7 C 373/2023

Plný text

Okresní soud v Pardubicích rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Jitkou Novákovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: Anonymizováno , narozený dne Anonymizováno bytem Anonymizováno zastoupený advokátem Anonymizováno sídlem Anonymizováno žalované: Anonymizováno Anonymizováno jednající Anonymizováno sídlem Anonymizováno adresa pro doručování Anonymizováno sídlem Anonymizováno o náhradu újmy ve výši 300 000 Kč

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 300 000 Kč, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 144 516,44 Kč k rukám , Anonymizováno, , a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se proti žalované domáhal zaplacení částky 300 000 Kč. Tvrdil, že od roku 2013 Policie ČR, Krajské ředitelství policie , Anonymizováno, kraje, Odbor hospodářské kriminality (dále jen PČR) vedla prověřování a následně vyšetřování pro podezření ze spáchání zvlášť závažného zločinu pojistného podvodu pod č.j. , Anonymizováno, . Podle ust. § 23 odst. 1 tr. řádu byla usnesením PČR ze dne 17.12.2018 ze společného řízení vyloučena věc údajného pojistného podvodu, kterého se měl dopustit právě žalobce. Vyloučená věc byla evidována pod č.j. , Anonymizováno, . PČR pak rozdělila údajná trestní jednání, respektive skutky, kterých se měl dopustit žalobce takto: 1) přečin pojistného podvodu podle ust. § 210 odst. 2 a 4 tr. zákoníku ve formě pokračování dle ust. § 116 tr. zákoníku (úraz ze dne 25.1. 2012 - levé koleno), 2) jako přečin pojistného podvodu podle ust. § 210 odst. 2 a 4 tr. zákoníku ve formě pokračování dle ust. § 116 tr. zákoníku (úraz ze dne 8.12. 2012 - pravý kotník), 3) jako přečin pojistného podvodu podle ust. § 210 odst. 2 a 4 tr. zákoníku ve formě pokračování dle ust. § 116 tr. zákoníku (úraz ze dne 24.5. 2013 - levý kotník) a i nadále pokračovala v prověřování dané věcí, tedy i v úkonech vůči osobě žalobce. O skutcích označených pod čísly 1) a 3) bylo PČR rozhodnuto usnesením č. j. , Anonymizováno, , ze dne 22.10.2020, tak, že tyto údajné skutky byly podle ustanovení § 159a odst. 5 tr. řádu odloženy. O skutku pod bodem 2) PČR rozhodla tak, že usnesením č.j. , Anonymizováno, , ze dne 22.10.2020, zahájila trestní stíhání žalobce pro spáchání přečinu pojistný podvod podle ust. § 210 odst. 2 a 4 tr. zák. ve formě pokračování s odkazem na ust. § 116 tr. zákoníku. Usnesením Okresního státního zastupitelství v Pardubicích, č. j. , Anonymizováno, , ze dne 2. 12. 2020, byla zamítnuta stížnost žalobce proti usnesení o zahájení jeho trestního stíhání. Následně byla na žalobce náměstkyní Okresního státního zastupitelství v Pardubicích pod č.j. , Anonymizováno, dne 21. června 2021 podána obžaloba k Okresnímu soudu v Pardubicích. Trestním příkazem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 12.7.2021, č. j. , Anonymizováno, , byl žalobce uznán vinným z přečinu pojistného podvodu podle § 210 odst. 2, odst. 4 tr. zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, za což byl podle § 210 odst. 4 tr. zákoníku s přihlédnutím k § 314e odst. 2 tr. řádu odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku podmíněně odloženému na zkušební dobu v trvání dvou let. Žalobci bylo dále uloženo nahradit škodu v celkové výši 156 000 Kč. Proti tomuto trestnímu příkazu žalobce podal včasný podal odpor. Rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 12.4.2022, č. j. , Anonymizováno, , byl žalobce shledán vinným, že 1) dne 14. 3. 2013 doručil dokument Hlášení pojistné události-úrazu doplněný o lékařské zprávy společnosti , Anonymizováno, se sídlem , Anonymizováno, na základě pojistné smlouvy číslo , Anonymizováno, — , Anonymizováno, životní pojištění, uzavřené dne 1. 9. 2011, ve kterém byly uvedeny nepravdivé údaje týkající se doby léčby úrazu a 2) dne 14. 11. 2013 doručil dokument Úraz pojištěného oznámení pojistné události doplněný o lékařské zprávy společnosti , Anonymizováno, se sídlem , Anonymizováno, na základě pojistné smlouvy číslo , Anonymizováno, o životním pojištění , Anonymizováno, , uzavřené dne 1. 5. 2010, ve kterém byly uvedeny nepravdivé údaje týkající se doby léčby úrazu, čímž uplatnil nárok na výplatu pojistného plnění z výše uvedených pojistných smluv za úraz, a to distorsi hlezna s distensí Achillovy šlachy vpravo, ke kterému mělo dojít dne 7. 12. 2012 ve 14:00 hodin na blíže nespecifikovaném místě v , Anonymizováno, - , Anonymizováno, po špatném došlapu, podklouznutí, při přeskakování větve při výkonu rekreačního běhu v přírodě s prvotním ošetřením dne 8. 12. 2012 v traumatologicko - ortopedickém centru , Anonymizováno, s následnou léčbou v Ortopedické ambulanci , Anonymizováno, v , Anonymizováno, u , Anonymizováno, s celkovou dobou léčby v období od 8. 12. 2012 do 18. 2. 2013 a s nutností podstoupit rehabilitační cvičení, přičemž zcela zřejmě od 31. 12. 2012, kdy se aktivně zúčastnil tradičního fotbalového zápasu tzv. "starých gard" týmů , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , se nepodroboval deklarované léčbě spočívající především v klidovém režimu, bez sportovní zátěže, nedošlapování na poraněnou část, používání berlí a ortézy, když musel předpokládat, že v případě uplatnění pojistné událostí s nárokem na poskytnutí pojistného plnění by pojistitel při znalosti skutečného stavu nedodržování léčby poraněného pravého hlezenního kloubu, nevyplatil pojistné plnění vůbec nebo vyplatil pojistné plnění ke dni porušení léčebného procesu, přitom společnost , Anonymizováno, (nyní společnost , Anonymizováno, ) u pojistné události č. , Anonymizováno, uznala nárok na výplatu pojistného plnění ve výši 219 000 Kč a dne 12. 4. 2013 ho vyplatila na jeho bankovní účet u společnosti , Anonymizováno, č. , Anonymizováno, , společnost , Anonymizováno, u pojistné události č. , Anonymizováno, uznala nárok na výplatu pojistného plnění ve výši 17 500 Kč a dne 20. 11. 2013 ho vyplatila na jeho bankovní účet u společnosti , Anonymizováno, č. , Anonymizováno, , avšak při vědomí faktu, že se pojistník aktivně zúčastnil výše uvedeného fotbalového zápasu, porušil lékařem nařízený léčebný režim a minimálně od této doby lékařské zprávy neodpovídaly jeho zdravotnímu stavu, by společnost , Anonymizováno, uznala nárok na výplatu pojistného plnění pouze ke dni 30. 12. 2012 ve výši 69 000 Kč, společnost , Anonymizováno, by uznala nárok na výplatu pojistného plnění rovněž ke dni 30. 12. 