766 Kč, dne 28.3.2017 ve výši 12 051 Kč, dne 28.4.2017 ve výši 12 340 Kč, dne 29.5.2017 ve výši 13 166 Kč. Z úplného výpisu z účtu žalované za období od února do května 2017 je zřejmé, že v měsíci únoru činil počáteční zůstatek 38,69 Kč, konečný zůstatek 24 594,38 Kč, v měsíci březnu činil počáteční zůstatek 24 594,38 Kč, konečný zůstatek 1 523,20 Kč, v měsíci dubnu činil počáteční zůstatek 1 523,20 Kč, konečný zůstatek 400,68 Kč, v měsíci květnu činil počáteční zůstatek 400,68 Kč, konečný zůstatek 24 097,71 Kč, avšak kladné zůstatky vznikaly pouze z toho důvodu, že na účet žalované vždy přišla nejen její mzda, ale i mzda třetí osoby se jménem [anonymizováno] [příjmení] [jméno]. Žalované byla zaslána předžalobní výzva, jak bylo prokázáno dopisem ze dne 9.5.2019 spolu s podacím lístkem, v němž byla žalované poskytnuta lhůta k zaplacení dluhu nejpozději do 19.5.2019.

4. Aktivní legitimace žalobce byla prokázána smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28.2.2019 spolu se seznamem postoupených pohledávek, potvrzení o zaplacení kupní ceny. Postoupení pohledávek bylo žalované právním předchůdcem žalobce oznámeno, jak bylo prokázáno dopisem postupitele ze dne 22.3.2019. <i>5. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>6. Podle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.</i> <i>7. Podle § 86 odstavec 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odstavce 2 téhož ustanovení zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.</i> <i>8. Podle § 87 odstavec 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> 9. Podle § 547 o.z. právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. <i>10. Podle § 580 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i> <i>11. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> <i>12. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).</i> <i>13. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> 14. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že žaloba je pouze co do částky 52 043,51 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % p.a. od 20.5.2019 do zaplacení - důvodná, a to z titulu bezdůvodného obohacení, a ve zbytku proto žalobu zamítl. V řízení bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou došlo k uzavření smlouvy o úvěru (§ 2395 o.z.), na základě této smlouvy žalovaná obdržela úvěr ve výši 70 000 Kč, který se zavázala zaplatit, nejpozději do 5.8.2021. Žalovaná se poskytnutý úvěr s úrokem a poplatky zavázal zaplatit ve 50 pravidelných měsíčních splátkách. Uzavřená smlouva byla posouzena jako spotřebitelská (§ 1810 a násl. o.z.). Žalovaná své povinnosti vyplývající ze Smlouvy řádně neplnila. Posouzení schopnosti žalované splácet úvěr zjevně nebylo provedeno v souladu s ust. § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1.12.2016, když smlouva byla uzavřena dne 15.6.2017 a žalovaná byla schopna uhradit pouze prvních sedm úvěrových splátek, přičemž důsledkem je sankce v podobě neplatnosti smlouvy o úvěru. Právní předchůdce žalobce měl v době uzavírání Smlouvy informaci o tom, že žalovaná je zaměstnána s příjmem 12 330 Kč, právní předchůdce žalobce dokonce akceptoval i to, že žalovaná neuvedla žádné životní výdaje, nehodnotil způsob, jakým žalovaná nakládá s finančními prostředky. V rámci procesu posouzení úvěruschopnosti byl žalovanou uveden údaj, že je zaměstnána na dobu neurčitou, ač z doložené pracovní smlouvy vyplývá, že se jednalo o pracovní poměr na dobu určitou do 31.12.2017, tedy na dobu pouze prvních šesti měsíčních splátek, ač celkový počet splátek byl 50. Právní předchůdce žalobce nijak dále nevyvodil příslušné závěry vyplývající ze zjištěných údajů k osobě žalované, která na svém účtu dosahovala kladných zůstatků pouze z toho důvodu, že na její účet přicházela ještě další mzda osoby odlišné od žalovaném, nevěnoval se rozporu mezi údajem uvedeným žalovanou a údajem vyplývajícím z pracovní smlouvy, faktické výdaje žalované nezkoumal. Pouze jazykový výklad nové právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. by (zejména vzhledem k druhé větě § 87 odst. 1) mohl nasvědčovat, že touto změnou došlo ke změně zákonného důsledku porušení kontinuálně stanovené povinnosti poskytovatele úvěru v tom směru, že nově jím bude nikoli absolutní, ale pouhá relativní neplatnost dotčené smlouvy, kterou, jako takovou, by měl soud zkoumat pouze k námitce spotřebitele. Tento závěr je však vyvrácen rozsudkem Evropského soudního dvora z 5. 