7 C 227/2021

Plný text

Okresní soud v Pardubicích rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Jitkou Novákovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa , obec zastoupený anonymizováno jméno jméno sídlem adresa , obec proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa , obec o zaplacení 94 536,41 Kč s příslušenstvím, <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 52 300 Kč s úrokem z prodlení z částky 52 300 Kč ve výši 8,25% ročně od 24.4.2021 do zaplacení, a to v pravidelných splátkách po 3 500 Kč měsíčně, vždy do každého 20. dne kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek při nedodržení jedné z nich.</b> <b>II. Návrh žalobce, aby žalovaná byla povinna mu zaplatit 42 236, 41 Kč s úrokem z prodlení od 24.4.2021 do zaplacení, úrok z prodlení z částky 94 536, 41 Kč od 27.3.2021 do 23.4.2021, se zamítá.</b> <b>III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení 3 421,50 Kč k rukám [anonymizováno] [jméno] [jméno], a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Žalobce se domáhal proti žalované zaplacení částky 94 536, 41 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 27.3.2021 do zaplacení. Tvrdil, že dne 26.8.2020 žalovaná uzavřela s jeho právním předchůdcem, společností [právnická osoba], smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které žalovaná čerpala úvěr - vyplacený na bankovní účet žalované - v konečné výši 94 536, 41 Kč, tento úvěr měl být splacen nejpozději 26.3.2021. Právní předchůdce žalobce poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky [webová adresa], na které se žalovaná nejprve zaregistrovala zadáním osobních údajů, a to včetně svého telefonního čísla a e-mailové adresy. Tímto žalovaná zahájila kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu dle Smlouvy o úvěru v části obchodních podmínek čl. III. pro spotřebitelský úvěr. Po dokončení registrace na webových stránkách [webová adresa] zaslala žalovaná původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalované úvěr splácet jí byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy ve znění odpovídajícím dokumentu – Smlouva o revolvingovém úvěru s navrhovanou výší úvěru, kterou žalovaná čerpala v celkové výši 94 536, 41 Kč a se splatností dnem 26.3.2021. Úvěruschopnost žalované ověřoval původní věřitel výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Klientům je ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se těchto 10% musí rovnat minimálně životnímu minimu, které v současné době činí 3 410 Kč. Půjčky jsou poskytovány tak, aby vrácená částka v době splatnosti byla maximálně ve výši 90 % rozdílu výdajů a příjmů. Dále byla žalovaná lustrována z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti a bylo tak vyhověno žádosti o úvěr. Žalovaná přes upomínání dluh nevrátila. Žalovaná částka je tvořena součtem výběrů a poplatků za výběry žalované dle Smlouvy v celkové výši 59 876,69 Kč již snížených o případné úhrady, dle z náhrady účelně vynaložených nákladů ve výši 750 Kč (3 x 250 Kč) dle čil. VI. odst. 1 písm. a) Smlouvy a úroků za období čerpání ve výši 33 909,72 Kč dle čl. II. odst. 4 Smlouvy. Případné úhrady byly započítány dle čl. IX. odst. 5 Smlouvy. Žalovaná na svůj dluh uhradila právnímu předchůdci žalobce celkem 13 300 Kč. Žalobce nabyla pohledávku na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20.12.2019.

2. Žalovaná k žalobě uvedla, že nesouhlasí s částkou, která je požadována k zaplacení, neboť je v rozporu s částkami, které jí byly právním předchůdcem žalobce poskytnuty. Žalované byl poskytnut úvěrový rámec ve výši 65 000 Kč, který vyčerpala a na který též uhradila část splátek. Žalobcem požadované úroky nejsou v souladu s běžnými obchodními zvyklostmi a jsou nepřiměřeně vysoké. Úvěrová smlouva je spotřebitelského charakteru, žalovaná si nevybavuje, že by vlastnoručně podepisovala úvěrovou smlouvu a obchodní podmínky k ní náležející. Veškeré jednání o smlouvě probíhalo telefonicky a prostřednictvím emailu. Pokud žalobce požaduje jak jistinu i úroky a náklady úročit zákonným úrokem z prodlení, tento postup není po právu, neboť jsou požadovány úroky z úroků. Žalovaná proto požaduje, aby byla posouzena přiměřenost požadovaného příslušenství a aby bylo rozhodnuto o plnění dluhu ve splátkách.

