7 C 249/2020

Plný text

Okresní soud v Pardubicích rozhodl předsedkyní senátu titul Jitkou Novákovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: osobní údaje žalobce se sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem titul titul jméno příjmení , titul za jménem se sídlem AK anonymizována tři slova adresa žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa žalované o zaplacení 28 800 Kč s příslušenstvím, <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 14 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 14 000 Kč od 8.5.2020 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Návrh žalobce, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci kapitalizovaný úrok ve výši 7 102,82 Kč, úrok ve výši 23,72 % p.a. z částky 20 000 Kč od 30.11.2019 do zaplacení, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 2 512,22 Kč, úrok z prodlení z částky 20 000 Kč od 30.11.2019 do 7.5.2020, částku ve výši 14 800 Kč, úrok z prodlení z částky 14 800 Kč od 8.5.2020 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobce požadoval po žalované zaplacení částky celkem ve výši 28 800 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce, [právnická osoba] [anonymizována tři slova], a žalovanou došlo dne 28.4.2017 k uzavření Smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] (dále jen„ Smlouva“). Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč (dále jen„ zápůjčka“), a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem Smlouvy. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaná ve Smlouvě zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce i úroky za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 2 800 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % p.a. sjednanou v čl. 1 Smlouvy, odměnu za administrativní zpracování půjčky ve výši 4 000 Kč a nákladů za hotovostní splácení ve výši 8 000 Kč. Celkovou částku zápůjčky a poplatků se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti v 58 týdenních (sedmidenních) splátkách po 600 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 8.6.2018. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, čím čímž porušila své závazky ze Smlouvy. Poslední příslušná splátka byla ze strany žalované uhrazena dne 5.5.2017. Již ze smluvního ujednání bylo přitom žalované známo, že nejpozději má celkovou dlužnou částku zaplatit dne 8.6.2018. Celková dlužná částka nebyla ze strany žalované řádně v plné výši uhrazena, proto vzniklo žalobci právo požadovat z celkové dlužné jistiny úrok z prodlení v zákonné výši, dále právo na úhradu úroků za půjčené peněžní prostředky ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny ve výši 20 000 Kč od 9.6.2018, tj. ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky úvěru (tzn. pro úhradu celého úvěru), do zaplacení. Do data postoupení bylo žalovanou na předmětnou pohledávku uhrazeno celkem 6 000 Kč. Ke dni 29.11.2019 činila výše pohledávky bez příslušenství za žalovanou částku 28 800 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 20 000 Kč a dlužné částky poplatku za hotovostní inkaso ve výši 6 620,70 Kč, dlužného poplatku za administrativní činnost ve výši 2 179,30 Kč. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu žaloby nebylo žalovanou na předmětnou pohledávku žalobce přes upomínání uhrazeno ničeho. Pohledávka vyplývající z výše uvedené Smlouvy, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany [právnická osoba] [anonymizována tři slova] postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29.11.2019 žalobci jako novému věřiteli, a to s účinností k témuž dni. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem ze dne 29.11.2019. K uzavřené smlouvě žalobce tvrdil, že jeho právní předchůdce jako poskytovatel půjčky, splnil svou zákonnou povinnost ve smyslu § 84-89 zák. č. 257/2016 Sb, o spotřebitelském úvěru, když s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr (resp. zápůjčku), a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením předmětné Smlouvy. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalované a byly ověřeny doklady uvedenými v části„ Dokumenty k ověření“. Což potvrzuje i předmětná Smlouva, ve které je přímo uvedeno:„ Zákazník potvrzuje, že úvěrující před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudil jeho schopnost splácet spotřebitelský úvěr, a to i na základě informací získaných i od zákazníka – tyto jsou obsahem zákaznické karty. Dále, že zákazník tímto prohlašuje, že poskytl úplné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti zákazníka splácet poskytnutou zápůjčku a je schopen splatit celkovou dlužnou částku v souladu s touto smlouvou.“ Nashromážděné údaje byly odeslány do obchodního informačního systému právního předchůdce žalobce, který obsahuje scóringový model zahrnující kritéria, vycházející ze statistických dat, a který schopnost splácet požadovanou částku vyhodnotil. Na základě odborného posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr dospěl věřitel k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Na základě tohoto odborného vyhodnocení věřitele byla teprve s žalovanou uzavřena Smlouva. Žalobce poukázal na ustanovení § 6 odst. 1 a § 7 nového občanského zákoníku, která říkají, že každý má povinnost jednat v právním styku poctivě a že se má za to, že ten, kdo jednal určitým způsobem, jednal poctivě a v dobré víře. Jedná se o principy, které zná již starší judikatura a ze kterých plyne, že není povinností jedné strany a priory nedůvěřovat straně druhé, nýbrž naopak, vychází se ze zásady presumpce poctivosti jednání spolukontrahenta.