2012 ve výši 11 500 Kč, svým jednáním způsobil škodu v celkové výši 156 000 Kč, tedy v úmyslu opatřit sobě a jinému prospěch udržoval stav vyvolaný pojistnou událostí, a způsobil větší škodu, čímž spáchal přečin pojistného podvodu podle § 210 odst. 2, odst. 4 tr. zákoníku a byl odsouzen podle § 210 odst. 4 tr. zákoníku za použití § 67 odst. 1 tr. zákoníku a § 68 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku k peněžitému trestu ve výměře 50 denních sazeb po 1 000 Kč, tedy 50 000 Kč (padesát tisíc Kč). Podle § 228 odst. 1 tr. řádu byl obžalovaný povinen zaplatit na náhradě škody poškozené , Anonymizováno, , IČ: , Anonymizováno, , se sídlem , Anonymizováno, , částku 150 000 Kč. Podle § 228 odst. 1 tr. řádu je obžalovaný povinen zaplatit na náhradě škody poškozené , Anonymizováno, , IČ: , Anonymizováno, , se sídlem , Anonymizováno, , částku 6 000 Kč. Proti citovanému rozsudku žalobce podal včasné odvolání. Z podnětu odvolání žalobce byl usnesením , Anonymizováno, , č. j. , Anonymizováno, , ze dne 30. listopadu 2022 podle § 258 odst. 1 písm. b), d) tr. řádu napadený rozsudek zrušen a podle § 259 odst. 3 tr. řádu bylo nově rozhodnuto tak, že byl žalobce dle ust. § 226 písm. b) tr. řádu zproštěn obžaloby. Ze shora uvedených skutečností, je patrno, že žalobce byl trestně stíhán, ačkoliv následně bylo ve věci žalobce rozhodnuto, že skutek není trestným činem, přičemž odvolací soud zcela dává za pravdu žalobci, že skutková a právní věta popisu skutku si vzájemně odporují. Stejně bylo konstatováno, že žalobce byl zařazen do velké trestní kauzy, přičemž popis třech skutků, kterých se měl žalobce dopustit v oné trestní věci se neshoduje s popisem skutku v trestní věci žalobce. Je tedy zřejmé, že nejen trestní stíhání samotné, ale celé dlouhodobé (od roku 2013) vyšetřování žalobce jako podezřelého bylo účelové a neoprávněně a invazivně zasahovalo do základních práv žalobce. V případě trestního stíhání, které nevedlo k odsuzujícímu rozsudku, je nutno přistoupit k náhradě újmy, která byla tímto postupem žalobci způsobena, kdy stát musí nést objektivní odpovědnost za jednání svých orgánů, které zasahují do základních práv jednotlivce. I při dodržení presumpce neviny, každé trestní stíhání představuje výrazný zásah do života trestně stíhané osoby a negativně jej ovlivňuje. Vyšetřování a trestní stíhání mělo negativní vliv jak na osobní, tak na profesní život žalobce. V jeho přímém důsledku trpěl žalobce psychickými problémy, měl obavy z budoucího života, strach ze ztráty zaměstnání. U žalobce se dostavily pocity naprosté bezmoci a frustrace, argumentace obhájce žalobce byla víceméně ignorována. Psychické problémy žalobce gradovaly, žalobce se vážně obával rozchodu s partnerkou, který v důsledku v nastalé situaci reálně hrozil. Nadměrný stres a nedostatek spánku u žalobce způsobily ještě vyšší míru podráždění, a projevovaly se i v jeho pracovních výkonech. Žalobce byl průběhem trestního řízení a vyneseným rozsudkem soudu prvého stupně natolik konsternován, že přestal věřit, že by mohlo dojít ke změně rozsudku v rámci odvolacího řízení, u žalobce vznikla naprostá nedůvěra v justici, dostavily se u něj pocity skepse a nemožnosti i zbytečnosti se jakkoliv pokoušet bránit. Ani rozhodnutí odvolacího soudu však již nemohlo napravit újmy, příkoří a útrapy, kterých se žalobci postupem OČTŘ dostalo. Nelze odhlédnout ani od skutečnosti, že postup orgánů činných v trestním řízení byl vůči žalobci jednoznačně účelový, kdy trestní stíhání žalobce mělo vést především k možnosti stíhání „hlavních pachatelů“ v trestní věci závažného zločinu. Celý tento proces, kdy žalobce byl spojován s takto závažnou trestní kauzou a dlouhou dobu nebylo vyloučeno jeho obvinění jako člena organizované zločinecké skupiny, byl pro žalobce neuvěřitelně traumatizující. O to více, že vyšetřování a následné trestní stíhání trvalo celkem 10 let. Orgány činné v trestním řízení (dále jen OČTŘ) se v rámci vyšetřování též opakovaně obracely s dotazy na zaměstnavatele žalobce, což vedlo k závažnému narušení profesních vztahů žalobce. Opominout nelze ani skutečnost, že medializací celé kauzy (a tím i části týkající se žalobce) došlo k závažnému narušení důstojnosti a pověsti žalobce ve fotbalovém prostředí, ve kterém se žalobce desítky let pohybuje. Jméno samotného žalobce se nikdy v médiích neprobíralo, ale médii procházelo podrobné informování o průběhu této velké kauzy, věnoval se tomu zejména Liberecký deník, kdy pravidelné mediální probírání této kauzy mělo špatný vliv na psychiku žalobce. Žalobce uplatil v zachované zákonné lhůtě, konkrétně dne 30. 5. 2023, u Ministerstva spravedlnosti České republiky nárok na náhradu nemajetkové újmy, která mu vznikla v příčinné souvislosti s výše uvedeným vyšetřováním a trestním stíháním. Náhradu nemajetkové újmy žalobce vyčíslil na částku 300 000 Kč, a to zejména s ohledem na tyto skutečnosti: a) trestní stíhání žalobce bylo od počátku zcela zjevně bezdůvodné, neboť skutek, pro který byl žalobce stíhán, není trestným činem, OČTŘ využily svoji pravomoc na žalobce ve snaze pomoci si v jiném trestním řízení. OČTŘ postupovaly v rozporu s právními předpisy i ustálenou judikaturou, b) žalobce byl v důsledku trestního stíhání negativně zasažen v oblasti osobního i profesního života - nemohl se věnovat své rodině, neboť se musel účastnit jednotlivých úkonů v trestním řízení a na tyto úkony se připravovat, což pro žalobce - jako osobu nikdy netrestanou -současně znamenalo obrovskou psychickou zátěž, celé trestní řízení pro žalobce a jeho rodinu dále znamenalo značnou nejistotu, c) trestním řízením utrpěla čest a pověst žalobce, ze strany kolegů, spolupracovníků a sportovců pohybujících se ve stejných společenských kruzích, bylo na žalobce pohlíženo negativně, což žalobce nesl velmi úkorně, neboť si byl vědom neoprávněnosti svého trestního stíhání, d) žalobce byl spojován s osobami, které se dopustily zvlášť závažného zločinu, jako jeden ze skupiny na této trestní činnosti participující, e) žalobce byl dlouhodobě ohrožen velmi citelnými tresty, včetně trestu peněžitého a nezanedbatelné náhrady škody (která byla přiznána např. rozsudkem soudu I. stupně), z tohoto důvodu musel relokovat finanční prostředky, aby tyto potenciální finanční hrozby byl schopen alespoň částečně sanovat, celá rodina žalobce tak musela omezovat své rozpočty, odpírat si nákupy mnoha potřebných či žádoucích věcí, odložit dovolené apod.

