7 C 238/2022

Plný text

Okresní soud v Pardubicích rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Jitkou Novákovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa , obec a číslo - obec zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa , obec a číslo - část obce proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa , obec o zaplacení 10 377 Kč s příslušenstvím <b>I. Návrh žalobce, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci 10 377 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 107,14 Kč, úrok ve výši 29% ročně z částky 2 039,07 Kč od 18.3.2022 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení z částky 2 039,07 Kč od 18.3.2022 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobce požadoval po žalovaném zaplacení částky celkem ve výši 10 377 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnil tím, že žalovaný uzavřel dne 28.8. 2017 se společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ postupitel“) Smlouvu [číslo] (dále jen„ Smlouva“), nedílnou součástí Smlouvy jsou Smluvní podmínky obsažené na stejném listu jako Smlouva, přičemž souhlas s jejich zněním žalovaný stvrdil podpisem Smlouvy. Před uzavřením Smlouvy a poskytnutím úvěru žalovanému, byla jeho schopnost splácet poskytnutý úvěr ze strany postupitele posouzena s odbornou péčí v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru. Postupitel vycházel mj. z informací získaných z nebankovních registrů klientských informací a informací získaných prostřednictvím zájmového sdružení právnických osob na ochranu leasingu, úvěru a dalších služeb (SOLUS), dále prověřil úvěruschopnost žalovaného prostřednictvím dalších registrů a databází (např. insolvenční rejstřík, evidence neplatných dokladů, evidence adres, interních registrů atd). Při posouzení schopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr postupitel rovněž komplexně vyhodnotil celkovou finanční situaci žalovaného, kdy postupitel konfrontoval doložené skutečnosti žalovaným s dostupnými údaji umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, a dále též se statistickými, demografickými a historickými daty žalovaného dle ekonomických modelů. Následně po důkladné analýze veškerých informací v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru Postupitel dospěl k závěru, že nejsou žádné důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr splácet. Na základě Smlouvy byla postupitelem žalovanému poskytnuta hotovostní zápůjčka ve výši 7 000 Kč (dále jen„ zápůjčka“), převzetí zápůjčky žalovaný stvrdil podpisem Smlouvy. Za poskytnutí a spravování zápůjčky se žalovaný zavázal zaplatit přesně předem vyčíslený a neměnný poplatek v částce 5 330 Kč (zahrnující úrok ve výši 29 % p.a.; částku za zpracování, doručení a flexibilní splácení a částku za administrativní činnosti a komfortní splácení). Celková částka, kterou se žalovaný zavázal ve Smlouvě postupiteli zaplatit, činila 12 330 Kč, uhrazena měla být v hotovosti v 45týdenních splátkách po 274 Kč. Žalovaný na pohledávku uhradil celkem částku ve výši 9 153 Kč. Uhrazené platby byly započteny ve výši 4 96,93 Kč na jistinu 7 000 Kč, která tak byla ponížena na 2 039,07 Kč. Další uhrazené platby ve výši 4 192,07 Kč byly započteny na Poplatky spojené s poskytnutím a správou úvěru ve výši 5 330 Kč, které byly poníženy na 1 137,93 Kč. Žalovaný neplnil své povinnosti ze Smlouvy řádně a včas, když nehradil předepsané splátky. V důsledku prodlení žalovaného tak vzniklo žalobci právo na uhrazení smluvní pokuty v sazbě 0,1 % denně z hodnoty splátek celkové dlužné částky, ohledně nichž je žalovaný v prodlení, tato denní smluvní pokuta v sazbě 0,1 % byla kapitalizována na částku ke dni 1. 2. 2022, přičemž je po žalovaném požadována pouze v částce 3 500 Kč; dále má žalobce právo na zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 107,14 Kč a sankčních poplatků ve výši 3 700 Kč. Dne 28. 1. 2022 uzavřel postupitel se žalobcem smlouvu o postoupení pohledávek, kterou žalobci postoupil pohledávku z titulu předmětné Smlouvy, s účinností ke dni 1. 2. 2022, postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dne 1. 2. 2022. K tomuto dni byla pohledávka kapitalizována na částku ve výši 10 484,14 Kč, která je složena z jistiny ve výši 2 039,07 Kč, poplatků za poskytnutí a správu úvěru ve výši 1 137,93 Kč, kapitalizované smluvní pokuty ve výši 3 500 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 107,14 Kč, sankčních poplatků ve výši 3 700 Kč. Žalovaný byl vyzván k uhrazení dlužné částky 10 484,14 Kč nejpozději do 17. 3. 2022. Jako příslušenství pohledávky žalobce uplatňuje smluvní úrok ve výši 29 % p.a. z jistiny 2 039,07 Kč jdoucí ode dne 18. 3. 2022 do zaplacení, a zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % p.a. jdoucí z jistiny 2 039,07 Kč ode dne 18. 3. 2022 do zaplacení. Žalovaný ničeho - ani přes upomínání - žalobci neuhradil.

