7 C 42/2024

Plný text

Okresní soud v Pardubicích rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Jitkou Novákovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: Anonymizováno , IČ Anonymizováno sídlem Anonymizováno proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený dne Anonymizováno Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 649 476,73 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se co do částku 3 000 Kč zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 646 476,73 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení z částky 73 050,77 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % p.a. a z částky 638 521,47 Kč od 1.12.2023 do 21.1.2024, a z částky 635 521,47 Kč od 22.1.2024 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 26 880 Kč (z toho soudní poplatek 25 980 Kč) do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce podal proti žalovanému návrh na zaplacení částky 649 476,73 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že s žalovaným uzavřel dne 12.4.2018 Smlouvu o překlenovacím úvěru a úvěru ze stavebního spoření, dodatek ke smlouvě o stavebním spoření a o zřízení účtu a Smlouvu o zřízení zástavního práva k pohledávce reg. č. 4845/2018/01 (dále jen „Smlouva o úvěru“), na základě které mu poskytl překlenovací úvěr ve výši 700 000 Kč, který byl vyčerpán v plné výši ve dvou splátkách dne 18. 4. 2018 500 000 Kč a dne 1. 6. 2018 200 000 Kč. Posouzení úvěruschopnosti žalovaného provedl žalobce na základě údajů, které žalobci poskytl žalovaný v Žádosti o poskytnutí úvěru č. , hodnota, (dále jen "Žádost o úvěr"), ve které žalovaný uvedl, že je svobodný, bez vyživovací povinností a zaměstnán na dobu neurčitou s čistým měsíčním příjmem 31 739 Kč, což doložil Potvrzením o výši příjmu ze závislé činnosti vystaveným dne 16. 2. 2018 zaměstnavatelem , právnická osoba, , IČ: , IČO, , na částku 15 667 Kč a Potvrzením o výši příjmu ze závislé činnosti vystaveným dne 20. 3. 2018 zaměstnavatelem , adresa, , IČ: , IČO, , na částku 16 072 Kč. Dotazem na zaměstnavatele v aplikaci CRIBIS žalobce zjistil, že se jedná o fungujícího zaměstnavatele a neexistují závažné pochybnosti o tom, že žalovaný budou mít příjem i nadále. Žalobce nahlédl mj. do Bankovního registru klientských informací (BRKI), Nebankovního registru klientských informací (NRKI) a dále samostatně do Registru fyzických osob Sdružení SOLUS, do Databáze neplatných dokladů Ministerstva vnitra ČR. Žalobce také zkoumal, zda nejsou vůči žalovanému vedena exekuční či insolvenční řízení. Dle části A. čl. III. odst. 1.1. a odst. 1.

3. Smlouvy o úvěru se žalovaný zavázal splácet překlenovací úvěr na úvěrový účet č. , č. účtu, pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 2 680 Kč, splatnými vždy k 25. dni každého kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po prvním čerpání překlenovacího úvěru. V části A. čl. IV. odst. 1.

1. Smlouvy o úvěru se smluvní strany dohodly, že úroková sazba ze zůstatku jistiny překlenovacího úvěru (tj. z vyčerpané a dosud nesplacené části jistiny) je ve výši 4,58 % p. a. Žalovanému byl od 1.5.2020 do 31.10.2020 povolen odklad splátek s tím, že úroky z jistiny předepsané v této ochranné době jsou splatné až na konci doby splácení úvěru. Výše těchto úroků činí 10 774,26 Kč. V souladu s částí A. čl. V. odst. 1.1. písm. a) Smlouvy o úvěru je žalovaný povinen hradit žalobci úhrady za poskytované služby, jejichž výše je stanovena v Sazebníku úhrad za poskytované služby. Žalovaný své smluvně převzaté povinnosti neplnil a dostal se do prodlení se splácením citovaného úvěru, když neuhradil řádně a včas splátky úvěru v měsíci 6, 8, 10, 12/2022 a 1/2023. Žalobce žalovaného opakovaně vyzýval k úhradě dlužných částek, ovšem bezvýsledně. Žalobce proto využil svého oprávnění dle části A. čl. VIII. odst. 2.