2. Soud ve věci rozhodl dle § 115a o.s.ř bez nařízení ústního jednání. Zástupce žalobce výslovně souhlasil s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Žalovaná byla usnesením soudu ze dne 4.11.2020 vyzvána ke sdělení, zda souhlasí s procesním postupem podle uvedeného zákonného ustanovení, tedy s rozhodnutím věci bez její osobní účasti a bez nařízení ústního jednání. Současně byla poučena podle § 101 odst. 4 o.s.ř. o fikci svého souhlasu s navrhovaným procesním postupem soudu, pokud ve stanovené lhůtě 7 dnů nesdělí soudem požadované stanovisko. Žalovaná soudu ve stanovené lhůtě nezaslala své vyjádření, souhlas s takovým procesním postupem soud podle uvedeného poučení daného účastníkům předpokládal, a proto bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení ústního jednání a bez osobní účasti zástupce žalobce a žalované.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

4. Smlouvou [číslo] ze dne 28.4.2017, Kartou zákazníka, Oznámením o postoupení pohledávky, předžalobní výzvou spolu s podacím lístkem bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení] [jméno] a žalovaná uzavřeli dne 28.4.2017 smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě poskytl žalované půjčku ve výši 20 000 Kč, kterou žalovaná čerpala jednorázově v hotovosti dne 28.4.2017. Žalovaná se zavázala splatit zápůjčku v 58 pravidelných týdenních (sedmidenních) splátkách po 600 Kč, první splátka byla splatná 7. kalendářní den od data uzavření Smlouvy, tedy celkem částku 34 800 Kč, která je tvořena půjčkou v částce 20 000 Kč, a souhrnným poplatkem ve výši 14 800 Kč, který sestává z kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 2 800 Kč, odměny za administrativní činnost ve výši 4 000 Kč a nákladů za hotovostní splácení ve výši 8 000 Kč. Výpůjční úroková sazba je stanovena jako pevná pro celou dobu trvání Smlouvy, uplatňuje se jako roční úroková sazba a v tomto případě její výše činí 23,72 % p.a. (čl. 1 Smlouvy). V čl. 2 Smluovy je uvedeno, že Smlouva je uzavírána na dobu určitou, její účinnost trvá ode dne poskytnutí spotřebitelského úvěru do dne vypořádání veškerých závazků, které vznikly na základě nebo v souvislosti se spotřebitelským úvěrem dle této Smlouvy, s výjimkou oprávněného odstoupení. Žalovaná v rozporu se smlouvou půjčku řádně nesplácela. Žalovaná byla vyzvána k splacení celé pohledávky ve výši 41 171,64 Kč s příslušenstvím do 7.5.2020. Ze Karty zákazníka k této smlouvě plyne, že žalovaná uvedla, že je rozvedená, bydlení má vlastní, její příjem činí 9 500 Kč, je zaměstnána na hlavní pracovní poměr na dobu neurčitou, dále byly uvedeny další příjmy 3 000 Kč - bez jakékoliv specifikace, nemá žádné nezaopatřené dítě, běžné měsíční výdaje domácnosti jsou ve výši 7 500 Kč, tj. výdaje na bydlení 3 500 Kč, osobní výdaje 4 000 Kč, jako použitelný příjem zůstávala částka 3 000 Kč. Osobní údaje uvedené žalovanou byly ověřeny z občanského průkazu, jako další dokumenty byly předloženy pracovní smlouva, výplatní pásky a potvrzení příjmu od zaměstnavatele.

5. Aktivní legitimace žalobce byla prokázána smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29.11.2019 spolu se seznamem postoupených pohledávek. Postoupení pohledávek bylo žalované oznámeno dopisem postupitele ze dne 29.11.2019. <i>6. Podle § 2390 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.</i> <i>7. Dle § 2392 odst. 1 o.z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. Podle § 1879 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).</i> 8. Podle § 547 o.z. právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. <i>9. Podle § 580 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i> <i>10. Podle § 86 odstavec 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odstavce 2 téhož ustanovení zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.</i> <i>11. Podle § 87 odstavec 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>12. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> 13. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze co do částky 14 000 Kč, a to z titulu bezdůvodného obohacení, a ve zbytku proto žalobu zamítl. V řízení bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou došlo k uzavření smlouvy o zápůjčce (§ 2390 o.z.), na základě níž žalovaná obdržela zápůjčku ve výši 20 000 Kč, kterou se s poplatky zavázala zaplatit ve 58 pravidelných měsíčních splátkách. Uzavřená smlouva byla posouzena jako spotřebitelská (§ 1810 a násl. o.z.), kde právní předchůdce žalobce vystupuje v postavení podnikatele (§ 420 o.z.) a žalovaná v postavení spotřebitele (§ 419 o.z.). Žalovaná své povinnosti vyplývající ze Smluv řádně neplnila. Posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr zjevně nebylo provedeno v souladu s ust. § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1.12.2016, když Smlouva byla uzavřena 28.4.2017 a již od 6.5.2017 žalovaná nebyla schopna splátky hradit, dále se právní předchůdce žalobce spokojil pouze s použitím tzv. scóringového modelu zahrnujícího kritéria, vycházející ze statistických dat, přičemž důsledkem je sankce v podobě neplatnosti smlouvy o úvěru. Právní předchůdce žalobce nijak nevyvodil příslušné závěry vyplývající z údajů žalované, který měl pouze jediný příjem – 9 500 Kč, v kolonce pro„ další příjmy“ je uvedena částka 3 000 Kč - bez bližší specifikace, uváděné výdaje žalované ve výši 7 500 Kč měsíčně právním předchůdcem žalobce nebyly žádným způsobem ověřeny, natož aby zkoumal její faktické výdaje, což nesvědčí o vynaložení odborné péče k posouzení úvěruchopnosti žalované. Dle právního předchůdce žalobce - pokud by soud přistoupil na jeho výpočty i se zohledněním další částky příjmů ve výši 3 000 Kč - měla žalované k nakládání zůstat částka 3 000 Kč, avšak po odečtení splátek poskytnutého úvěru ve výši 2 400 Kč (4 x 600 Kč), by žalované k nakládání zůstalo pouhých 600 Kč měsíčně, což je zcela nedostačující. Nebyl ověřen ani způsob nakládání žalované s finančními prostředky, byť minimálně náhledem do výpisů z bankovního účtu žalované.