3. 2020 ve věci vedené pod sp. zn. C -679/18, jejímž předmětem byla žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím Okresního soudu v Ostravě (Česká republika) ze dne 25. října 2018, došlým Soudnímu dvoru dne 5. listopadu 2018, který jednoznačně uzavřel, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Opatrovník žalované se zároveň i této neplatnosti dovolával. Vzhledem k tomu, že na základě neplatného právního úkonu poskytnuto plnění ze strany právního předchůdce žalobce žalované ve výši 70 000 Kč přichází pouze nárok žalobce (resp. jeho právního předchůdce) na vydání bezdůvodné obohacení ve smyslu ust. § 2991 a násl. o.z. ve výši 52 043,51 Kč, když u úvěru činila jistina 70 000 Kč mínus žalovanou zaplacených celkem 17 956,49 Kč. Žalovaná byla žalobcem dopisem ze dne 9.5.2019 vyzván k zaplacení dluhu do 19.5.2019, dostala se tak do prodlení nejdříve dnem 20.5.2019, nikoliv dřívějším dnem tvrzeným žalobcem, je proto v souladu s ust. § 1970 o.z. a nař. vlády č. 351/2018 Sb. povinna hradit úrok z prodlení ve výši 9,75 % p.a. od 20.5.2019 do zaplacení a nikoliv dříve. Žalovaná neprokázala, že by bezdůvodné obohacení vydala soud proto musel žalobě co do částky uvedené ve výroku ad. I. vyhovět a ve zbytku ze shora uvedených důvodu žalobu zamítnout.

15. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. ve spojení s § 142a odst. 1 o.s.ř., neboť žalobce, který v zákonné lhůtě před podáním žaloby zaslal žalované výzvu k plnění, měl ve věci částečný úspěch. Náklady řízení pak představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 3 046 Kč a náklady právního zastoupení, tj. odměna advokáta určená podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., v pozdějším znění. Odměna za úkon právní pomoci činí z tarifní hodnoty v řízení (§ 7 citované vyhlášky neboť tarifní hodnota převyšuje 50 000 Kč) částku 4 180 Kč. Za 7,5 úkonu právní služby (převzetí a příprava zastoupení, jednoduchá předžalobní výzva, podání žaloby, vyjádření ve věci samé ze dne 14.12.2020, 27.9.2023 a 22.11.2023 dle § 11 odst. 1 písm. a/, d/, 2 x účast u jednání soudu ust. § 11 odst. 2 písm. g/vyhlášky č. 177/1996 Sb., v pozdějším znění) činí odměna advokáta celkem 31 350 Kč. Náhrada hotových výdajů advokáta je pak představována 8 úkony x 300 Kč za režijní paušál (§ 13 odst. 3 citované vyhlášky). K nákladům řízení přísluší jízdné osobním automobilem ke dvěma jednáním soudu na trase Hradec Králové – Pardubice a zpět při ujetí 48 km, průměrné spotřebě 6,1 l /100 km, ceně paliva 41,20 Kč, základní náhradě 5,20 Kč/km, tj. 2 x 370,30 Kč, náhradě za promeškaný čas 4 x 100 Kč, a podle ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. dále náhrada za DPH ve výši 21%, tj. 7 327 Kč. Jelikož žalobce byl úspěšný ve věci co do 36,70 % z celku (úspěch žalobce činí 68,35 % - úspěch žalované 31,65 %), soud přiznal žalobci náhradu nákladů řízení v poměrné výši 16 611,70 Kč. Pokud žalobce požadoval přiznání poloviční odměny i za vyjádření ze dne 26.3.2021 dospěl soud k závěru, že se nejedná ani v jednom z případů o vyjádření ve věci samé, které by podléhalo odměně ať již dle § 11 odst. 1, 2 či 3 citované vyhlášky, neboť se jednalo pouze o vyjádření nesouhlasu s postupem dle ust. § 115a o.s.ř., kdy výzva ze strany soudu byla učiněna za použití ust. § 101 odst. 4 o.s.ř. Žádné mimořádné okolnosti případu, pro které by soud ve smyslu § 150 o.s.ř. výjimečně nepřiznal žalobci právo na náhradu nákladů řízení, zjištěny ani tvrzeny nebyly. Lhůta k plnění byla stanovena třídenní dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.