3. Žalobce k návrhu žalované souhlasil s plněním ve formě splátek, a to po 3 500 Kč měsíčně.

4. Ve věci bylo nařízeno jednání na den 19.4.2022, žalobce se z nařízeného jednání omluvil, žalovaná ve svém podání doručenému soudu dne 6.4.2022 požádala o odročení jednání, a to z důvodu kolize s jiným jednáním, které má v tento den její právní zástupce s tím, že plnou moc soudu zašle obratem. Ze strany žalované však žádná plná moc dokládající její zastoupení advokátem zaslána nebyla, stejně tak ani nebyla doložena případná tvrzená kolize s jiným jednáním. Soud tak věc dle § 101 odst. 3 o.s.ř. projednal v nepřítomnosti žalované.

5. Smlouvou o revolvingovém úvěru, Standartními informacemi o spotřebitelském úvěru, potvrzeními o provedených platbách, platební bilancí, kontaktními údaji žalované – včetně bankovních, vyčíslením dluhu ke dni 26.3.2021 a Obchodními podmínkami právního předchůdce žalobce bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce společnost [právnická osoba] se zavázal poskytnout žalované úvěr až do výše 80 000 Kč úvěrového limitu, smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou, úročení úvěru bylo sjednáno s úrokovou sazbou podle Sazebníku právního předchůdce žalobce, úroková sazba ke dni uzavření smlouvy byla ve výši 10,45 % měsíčně, RPSN činila 229,53 %. Žalovaná se zavázala úvěr splácet v měsíčních splátkách dle Obchodních podmínek, tj. ve výši 11 % nesplaceného úvěru společně s úrokem z úvěru a poplatkem za čerpání nebo ve výši 1 000 Kč, podle toho, která z těchto dvou částek je vyšší, a to každý měsíc v ten samý kalendářní den, ke kterému mu byly finanční prostředky dle této smlouvy připsány na účet. Celkový počet splátek závisí na délce doby trvání úvěru a jeho skutečně vyčerpané výši. V případě, že se klient dostane do prodlení se splacením jedné splátky po dobu dvou měsíců nebo se splacením více než dvou splátek, že věřitel oprávněn prohlásit úvěr za okamžitě splatný. Žalovaná čerpala úvěr tímto způsobem: dne 16.10.2020 2 000 Kč, 28.9.2020 600 Kč, 16.9.2022 15 000 Kč, 9.9.2020 15 000 Kč, 4.9.2020 10 000 Kč, 31.8.2020 10 000 Kč, 26.8.2020 13 000 Kč, tj. celkem 65 600 Kč. Žalovaná na čerpaný úvěr plnila dne 16.9.2020 částkou 5 750 Kč a dne 13.10.2020 částkou 7 550 Kč, tj. celkem 13 300 Kč. Dluh sestává z částky jistiny ve výši 57 876,69 Kč, 3 x 250 Kč jako náhrady účelně vynaložených nákladů, částky 33 909,72 Kč jako úroků za období čerpání úroku. Aktivní legitimace žalobce vyplývá ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20.12.2019 spolu se seznamem postoupených pohledávek. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 20.4.2021. Žalované byla zaslána i předžalobní výzva, jak bylo prokázáno dopisem ze dne 20.4.2021 spolu s podacím lístkem, kdy žalované byla poskytnuta lhůta k zaplacení v délce tří dnů.

