7 C 287/2020

Plný text

Okresní soud v Pardubicích rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Jitkou Novákovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: osobní údaje žalobce se sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení , Ph.D. se sídlem AK G legal, s.r.o. adresa žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o zaplacení 20 075 Kč s příslušenstvím, <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 10 455 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10,00 % p.a. z částky 10 455 Kč od 15.5.2020 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Návrh žalobce, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci kapitalizovaný úrok ve výši 8 668,34 Kč úrok ve výši 23,72 % p.a. z částky 13 000 Kč od 7.12.2019 do zaplacení, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 2 921,48 Kč, úrok z prodlení z částky 13 000 Kč od 7.12.2019 do 14.5.2020, částku [částka], úrok z prodlení z částky 9 620 Kč od 15.5.2020 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 90 Kč k rukám JUDr. Ing. [jméno] [příjmení], Ph.D. do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Žalobce požadoval po žalovaném zaplacení částky celkem ve výši 20 075 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce, [právnická osoba] [anonymizována tři slova], a žalovaným došlo dne 18.1.2016 k uzavření Smlouvy o zápůjčce [číslo] (dále jen„ Smlouva“). Dle smluvního ujednání jsou nedílnou součástí této Smlouvy Smluvní podmínky otištěné na zadní straně Smlouvy (dále jen„ Smluvní podmínky“). Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 13 000 Kč (dále jen„ jistina“), a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem Smlouvy. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaný ve Smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce i úroky za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 1 820 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % p.a. sjednanou v čl. 1 Podmínek, odměnu za administrativní zpracování půjčky ve výši 2 600 Kč a nákladů za hotovostní splácení ve výši 5 200 Kč. Celkovou částku zápůjčky a poplatků se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 58 týdenních (sedmidenních) splátkách po 390 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 27.2.2017. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čím čímž porušil své závazky ze Smlouvy. Poslední platba byla ze strany žalovaného uhrazena dne 22.4.2016. Již ze smluvního ujednání bylo přitom žalovanému známo, že nejpozději má celkovou dlužnou částku zaplatit dne 27.2.2017. Celková dlužná částka nebyla ze strany žalovaného řádně v plné výši uhrazena, proto vzniklo žalobci právo požadovat z celkové dlužné jistiny úrok z prodlení v zákonné výši, dále právo na úhradu úroků za půjčené peněžní prostředky ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny ve výši 13 000 Kč od 28.2.2017, tj. ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky úvěru (tzn. pro úhradu celého úvěru), do zaplacení. Do data postoupení bylo žalovaným na předmětnou pohledávku uhrazeno celkem 2 545 Kč. Ke dni 6.12.2019 činila výše pohledávky bez příslušenství za žalovaným částku 20 075 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 13 000 Kč a dlužné částky poplatku za inkaso splátek ve výši 4 572,38 Kč, dlužného poplatku za administrativní činnost ve výši 2 502,62 Kč. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu žaloby bylo žalovaným na předmětnou pohledávku žalobce přes upomínání uhrazeno ničeho. Pohledávka vyplývající z výše uvedené Smlouvy, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany [právnická osoba] [anonymizována tři slova] postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29.11.2019 žalobci jako novému věřiteli, a to s účinností k témuž dni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne 6.12.2019. K uzavřené smlouvě žalobce tvrdil, že jeho právní předchůdce jako poskytovatel půjčky, splnil svou zákonnou povinnost ve smyslu § 9 zák. č. 145/2010 Sb, o spotřebitelském úvěru, když s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné Smlouvy. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného a byly ověřeny doklady uvedenými v části„ Dokumenty k ověření“. Což potvrzuje i předmětná Smlouva, ve které je přímo uvedeno:„ Zákazník potvrzuje, že [příjmení] [jméno] před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudil jeho schopnost splácet spotřebitelský úvěr, a to i na základě informací získaných od zákazníka – tyto jsou obsahem zákaznické karty. Dále, že zákazník tímto prohlašuje, že tyto jsou pro tento účel dostatečné, úplné, pravdivé a přesné a je schopen posoudit, zda tato Smlouva odpovídá jeho potřebám a finanční situaci, a je schopen splatit celkovou dlužnou částku dle podmínek ve Smlouvě“ Nashromážděné údaje byly odeslány do obchodního informačního systému právního předchůdce žalobce, který obsahuje scóringový model zahrnující kritéria, vycházející ze statistických dat, a který schopnost splácet požadovanou částku vyhodnotil. Na základě odborného posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr dospěl věřitel k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Na základě tohoto odborného vyhodnocení věřitele byla teprve s žalovaným uzavřena Smlouva. Žalobce poukázal na ustanovení § 6 odst. 1 a § 7 nového občanského zákoníku, která říkají, že každý má povinnost jednat v právním styku poctivě a že se má za to, že ten, kdo jednal určitým způsobem, jednal poctivě a v dobré víře. Jedná se o principy, které zná již starší judikatura a ze kterých plyne, že není povinností jedné strany a priory nedůvěřovat straně druhé, nýbrž naopak, vychází se ze zásady presumpce poctivosti jednání spolukontrahenta.

2. Soud ve věci rozhodl dle § 115a o.s.ř bez nařízení ústního jednání. Zástupce žalobce výslovně souhlasil s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Žalovaný byl usnesením soudu ze dne 29.12.2020 vyzván ke sdělení, zda souhlasí s procesním postupem podle uvedeného zákonného ustanovení, tedy s rozhodnutím věci bez jeho osobní účasti a bez nařízení ústního jednání. Současně byl poučen podle § 101 odst. 4 o.s.ř. o fikci svého souhlasu s navrhovaným procesním postupem soudu, pokud ve stanovené lhůtě 7 dnů nesdělí soudem požadované stanovisko. Žalovaný soudu ve stanovené lhůtě nezaslal své vyjádření, souhlas s takovým procesním postupem soud podle uvedeného poučení daného účastníkům předpokládal, a proto bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení ústního jednání a bez osobní účasti zástupce žalobce a žalovaného.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Smlouvou [číslo] ze dne 18.1.2016, Smluvní podmínkami, Kartou zákazníka, Oznámením o postoupení pohledávky, předžalobní výzvou spolu s podacím lístkem bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení] [jméno] a žalovaný uzavřeli dne 18.1.2016 smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě poskytl žalovanému zápůjčku ve výši 13 000 Kč, kterou žalovaný čerpal jednorázově v hotovosti dne 18.1.2016. Žalovaný se zavázal splatit zápůjčku v 58 pravidelných týdenních (sedmidenních) splátkách po 390Kč, první splátka byla splatná 7. kalendářní den od data uzavření Smlouvy, tedy celkem částku 22 620 Kč, která je tvořena zápůjčkou v částce 13 000 Kč, a souhrnným poplatkem ve výši 9 620 Kč, který sestává z kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 1 820 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 2 600 Kč, nákladů za hotovostní splácení ve výši 5 200 Kč. Výpůjční úroková sazba je stanovena jako pevná pro celou dobu trvání Smlouvy, uplatňuje se jako roční úroková sazba a v tomto případě její výše činí 23,72 % p.a. (čl. čl. 1 a čl. 1 Podmínek). V čl. 9 Smluvních podmínek je uvedeno, že Smlouva je uzavírána na dobu určitou, její účinnost trvá ode dne podpisu Smlouvy do dne splatnosti poslední splátky celkové dlužné částky. Bude-li však zákazník v okamžiku splatnosti poslední splátky celkové dlužné částky v prodlení se zaplacením některé ze splátek nebo neuhradí-li poslední splátku celkové dlužné částky řádně a včas, prodlužuje se účinnost Smlouvy do doby řádného uhrazení celkové dlužné částky. Ukončení účinnosti Smlouvy nemá vliv na nároky, práva a povinnosti, které vznikly za dobu jejího trvání. Žalovaný v rozporu se smlouvou zápůjčku řádně nesplácel. Žalovaný byl vyzván k splacení celé pohledávky ve výši 33 431,58 Kč s příslušenstvím do 14.5.2020. Ze Karty zákazníka k této smlouvě plyne, že žalovaný uvedl, že je pracuje na hlavní pracovní poměr s příjmem 15 000 Kč měsíčně, jeho„ další“ příjem činí 18 000 Kč - bez jakékoliv bližší specifikace, nebyl uveden žádný počet nezaopatřených dětí, bydlí v nájmu, běžné měsíční výdaje žadatele byly ve výši 19 500 Kč, tj. nájem 10 600 Kč, výdaje domácnosti 8 000 Kč, splátky 300 Kč, výdaje na telefon 600 Kč. Osobní údaje uvedené žalovaným byly ověřeny z občanského průkazu, jako jediné další dokumenty byly předloženy pracovní a nájemní smlouva, výplatní pásky.

