7 C 3/2026

Plný text

Okresní soud v Pardubicích rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Lucií Lubasovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČ IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované , bytem Adresa žalované o zaplacení 17 088 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 9 917 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 9 917 Kč od 3.4.2025 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci výroku rozsudku.

II. Žaloba se v části o zaplacení částky 7 171 Kč spolu s úrokem z prodlení z částky 1 483 Kč ve výši 12 % p. a. od 3.4.2025 do zaplacení zamítá.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 368 Kč do 3 dnů od právní moci výroku rozsudku k rukám zástupce žalobce , Jméno advokátky, .

1. Žalobce se žalobou podanou dne 21.8.2025 ve znění doplnění ze dne 6.5.2026 domáhal po žalované zaplacení částky 17 088 Kč s příslušenstvím (zákonným úrokem z prodlení). Žalobce návrh odůvodnil tím, že jeho právní předchůdce spol. , právnická osoba, uzavřel s žalovanou distančním způsobem dne 1.11.2024 Smlouvu o revolvingovém úvěru pod č. , hodnota, , na základě níž se zavázal žalované poskytnout úvěr až do výše 12 000 Kč. Žalobkyně žalované na jí sdělený účet vyplatila dne 1.11.2024 úvěr ve výši 12 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr spolu se smluvním úrokem splácet v pravidelných měsíčních splátkách, přičemž za celou dobu trvání úvěru zaplatila částku 2 083 Kč, z níž bylo 600 Kč započteno na jistinu a ve zbytku na příslušenství. Z důvodu prodlení žalované právní předchůdce žalobce celý úvěr ke dni 2.4.2025 zesplatnil. Žalobce, na kterého byla pohledávka za žalovanou postoupena smlouvou ze dne 12.12.2024, vedle dlužné jistiny 11 400 Kč, dále žádá zaplacení smluvního úroku ve výši 5 688 Kč a zákonného úroku z prodlení, a to od 3.4.2025 do zaplacení ve výši 12 % ročně z částky 11 400 Kč. Žalovaná na svůj dluh ani přes upomínky žalobce ničeho nezaplatila. Pro případ, že by soud neměl nárok žalobce z titulu smlouvy o úvěru za prokázaný, navrhl žalobce, aby soud daný nárok v části jistiny posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení.

2. Žalovaná se k žalobě ani přes výzvu soudu nevyjádřila.

3. Soud rozhodl věc bez nařízení jednání, v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), neboť byly splněny veškeré zákonem předpokládané podmínky pro tento postup.

4. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru , Anonymizováno, č. , hodnota, ze dne 1.11.2024 bylo zjištěno, že byla na straně věřitele uzavřena společností , právnická osoba, s žalovanou jako dlužníkem. Jejím předmětem bylo poskytnutí úvěru žalované do výše 12 000 Kč za sjednanou úrokovou sazbu 150 % ročně. Úvěr byl sjednán na dobu neurčitou, žalovaná se zavázala úvěr splácet v pravidelných minimálních měsíčních splátkách, které byly uvedeny v jejím zákaznickém účtu. Pro případ prodlení s úhradou minimální splátky po dobu delší než 90 dnů byl věřitel oprávněn celý úvěr zesplatnit.

5. Z výpisu z běžného účtu žalované vedeného u Air bank a.s. bylo zjištěno, že v listopadu 2024 byly žalované na účet připsány finanční prostředky od právního předchůdce žalobce z uzavřené smlouvy o úvěru. Na účet žalované byla dále připsána částka 2 x 2 000 Kč od , právnická osoba, . a částka 2 362 Kč s označením , právnická osoba, mzdy 102024.

6. Z oznámení ze dne 2.4.2025 bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce oznámil žalované zesplatnění úvěru z důvodu trvajícího prodlení se zaplacením splátky a vyzval žalovanou k zaplacení celkové částky 17 286 Kč.

7. Předžalobní upomínkou ze dne 20.5.2025 byla žalovaná žalobcem vyzvána k úhradě dlužné částky ve výši 22 539,68 Kč do tří dnů.

8. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12.12.2024, účinnou dne 1.1.2025, ve spojení s přílohou smlouvy byla prokázána aktivní legitimace žalobce ve sporu.

9. Po právní stránce posoudil soud věc následovně.

10. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odstavce 2 téhož ustanovení zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle § 87 odstavec 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

15. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky smlouvy došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1As 30/2015-39). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.

16. Soud s ohledem na výše uvedená zjištění učinil závěr, že žalobce při poskytnutí úvěru žalované zcela rezignoval na svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalované, když netvrdil (ani neprokazoval), zda a jakými prostředky ověřoval příjmy a výdaje žalované. Ze shora uvedeným listin (zejména výpisu z běžnému účtu žalované) je zřejmé, že jejím jediným příjmem v době poskytnutí úvěru byla mzda od Alzheimer Home ve výši 2 362 Kč, jejíž výše nepostačuje ani k pokrytí základních životních potřeb žalované (z výpisu z účtu je rovněž zřejmé, že žalovaná svoji nepříznivou finanční situaci řešila prostřednictvím spotřebitelských úvěrů). Nedostatečné posouzení úvěruschopnosti poskytovatelem pak vede k absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy a nárok žalobce vůči žalované se tak omezí na vrácení pouhého zůstatku jistiny poskytnutého úvěru tj. 9 917 Kč, když bylo žalobkyní tvrzeno, že žalovaná původnímu věřiteli uhradila 2 083 Kč. Zároveň byly žalobci přiznány úroky z prodlení, jejichž výše je v souladu s § 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po splatnosti dluhu. Ve zbývající části soud žalobu zamítl (výrok II.).

17. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalobce měl ve věci pouze částečný úspěch, a to v rozsahu 58 %, náleží mu proto náhrada nákladů řízení ve výši 16 %. Náklady žalobce v řízení přitom představují zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč a náklady právního zastoupení, tj. odměna za 3 úkony právní služby po 400 Kč dle § 11 odst. 1 písm. a), d) a § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif ve znění účinném ke dni uskutečnění úkonu (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, žaloba), a náhrada hotových výdajů advokáta za 3 úkony x 100 Kč dle § 14b odst.5 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění účinném ke dni uskutečnění úkonu. V součtu tedy náklady řízení žalobce představují částku 2 300 Kč, z nichž žalobci na náhradě náleží 16%, tj. 368 Kč.

18. Lhůty k plnění byly stanoveny dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. jako třídenní, když soud neshledal důvody ke stanovení lhůty jiné.