2. Žalovaná s uvedenou žalobou nesouhlasila, navrhovala její zamítnutí, když žalovaná konstatovala vydání nezákonného rozhodnutí a za tuto skutečnost se žalobci písemně omluvila. U žalobce došlo k vydání nezákonného rozhodnutí ve smyslu ust. § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., za které lze považovat s ohledem na výsledek trestního řízení usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 22.10.2022. Žalobci fakticky nepodmíněný trest nehrozil, neboť státní zástupkyně navrhovala toliko uložení trestu při samé spodní hranici zákonné trestní sazby na jeden rok, podmíněně odložený na zkušební dobu 1,5 roku. Žalobce nebyl stíhán vazebně, ani nelze přisvědčit, že by trestní řízení bylo medializováno. K zahájení trestního stíhání došlo dne 22.10.2020 a rozsudek, kterým byl žalobce zproštěn obžaloby, nabyl právní moci dne 30.11.2022, tudíž trestní stíhání žalobce trvalo přibližně dva roky a jeden měsíc. Tvrzenou nemajetkovou újmu žalovaná shledává pouze v minimální míře.

3. Mezi účastníky bylo nesporné, že vůči žalobci bylo zahájeno trestní stíhání, které pokračovalo podáním obžaloby a vyústilo ve zprošťující rozsudek.

4. Mezi účastníky zůstávala sporná forma a případná adekvátní výše zadostiučinění za nemajetkovou újmu.

5. Z úředního záznamu o podání vysvětlení u PČR ze dne 1.12.2015 bylo zjištěno, že žalobce byl předvolán k podání vysvětlení dle § 158 odst. 6 tr. řádu, a to jako podezřelý ve věci pojistných podvodů – fiktivních úrazů. Před započetím výslechu byl žalobce seznámen s podstatou podání vysvětlení s tím, že je osoba podezřelá ze spáchání trestného činu pojistného podvodu, dále byl poučen o svých právech a povinnostech. Žalobce využil svého práva k věci dle § 100 odst. 2 tr. řádu nevypovídat. Žalobce udělil do protokolu plnou moc advokátovi , Anonymizováno, .

6. Z výzvy PČR ze dne 29.6.2016 vůči , Anonymizováno, , učiněnou vrchním komisařem , Anonymizováno, , měl soud zjištěno, že FC byl žádán u podání zprávy ve smyslu § 8 odst. 1 tr. řádu k osobě žalobce, kdy součástí této výzvy byla i informace o tom, že u součástí PČR je vedeno trestní stíhání proti 21 obviněným pro spáchání zvlášť závažného zločinu pojistného podvodu, kterého se obvinění dopustili jako členové organizované skupiny pachatelů, kdy v době od 1.1.2010 do 10.3.2015 na celém území České republiky páchali trestnou činnosti v oblasti pojistných podvodů s fiktivními úrazy, kdy ve sledovaném období měli jednotlivým komerčním pojišťovnám způsobit celkovou škodu ve výši 51 042 634 Kč. Poté následovaly otázky na pracovní pozice žalobce, pracovní dobu žalobce, náplň práce žalobce, čerpání pracovní neschopnosti a dovolené žalobcem, jeho docházku do klubu ve zde vymezených obdobích, případnou účast žalobce na zahraničních soustředěních a soutěžních utkáních v zahraničí.

7. Z dopisů ze dne 8.7.2016 a ze dne 13.7.2016 měl soud zjištěno, že , Anonymizováno, PČR sdělil požadované údaje, z nichž mimo jiné vyplývá, že žalobce není a nebyl zaměstnancem klubu, s klubem dne 28.2.2011 uzavřel smlouvu o poskytování služeb jako OSVČ.

8. Z výzvy PČR ze dne 15.8.2017 vůči Krajskému fotbalovému svazu , Anonymizováno, , učiněnou vrchním komisařem , Anonymizováno, , měl soud zjištěno, že adresát byl žádán u podání zprávy ve smyslu § 8 odst. 1 tr. řádu, k osobě žalobce, kdy součástí této výzvy byla i informace o tom, že u součásti PČR je vedeno trestní stíhání proti 21 obviněným pro spáchání zvlášť závažného zločinu pojistného podvodu, obvinění se trestné činnosti měli dopustit v souvislosti s uplatněním pojistných událostí - úrazů u komerčních pojišťoven, někteří pojištění jsou registrováni jako hráči u ČMFS a u těchto pojištěných osob je nutné zjistit, zda v době léčby úrazu nehrály soutěžní utkání. Výzva se týkala celkem tří hráčů, kdy jedním z nich byl i žalobce.

9. Dopisem ze dne 29.9.2017 Fotbalová asociace PČR sdělila, že žádosti nemůže vyhovět, neboť zápisy utkání byly startovány.

10. Žádostí PČR ze dne 16.7.2020 dle § 8 odst. 1 tr. řádu vůči , Anonymizováno, ze strany komisaře , Anonymizováno, měl soud zjištěno, že FC byl informován o tom, že PČR provádí šetření ve věci podezření ze spáchání trestného činu, který je uveden ve zvláštní části trestního zákoníku, dále obsahoval dotazy na působení žalobce v organizaci.

11. Dopisem ze dne 21.7.2020 , Anonymizováno, reagoval na žádost PČR ze dne 16.7.2020.

12. Z dopisu ze dne 7.9.2019 měl soud zjištěno, že , Anonymizováno, PČR k jejich č.j. , Anonymizováno, , sdělil odpovědi na dotaz k utkání tzv. starých gard.

13. Z usnesení PČR ze dne 17.12.2018 měl soud zjištěno, že podle § 23 odst. 1 tr. řádu byla vyloučena ze společného řízení vedeného pod č.j. , Anonymizováno, , trestní věc žalobce pro podezření ze spáchání přečinům pojistných podvodů dle § 210 odst. 1, písm.a), b), c), odst. 2, odst.4 tr. zákoníku, kdy skutek pod č. 1 měl spočívat v tom, že žalobce jako pojištěná osoba dne 17.4.2012 uplatnil u , Anonymizováno, a u , Anonymizováno, , nárok na výplatu pojistného plnění z úrazu ke kterému mělo dojít dne 25.1.2012 po pádu na běžkách, skutek č. 2 měl spočívat v tom, že žalobce jako pojištěná osoba dne 14.3.2013 u , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , uplatnil nárok na pojistné plnění z úrazu při rekreačním běhu dne 7.12.2012, dne 14.11.2013 u , Anonymizováno, uplatnil nárok na výplatu pojistného plnění za úraz vzniklý při přeskakování větve, skutek č. 3 měl spočívat v tom, že žalobce jako pojištěná osoba dne 29.7.2013 u , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , dne 14.3.2014 u , Anonymizováno, uplatnil nárok za pojistné plnění za úraz ke kterému mělo dojít dne 24.5.2013 při vystupování z autobusu MHD, přičemž výše uvedeným pojišťovnám byla výplatou pojistného plnění způsobena škoda. Z odůvodnění tohoto usnesení vyplývá, že k vyloučení došlo z důvodu urychlení trestního stíhání, v původním trestním stíháním vedeném pod č.j. , Anonymizováno, byli jako obvinění ze spáchání zvlášť závažného zločinu pojistného podvodu stíhány i další osoby, mezi nimi i , Anonymizováno, .

14. Z usnesení PČR ze dne 22.10.2020, č.j. , Anonymizováno, bylo zjištěno, že proti žalobci jako obviněnému bylo zahájeno trestní stíhání ze spáchání přečinu pojistný podvod, kterého se měl dopustit tím, že dne 14.3.2013 doručil hlášení pojistné události pro případ úrazu pojišťovně , Anonymizováno, a dne 14.11.2013 doručil hlášení úrazu pojištěného o pojistné události , Anonymizováno, , ve kterých byly uvedeny nepravdivé údaje týkající se doby léčby úrazu, přičemž pojistnou událostí měl být úraz ze dne 7.12.2012 (přeskakování větve při rekreačním běhu).

