7 C 223/2021

Plný text

Okresní soud v Pardubicích rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Jitkou Novákovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem právnická osoba jméno , anonymizováno , příjmení anonymizováno , země zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa žalované o zaplacení 6 820 Kč s příslušenstvím, <b>I. Návrh žalobce, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku ve výši 6 820 Kč</b> <b>se zákonným úrokem z prodlení ve výši</b> <b>7,05 % ročně z částky 6 820 Kč od 2. 7. 2015 do 31. 12. 2015,</b> <b>7,05 % ročně z částky 6 820 Kč od 1. 1. 2016 do 30. 6. 2016,</b> <b>7,05 % ročně z částky 6 820 Kč od 1. 7. 2016 do 31. 12. 2016,</b> <b>7,05 % ročně z částky 6 820 Kč od 1. 1. 2017 do 30. 6. 2017,</b> <b>7,05 % ročně z částky 6 820 Kč od 1. 7. 2017 do 31. 12. 2017,</b> <b>7,50 % ročně z částky 6 820 Kč od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018,</b> <b>8,00 % ročně z částky 6 820 Kč od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018,</b> <b>8,75 % ročně z částky 6 820 Kč od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019,</b> <b>9,00 % ročně z částky 6 820 Kč od 1. 7. 2019 do 31. 12. 2019,</b> <b>9,00 % ročně z částky 6 820 Kč od 1. 1. 2020 do 30. 6. 2020,</b> <b>7,25 % ročně z částky 6 820 Kč od 1. 7. 2020 do 31. 12. 2020,</b> <b>7,25 % ročně z částky 6 820 Kč od 1. 1. 2021 do 4. 5. 2021,</b> <b>a za dobu od 5. 5. 2021 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby</b> <b>stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v</b> <b>každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, se zamítá.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobce požadoval po žalované 6 820 Kč s úrokem z prodlení od 2.7.2015 do zaplacení. Svůj návrh (ve znění doplnění ze dne 22.12.2021) odůvodnil tím, že žalovaná uzavřela dne 10.10.2008 s právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], Smlouvu o půjčce [číslo] dále jen " Smlouva. Na základě této Smlouvy poskytl původní věřitel žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, které žalovaná převzala hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit původnímu věřiteli celkem částku ve výši 25 440 Kč tvořenou půjčkou ve výši 15 000 Kč, souhrnným poplatkem ve výši 10 440 Kč. Výše tohoto souhrnného poplatku byla stanovena od data poskytnutí půjčky 10.10.2008 do dne 16.10.2009, tj. do dne splatnosti půjčky, a to na základě smluvních podmínek smlouvy (dále jen„ Smluvní podmínky“) ve výši 206,8 % p. a., jak je uvedeno v Článku 1. smluvních podmínek. Právní předchůdce žalobce neprecizoval, jestli kromě úroků byly do souhrnného poplatku započteny i jiné položky. Zmíněný souhrnný poplatek byl jediným požadovaným poplatkem v souvislosti se sjednáním a realizací předmětné smlouvy. Z toho lze odvodit, že náklady spojené s vyřízením žádosti o půjčku, náklady návštěv obchodních zástupců za účelem převzetí splátek, náklady za upomínání a jiné, kterých úhradu finanční a nefinanční instituce běžně požadují po svých klientech, právní předchůdce žalobce zahrnul do souhrnného poplatku. Půjčka měla být splácena v hotovosti v 53 pravidelných týdenních splátkách po 480 Kč. Úhrady měly být spláceny do rukou osoby uvedené v čl. 13 Smluvních podmínek. Žalovaná však své smluvní závazky nehradila řádně a včas. Při nesplnění povinnosti uhrazení splátky měl dle čl. 8 Smluvních podmínek původní věřitel právo požadovat uhrazení celé zbylé částky půjčky včetně souhrnného poplatku, a to v nejbližším termínu pro výběr týdenní splátky. Smlouva zanikla uplynutím doby, na kterou byla sjednána, tedy po uplynutí 53 týdnů od data podpisu, t.j 16.10.2009. Žalovaná na svůj dluh uhradila 18 620 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19.6.2015, uzavřené mezi původním věřitelem a přechodným věřitelem [právnická osoba] [anonymizováno], došlo s účinností ke dni 1.7.2015 k postoupení pohledávky na přechodného věřitele. Změna v osobě věřitele byla žalované oznámena přípisem ze dne 25.6.2015. Hodnota pohledávky činila ke dni postoupení 6 820 Kč. V souladu s ustanovením čl. 5 Smlouvy bylo plnění žalované alokováno nejprve na příslušenství pohledávky (souhrnný poplatek) a následně na jistinu. Postoupená pohledávka se proto skládá z jistiny ve výši 6 820 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 24.08.2018 mezi přechodným věřitelem spol. [anonymizována dvě slova] a žalobcem [název žalobkyně] došlo k témuž dni k postoupení předmětné pohledávky na žalobce. Smlouva nabyla platnosti a účinnosti ke dni 24.08.2018. Žalovaná byla o změně věřitele informována přípisem ze dne 12.09.2018. Ode dne postoupení pohledávky neuhradila žalovaná – přes upomínání - na svůj dluh ničeho.