5. Aktivní legitimace žalobce byla prokázána smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6.12.2019 spolu se seznamem postoupených pohledávek. Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno dopisem postupitele ze dne 6.12.2019. <i>6. Podle § 2390 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.</i> <i>7. Dle § 2392 odst. 1 o.z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. Podle § 1879 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).</i> 8. Podle § 547 o.z. právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. <i>9. Podle § 580 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i> <i>10. Podle ust. § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.</i> <i>11. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> 12. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze co do částky 10 455 Kč s příslušenstvím, a to z titulu bezdůvodného obohacení. V řízení bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o zápůjčce (§ 2390 o.z.), na základě níž žalovaný obdržel zápůjčku ve výši 13 000 Kč, kterou se s poplatky zavázal zaplatit v 58 pravidelných týdenních splátkách. Uzavřená smlouva byla posouzena jako spotřebitelská (§ 1810 a násl. o.z.), kde právní předchůdce žalobce vystupuje v postavení podnikatele (§ 420 o.z.) a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 o.z.). Žalovaný své povinnosti vyplývající ze Smlouvy řádně neplnil. Posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr zjevně nebylo provedeno v souladu s ust. § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, když Smlouva byla uzavřena 18.1.2016 a již od třetího měsíce od uzavření smlouvy žalovaný nebyl schopen splátky hradit, dále se právní předchůdce žalobce spokojil pouze s použitím tzv. scóringového modelu zahrnujícího kritéria, vycházející ze statistických dat, přičemž důsledkem je sankce v podobě neplatnosti smlouvy o úvěru. Právní předchůdce žalobce nijak nevyvodil příslušné závěry vyplývající z údajů žalovaného, který měl pouze jediný příjem ve výši 15 000 Kč – v kolonce pro„ další příjmy“ je uvedena částka 18 000 Kč - bez bližší specifikace, uváděné výdaje žalovaného ve výši 19 500 Kč měsíčně právním předchůdcem žalobce nebyly (vyjma nájmu) žádným způsobem ověřeny, natož aby právní předchůdce žalobce zkoumal faktické výdaje žalovaného, což nesvědčí o vynaložení odborné péče k posouzení úvěruchopnosti žalovaného. Nebyl ověřen ani způsob nakládání žalovaného s finančními prostředky, byť minimálně náhledem do výpisů z bankovního účtu žalovaného.

