7 C 282/2025

Plný text

Okresní soud v Pardubicích rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Jitkou Novákovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: Jméno žalobce., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozená rodné přijmení Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 20 450 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se, co do částky 5 000 Kč s úrokem z prodlení z částky 5 000 Kč od 25.2.2025 do zaplacení, zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 12 500 Kč s úrokem z prodlení z částky 12 500 Kč ve výši 11,5 % p.a. od 23.10.2025 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Návrh žalobce, aby žalovaná byla povinna zaplatit smluvní pokutu ve výši 2 950 Kč, úrok z prodlení z částky 12 500 Kč od 25.2.2025 do 22.10.2025, se zamítá.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit České republice doplatek soudního poplatku ve výši 205 Kč, a to na účet č. 3703-625561/0710 pod VS 0711028225 a to do 3 dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.

V. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 560,10 Kč k rukám Jméno advokátky do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce požadoval po žalované zaplacení částky celkem ve výši 20 450 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnil tím, že prostřednictvím webové stránky Anonymizováno žalovaná dne 1.11.2024 uzavřela s žalobcem smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota, dle které žalobce poskytl žalované celkem částku 12 500 Kč na bankovní účet žalované č. č. účtu. Kromě této jistiny se žalovaná zavázala zaplatit žalobci i smluvní úroky za poskytnuté peněžení prostředky ve výši 40 % p.m. z jistiny, úvěr byl žalované poskytnut na dobu neurčitou, žalovaná byla povinna splácet každý měsíc, a to vždy nejpozději k 21. dni v měsíci, úrok přirostlý za uplynulé období, jistinu mohla splatit zcela nebo zčásti kdykoliv během trvání smlouvy. Žalovaná se splácením dostala do prodlení, žalobce jí o úhradu opakovaně upomínal. Dne 21.2.2025 byla žalovaná informována o zesplatnění celého úvěru ke dni 25.2.2025 a vyzvána k jeho úhradě. Žalobce tak požaduje uhrazení celkové pohledávky ve výši 17 500 Kč, která sestává z jistiny ve výši 12 500 Kč a kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 5 000 Kč, dále úhradu sjednané smluvní pokuty ve výši 0,1 % p.d. z dlužné částky v prodlení za období od 25.2.2025 do 19.10.2025 v kapitalizované výši 2 950 Kč. Žalovaná k ověření příjmů poskytla žalobci výplatní listy, žalobce provedl jeho lustraci ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI a BRKI a neměl tak pochybnosti ohledně úvěruschopnosti žalované. Pokud by soud dospěl k závěru, že nárok na zaplacení dlužné částky není důvodný z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, nechť je nárok posouzen jako bezdůvodné obohacení vzniklé na straně žalované, na jejíž účet byla dlužná částka převedena. Ke dni sepisu žaloby nebyla žalovanou – přes upomínání – žádná částka uhrazena.

2. Soud ve věci rozhodl dle § 115a o.s.ř bez nařízení ústního jednání. Zástupce žalobce souhlasil s rozhodnutí ve věci bez nařízení jednání. Žalovaná byla usnesením soudu ze dne 16.6.2026 vyzvána ke sdělení, zda souhlasí s procesním postupem podle uvedeného zákonného ustanovení, tedy s rozhodnutím věci bez její osobní účasti a bez nařízení ústního jednání. Současně byla poučena podle § 101 odst. 4 o.s.ř. o fikci svého souhlasu s navrhovaným procesním postupem soudu, pokud ve stanovené lhůtě 7 dnů nesdělí soudem požadované stanovisko. Žalovaná soudu ve stanovené lhůtě nezaslala své vyjádření, souhlas s takovým procesním postupem soud podle uvedeného poučení daného žalované předpokládal, a proto bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení ústního jednání a bez osobní účasti zástupce žalobce a žalované.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

4. Žalobce svým podáním ze dne 16.6.2026 vzal žalobu zpět co do částky 5 000 Kč s úrokem z prodlení z částky 5 000 Kč od 25.2.2025 do zaplacení, soud proto řízení v části učiněného zpětvzetí dle § 96 odst. 1, 2 a 4 o.s.ř. zastavil (výrok I.).

