7 C 41/2023

Plný text

Okresní soud v Pardubicích rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Jitkou Novákovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa , obec zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa , obec proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa , obec o zaplacení 23 540 Kč s příslušenstvím <b>I. Řízení se co do částky 7 860 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 12 000 Kč od 13.3.2013 do 22.8.2022, zákonného úroku z prodlení ve výši 7,05% ročně z částky 7 860 Kč od 23.8.2022 do zaplacení, částky smluvní pokuty 11 540 Kč, zastavuje.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 4 140 Kč s úrokem z prodlení z částky 4 140 Kč ve výši 7,05 % ročně od 23.8.2022 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobce se po žalovaném domáhal zaplacení částky ve výši 12 000 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty ve výši 11 540 Kč z titulu dluhu ze smlouvy o úvěru. Tvrdil, že dne 6.3.2012 byla mezi žalobcem, jako věřitelem, a žalovaným, jako dlužníkem, uzavřena Smlouva o úvěru [číslo] (dále jen„ Smlouva“), na základě, které byl žalovanému poskytnut bezúčelový hotovostní úvěr v celkové výši 12 000 Kč, a to za úplatu, úrok a dále za administrativní poplatek ve výši 360 Kč, který byl splatný jednorázově při výplatě úvěru. Celkové náklady úvěru byly sjednány ve výši 7 860 Kč, přičemž se skládají z úroku ve výši 20% z jistiny, tedy úroku ve výši 2 400 Kč a úplaty ve výši 5 100 Kč, administrativního poplatku ve výši 360 Kč. Měsíční náklady za správu úvěru byly ve Smlouvě v souladu s počtem splátek sjednány ve výši 577 Kč Smlouvou se žalovaný zavázal uhradit celkovou dlužnou částku ve výši 19 500 Kč (po odečtení administrativního poplatku ve výši 360 Kč, který byl jednorázově splatný při výplatě úvěru) ve 13 pravidelných rovnoměrných měsíčních splátkách po 1 500 Kč, kdy první splátka byla splatná 10. den po uzavření Smlouvy, každá další splátka až do úplného zaplacení byla splatná 30. den od splatnosti předchozí splátky s tím, že úrok a úplata byly splatné v prvních pěti měsíčních splátkách. Žalovaný si sjednanou jistinu v hotovosti převzal při podpisu Smlouvy, což stvrdil svým podpisem Smlouvy. Žalovaný před podáním tohoto návrhu uhradil na svůj závazek vyplývající ze Smlouvy administrativní poplatek ve výši 360 Kč a dále částku v celkové výši 7 500 Kč. Žalovaný se dne 14.8.2012 dostal do prodlení se splácením svého závazku vyplývajícího ze Smlouvy, neboť řádně a včas neuhradil 6. splátku splatnou dne 13.8.2012. Za prodlení byla žalovanému v souladu s bodem 3. Obchodních podmínek, jež jsou nedílnou součástí Smlouvy, uložena smluvní pokuta ve výši měsíčního poplatku za správu úvěru, tj. ve výši 577 Kč za každý započatý kalendářní měsíc prodlení žalovaného se zaplacením jistiny včetně poplatku za správu úvěru, počínaje měsícem srpnem 2012 až do data podání tohoto návrhu. Žalobce má tedy nárok na uhrazení smluvní pokuty v celkové výši 70 971 Kč, avšak požaduje smluvní pokutu pouze ve výši 11 540 Kč za posledních 20 měsíců prodlení před podáním návrhu. Žalovaný byl o zaplacení dluhu upomínán, avšak bezvýsledně.

2. Soud ve věci rozhodl dle § 115a o.s.ř bez nařízení ústního jednání. Žalobce výslovně souhlasil s rozhodnutím ve věci bez nařízení ústního jednání. Žalovaný byl usnesením soudu ze dne 3.3.2023 vyzván ke sdělení, zda souhlasí s procesním postupem podle uvedeného zákonného ustanovení, tedy s rozhodnutím věci bez jeho osobní účasti a bez nařízení ústního jednání. Současně byl poučen podle § 101 odst. 4 o.s.ř. o fikci svého souhlasu s navrhovaným procesním postupem soudu, pokud ve stanovené lhůtě 7 dnů nesdělí soudem požadované stanovisko. Žalovaný soudu ve stanovené lhůtě nezaslal své vyjádření, jeho souhlas s takovým procesním postupem soud podle uvedeného poučení daného žalovanému předpokládal, a proto bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení ústního jednání a bez osobní účasti zástupce žalobce a žalovaného.