13. Primárním cílem zákona o spotřebitelském úvěru je ochrana individuálního spotřebitele "před přijetím neuvážených a nezodpovědných rozhodnutí, plynoucích z neznalosti a nedostatečných zkušeností, jakož i osobních morálně volních vlastností a životních i sociálních poměrů spotřebitele, které mohou zásadním způsobem dopadnout na jeho osobní a rodinnou finanční situaci, postihnout jeho majetek a ohrozit uspokojování základních životních potřeb, ekonomickou funkci rodiny a společenský status jejich členů, vč. narušení jejich sociálních vztahů" (viz. dohledový benchmark České národní banky č. 1/2014 ze dne 18. března 2014 k výkladu povinnosti věřitele posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů). Spotřebitel je tak chráněn "i před sebou samotným" a vlastním neúměrným zadlužováním, resp. přijímáním takových dluhů, které by v budoucnosti nebyl schopen splácet. Sekundárně je pak chráněn věřitel před vznikem případných v budoucnu nedobytných pohledávek. Spolu s nimi jsou chráněni i další věřitelé, kteří poskytli spotřebiteli finanční prostředky dříve, takže v důsledku případného dalšího zadlužování spotřebitele by mohla být ohrožena jeho schopnost řádně a včas splácet tyto již dříve vzniklé dluhy. Zákonem č. 43/2013 Sb. byla do § 9 odst. 1 doplněna poslední věta, podle níž smí věřitel poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Současně byla zavedena soukromoprávní sankce pro případ porušení této povinnosti v podobě neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru. Jak uvádí důvodová zpráva k zákonu č. 43/2013 Sb., doplnění této věty představuje posílení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. Při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je vždy třeba brát v potaz pouze ekonomickou možnost spotřebitele spotřebitelský úvěr řádně splatit sjednanými splátkami 14. Vzhledem k tomu, že na základě neplatného právního úkonu poskytnuto plnění ze strany právního předchůdce žalobce žalovanému ve výši 13 000 Kč přichází pouze nárok žalobce (resp. jeho právního předchůdce) na vydání bezdůvodné obohacení ve smyslu ust. § 2991 a násl. o.z. ve výši 10 455 Kč, když u zápůjčky činila jistina 13 000 Kč mínus žalovaným zaplacených 2 545 Kč. Žalovaný byl žalobcem dopisem ze dne 7.5.2020 vyzván k zaplacení dluhu do 14.5.2020, tudíž se dostal do prodlení nejdříve dnem 15.5.2020, nikoliv dřívějším dnem tvrzeným žalobcem, je proto v souladu s ust. § 1970 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a nař. vl. 351/2018 Sb. povinen hradit úrok z prodlení ve výši 10 % p.a. od 15.5.2020 do zaplacení a nikoliv dříve. Žalovaný neprokázal, že by bezdůvodné obohacení vydal, soud proto musel žalobě co do částky uvedené ve výroku ad. I. vyhovět a ve zbytku ze shora uvedených důvodu žalobu zamítnout.

15. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť žalobce měl ve věci pouze částečný úspěch. Náklady řízení pak představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 804 Kč a náklady právního zastoupení, tj. odměna advokáta určená podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., v pozdějším znění. Odměna za úkon právní služby činí z tarifní hodnoty v řízení až do podání žaloby včetně (§ 14b odst. 1 citované vyhlášky) částku 300 Kč. Za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzvu, podání žaloby dle § 11 odst. 1 písm. a/, d/, vyhlášky č. 177/1996 Sb., v pozdějším znění) činí odměna advokáta celkem 900 Kč. Náhrada hotových výdajů advokáta je pak představována 3 úkony x 100 Kč za režijní paušál do podání žaloby včetně (§ 14b odst. 5 písm. a) citované vyhlášky). K nákladům řízení přísluší podle ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. dále náhrada za DPH ve výši 21% v částce 252 Kč. Jelikož žalobce byl úspěšný ve věci co do 4 % z celku (úspěch žalobce činí 52 % - úspěch žalovaného 48 %), soud přiznal žalobci náhradu nákladů řízení v poměrné výši 90 Kč. Žádné mimořádné okolnosti případu, pro které by soud ve smyslu § 150 o.s.ř. výjimečně nepřiznal žalobci právo na náhradu nákladů řízení v plné výši, zjištěny ani tvrzeny nebyly. Lhůta k plnění byla stanovena dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit k rukám advokáta žalobce (platební místo dle § 149 odst. 1 o.s.ř.).