15. Z usnesení OSZ v Pardubicích ze dne 2.12.2020, č.j. , Anonymizováno, , měl soud zjištěno, že stížnost žalobce proti usnesení PČR ze dne 22.10.2020 č.j. , Anonymizováno, , byla zamítnuta.

16. Z obžaloby OSZ v Pardubicích ze dne 21.6.2021, č.j. , Anonymizováno, , měl soud zjištěno, že dne 22.6.2021 byla na osobu žalobce jako obviněného podána obžaloba pro skutky spočívající v tom, že žalobce: 1) dne 14.3.2013 doručil Hlášení pojistné události , Anonymizováno, , 2) dne 14.11.2013 doručil dokument Úraz pojištěného oznámení pojistné události , Anonymizováno, , čímž uplatnil nárok na pojistné plnění z pojistných smluv za úraz (po špatném došlapu, podklouznutí, při přeskakování větve při rekreačním běhu dne 7.12.2012), když musel předpokládat, že v případě uplatnění pojistné události s nárokem na poskytnutí pojistného plnění by pojistitel při znalosti skutečného stavu nedodržování léčby poraněného pravého hlezenního kloubu, nevyplatil pojistné plnění vůbec nebo vyplatil pojistné plnění ke dni porušení léčebného procesu, kdy svým jednáním způsobil škodu v celkové výši 156 000 Kč, čímž spáchal přečin pojistného podvodu dle § 210 odst. 2, 4 tr. zákoníku.

17. Z trestního příkazu vydaného Okresním soudem v Pardubicích dne 12.7.2021, č.j. , Anonymizováno, , bylo zjištěno, že žalobce jako obviněný byl shledán vinným ze spáchání přečinu pojistného podvodu dle § 210 odst. 2,4 tr. zákoníku, a to pro skutky popsané v obžalobě, za což mu byl uložen trest odnětí v trvání jednoho roku, podmíněně odložený na zkušební dobu dvou let a dále byl zavázán zaplatit náhradu škody v částkách 150 000 Kč a 6 000 Kč.

18. Z písemnosti ze dne 27.7.2021 bylo zjištěno, že žalobce si podal proti shora uvedenému trestnímu příkazu odpor.

19. Z rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 12.4.2022 č.j. , Anonymizováno, bylo zjištěno, že žalobce byl uznán vinným, že 1) dne 14. 3. 2013 doručil dokument Hlášení pojistné události - úrazu doplněný o lékařské zprávy společnosti , Anonymizováno, se sídlem , Anonymizováno, na základě pojistné smlouvy číslo , Anonymizováno, — , Anonymizováno, životní pojištění, uzavřené dne 1. 9. 2011, ve kterém byly uvedeny nepravdivé údaje týkající se doby léčby úrazu a 2) dne 14. 11. 2013 doručil dokument Úraz pojištěného oznámení pojistné události doplněný o lékařské zprávy společnosti , Anonymizováno, se sídlem , Anonymizováno, na základě pojistné smlouvy číslo , Anonymizováno, o životním pojištění , Anonymizováno, , uzavřené dne 1. 5. 2010, ve kterém byly uvedeny nepravdivé údaje týkající se doby léčby úrazu, čímž uplatnil nárok na výplatu pojistného plnění z výše uvedených pojistných smluv za úraz, a to distorsi hlezna s distensí Achillovy šlachy vpravo, ke kterému mělo dojít dne 7. 12. 2012 ve 14:00 hodin na blíže nespecifikovaném místě v , Anonymizováno, - , Anonymizováno, po špatném došlapu, podklouznutí, při přeskakování větve při výkonu rekreačního běhu v přírodě s prvotním ošetřením dne 8. 12. 2012 v traumatologicko - ortopedickém centru , Anonymizováno, s následnou léčbou v Ortopedické ambulanci , Anonymizováno, v , Anonymizováno, u , Anonymizováno, s celkovou dobou léčby v období od 8. 12. 2012 do 18. 2. 2013 a s nutností podstoupit rehabilitační cvičení, přičemž zcela zřejmě od 31. 12. 2012, kdy se aktivně zúčastnil tradičního fotbalového zápasu tzv. "starých gard" týmů , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , se nepodroboval deklarované léčbě spočívající především v klidovém režimu, bez sportovní zátěže, nedošlapování na poraněnou část, používání berlí a ortézy, když musel předpokládat, že v případě uplatnění pojistné událostí s nárokem na poskytnutí pojistného plnění by pojistitel při znalosti skutečného stavu nedodržování léčby poraněného pravého hlezenního kloubu, nevyplatil pojistné plnění vůbec nebo vyplatil pojistné plnění ke dni porušení léčebného procesu, přitom společnost , Anonymizováno, (nyní společnost , Anonymizováno, ) u pojistné události č. , Anonymizováno, uznala nárok na výplatu pojistného plnění ve výši 219 000 Kč a dne 12. 4. 2013 ho vyplatila na jeho bankovní účet u společnosti , Anonymizováno, č. , Anonymizováno, , společnost , Anonymizováno, u pojistné události č. , Anonymizováno, uznala nárok na výplatu pojistného plnění ve výši 17 500 Kč a dne 20. 11. 2013 ho vyplatila na jeho bankovní účet u společnosti , Anonymizováno, č. , Anonymizováno, , avšak při vědomí faktu, že se pojistník aktivně zúčastnil výše uvedeného fotbalového zápasu, porušil lékařem nařízený léčebný režim a minimálně od této doby lékařské zprávy neodpovídaly jeho zdravotnímu stavu, by společnost , Anonymizováno, uznala nárok na výplatu pojistného plnění pouze ke dni 30. 12. 2012 ve výši 69 000 Kč, společnost , Anonymizováno, by uznala nárok na výplatu pojistného plnění rovněž ke dni 30. 12. 2012 ve výši 11 500 Kč, svým jednáním způsobil škodu v celkové výši 156 000 Kč, tedy v úmyslu opatřit sobě a jinému prospěch udržoval stav vyvolaný pojistnou událostí, a způsobil větší škodu, čímž spáchal přečin pojistného podvodu podle § 210 odst. 2, odst. 4 tr. zákoníku a odsouzen podle § 210 odst. 4 tr. zákoníku za použití § 67 odst. 1 tr. zákoníku a § 68 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku k peněžitému trestu ve výměře 50 denních sazeb po 1 000 Kč, tedy 50 000 Kč. Podle § 228 odst. 1 tr. řádu byla obžalovanému uložena povinnost zaplatit náhradu škody poškozené , Anonymizováno, , IČ: , Anonymizováno, , se sídlem , Anonymizováno, , částku 150 000 Kč a poškozené , Anonymizováno, , IČ: , Anonymizováno, , se sídlem , Anonymizováno, , částku 6 000 Kč.

20. Z písemnosti ze dne 10.5.2022 měl soud zjištěno, že žalobce jako obžalovaný podal proti rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 12.4.2022 č.j. , Anonymizováno, odvolání.

21. Z rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích ze dne 30.11.2022, č.j. , Anonymizováno, , bylo zjištěno, že k odvolání obžalovaného byl napadaný rozsudek Okresního soudu v Pardubicích ze dne 12.4.2022, č.j. , Anonymizováno, , v celém rozsahu zrušen a nově rozhodnuto tak, že obžalovaný byl dle § 226 písm. b) tr. řádu zproštěn obžaloby, neboť skutek v němž byl obžalobou spatřován přečin pojistného podvodu podle § 210 odst. 2, 4 tr. zákoníku není trestním činem, poškozené byly se svými nároky na náhradu škody odkázány na řízení ve věcech občanskoprávních. Rozsudek nabyl právní moci dne 30.11.2022.