14. Primárním cílem zákona o spotřebitelském úvěru je ochrana individuálního spotřebitele "před přijetím neuvážených a nezodpovědných rozhodnutí, plynoucích z neznalosti a nedostatečných zkušeností, jakož i osobních morálně volních vlastností a životních i sociálních poměrů spotřebitele, které mohou zásadním způsobem dopadnout na jeho osobní a rodinnou finanční situaci, postihnout jeho majetek a ohrozit uspokojování základních životních potřeb, ekonomickou funkci rodiny a společenský status jejich členů, vč. narušení jejich sociálních vztahů" (viz. dohledový benchmark České národní banky č. 1/2014 ze dne 18. března 2014 k výkladu povinnosti věřitele posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů). Spotřebitel je tak chráněn "i před sebou samotným" a vlastním neúměrným zadlužováním, resp. přijímáním takových dluhů, které by v budoucnosti nebyl schopen splácet. Sekundárně je pak chráněn věřitel před vznikem případných v budoucnu nedobytných pohledávek. Spolu s nimi jsou chráněni i další věřitelé, kteří poskytli spotřebiteli finanční prostředky dříve, takže v důsledku případného dalšího zadlužování spotřebitele by mohla být ohrožena jeho schopnost řádně a včas splácet tyto již dříve vzniklé dluhy.

15. Pouze jazykový výklad nové právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. by (zejména vzhledem k druhé větě § 87 odst. 1) mohl nasvědčovat, že touto změnou došlo ke změně zákonného důsledku porušení kontinuálně stanovené povinnosti poskytovatele úvěru v tom směru, že nově jím bude nikoli absolutní, ale pouhá relativní neplatnost dotčené smlouvy, kterou, jako takovou, by měl soud zkoumat pouze k námitce spotřebitele. Tento závěr je však vyvrácen rozsudkem Evropského soudního dvora z 5. 3. 2020 ve věci vedené pod sp. zn. C -679/18, jejímž předmětem byla žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím Okresního soudu v Ostravě (Česká republika) ze dne 25. října 2018, došlým Soudnímu dvoru dne 5. listopadu 2018, který jednoznačně uzavřel, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

16. Vzhledem k tomu, že na základě neplatného právního úkonu poskytnuto plnění ze strany právního předchůdce žalobce žalované ve výši 20 000 Kč, přichází pouze nárok žalobce (resp. jeho právního předchůdce) na vydání bezdůvodné obohacení ve smyslu ust. § 2991 a násl., a to ve výši 14 000 Kč, když žalovaná dosud právnímu předchůdci žalobce zaplatila 6 000 Kč. Žalovaná byla žalobcem dopisem ze dne 30.4.2020 vyzvána k zaplacení dluhu do 7.5.2020 a tudíž se dostala do prodlení nejdříve dnem 8.5.2020, nikoliv dřívějším dnem tvrzeným žalobcem, je proto v souladu s ust. § 1970 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a nař. vl. 351/2018 Sb. povinna hradit úrok z prodlení ve výši 10 % p.a. od 8.5.2020 do zaplacení a nikoliv dříve. Žalovaná neprokázala, že by bezdůvodné obohacení vydala, soud proto musel žalobě co do částky uvedené ve výroku ad. I. vyhovět a ve zbytku ze shora uvedených důvodu žalobu zamítnout.

17. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení, neboť úspěch žalobce nepřevýšil jeho neúspěch. Lhůta k plnění byla stanovena třídenní dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.