2. Smlouvy o úvěru a vyzval žalovaného dopisem ze dne 30. 1. 2023 ke splacení celého dluhu ze Smlouvy o úvěru. Žalovaný si výzvu převzal. Splatnost úvěru nastala dne 1. 3. 2023. Žalovaný po splatnosti uhradil částku 19 000 Kč ( 5 x 2 000 Kč uhrazeno 16. 3., 17. 4., 22. 5., 22. 6. a 17. 7. 2023 a 3 x 3 000Kč uhrazeno 22. 8., 16. 10. a 30 . 11. 2023),která byla použita na úhradu jistiny. Celková pohledávka žalobce ze Smlouvy o úvěru (dále jen „Pohledávka“) činila ke dni 9. 1. 2024 částku 649 476,73 Kč a byla tvořena: jistinou ve výši 638 521,47 Kč, odloženým úrokem ve výši 10 774,26 Kč, úhradami dle Sazebníku úhrad ve výši 181Kč (pol. 3.6 za výzvu ke splacení dluhu 150 Kč, 3.2 alikvotní část za vedení účtu I.Q. 2023 31 Kč). Pohledávka dále narůstá o zákonné úroky z prodlení ve výši 15% p. a. ze zůstatku jistiny. Kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení je za období od 2. 3.2023 do 30.11.2023 v celkové ve výši 73 050,77 Kč. Předžalobní výzva byla žalovanému odeslána.

2. Žalovaný uvedl, že je přesvědčen o tom, že se žalobce nezachoval adekvátně, když se rozhodl pro zesplatnění úvěru bez vědomí žalovaného, a to i přes dohodnuté stálé splácení, průběžnou komunikaci, naposledy kolem Vánoc 2023, kdy bylo jednáno o navýšení splátek od ledna 2024, které žalovaný navrhoval ve výši 5 000 Kč měsíčně a od června 2024 ve výši 7 000 Kč měsíčně, avšak odpovědi se nedočkal. Úvěr byl použit na přestavbu a částečnou rekonstrukci domu žalovaného, která se v době Covidu zastavila, stejně jako nedobrovolné ukončení podnikání žalobce v oblasti masážního salonu a wellness, což bylo příčinou potíží žalovaného se závazky. Žalovaný nemá možnosti pro jednorázové splacení úvěru, požaduje, aby záležitost byla vrácena zpět žalobci k opětovnému splácení.

3. Žalobce k vyjádření žalovaného ve svém podání ze dne 10.4.2024 uvedl, že k zesplatnění překlenovacího úvěru, který je předmětem tohoto soudního sporu, došlo na základě výzvy ze dne 30. 1. 2023, splatnost úvěru nastala 1. 3. 2023. Po 30. 1. 2023 kontaktovala sestra žalovaného pracovnici žalobce, se kterou jednala o vzniklé situaci. Bylo jí sděleno, že není možné zesplatněný úvěr vrátit do původního stavu a vzhledem k výši úvěru jí sdělila, že požadovaná splátka by měla dosahovat 10 000 Kč/měsíčně. Zasílané splátky žalovaným jsou bohužel nedostatečné (dluh stále narůstá) a také nepravidelné. Jak bylo uvedeno v žalobním návrhu, žalovaný po splatnosti uhradil částku 19 000Kč ( 5 x 2 000,-Kč uhrazeno 16. 3., 17. 4., 22. 5., 22. 6. a 17. 7. 2023 a 3 x 3 000 Kč uhrazeno 22. 8., 16. 10. a 30. 11. 2023) tato částka byla použita na úhradu jistiny. Po podání žaloby byla připsána 22. 1. 2024 částka 3 000 Kč. Za únor a březen 2024 nebyly žádné úhrady připsány. Žalobce neeviduje žádnou korespondenci, kterou by žalovaný údajně vedl kolem Vánoc 2023. Žalovaný nejenom, že splátky nenavyšuje, ale ani pravidelně nehradí. Za těchto okolností má žalobce za to, že jednání o splátkách v tuto chvíli již není na místě. Žalobce se více jak rok se snažil tuto situaci s dlužníkem řešit, ale nedošlo k tomu, že by žalovaný pravidelně a v dostatečné výši splácel. Pokud by měl žalobce přistoupit na splátky, tak by se splátka měla pohybovat kolem 10 000 Kč/měsíčně, jinak by nedocházelo ke snižování dlužné částky, ale naopak k nárustu celkové dlužné částky. Zároveň žalobce svou žalobu vzal zpět co do částky 3 000 Kč, uhrazené po podání žaloby.