2. Žalobce dále doplnil, že před uzavřením Smlouvy posoudil právní předchůdce žalobce schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to v souladu s ust. § 84 - § 89 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Právní předchůdce žalobce s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet poskytnutou zápůjčku, byla provedena lustrace žalovaného v dostupných registrech (BRKI, NRKI, SOLUS, interní databáze právního předchůdce žalobce, insolvenční rejstřík, Centrální evidence exekucí). Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, tyto informace byly zástupcem předchůdce žalobce [jméno] [příjmení] následně ověřeny a zkontrolovány. Dle těchto činil pravidelný měsíční příjem žalovaného 14 544 Kč, ohledně výdajů bylo vycházeno nejen z údajů žalovaného, ale i za pomoci statisticky podloženého modelu.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Ve byla nařízena jednání, k nimž se žalovaný nedostavil, ač byl řádně a včas předvolán, soud tak věc dle § 101 odst. 3 o.s.ř. projednal v jeho nepřítomnosti.

5. Smlouvou o zápůjčce [číslo] Smluvními podmínkami Smlouvy o zápůjčce, Standartními informacemi o spotřebitelském úvěru, Zákaznickou kartou, Vyčíslením zákonného úroku z prodlení, Vyčíslením smluvní pokuty, Oznámením o postoupení pohledávky, předžalobní výzvou ze dne 20.5.2022 spolu s podacím lístkem bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli dne 28.8.2017 smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě poskytl žalovanému zápůjčku ve výši 7 000 Kč, kterou žalovaný čerpal jednorázově v hotovosti dne 28.8.2017. Žalovaný se zavázal splatit zápůjčku v 45 pravidelných týdenních splátkách po 274 Kč, tedy celkem částku 12 330 Kč, která je tvořena zápůjčkou v částce 7 000 Kč, a souhrnným poplatkem ve výši 5 330 Kč, který sestává z kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 932 Kč, odměny za zpracování, doručení, flexibilní splácení ve výši 2 194 Kč, odměny za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 2 204 Kč. Ze zákaznické karty k této smlouvě plyne, že žalovaný uvedl, že je svobodný, nemá vyživovací povinnost, bydlí na ubytovně, je zaměstnaný na plný pracovní úvazek, jeho příjmy činí 14 544 Kč, je státním občanem Bulharské republiky, část zákaznického listu označená jako„ běžné měsíční výdaje“ obsahuje pouze tři kolonky s označením Externí splátky zápůjček, Interní splátky [anonymizována dvě slova], kde nejsou uvedeny žádná částky, Odhadované měsíční výdaje žadatele 6 000 Kč. Údaje uvedené žalovaným byly ověřeny z pracovní smlouvy, potvrzení o příjmu, třech výplatních pásek, u povolení k pobytu nebyla do zákaznické karty zaznamenána jeho platnost. Žalovaný bankovní účet neměl. Žalovaný na svůj dluh uhradil 9 153 Kč. Z Centrální evidence exekucí bylo zjištěno, že žalovaný zde má záznam jedné exekuce s datem jejího zahájení 4.3.2021. Žalovanému byla žalobcem zaslána předžalobní výzva ze dne 20.5.2022, kde žalovanému byla poskytnuta lhůta k zaplacení pohledávky ze smlouvy o zápůjčce v celkové výši 10 629,84 Kč do sedmi dnů od datace výzvy. Aktivní legitimace žalobce byla prokázána smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28.1.2022 spolu se seznamem postoupených pohledávek. Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno dopisem postupitele ze dne 1.2.2022.

6. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení] spolu s výpisem ze živnostenského rejstříku na jeho osobu, bylo zjištěno, že pro právního předchůdce žalobce je činný u [právnická osoba] jako obchodní zástupce asi osm let, svědek si samotného žalovaného vůbec nevybavoval, předpokládá, že patřil spíše do té skupiny, ve které nemají ani zájem půjčky splácet a pak zmizí. Pokud by žalovaný půjčku splácel, určitě by si ho svědek pamatoval. Pokud svědek za klienty jezdí vybírat splátky, už si je pamatuje, vidí se s nimi v podstatě 2x do měsíce, zná i jejich příběhy. Podle adresy musel žalovaný bydlet na ubytovně u nádraží v [obec]. Postupy však jsou u každého klienta vždy stejné, je na to protokol, pokud je to cizinec, musí doložit národnostní občanský průkaz, povolení k pobytu, pracovní smlouvu, smlouvu o nájmu a výplatní pásky. To se sepíše do zákaznické karty, doklady se nafotí a dokládají ke smlouvě. Tyto údaje se potom doplní do zákaznické karty. Údaje se vloží k přezkoumání v rámci scoringu, odpověď přijde v řádu minut zpátky, ještě před výstupem ověřovací zprávy proběhne lustrace v příslušných registrech. Pokud by byl klient cizinec, vždy je u sjednávání přítomen tlumočník, jedná se zpravidla o lidi, kteří jsou zaměstnáni např. v [anonymizováno], a personální agentury je používají jako koordinátory – tlumočníky. Co se týče nájemní smlouvy tuto vždy u cizinců vyžadují k předložení, neboť se jedná o tzv. bankovní parametr R, který specifikuje kategorii dokumentů, které jsou nutné k doložení. <i>7. Podle § 2390 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.</i> <i>8. Dle § 2392 odst. 1 o.z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. Podle § 1879 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).</i> 9. Podle § 547 o.z. právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. <i>10. Podle § 580 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i> <i>11. Podle § 86 odstavec 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odstavce 2 téhož ustanovení zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.</i> <i>12. Podle § 87 odstavec 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>13. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> <i>14. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> 15. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, a to ani z titulu bezdůvodného obohacení. V řízení bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o zápůjčce (§ 2390 o.z.), na základě níž žalovaný obdržel zápůjčku ve výši 7 000 Kč, kterou se s poplatky zavázal zaplatit v 45 pravidelných týdenních splátkách. Uzavřená smlouva byla posouzena jako spotřebitelská (§ 1810 a násl. o.z.), kde právní předchůdce žalobce vystupuje v postavení podnikatele (§ 420 o.z.) a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 o.z.). Žalovaný své povinnosti vyplývající ze Smluv řádně neplnil. Pokud byla uzavřena smlouva o zápůjčce a žalovaný, nebyl schopen po prvních čtyřech týdnech splátky řádně hradit, právní předchůdce žalobce dokonce akceptoval i to, že jediným„ odhadovaným“ měsíčním výdajem žalovaného je částka 6 000 Kč – bez bližší specifikace, nijak neověřil jeho faktické výdaje ani způsob nakládání s finančními prostředky, kdy náklady na bydlení dle zákaznické karty nejsou předmětem přezkoumání, potom posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr zjevně právním předchůdcem žalobce nebylo provedeno v souladu s ustanoveními zákona o spotřebitelském úvěru a důsledkem je sankce v podobě neplatnosti smlouvy o zápůjčce. Na tomto závěru nemohl ničeho změnit ani výslech svědka [příjmení]. [příjmení], který si na žalovaného nepamatoval a nemohl tak ani popsat kontraktační proces s žalovaným. Pouze jazykový výklad nové právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. by (zejména vzhledem k druhé větě § 87 odst. 1) mohl nasvědčovat, že touto změnou došlo ke změně zákonného důsledku porušení kontinuálně stanovené povinnosti poskytovatele úvěru v tom směru, že nově jím bude nikoli absolutní, ale pouhá relativní neplatnost dotčené smlouvy, kterou, jako takovou, by měl soud zkoumat pouze k námitce spotřebitele. Tento závěr je však vyvrácen rozsudkem Evropského soudního dvora z 5. 3. 2020 ve věci vedené pod sp. zn. C -679/18, jejímž předmětem byla žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím Okresního soudu v Ostravě (Česká republika) ze dne 25. října 2018, došlým Soudnímu dvoru dne 5. listopadu 2018, který jednoznačně uzavřel, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Vzhledem k tomu, že na základě neplatného právního úkonu poskytnuto plnění ze strany právního předchůdce žalobce žalovanému ve výši 7 000 Kč, přicházel by pouze nárok žalobce (resp. jeho právního předchůdce) na vydání bezdůvodné obohacení ve výši rozdílu právním předchůdcem poskytnuté částky a částky žalovaným uhrazené. Žalovaný právnímu předchůdci žalobce uhradil celkem 9 153 Kč, tudíž nemohl dojít k jeho bezdůvodnému obohacení. Soud proto žalobu jako nedůvodnou zamítl.

16. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobce ve věci nebyl úspěšný a žalovanému dle obsahu spisu žádné nevznikly.