5. Žádostí o spotřebitelský úvěr, Smlouvou o spotřebitelském úvěru č. hodnota, Potvrzeními o provedení transakce, Sdělením právnická osoba. o provedené platbě a majiteli účtu č. č. účtu, bylo zjištěno, že žalobce a žalovaná uzavřeli dne 1.11.2024 Anonymizováno smlouvu o spotřebitelském úvěru s možností opakovaného čerpání, na jejímž základě poskytl žalované úvěr na bankovní účet č. č. účtu dne 1.11.2024 ve výši Anonymizováno 2 500 Kč a 10 000 Kč. Smluvní úrok byl sjednán ve výši 40 % p.m. Žalovaná se zavázala splácet každý měsíc, a to vždy nejpozději k 21. dni v měsíci, úrok přirostlý za uplynulé období, jistinu mohl splatit zcela nebo zčásti kdykoliv během trvání smlouvy. V případě prodlení žalované byl žalobce oprávněn přistoupit k zesplatnění úvěru. Osobní údaje uvedené žalovanou byly ověřeny z občanského průkazu, jako jediný další dokument byl předložen výpis z účtu žalované, z něhož vyplývalo, že žalovaná prováděla značné možnost sázek (Tipsport.cz, Chance.cz, sazka.cz), čerpala půjčky i od jiných společností (právnická osoba). Žalovaná uvedla, že je svobodná, žije v pronajatém bytě, její měsíční příjem činí 13 385 Kč mateřské, měsíční výdaje činí 8 000 Kč. Žalobce pro porušení smluvního povinností žalovanou úvěr zesplatnil, jak měl soud zjištěno z dopisu ze dne 21.2.2025. Žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána ke splacení celé pohledávky ve výši 39 448,64 Kč nejpozději do tří dnů, jak bylo prokázáno dopisem žalobce ze dne 19.10.2025 s podacím archem.

6. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

8. Podle § 86 odstavec 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odstavce 2 téhož ustanovení zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Podle § 87 odstavec 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

11. Podle § 547 o.z. právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

12. Podle § 580 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

13. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

14. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že žaloba je co do částky 12 500 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % p.a. od 23.10.2025 do zaplacení – důvodná, a to z titulu bezdůvodného obohacení. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobcem a žalovanou došlo k uzavření smlouvy o úvěru (§ 2395 o.z.), na základě této smlouvy žalovaná obdržela úvěr v celkové výši 12 500 Kč. Uzavřená smlouva byla posouzena jako spotřebitelská (§ 1810 a násl. o.z.). V případě úvěru posouzení schopnosti žalované splácet úvěr zjevně nebylo provedeno v souladu s ust. § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1.12.2016. Žalobce měl v době uzavírání Smlouvy informaci o tom, že žalovaná je na mateřské dovolené, měl k dispozici výpis z účtu žalované, avšak nijak nepracoval s informacemi z nich vyplývajícími. Otázkou bydlení, vyživovacích povinností, faktických nákladů žalované se žalobce nezabýval, ani žádné jiné listiny vyžadovány nebyly, žalobce tak rezignoval na povinnost mu kladenou ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru.

15. Posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr tedy zjevně nebylo provedeno v souladu s ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a důsledkem je sankce v podobě neplatnosti smlouvy o úvěru. Primárním cílem zákona o spotřebitelském úvěru je ochrana individuálního spotřebitele "před přijetím neuvážených a nezodpovědných rozhodnutí, plynoucích z neznalosti a nedostatečných zkušeností, jakož i osobních morálně volních vlastností a životních i sociálních poměrů spotřebitele, které mohou zásadním způsobem dopadnout na jeho osobní a rodinnou finanční situaci, postihnout jeho majetek a ohrozit uspokojování základních životních potřeb, ekonomickou funkci rodiny a společenský status jejich členů, vč. narušení jejich sociálních vztahů" (viz dohledový benchmark České národní banky č. 1/2014 ze dne 18. března 2014 k výkladu povinnosti věřitele posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů). Spotřebitel je tak chráněn "i před sebou samotným" a vlastním neúměrným zadlužováním, resp. přijímáním takových dluhů, které by v budoucnosti nebyl schopen splácet. Sekundárně je pak chráněn věřitel před vznikem případných v budoucnu nedobytných pohledávek. Spolu s nimi jsou chráněni i další věřitelé, kteří poskytli spotřebiteli finanční prostředky dříve, takže v důsledku případného dalšího zadlužování spotřebitele by mohla být ohrožena jeho schopnost řádně a včas splácet tyto již dříve vzniklé dluhy.