6. Žalobce - přes výzvu soudu – neoznačil žádné důkazy k procesu posuzování úvěruschopnostnosti žalované právním předchůdcem žalobce. <i>7. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>8. Podle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.</i> <i>9. Podle § 86 odstavec 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odstavce 2 téhož ustanovení zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.</i> <i>10. Podle § 87 odstavec 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>11. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> <i>12. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> 13. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že žaloba je, pouze co do úhrady částky 52 300 Kč (žalobcem poskytnutá částka celkem ve výši 65 600 Kč, na kterou žalovaná plnila celkem částkou 13 300 Kč) spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % p.a. od 24.4.2021 do zaplacení, důvodná, a to z titulu bezdůvodného obohacení (výrok I.).

14. Soud ve výroku II. tohoto rozsudku žalobu zamítl, neboť v řízení bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou došlo k uzavření smlouvy o úvěru (§ 2395 o.z.), na základě níž žalovaná vyčerpala formou revolvingového úvěru celkem částku 65 600 Kč, kterou se s poplatky zavázala splácet v pravidelných měsíčních splátkách. Uzavřená smlouva byla posouzena jako spotřebitelská (§ 1810 a násl. o.z.), kde žalobce vystupuje v postavení podnikatele (§ 420 o.z.) a žalovaná v postavení spotřebitele (§ 419 o.z.). Žalovaná své povinnosti vyplývající ze Smlouvy řádně neplnila. Žalobce sice tvrdil, že ohledně osoby žalované jeho právní předchůdce provedl lustraci z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB, databáze neplatných dokladů MV ČR, dále vycházel z výpočtu mezi doložitelnými příjmy a výdaji, kdy klientům je ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se těchto 10% musí rovnat minimálně životnímu minimu, které činilo 3 410 Kč – avšak k těmto tvrzením nenabídl žádné důkazy a neunesl své důkazní břemeno. Pokud byla uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru, žalovaná uhradila pouze dvě splátky, potom posouzení schopnosti žalované splácet úvěr zjevně právním předchůdcem žalobce ani nebylo provedeno v souladu se shora uvedenými ustanoveními zákona o spotřebitelském úvěru a důsledkem je sankce v podobě neplatnosti smlouvy o úvěru. Primárním cílem zákona o spotřebitelském úvěru je ochrana individuálního spotřebitele "před přijetím neuvážených a nezodpovědných rozhodnutí, plynoucích z neznalosti a nedostatečných zkušeností, jakož i osobních morálně volních vlastností a životních i sociálních poměrů spotřebitele, které mohou zásadním způsobem dopadnout na jeho osobní a rodinnou finanční situaci, postihnout jeho majetek a ohrozit uspokojování základních životních potřeb, ekonomickou funkci rodiny a společenský status jejich členů, vč. narušení jejich sociálních vztahů" (viz dohledový benchmark České národní banky č. 1/2014 ze dne 18. března 2014 k výkladu povinnosti věřitele posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů). Spotřebitel je tak chráněn "i před sebou samotným" a vlastním neúměrným zadlužováním, resp. přijímáním takových dluhů, které by v budoucnosti nebyl schopen splácet. Sekundárně je pak chráněn věřitel před vznikem případných v budoucnu nedobytných pohledávek. Spolu s nimi jsou chráněni i další věřitelé, kteří poskytli spotřebiteli finanční prostředky dříve, takže v důsledku případného dalšího zadlužování spotřebitele by mohla být ohrožena jeho schopnost řádně a včas splácet tyto již dříve vzniklé dluhy.

