7 C 251/2022

Plný text

Okresní soud v Pardubicích rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Jitkou Novákovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa , obec zastoupený advokátem anonymizováno jméno jméno sídlem adresa , obec proti žalované: ; celé jméno žalované , narozená dne datum bytem adresa žalované , obec o zaplacení 15 774,10 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 12 000 Kč s úrokem z prodlení z částky 12 000 Kč ve výši 11,75 % p.a. od 10.2.2022 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Návrh žalobce, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 3 774,10 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 15 774,10 Kč za dobu od 11.12.2019 do 9.2.2022, zákonný úrok z prodlení z částky 3 774,10 Kč od 10.2.2002 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>II. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 1 076,70 Kč k rukám [anonymizováno] [jméno] [jméno] do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Žalobce se proti žalované domáhal zaplacení částky 15 774,10 Kč spolu s úrokem z prodlení. Uvedl, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 19. 11. 2021 mezi společností [právnická osoba] jako původním věřitelem a postupitelem a žalující společností jako postupníkem a novým věřitelem nabyl žalobce pohledávku za žalovanou. Mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou došlo dne 31. 10. 2019 k uzavření smlouvy o úvěru, na jejímž základě byla žalované poskytnuta finanční částka ve výši 12 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splatit nejpozději do 10. 12. 2019 spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 3 774,10 Kč. Původní věřitel poskytoval úvěry prostřednictvím své webové stránky [webová adresa], na které se žalovaná zaregistrovala zadáním osobních údajů včetně svého telefonního čísla a e-mailové adresy. Žalovaná následně odsouhlasila znění Úvěrové smlouvy, jakožto podmiňující krok pro pokračování v registraci na webových stránkách původního věřitele. Žalovaná zaslala původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Žalovaná byla lustrována z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, BRKI, na základě uvedených skutečností nedošlo k pochybám ohledně platební schopnosti žalované (k tomuto žalobce nenavrhl žádných dalších důkazů). Po prověření schopnosti žalované úvěr splácet, jí byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy s navrhovanou výší úvěru a splatností, jak jsou uvedeny výše. Žalovaná tento návrh smlouvy akceptovala a původní věřitel úvěr žalované vyplatil dne 31. 10. 2019 na bankovní účet žalované. Žalovaná poskytnutý úvěr - přes upomínání nevrátila.

2. Soud ve věci rozhodl dle § 115a o.s.ř bez nařízení ústního jednání. Žalobce výslovně souhlasil s rozhodnutím ve věci bez nařízení ústního jednání. Žalovaná byla usnesením soudu ze dne 1. 8. 2021 vyzvána ke sdělení, zda souhlasí s procesním postupem podle uvedeného zákonného ustanovení, tedy s rozhodnutím věci bez její osobní účasti a bez nařízení ústního jednání. Současně byla poučena podle § 101 odst. 4 o.s.ř. o fikci svého souhlasu s navrhovaným procesním postupem soudu, pokud ve stanovené lhůtě 7 dnů nesdělí soudem požadované stanovisko. Žalovaná soudu ve stanovené lhůtě nezaslala své vyjádření, její souhlas s takovým procesním postupem soud podle uvedeného poučení daného účastníkům předpokládal, a proto bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení ústního jednání a bez osobní účasti žalobce a žalované.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