16. Pouze jazykový výklad nové právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. by (zejména vzhledem k druhé větě § 87 odst. 1) mohl nasvědčovat, že touto změnou došlo ke změně zákonného důsledku porušení kontinuálně stanovené povinnosti poskytovatele úvěru v tom směru, že nově jím bude nikoli absolutní, ale pouhá relativní neplatnost dotčené smlouvy, kterou, jako takovou, by měl soud zkoumat pouze k námitce spotřebitele. Tento závěr je však vyvrácen rozsudkem Evropského soudního dvora z 5. 3. 2020 ve věci vedené pod sp. zn. C679/18, jejímž předmětem byla žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím Okresního soudu v Ostravě (Česká republika) ze dne 25. října 2018, došlým Soudnímu dvoru dne 5. listopadu 2018, který jednoznačně uzavřel, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

17. Vzhledem k tomu, že na základě neplatného právního úkonu bylo poskytnuto plnění ze strany žalobce žalované ve výši 12 500 Kč, přichází pouze nárok žalobce na vydání bezdůvodné obohacení ve výši 12 500 Kč, když žalovaná na úvěr ničeho nezaplatila. Žalovaná se dostala do prodlení dnem 23.10.2025 je proto v souladu s ust. § 1970 o.z. a nař. vlády č. 351/2018 Sb. povinna hradit úrok z prodlení ve výši 11,5 % p.a. od 23.10.2025 do zaplacení (viz. dopis ze dne 19.10.2025). Žalovaná neprokázala, že by bezdůvodné obohacení vydala, soud proto musel žalobě co do částky uvedené ve výroku ad. II. vyhovět a ve zbytku ze shora uvedených důvodu žalobu zamítnout (výrok III.).

18. Žalobce z návrhu zaplatil soudní poplatek ve výši 818 Kč. Jelikož žalobce požadoval vysoké úroky, nebylo možno vydat elektronický platební rozkaz. Soud proto žalobci doměřil soudní poplatek do výše dle Položky 1 Sazebníku s.p., který je Přílohou zákona č. 549/1991 Sb. Podle této položky představuje soudní poplatek částku 1 023 Kč, a proto bylo třeba doplatit částku 205 Kč. Poplatníkem je podle § 2 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb. žalobce a poplatková povinnost mu vznikla v souvislosti s rozhodnutím soudu o věci samé /§ 4 odst. 1 písm. j) zákona č. 549/1991 Sb., v pozdějším znění/.

19. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. ve spojení s § 142a odst. 1 o.s.ř., neboť žalobce, který v zákonné lhůtě před podáním žaloby zaslal žalovanému výzvu k plnění, měl ve věci částečný úspěch. Náklady řízení pak představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 1 023 Kč a náklady právního zastoupení, tj. odměna advokáta určená podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., v pozdějším znění. Odměna za úkon právní pomoci činí z tarifní hodnoty v řízení až do podání žaloby včetně (§ 14b citované vyhlášky) částku 400 Kč. Za 3 úkony právní pomoci (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, předžalobní výzvu dle § 11 odst. 1 písm. a/, d/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., v pozdějším znění) činí odměna advokáta celkem 1 200 Kč. Náhrada hotových výdajů advokáta je pak představována 3 úkony x 100 Kč za režijní paušál do podání žaloby včetně (§ 14b odst. 6 písm. a/ citované vyhlášky). Jelikož žalobce byl úspěšný ve věci co do 22,2 % z celku (úspěch žalobce činí 61,1 % - úspěch žalované 38,9 %), soud přiznal žalobci náhradu nákladů řízení v poměrné výši 560,10 Kč. Žádné mimořádné okolnosti případu, pro které by soud ve smyslu § 150 o.s.ř. výjimečně nepřiznal žalobci právo na náhradu nákladů řízení zjištěny ani tvrzeny nebyly. Lhůta k plnění byla stanovena dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. třídenní. Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání, písemně, ve dvojím vyhotovení, ve lhůtě 15 dní ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, ke Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích, prostřednictvím Okresního soudu v Pardubicích. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí. Pokud nebude soudní poplatek uhrazen do 30 dnů po marném uplynutí lhůty jeho splatnosti, předá soud pohledávku k vymáhání místně příslušnému celnímu úřadu.