15. Pouze jazykový výklad nové právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. by (zejména vzhledem k druhé větě § 87 odst. 1) mohl nasvědčovat, že touto změnou došlo ke změně zákonného důsledku porušení kontinuálně stanovené povinnosti poskytovatele úvěru v tom směru, že nově jím bude nikoli absolutní, ale pouhá relativní neplatnost dotčené smlouvy, kterou, jako takovou, by měl soud zkoumat pouze k námitce spotřebitele. Tento závěr je však vyvrácen rozsudkem Evropského soudního dvora z 5. 3. 2020 ve věci vedené pod sp. zn. C -679/18, jejímž předmětem byla žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím Okresního soudu v Ostravě (Česká republika) ze dne 25. října 2018, došlým Soudnímu dvoru dne 5. listopadu 2018, který jednoznačně uzavřel, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Vzhledem k tomu, že na základě neplatného právního úkonu poskytnuto plnění ze strany právního předchůdce žalobce žalované ve výši 65 600 Kč, přichází pouze nárok žalobce na vydání bezdůvodné obohacení ve výši 52 300 Kč, neboť žalovaná na svůj dluh zaplatila celkem částku 13 300 Kč. Žalovaná netvrdila a neprokazovala, že by bezdůvodné obohacení – byť částečně - vydala, soud proto musel žalobě co do částky uvedené ve výroku ad. I. vyhovět a ve zbytku ze shora uvedených důvodu žalobu zamítnout. S ohledem na shora učiněné závěry se soud již dalšími námitkami žalované nezabýval, ke kontraktačnímu procesu pouze doplňuje, že ust. § 1820 a násl. o.z. umožňuje uzavření smlouvy distančním způsobem, což se stalo i v předmětné věci. Vzhledem k tomu, že žalované byla žalobcem poskytnuta lhůta k plnění dopisem ze dne 20.4.2021 do tří dnů od sepsání této výzvy, žalovaná se dostala do prodlení nejdříve dnem 24.4.2021, nikoliv dřívějším dnem tvrzeným žalobcem, je proto v souladu s ust. § 1970 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a nař. vl. 351/2018 Sb. povinen hradit úrok z prodlení ve výši 8,25 % p.a. od 24.4.2021 do zaplacení a nikoliv dříve.

16. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. ve spojení s § 142a odst. 1 o.s.ř., neboť žalobce, který v zákonné lhůtě před podáním žaloby zaslal žalované výzvu k plnění, měl ve věci částečný úspěch. Náklady řízení pak představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 3 782 Kč a náklady právního zastoupení, tj. odměna advokáta určená podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., v pozdějším znění. Odměna za úkon právní služby činí z tarifní hodnoty v řízení až do podání žaloby včetně (§ 7 citované vyhlášky) částku 4 900 Kč. Za 4,5 úkonu právní služby (převzetí a příprava zastoupení, jednoduchá předžalobní výzva, podání žaloby, 1 x vyjádření ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. a/, d/, odst. 2 písm. h/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., v pozdějším znění) činí odměna advokáta celkem 22 050 Kč. Náhrada hotových výdajů advokáta je pak představována 5 úkony x 300 Kč za režijní paušál do podání žaloby včetně (§ 13 odst. 3 citované vyhlášky). K nákladům řízení přísluší podle ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. dále náhrada za DPH ve výši 21%, tj. 4 945,50 Kč. Jelikož žalobce byl úspěšný ve věci co do 10,60 % z celku (úspěch žalobce činí 55,30 % - úspěch žalované 44,70 %), soud přiznal žalobci náhradu nákladů řízení v poměrné výši 3 421,50 Kč. Žádné mimořádné okolnosti případu, pro které by soud ve smyslu § 150 o.s.ř. výjimečně nepřiznal žalobci právo na náhradu nákladů řízení, zjištěny ani tvrzeny nebyly. Plnění dluhu. bylo stanoveno v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř., a to u výroku I. dle shodného návrhu účastníků v pravidelných splátkách, které zohledňují výši dlužné částky, dobu prodlení žalované, aniž by tím docházelo k neúměrnému zvýhodnění dlužníka na úkor věřitele. U náhrady nákladů řízení - vzhledem k jejich konečné výši 3 421,50 Kč, počátku splátek u výroku ad I. až počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku - soud neshledal nutnost splátek a ponechal lhůtu k plnění třídenní.