2. Soud ve věci rozhodl dle § 115a o.s.ř bez nařízení ústního jednání. Zástupce žalobce výslovně souhlasil s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Žalovaná byla usnesením soudu ze dne 13.8.2021 vyzvána ke sdělení, zda souhlasí s procesním postupem podle uvedeného zákonného ustanovení, tedy s rozhodnutím věci bez její osobní účasti a bez nařízení ústního jednání. Současně byla poučena podle § 101 odst. 4 o.s.ř. o fikci svého souhlasu s navrhovaným procesním postupem soudu, pokud ve stanovené lhůtě 7 dnů nesdělí soudem požadované stanovisko. Žalovaná soudu ve stanovené lhůtě nezaslala své vyjádření, souhlas s takovým procesním postupem soud podle uvedeného poučení daného účastníkům předpokládal, a proto bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení ústního jednání a bez osobní účasti zástupce žalobce a žalované.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

4. Smlouvou o půjčce [číslo] ze dne 10.10.2008, Smluvními podmínkami Smlouvy o půjčce, Oznámeními o postoupení pohledávky ze dne 25.6.2015 a 12.9.2018 spolu s podacími archy, předžalobní výzvou spolu s podacím archem bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce [právnická osoba] a žalovaná uzavřeli dne 10.10.2008 smlouvu o půjčce, na jejímž základě poskytl žalované půjčku ve výši 15 000 Kč, kterou žalovaná čerpala jednorázově v hotovosti dne 10.10.2008. Žalovaná se zavázala splatit půjčku v 53 pravidelných týdenních (sedmidenních) splátkách po 480 Kč, první splátka byla splatná 7. kalendářní den od datu uzavření Smlouvy, tedy celkem částku 25 440 Kč, která je tvořena půjčkou v částce 15 000 Kč a souhrnným poplatkem ve výši 10 440 Kč Smluvní podmínky Smlouvy o půjčce (bez podpisu žalované) obsahují čl. 1, v němž se uvádí, že zákazník prohlašuje, že byl [anonymizováno] seznámen s výší roční procentní sazby nákladů (dále jen„ RPSN“), která v případě půjčky se splatností 53 týdnů činí 206,8 %. V čl. 8 Smluvních podmínek je uvedeno, že zákazník a [anonymizováno] se dohodli, že v případě, kdy zákazník včas nesplní povinnost uhradit splátku, má [anonymizováno] právo požadovat uhrazení celé zbylé částky půjčky včetně souhrnného poplatku, a to v nejbližším termínu pro výběr týdenní splátky zákazníka. Žalovaná na svůj dluh uhradila 18 620 Kč a byla vyzvána k splacení celé pohledávky ve výši 6 820 Kč se zákonným úrokem z prodlení. Aktivní legitimace žalobce byla prokázána smlouvami o postoupení pohledávek ze dne 19.6.2015 a 24.8.2018 spolu se seznamy postoupených pohledávek. Postoupení pohledávky bylo vždy žalované oznámeno dopisem postupníka. Žalobce žalované zaslal předžalobní výzvu, kde žalované poskytl lhůtu k zaplacení do 21.4.2021. <i>5. V návaznosti na skutečnost, že věc byla rozhodnuta poté, co 1.1.2014 nabyl účinnosti zákon číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník, zabýval se soud i tím, jaký hmotněprávní předpis aplikovat. Dle § 3028 odst. 3 zákona číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník, řídí se právní poměry ze smluv vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. S ohledem na to, že k uzavření smlouvy o úvěru došlo před nabytím účinnosti zákona číslo 89/2012 Sb., aplikoval soud předpis účinný k tomuto dni. Tím je zákon číslo 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Pokud se v odůvodnění hovoří o občanském zákoníku, míněn je zákon číslo 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů.</i> <i>6. Podle § 657 obč. zák. (ve znění účinném do 31.12.2013) přenechává smlouvou o půjčce věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.