22. Žalobce žalovanou vyzval k náhradě škody způsobené nezákonným trestním stíháním, v rámci této výzvy zrekapituloval průběh vyšetřování a trestního řízení, uvedl, že došlo k výraznému zásahu do jeho života jak ve sféře osobní, tak profesní, nemohl se věnovat své rodině, neboť se musel zúčastnit jednotlivých úkonů v trestním řízení, na tyto úkony se připravovat, což pro žalobce jako osobu nikdy netrestanou znamenalo obrovskou psychickou zátěž, dále jak pro žalobce, tak žalovaného znamenalo značnou nejistotu. Utrpěla i čest a pověst žalobce, kdy ze strany kolegů, spolupracovníků a sportovců pohybujících se ve stejných společenských kruzích bylo na žalobce pohlíženo negativně, což žalobce nesl velmi úkorně, neboť si byl vědom neoprávněnosti svého trestního stíhání, dále byl spojován s osobami, které se dopustili zvlášť závažného zločinu, jako jeden ze skupiny na této trestní činnosti participující. Žalobce byl dlouhodobě ohrožen velmi citelnými tresty, včetně tretu peněžitého a nezanedbatelné náhrady škody. Musel tak relokovat finanční prostředky, aby tyto potencionální finanční hrozby byl schopen alespoň částečně sanovat. Byly tak omezovány rodinné rozpočty, odkládány nákupy žádoucích věcí, odloženy dovolené. Žalovanou vyzval k náhradě nemajetkové újmy ve výši 300 000 Kč, jak bylo prokázáno dopisem ze dne 30.5.2023.

23. Žalovaná dopisem ze dne 31.5.2023 potvrdila příjem podání žalobce. Dopisem ze dne 4.9.2023 žalobce požádala o předložení důkazů k posouzení existence nemajetkové újmy.

24. Ze stanoviska žalované (k žalobcem uplatněné náhradě škody za nezákonné tr. stíhání) ze dne 11.4.2024 bylo zjištěno, že ohledně povahy trestní věci žalovaná zjistila, že žadatel (žalobce) byl trestně stíhán pro spáchání přečinu pojistného podvodu podle § 210 odst. 2 a odst. 4 tr. zákoníku, za který mu hrozil trest odnětí svobody až na pět let. Fakticky žadateli nepodmíněný trest nehrozil, neboť státní zástupkyně navrhovala uložení toliko trestu při samé spodní hranici zákonné trestní sazby na 1 rok podmíněně odložený na zkušební dobu 1,5 roku. Další okolnost, která nasvědčovala, že žadatel nebyl ohrožen nepodmíněným trestem, byla skutečnost, že trestním příkazem byl žadatel nepravomocně odsouzen k podmíněnému trestu. Výše uvedené okolnosti nasvědčují tomu, že se žadatel nemohl obávat trestu nepodmíněného, když byl navíc v předmětném řízení právně zastoupen. Žadatel nebyl stíhán vazebně. Nelze přisvědčit žadateli, že by trestní řízení bylo medializováno, neboť nepředložil žádné důkazy, které by tomu nasvědčovaly. Pokud by případ byl podroben zájmu médií, nelze tuto skutečnost přičítat k tíži státu, neboť medializace trestního stíhání je pouze důsledkem zásady veřejnosti trestního řízení, pročež ji nelze přičítat státu k tíži, jelikož zde dochází k přetržení příčinné souvislosti mezi vedením trestního stíhání a skutečností, která újmu zakládá či zvyšuje, tj. medializace (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 7. 2012, sp. zn. 30 Cdo 4280/2011). Nezákonné usnesení o zahájení trestního stíhání bylo vydáno dne 22. 10. 2020 (žadateli doručeno dne 2. 11. 2020) a rozsudek, kterým byl žadatel zproštěn, nabyl právní moci dne 30. 11. 2022, trestní stíhání žadatele trvalo tedy přibližně 2 roky a 1 měsíc. Stížnost na průtahy ani návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu v této věci podány nebyly, trestní stíhání lze svou délkou považovat za krátké. Tvrzená nemajetková újma musí být žadatelem dostatečně tvrzena, ale rovněž i prokázána, což v tomto případě žalovaná shledává pouze v minimální míře. Žadatel se pouze obecně vyjadřuje ve smyslu nemajetkové újmy a zásahům do jeho osobnostní sféry. Žadatelem nebylo prokázáno, že by v důsledku trestního stíhání trpěl psychickými problémy či měl jiné zdravotní problémy, ani že by trestní stíhání zasáhlo jakkoli do jeho sféry pracovní či rodinné, jeho tvrzení byla pouze obecná, neuvádějící žádné konkrétní zásahy. Žadatel byl zdejším úřadem vyzván k předložení důkazů prokazující existenci nemajetkové újmy na základě výzvy ze dne 4. 9. 2023. Žadatel však rezignoval na předložení důkazů prokazující jeho tvrzení, popřípadě na jakoukoli reakci na zaslanou výzvu. Žalovaná konstatovala, že nezákonným rozhodnutím o zahájení trestního stíhání žadatele na základě usnesení PČR ze dne 22. 10. 2020, č.j. , Anonymizováno, , došlo k porušení práva žalobce nebýt trestně stíhán jinak, než z důvodů a způsobem, který stanoví zákon, garantovaného článkem 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Žalovaná vyslovila žalobci omluvu za nezákonný postup orgánů činných v trestním řízení, v jehož důsledku bylo vydáno nezákonné rozhodnutí o zahájení trestního stíhání. Vzhledem k okolnostem případu žalovaná pokládá konstatování vydání nezákonného rozhodnutí a omluvu za dostatečné zadostiučinění za porušení práva.

25. Ze sdělení Krajského soudu v Hradci Králové–v Pardubicích ze dne 17.3.2025 a rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích č.j. , Anonymizováno, , bylo zjištěno, že tento rozsudek není pravomocný, spis se nachází s odvoláním u Vrchního soudu v Praze, obžalováno bylo 21 osob, mimo jiné i , Anonymizováno, .