4. Soud měl prokázáno smlouvou o zápůjčce, včetně smluvních podmínek a informací o spotřebitelském úvěru, že společnost [právnická osoba] uzavřela dne 31. 10. 2019 s žalovanou smlouvu, v níž se zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 12 000 Kč, který bude žalované zaslán na jí označený účet. Žalovaná se zavázala splatit úvěr nejpozději do 10. 12. 2019, a to včetně poplatku ve výši 3 774,10 Kč. Potvrzením o provedené platbě spolu se sdělením banky žalované bylo prokázáno poskytnutí částky 12 000 Kč žalované právním předchůdcem žalobce dne 31. 10. 2019 Smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou mezi společností [právnická osoba] jako postupitelem a žalující společností jako postupníkem ze dne 19. 11. 2021 měl soud prokázáno, že předmětná pohledávka za žalovanou byla žalobci postoupena. Listinou ze dne 6. 2. 2022 byla žalovaná vyrozuměna o tom, že pohledávka ze smlouvy o zápůjčce, a to včetně příslušenství této pohledávky byla postoupena žalující společnosti. Dopisem ze dne 6. 2. 2022 spolu s podacím lístkem bylo prokázáno zaslání předžalobní výzvy žalované, kde byla žalovaná vyzvána k zaplacení dluhu do tří dnů. <i>5. Podle § 2390 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.</i> <i>6. Podle § 86 odstavec 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odstavce 2 téhož ustanovení zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.</i> <i>7. Podle § 87 odstavec 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>8. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> <i>9. Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.</i> <i>10. Podle § 1969 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.</i> <i>11. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>12. Podle § 1879 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).</i> 13. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze co do částky 12 000 Kč s úrokem z prodlení od 10. 2. 2022 do zaplacení. V řízení bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou došlo k uzavření smlouvy o zápůjčce (§ 2390 o.z.), na základě níž žalovaná obdržela zápůjčku ve výši 12 000 Kč, kterou se s poplatky zavázala zaplatit do 10.12.2019 Uzavřená smlouva byla posouzena jako spotřebitelská (§ 1810 a násl. o.z.), kde právní předchůdce žalobce vystupuje v postavení podnikatele (§ 420 o.z.) a žalovaná v postavení spotřebitele (§ 419 o.z.). Žalovaná své povinnosti vyplývající ze Smlouvy řádně neplnila. Žalobce již přímo v žalobě k prokázání svých tvrzení o posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí, uvedl, že k tomuto nenavrhuje žádné důkazy. Žalobce tak neunesl své důkazní břemeno o tom, že posouzení úvěruschopnosti žalované právním předchůdcem žalobce proběhlo v souladu s ust. § 86 odstavec 1 zákona č. 257/2016 Sb., čehož důsledkem je sankce v podobě neplatnosti smlouvy o úvěru. Primárním cílem zákona o spotřebitelském úvěru je ochrana individuálního spotřebitele "před přijetím neuvážených a nezodpovědných rozhodnutí, plynoucích z neznalosti a nedostatečných zkušeností, jakož i osobních morálně volních vlastností a životních i sociálních poměrů spotřebitele, které mohou zásadním způsobem dopadnout na jeho osobní a rodinnou finanční situaci, postihnout jeho majetek a ohrozit uspokojování základních životních potřeb, ekonomickou funkci rodiny a společenský status jejich členů, vč. narušení jejich sociálních vztahů" (viz dohledový benchmark České národní banky č. 1/2014 ze dne 18. března 2014 k výkladu povinnosti věřitele posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů). Spotřebitel je tak chráněn "i před sebou samotným" a vlastním neúměrným zadlužováním, resp. přijímáním takových dluhů, které by v budoucnosti nebyl schopen splácet. Sekundárně je pak chráněn věřitel před vznikem případných v budoucnu nedobytných pohledávek. Spolu s nimi jsou chráněni i další věřitelé, kteří poskytli spotřebiteli finanční prostředky dříve, takže v důsledku případného dalšího zadlužování spotřebitele by mohla být ohrožena jeho schopnost řádně a včas splácet tyto již dříve vzniklé dluhy.

14. Pouze jazykový výklad nové právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. by (zejména vzhledem k druhé větě § 87 odst. 1) mohl nasvědčovat, že touto změnou došlo ke změně zákonného důsledku porušení kontinuálně stanovené povinnosti poskytovatele úvěru v tom směru, že nově jím bude nikoli absolutní, ale pouhá relativní neplatnost dotčené smlouvy, kterou, jako takovou, by měl soud zkoumat pouze k námitce spotřebitele. Tento závěr je však vyvrácen rozsudkem Evropského soudního dvora z 5. 3. 2020 ve věci vedené pod sp. zn. C -679/18, jejímž předmětem byla žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím Okresního soudu v Ostravě (Česká republika) ze dne 25. října 2018, došlým Soudnímu dvoru dne 5. listopadu 2018, který jednoznačně uzavřel, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

15. Vzhledem k tomu, že na základě neplatného právního úkonu bylo poskytnuto plnění ze strany právního předchůdce žalobce žalované ve výši 12 000 Kč, přichází pouze nárok žalobce (resp. jeho právního předchůdce) na vydání bezdůvodné obohacení ve výši 12 000 Kč. Žalovaná byla žalobcem dopisem ze dne 6.2.2022 vyzvána k zaplacení dluhu do tří dnů a tudíž se dostala do prodlení nejdříve dnem 10.2.2022, nikoliv dřívějším dnem tvrzeným žalobcem, je proto v souladu s ust. § 1970 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a nař. vl. 351/2018 Sb. povinna hradit úrok z prodlení ve výši 11,75 % p.a. od 10.2.2022 do zaplacení a nikoliv dříve. Žalovaná netvrdila a neprokazovala, že by bezdůvodné obohacení vydala.

16. Soud proto žalovanou zavázal k povinnosti zaplatit 12 000 Kč s příslušenstvím, tak jak je uvedeno ve výroku I., když žalovaná neprokázala, že by bezdůvodné obohacení vydala, a ve zbytku žalobu zamítl (výrok II.).

17. V dané věci měl žalobce částečný úspěch. Soud tedy přiznal žalobci proti žalované právo na náhradu nákladů dle § 142 odst. 2 o.s.ř. ve výši 52 % (76 % úspěch mínus 24 % neúspěch), z celkové částky nákladů řízení, která by žalobci náležela při plném úspěchu, tj. z odměny náhrady za zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, dále odměnu advokáta ve výši 2,5 x 300 Kč dle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění za převzetí zastoupení, sepis návrhu, jednoduchou výzvu k plnění (§ 11 odst. 1 písm. a/, d/, odst. 2 písm. h/ vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění), a 3 x 100 Kč paušál dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění, a dále 21% DPH ve výši 220,50 Kč z celkové náhrady nákladů advokáta, který je plátcem DPH. Žádné mimořádné okolnosti případu, pro které by soud ve smyslu § 150 o.s.ř. výjimečně nepřiznal žalobci právo na náhradu nákladů řízení, zjištěny ani tvrzeny nebyly. Lhůta k plnění byla stanovena třídenní v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.