</i> <i>7. Dle § 658 obč. zák. (ve znění účinném do 31.12.2013) při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.</i> <i>8. Dle § 451 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.</i> <i>9. Podle § 456 občanského zákoníku předmět bezdůvodného obohacení se musí vydat tomu, na jehož úkor byl získán.</i> 10. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Uzavřená smlouva byla posouzena jako spotřebitelská (§ 52 obč. zák.). Tvrzení žalobce o úroku za půjčení peněz a jeho konkrétní výši nebyla prokázána, žalobce uvedl pouze, že jeho právní předchůdce neprecizoval, jaké všechny položky byly do tzv.„ souhrnného poplatku“ zahrnuty. Uzavřená smlouva je formulářového typu, odkazující na obchodní podmínky, které jsou psané zhuštěným malým písmem, neobsahuje žádné ujednání o úrocích za půjčení peněz - pouze ve smluvních podmínkách obsahuje stanovení RPSN ve výši 206,8 %. Tato z finančního hlediska podstatná ujednání totiž byla v rozporu se zásadou poctivosti (která se projevuje tím, že text spotřebitelské smlouvy, obzvláště jedná-li se o smlouvu formulářovou, má být pro průměrného spotřebitele dostatečně čitelný, přehledný a logicky uspořádaný) zahrnuta snad jen do nepřehledného a blíže nespecifikovaného„ souhrnného poplatku“, obtížně čitelných obchodních podmínek, byť se s nimi žalovaná případně měla možnost seznámit. Ve Smlouvě, tedy listině, kam připojuje spotřebitel svůj podpis, chybí jakékoliv ujednání o výši úroku. RPSN lze definovat v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru jako celkové náklady spotřebitelského úvěru, které spotřebitel (dlužník) zaplatí v důsledku jeho čerpání, přičemž se vypočítává jako roční podíl z celkové výše spotřebitelského úvěru. Její součástí je výpůjční úroková sazba, kromě ní zahrnuje také náklady v podobě provize, administrativních nákladů, daní, poplatků (za správu úvěru, jeho sjednání apod.) aj. Nelze tak směšovat pojmy RPSN a úrok za půjčení peněz. V zásadě jde totiž o to, že ve spotřebitelském právu je dodavatel ve fakticky výhodnějším postavení, neboť má odbornou převahu nad spotřebitelem, kterému své služby poskytuje, a proto je třeba od dodavatele služby vyžadovat, aby se ve vztahu ke spotřebiteli choval v obecné poloze poctivě, přičemž zásada poctivosti se projevuje mimo jiné tím, že text spotřebitelské smlouvy by měl být dostatečně jasně, přehledně, srozumitelně a logicky uspořádán, a měl by obsahovat všechny pro spotřebitele významné a zásadní údaje, což úročení (a případné poplatky) jistě je. Postup žalobce v této části odporuje platnému právu (ve znění účinném do 31.12.2013), neboť jde o ujednání, které je v rozporu s dobrou vírou a znamená k újmě spotřebitele (žalované) značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran (viz. blíže ust. § 56 občanského zákoníku, ve znění účinném do 31.12.2013), což vede k závěru o absolutní neplatnosti Smlouvy. Podle názoru soudu tak žalobci mohl náležet pouze nárok na vydání bezdůvodného obohacení, avšak když žalovaná od právního předchůdce žalobce obdržela částku 15 000 Kč a žalobci uhradila celkem 18 620 Kč, ke vzniku bezdůvodného obohacení na straně žalované nedošlo.

11. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř., ve spojení s ust. § 146 odst. 2 o.s.ř. věta prvá, kdy žalovaná měla ve věci plný úspěch, avšak dle obsahu spisu jí žádné náklady řízení nevznikly, soud proto vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.