26. Z internetových článků měl soud zjištěno, že dne 25.5.2015 byl zveřejněn článek s názvem „Rekordní podvod: lékaři fingovali úrazy kvůli pojištění“ v němž bylo uvedeno, že organizovaná skupina podle policie neoprávněně vytáhla desítky milionů z šesti pojišťoven, dvacet lidí, mezi nimi i 8 lékařů, bylo obviněno z pojistných podvodů, součástí článku byl i popis mechanismu podvodného jednání, dále bylo uváděno, že obviněným hrozí trest odnětí svobody v rozsahu pěti až deseti let, hlavní podezřelý je šedesátiletý muž z , Anonymizováno, . Dne 3.3.2014 byl zveřejněn článek (, Anonymizováno, ), s názvem „Policie v , Anonymizováno, odkryla sérii pojistných podvodů“, ve kterém bylo uvedeno, že do případu byli zapleteni zaměstnanci jedné pojišťovny i jejich klienti, policie zatím sdělila obvinění z podvodu třem lidem, jeden je stíhán vazebně, hrozí jim až 8 let vězení. Dne 27.5.2015 byl zveřejněn článek s názvem „Policie obvinila 20 lidí z pojistných podvodů za bezmála 38 milionů Kč“ který obsahoval invormace, že Pardubická policie obvinila dvacet lidí z pěti krajů z podvodů s úrazovým pojištěním, škoda činí 38 milionů Kč, šest obviněných je ve vazbě, hlavním podezřelým v celém případu je 60 letý muž z , Anonymizováno, – , Anonymizováno, , který do pojistných podvodů kromě svých kamarádů zapojil i manželku. Za podvody hrozí obviněným 5-10 let vězení. Dne 28.5.2015 byl zveřejněn článek s názvem „Okradl pojišťovny o miliony a rodině platil dovolené i golf“, který obsahoval sdělení, že policie považuje za hlavního organizátora obřích podvodů pojišťovacího agenta a fotbalového dozorčího , Anonymizováno, , který měl podle policie začít porušovat zákon už v roce 2008, kdy získal první nastrčené pojistníky, jednalo se o kamarády a také známé z fotbalového prostředí. Dne 28.1.2020 byl zveřejněn článek s názvem „Megapodvod dotýkající se i fotbalové reprezentace. Nesmysl, tvrdí podezřelý“, v němž bylo uvedeno, že soud začal rozplétat pojišťovací podvody za fiktivní úrazy, které podvodníkům vynesly desítky milionů korun, obžalovaných je 21 lidí. Kromě těchto 21 obžalovaných v případu byly nebo budou obviněny i další lidé po celé republice. Dne 3.6.2015 byl zveřejněn článek s názvem „Elitní lékaři psali falešné zprávy. Brali za ně až deset tisíc korun“ který uváděl, že mafiánský řetězec na mnohomilionové pojistné podvody byl vymyšlený skvěle, aby fungoval bylo třeba zapojit důležitý článek – lékaře. Dne 1.3.2019 byl zveřejněn článek s názvem „Policie navrhla obžalovat 21 lidí. Podle vyšetřovatelů fingovali úrazy a podváděli s úrazovým pojištěním“ (, Anonymizováno, ), v němž bylo uvedeno, že obviněných bude přibývat. Dne 3.6.2015 byl zveřejněn článek s názvem „Lékaři dostávali za falešné úrazy až 10 000. Jejich šéf si vydělal přes dvanáct milionů“ (, Anonymizováno, ). Z reportáže TV , Anonymizováno, ze dne 3.6.2015 v hlavním vysílacím čase zpráv bylo zjištěno, že reportér informoval o probíhající kauze pojistných podvodů, které vymyslel , Anonymizováno, , policie má podezřelých 220 úrazů, a sbírá důkazy v pěti krajích.

27. Z účastnického výslechu žalobce bylo zjištěno, že žalobce nikdy neměl problémy se zákonem, plnil si své povinnosti vůči finančnímu úřadu. V době trestního stíhání byl žalobce ženatý, žil s manželkou a nejmladší dcerou (nar. , Anonymizováno, ). Žalobce má ještě dvě starší děti z prvního manželství, tyto s nimi nežili, studovali. Žalobce byl činný jako OSVČ, nebyl v zaměstnaneckému poměru, v roce 2015 mohly být jeho příjmy cca 50 000 Kč hrubého, v čistém asi 30-35 000 Kč měsíčně. Žalobce byl od roku 2011 původně činný jako ředitel , Anonymizováno, (dále jen FC), FC na pozici žalobce vypsal výběrové řízení, které se za celou dobu působení žalobce konalo poprvé, v něm žalobce svou pozici neobhájil, má za to, že k tomuto neúspěchu přispěla právě již povědomost o probíhajícím trestním řízení. Poté žalobce získal funkci trenéra dospělých pod , Anonymizováno, , tam však byly jeho výdělky již nižší, byly závislé na výsledcích týmu. , Anonymizováno, se několikrát vyjadřoval k osobě žalobce na výzvu PČR. Žalobce v FC působil již delší dobu, byl tzv. okoukaný, chtěl proto zkusit i jinou pozici než OSVČ, přihlásil se do výběrového řízení na místo ředitele ZŠ, tuto pozici nezískal, což přičítal tomu, že byl dlouhodobě mimo pedagogickou sféru. Od roku 2022 je žalobce zaměstnán jako zástupce ředitele ZŠ, jeho mzda činí v průměru 60 000 Kč hrubého včetně příplatku za vedení a odměn. Před deseti lety se žalobce dostal do situace, u které si nedokázal představit, že se někdy do ní vůbec dostane. Jako první žalobci přišla výzva od PČR v Pardubicích, aby se dostavil k podání vysvětlení, zásilka mu byla vhozena do schránky, dozvěděla se tak o tom i manželka, žalobce ji musel říct o co jde, reakce manželka to nesla špatně, protože v té době již byly o trestní kauze mediální výstupy. Rodina žalobce byla pojištěna, žalobce měl tak za to, že půjde o to, aby policii poskytl informace k těmto pojištěním, avšak ze strany policie nešlo jen o tyto základní informace, ale o nástin toho, že by žalobce mohl být jedním z členů organizované skupiny. Žalobce nechápal, jak k tomu policie mohla dospět a po poradě se svým právním zástupcem se rozhodl vysvětlení nepodávat. Právní zástupce žalobce mu vysvětlil, jakou nepodmíněnou a vysokou trestní sazbou by byl ohrožen v případě, že by byl obžalován. V osobní rovině se u žalobce dostavily pocity jako je strach, obava, beznaděj a strach o rodinu. V první řadě obava o jeho ovdovělou matku, která je psychicky labilnější, jak by to na ní dolehlo zdravotně, v druhé řadě u manželky. Manželku žalobce chtěl od toho všeho chránit, nesvěřoval se jí, držel to všechno v sobě, neinformoval ji ani o svém odsouzení a následném zproštění. Jak se žalobce snažil rodinu chránit a držel to v sobě měl změny nálad - byla období, kdy byl apatický, potom to v něm zase tzv. bublalo a vybouchl vůči manželce, když se ho ptala například co mu je nebo proč někam nechce. U žalobce docházelo k pocitům frustrace, co mu zase přijde do schránky, snažil se schránku vybírat vždy první. Další obava byla spojena s tím, že starší děti jsou již na vysokoškolských studiích, jak by to bylo s jejich ekonomickým zajištěním, jestli by nebylo ohroženo jejich studium. U nejmladší dcery, která chodila do ZŠ měl žalobce obavy, aby to v nejhorším případě neovlivnilo třeba její příležitost pro přijetí na střední školu. Žalobce provázely myšlenky, že tohle jsou třeba v rodině poslední společné Vánoce, poslední dovolená. Žalobce měl strach i o zaměstnání, situace se v FC měnila, žalobci bylo trapné, že jim přidělává práci, že kvůli němu musí odpovídat na dotazy policie, reakce vedení byla třeba taková „ty vole, co jsi dělal“. Žalobci bylo jasné, že už o tom ví celý FC a odtamtud se to dostává do dalších sfér. Obavy žalobce byly podporovány i zveřejňovanými články, pokud manželka žalobce něco takového viděla, tak se ho na to ptala, žalobce jí odpovídal, že byl jen jednou poskytnout základní informace. Žalobce se dotazovaly i kamarádi, musel jim vysvětlovat, že v tom tzv. nejede, neví, jestli mu všichni uvěřili. U žalobce stále přetrvávaly obavy, jak by rodina bez něj fungovala, jak by to manželka se svou výplatou ekonomicky zvládla, také si nebyl jistý, zda by s ním manželka v případě nejhoršího chtěla vůbec zůstat. U žalobce docházelo k výkyvům váhy, kdy před jednáním nejedl, neměl chuť k jídlu. Žalobce se na žádného odborníka z oboru psychologie či psychiatrie neobracel, je zvyklý si své problémy řešit sám, nezatahovat do toho ostatní, také nechtěl, aby případně „prosákla“ informace, že někam chodí. Žalobce je sportovec, zvyklý překonávat překážky. Žalobce trpěl i nespavostí, ale neřešil to alkoholem, krátkodobě zkusil prášky na spaní, které měla manželka, bylinné čaje, dále procházky, fyzicky se unavit sportem. Nespavostí žalobce trpí v podstatě dodnes, dříve to bylo častější, situace se u žalobce zlepšila, když se podařilo, že z té organizované kauzy byla už pouze jeho vlastní kauza, avšak i účast u jednání soudu v této občanskoprávní věci, byť si je žalobce vědom jiné role v tomto řízení, mu způsobila nespavost. V případě odsouzení okresním soudem se u žalobce dostavily smíšené pocity, a to jako první pocit - byť je to divné - že ho rozsudek neposílá do vězení, že zůstane na svobodě, že je ekonomicky schopen zajistit rodinu, na straně druhé šok a zklamání, že došlo k jeho odsouzení za něco, co neudělal, také byl zklamán z přístupu soudkyně, narušilo to jeho důvěru v justici. Žalobce byl tak zklamaný a tzv. vyždímaný, že už to chtěl mít z krku a původně se ani nechtěl odvolávat, ale po rozboru situace s právním zástupcem odvolání podal. Po vydání zprošťujícího rozsudku se u žalobce dostavil pocit ohromné úlevy. V době, kdy se konalo výběrové řízení, by FC v situaci, kdy se mu celkově nedařilo, ani po ekonomické stránce, zaznělo, že by to chtělo změnu na všech úrovních, majitel měl představu, že udělá konkurzy na pozice ředitele, sportovního manažera, potom došlo k vyhlášení výběrového řízení pouze na funkci ředitele, zúčastnil se ho žalobce a jeden člověk z Prahy, výběrové řízení proběhlo v květnu a se změnou se čekalo až do ledna příštího roku, dle žalobce to mohlo být i tak, že se čekalo jak se bude jeho kauza vyvíjet - že by žalobce měl opustit pozici ředitele mu výslovně do očí nikdo neřekl, ale ten pocit tam žalobce znatelně měl.