3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

4. Žalobce svým podáním ze dne 1.3.2023 vzal žalobu co do částky 7 860 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 12 000 Kč od 13.3.2013 do 22.8.2022, zákonného úroku z prodlení ve výši 7,05% ročně z částky 7 860 Kč od 23.8.2022 do zaplacení, částky smluvní pokuty 11 540 Kč, zpět, kdy žalobce připustil, že poskytovatel úvěru řádně nesplnil svou povinnost zkoumat úvěruschopnost žalovaného, domáhá se tak vydání bezdůvodného obohacení. Soud proto řízení dle ust. § 96 odst. 1, 2 a 4 o.s.ř. v rozsahu učiněného zpětvzetí zastavil (výrok I.).

5. Smlouvou o úvěru č. 2 2012 ze dne 6.3.2012, měl soud za prokázané, že se žalobce poskytl žalovanému úvěr, tedy finanční prostředky ve výši 12 000 Kč v hotovosti, úrok byl sjednán ve výši 20 % z jistiny za období, na které byl úvěr poskytnut. Úvěr byl poskytnut tedy za úplatu a administrativní měsíční poplatek ve výši 360 Kč, výše měsíčních nákladů úvěru činila 577 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit v třinácti pravidelných měsíčních splátkách po 1 500 Kč, přičemž první splátka byla splatná 10. den po uzavření úvěrové smlouvy, každá další splátka až do úplného zaplacení byla splatná 30. den od splatnosti předchozí splátky, pod ztrátou výhody splátek v případě neuhrazení, byť jedné splátky řádně a včas (čl. II. Smlouvy). Smlouva je ve formě tiskopisu, do nějž byly doplněny osobní údaje žalovaného, údaje o výši a splatnosti úvěru. Celkem se tak žalovaný zavázal vedle jistiny ve výši 12 000 Kč uhradit i celkové náklady spotřebitelského úvěru ve výši 7 860 Kč, tj. celkem 19 860 Kč. Přehledem splátek bylo prokázáno, že žalovaný řádně a včas neuhradil v pořadí 6. splátku, splatnou dnem 13.8.2012. V obchodních podmínkách žalobce v čl. 3 bylo uvedeno, že smluvní strany se dohodly, že pokud dlužník nesplní svůj závazek podle čl. II. Smlouvy, je věřitel oprávněn požadovat po dlužníkovi navíc smluvní pokutu ve výši měsíčních nákladů spotřebitelského úvěru, a to za každý započatý kalendářní měsíc prodlení, až do zaplacení jistiny s příslušenstvím. Dále je dlužník povinen uhradit paušální náhradu nákladů vynaložených věřitelem v souvislosti s vymáháním dlužné částky ve výši 20% z poskytnuté jistiny úvěru, nejméně však 2 000 Kč. Obchodní podmínky o třinácti bodech jsou předtištěny na druhé straně Smlouvy drobným písmem, neobsahují podpis žalovaného. Dopisem ze dne 19.8.2022 spolu s podacím archem měl soud prokázáno, že k zesplatnění dluhu došlo ke dni 12.3.2013, žalobce žalovanému zaslal předžalobní upomínku, v níž poskytl žalovanému lhůtu k plnění nejpozději do 7 dnů od obdržení výzvy, zásilka byla předána k poštovní přepravě dne 22.8.2022. <i>6. V návaznosti na skutečnost, že věc byla rozhodnuta poté, co 1.1.2014 nabyl účinnosti zákon číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník, zabýval se soud i tím, jaký hmotněprávní předpis aplikovat. Dle § 3028 odst. 3 zákona číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník, řídí se právní poměry ze smluv vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. S ohledem na to, že k uzavření smlouvy o úvěru došlo před nabytím účinnosti zákona číslo 89/2012 Sb., aplikoval soud předpis účinný k tomuto dni. Tím je zákon číslo 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, dále jen obč. zák. a zák. č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, dále jen obch. zák.</i> <i>7. Podle § 497 obch. zák. smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>8. Podle § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30.11.2016, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.</i> <i>9. Dle § 517 odst. 1 obč. zák. dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení.</i> 10. Dle § 451 odst. 1 obč. zák. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

11. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že žaloba je co do částky 4 140 Kč s úrokem z prodlení od 23.8.2022 do zaplacení důvodná. V řízení bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o úvěru (§ 497 obch. zák.), na základě níž žalovaný obdržel úvěr ve výši 12 000 Kč, který se s poplatky zavázal zaplatit v pravidelných měsíčních splátkách do 11.3.2013. Uzavřená smlouva byla posouzena jako spotřebitelská (§ 52 a násl. obč. zák.), kde žalobce vystupuje v postavení dodavatele a žalovaný v postavení spotřebitele. Žalovaný své povinnosti vyplývající ze Smlouvy řádně neplnil. Sám žalobce připustil, že posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr nebylo provedeno s odbornou péčí, v souladu s ust. § 9 odstavec 1 zákona č. 145/2010 Sb., potom je důsledkem sankce v podobě neplatnosti smlouvy o úvěru. Primárním cílem zákona o spotřebitelském úvěru je ochrana individuálního spotřebitele "před přijetím neuvážených a nezodpovědných rozhodnutí, plynoucích z neznalosti a nedostatečných zkušeností, jakož i osobních morálně volních vlastností a životních i sociálních poměrů spotřebitele, které mohou zásadním způsobem dopadnout na jeho osobní a rodinnou finanční situaci, postihnout jeho majetek a ohrozit uspokojování základních životních potřeb, ekonomickou funkci rodiny a společenský status jejich členů, vč. narušení jejich sociálních vztahů" (viz dohledový benchmark České národní banky č. 1/2014 ze dne 18. března 2014 k výkladu povinnosti věřitele posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů). Spotřebitel je tak chráněn "i před sebou samotným" a vlastním neúměrným zadlužováním, resp. přijímáním takových dluhů, které by v budoucnosti nebyl schopen splácet. Sekundárně je pak chráněn věřitel před vznikem případných v budoucnu nedobytných pohledávek. Spolu s nimi jsou chráněni i další věřitelé, kteří poskytli spotřebiteli finanční prostředky dříve, takže v důsledku případného dalšího zadlužování spotřebitele by mohla být ohrožena jeho schopnost řádně a včas splácet tyto již dříve vzniklé dluhy.

12. Vzhledem k tomu, že na základě neplatného právního úkonu bylo poskytnuto plnění ze strany žalobce žalovanému ve výši 12 000 Kč, žalovaný dosud plnil celkovou částkou 7 860 Kč, přichází pouze nárok žalobce na vydání bezdůvodné obohacení ve výši 4 140 Kč. Žalovaný byl žalobcem dopisem ze dne 19.8.2022, který byl odeslán dne 22.8.2022, vyzván k zaplacení dluhu a tudíž se dostal do prodlení nejdříve dnem 23.8.2022, je proto v souladu s ust. § 1970 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a nařízení vlády č. 351/2018 Sb. povinen hradit úrok z prodlení ve výši 7,05 % ročně od 23.8.2022 do zaplacení. Žalovaný netvrdil a neprokazoval, že by bezdůvodné obohacení vydal. Soud proto žalovaného zavázal k povinnosti zaplatit 4 140 Kč s příslušenstvím, tak jak je uvedeno ve výroku II.

13. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Úspěch žalobce v dané věci nepřevýšil jeho neúspěch, žalovanému zase dle obsahu spisu nevznikly žádné náklady řízení, proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku. Lhůta k plnění povinností ve výroku II. rozsudku byla stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.