28. Dle § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

29. Dle § 8 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku.

30. Dle ust. § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

31. Dle ust. § 13 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

32. Dle § 31a odst. 1, 2 zákona č. 82/1998 Sb. bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

33. Dle ust. § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

34. Pro vznik odpovědnosti státu musí být splněny tři kumulativní podmínky, za prvé nezákonné rozhodnutí či nesprávný úřední postup, za druhé – vznik škody či nemajetkové újmy, za třetí – příčinná souvislost mezi vydání nezákonného rozhodnutí či nesprávným úředním postupem a vznikem škody či nemajetkové újmy. Existence těchto podmínek musí být v soudním řízení bezpečně prokázána a nepostačuje pouhý pravděpodobnostní závěr o splnění některé z nich. Důkazní břemeno tvrzení v tomto směru leží na žalobci. Stát za škodu ani nemajetkovou újmu v případě trestního řízení neodpovídá pouze tehdy, jestliže si poškozený trestní stíhání zavinil sám nebo tehdy, kdy byl poškozený zproštěn obžaloby nebo bylo proti němu trestní stíhání zastaveno jen proto, že není za spáchaný čin trestně odpovědný nebo že mu byla udělena milost nebo že byl trestný čin amnestován, kdy ani jedna z těchto okolností u žalobce nenastala.

35. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.6.2012, sp.zn. 30 Cdo 2813/2011, se zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem, poskytuje podle § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb., jenž je normou s relativně neurčitou hypotézou, která není stanovena přímo právním předpisem, a jenž tak přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Soudy při stanovení formy či výše zadostiučinění vychází především z povahy trestní věci, též z délky trestního stíhání, a především dopadů trestního stíhání do osobnostní sféry poškozené osoby. Forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat.

36. Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 28.8.2007, sp.zn. IV. ÚS 642/05, ústavně právní základ nároku jednotlivce na náhradu škody v případě trestního stíhání, které je skončeno zproštěním obžaloby (nebo jiným než odsuzujícím rozhodnutím) je třeba hledat nejen v ustanovení čl. 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, ale v obecné rovině především v čl. 1 odst. 1 Ústavy ČR, tedy v principech materiálního právního státu, který musí nést odpovědnost za nezákonné jednání svých orgánů či za jednání, kterým státní orgány nebo orgány veřejné moci přímo zasahují do základních práv jednotlivce. Na jednu stranu je jistě povinností orgánů činných v trestním řízení vyšetřovat a stíhat trestnou činnost, na druhou stranu se stát nemůže zbavit odpovědnosti za postup těchto orgánů, pokud se posléze ukáže nejenom jako nezákonný, a takto je jinými orgány veřejné moci v jiném řízení deklarovaný, ale též v případě, kdy je trestní řízení samo zastaveno anebo byl-li obžalovaný obžaloby zproštěn. Jak již Ústavní soud v minulosti judikoval, každé trestní řízení negativně ovlivňuje osobní život trestně stíhaného, na kterého je sice do okamžiku právní moci meritorního rozhodnutí třeba pohlížet jako na nevinného, avšak samotný fakt trestního stíhání je zátěží pro každého obviněného (nález sp. zn. I. ÚS 554/04). Již samotné trestní stíhání výrazně zasahuje do soukromého a osobního života jednotlivce, do jeho cti a dobré pověsti, a to tím spíše, jedná-li se o obvinění „liché“, což je posléze pravomocně stvrzeno zprošťujícím rozsudkem soudu, podle něhož se skutek, z něhož byl jednotlivec obviněn a obžalován, nestal, případně nebyl trestným činem. Trestní stíhání je způsobilé vyvolat dokonce vznik nemateriální újmy (nález sp. zn. IV. ÚS 428/05). Tím spíše je stát povinen reparovat materiální škodu, která v souvislosti s trestním stíháním jednotlivce vznikla.

37. V řízení bylo prokázáno úředním záznamem o podání vysvětlení ze dne 1.12.2015, že žalobce byl ze strany PČR informován o tom, že je osobou podezřelou ze spáchání trestného činu pojistného podvodu (viz bod 5 odůvodnění), dne 17.12.2018 byla vyloučena ze společného řízení vedeného pod č.j. , Anonymizováno, trestní věc žalobce pro podezření ze spáchání přečinům pojistných podvodů (bod 13 odůvodnění), dne 22.10.2020 bylo proti žalobci jako obviněnému bylo zahájeno trestní stíhání pro spáchání přečinu pojistný podvod (bod 14 odůvodnění). Dne 21.6.2021 byla podána obžaloba, dne 12.7.2021 byl okresním soudem vydán trestní příkaz v rámci něhož byl žalobci uložen trest odnětí svobody v trvání jednoho roku, podmíněně odložený na zkušební dobu dvou let, trestní příkaz byl podáním odporu žalobcem zrušen, dne 12.4.2022 byl okresním soudem vynesen rozsudek, v rámci něhož byl žalobce uznán vinným z popsaných skutků a byl mu uložen peněžitý trest ve výši 50 000 Kč, žalobci byla dále uložena povinnost k náhradě škody v celkové výši 156 000 Kč (bod 17, 19 odůvodnění), rozsudkem odvolacího soudu byl žalobce obžaloby zproštěn neboť skutek, v němž byl obžalobou spatřován přečin pojistného podvodu podle § 210 odst. 2, 4 tr. zákoníku není trestním činem (bod 21 odůvodnění). Žalobce v průběhu trestního řízení aktivně využíval tr. řádem stanovené opravné prostředky, jako stížnosti proti usnesení zahájení tr. stíhání, odpor, odvolání proti rozsudku. Žalobce se u žalované domáhal náhrady újmy způsobené nezákonným trestním stíháním, kdy výsledkem bylo ze strany žalované konstatování nezákonnosti rozhodnutí o zahájení trestního stíhání žalobce na základě usnesení PČR ze dne 22. 10. 2020, a vyslovení omluvy žalobci za nezákonný postup orgánů činných v trestním řízení (bod 21-24 odůvodnění). Žalobce nikdy nebyl dosud soudně trestán, v důsledku nezákonného trestního stíhání, pokračujícího trestního řízení se u žalobce vyskytovali pocity strachu jako o vlastní osobu, tak osoby blízké, obavy o budoucnost rodiny, její ekonomické zajištění. Stres, kterým si žalobce procházel, se projevil nejen v jeho fyzické oblasti (nespavost, nechutenství), ale i v jeho neadekvátním chování vůči manželce, jak bylo prokázáno účastnickým výslechem žalobce. S ohledem na právy vyžadované PČR od FC a dalších klubů – kdy lze konstatovat, že výzvy zpracované , Anonymizováno, (bod 6 a 8 odůvodnění) svým obsahem co do popisu vedeného trestního stíhání byly nad rámec účelu ust. § 8 odst. 1 tr. řádu, i v porovnání s výzvou por. Mgr. P. Syrovce (bod 10 odůvodnění) – a byly způsobilé u FC a dalším fotbalovém prostředí založit pochybnosti o osobě žalobce. Co se týká medializace trestní kauzy – tato probíhala jak formou článků na různých internetových stránkách, tak i formu TV reportáže (bod 26 odůvodnění) – nikdy v ní sice nezaznělo jméno žalobce, nebyla tedy medializována přímo jeho osoba, avšak s ohledem na PČR označenou hlavní osobu , Anonymizováno, , pohybující se ve stejném fotbalovém prostředí jako žalobce – byly sto podpořit a prohloubit obavy žalobce, včetně zdůrazňování výše případného hrozícího trestu. Mezi zásahem žalované do osobní sféry žalobce a narušením osobnostní sféry žalobce je dána i příčinná souvislost.

38. Mezi účastníky spočíval hlavní rozpor zejména v tom, od kdy došlo ze strany žalované k zásahu do práv žalobce. Soud má za to, že dobu, po níž byl žalobce vystaven shromažďování podkladů pro trestní řízení a samotnému trestnímu řízení je nutno počítat v souvislosti s koncem roku 2015, kdy žalobce podával první vysvětlení ve věci a zároveň mu bylo sděleno, že je na něj nahlíženo jako na podezřelého. Ke zproštění žalobce obžaloby došlo až dne 30.11.2022 a po celou tuto dobu v řádech let na žalobce naléhaly negativní výsledky trestního řízení, kdy nelze přehlédnout ani tu skutečnost, že trestní jednání, jehož se žalobce měl dopustit, nejenže nebylo shledáno trestným činem ale ani přestupkem. Dle názoru soudu tak nelze počátek zásahu do osobnostních práv žalobce vztahovat izolovaně pouze k okamžiku zahájení trestního stíhání, nýbrž i k úkonům OČTŘ před formálním zahájením trestního stíhání žalobce, jako bylo podání vysvětlení ve věci, výzvy vůči FC či , Anonymizováno, (viz i nález Ústavního soudu ČR ze dne 13.1.2022, sp.zn. I. ÚS 1029/21).

39. Soud proto - s přihlédnutím zejména k délce trestního stíhání, povaze trestné činnosti, pro kterou byl žalobce stíhán (nejprve v rámci organizované skupiny, než došlo k vyloučení samostatné věci žalobce), možnosti uložení trestu odnětí svobody (ať již podmíněného či nepodmíněného), dopadu do osobnostní sféry žalobce jak v oblasti rodinné, ekonomické, pracovní, kdy žalobce není žádnou osobou „protřelou trestními stíháními“ či v minulosti opakovaně soudně trestanou - nepovažoval konstatování žalované o nezákonnosti trestního stíhání a písemnou omluvu za dostatečnou. Za odpovídající považoval poskytnutí i peněžitého zadostiučinění v žalobcem požadované výši, která se nijak nevymyká stávající judikatuře, kdy výše přiznané peněžité náhrady nesmí být symbolická, ale musí vždy naplnit požadavky plynoucí z čl. 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a principu demokratického právního státu podle čl. 1 odst. 1 Ústavy (viz i nález Ústavního soudu ČR ze dne 13.12.2011, sp.zn. III ÚS 1976/09, nález Ústavního soudu ČR ze dne 13.1.2022, sp.zn. I. ÚS 1029/21, nález Ústavního soudu ČR ze dne 17. 8. 2021, sp. zn. III. ÚS 3271/20), a žalobě proto v plném rozsahu vyhověl.

40. Návrhy na provedení dalších důkazů, a to novinovými články z 11.1.2018 a z 17.8.2022 byly pro nadbytečnost zamítnuty.

41. O nákladech řízení v řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o.s.ř. Soud přiznal žalobci, který byl ve věci zcela úspěšný, proti žalované právo na náhradu nákladů v částce 144 516,44 Kč, které jsou tvořeny odměnou advokáta, jenž žalobce v řízení zastupoval, ve výši 9 500 Kč za jeden úkon právní služby, při uskutečnění 11 úkonů právní služby (převzetí právního zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby, 3 x vyjádření ve věci samé ze dne 10.1.2025, 17.3.2025, 4.6.2025, účast u jednání soudu ve dnech 10.12.2024, 13.2.2025, 29.4.2025, 5.6.2025, další poradu s klientem přesahující jednu hodinu) stanovenou podle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb., v pozdějším znění, paušální náhrady hotových výdajů 4 x 300 Kč a 7 x 450 Kč (§ 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném ke dni uskutečnění úkonu), náhradu cestovní výdajů za cestu ke čtyřem jednáním soudu na trase Praha - Pardubice a zpět, při ujetí 250 km k jednomu jednání, s průměrnou spotřebou 4,3 l/100 km, ceně pohonných hmot v roce 2024 ve výši 38,70 Kč/l a v roce 2025 ve výši 34,70 Kč/l, sazbě základní náhrady ve výši v roce 2024 5,60 Kč/1 km, v roce 2025 5,80 Kč, tedy v roce 2024 v částce 1 816 Kč, v roce 2025 3 x 1 823,03 Kč, náhrady za promeškaný čas na cestě k jednáním soudu a zpět v rozsahu v roce 2024 6 půlhodin po 100 Kč, v roce 2025 18 půlhodiny po 150 Kč, tj. 3 300 Kč, (§ 14 odst. 1, 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném ke dni uskutečnění úkonu), 21 % DPH ve výši 25 081,36 Kč. Žádné mimořádné okolnosti případu, pro které by soud ve smyslu § 150 o.s.ř. výjimečně nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, zjištěny ani tvrzeny nebyly. Lhůty k plnění stanovil soud dle § 160 odst. 1 o.s.ř. jako patnáctidenní, když žalovaná tuto lhůtu – s ohledem na to, že je státním orgánem a vyplacení částek musí projít schvalovacím procesem – navrhla, a žalobce s takto stanovenou lhůtou vyslovil souhlas.