4. Vzhledem k učiněnému částečnému zpětvzetí žalobce o částku 3 000 Kč, soud řízení v části učiněného zpětvzetí dle ust. § 96 odst. 1, 2 a 4 o.s.ř. zastavil (výrok I.). Předmětem řízení tak zůstala částka 646 476,73 Kč s příslušenstvím.

5. Soud měl na základě Smlouvy o překlenovacím úvěru a úvěru ze stavebního spoření, žádostí o úvěr, potvrzeními o výši příjmu ze závislé činnosti, Sazebníkem žalobce, obraty z úvěrového účtu, obraty z účtu stavebního spoření, oznámením o zaevidování ochranné doby dle zák. č. 177/2020 Sb. ze dne 29.6.2020, souhlasem s posunem splátek ze dne 2.4.2020, výzvou ze dne 30.1.2023 za zjištěné, že se žalobce zavázal žalovanému poskytnout na základě smlouvy uzavřené mezi nimi – překlenovací úvěr do výše 700 000 Kč, a ke dni přidělení cílové částky úvěr ze stavebního spoření. Na překlenovací úvěr se žalovaný zavázal provádět pravidelné měsíční splátky, tj. hradit sjednané úroky ve výši 4,58 % p.a. z poskytnutého překlenovacího úvěru, částku ve výši 2 680 Kč na úvěrový účet č. , č. účtu, , a částku 2 100 Kč povinnou úložkou na účet stavebního spoření č. , č. účtu, , splatné vždy k 25. dni kalendářního měsíce. Od přidělení cílové částky do úplného splacení úvěru se žalovaný zavázal ve fázi úvěru ze stavebního spoření splácet měsíční splátky ve výši 5 950 Kč s úrokovou sazbou 3,10 % ročně, se splatností k 25. dni kalendářního měsíce. Úvěr byl v souladu se žádostí o jeho poskytnutí vyplacen v částkách ve výši 500 000 Kč dne 18.4.2018, ve výši 200 000 Kč dne 1.6.2018, tj. celkem 700 000 Kč, jak bylo prokázáno obraty z úvěrového účtu. Sjednané pořadí splácení bylo: 1/ smluvní pokuty, 2/ úroky z prodlení, 3/ náklady úvěru, 4/ pojistné, bylo-li sjednáno, 5/ úroky z úvěru, 6/ jistina úvěru, pro případ jednorázového splacení dluhu pořadí splácení bylo: 1/ jistina úvěru, 2/ úroky z úvěru, 3/ náklady úvěru, 4/ pojistné, bylo-li sjednáno, 5/ smluvní pokuty, 6/ úroky z prodlení (část A, čl. III. bod 3 a 6 Smlouvy). Žalobce žalovaném udělil souhlas s posunem splátek úvěru a zároveň vkladů na účet stavebního spoření, a to: pro období od 1.4.2020 do 30.6.2020 s tím, že splácení bude pokračovat znovu od měsíce července 2020, dále pro období od 1.7.2020 do 31.10.2020 s tím, že splácení bude pokračovat od měsíce listopadu 2020. Žalovaný dohodnuté splátky řádně a včas neplnil, dostal se do prodlení s více jak dvěma splátkami, a s uložením dvou vkladů, proto žalobce využil svého práva (část A, čl. VIII, bod 1, 2 Smlouvy) a úvěr ke dni 1.3.2023 zesplatnil a vyzval žalovaného k úhradě dluhu ve výši 668 476,73 Kč, který již byl ponížen o zůstatek stavebnímu spoření ve výši 83 626,86 Kč. Ze žádosti o úvěr bylo zjištěno, že žalovaný byl v době uzavírání úvěru svobodný, bez vyživovacích povinností, s pracovním úvazkem, z něhož měl průměrný čistý měsíční příjem 15 667 Kč, ostatní příjmy žalovaného činily 16 345 Kč, bydlel u rodičů, výše závazků žalovaného činila z úvěru stavebního spoření u , právnická osoba, . 1 131 Kč měsíčně a 1 092 Kč měsíčně a z kontokorentu u , právnická osoba, . 150 Kč měsíčně. Z potvrzení o výši příjmů ze závislé činnosti měl soud zjištěno, že u spol. , právnická osoba, v období od srpna 2017 do ledna 2018 činil průměrný čistý měsíční příjem žalovaného 15 667 Kč, u , právnická osoba, . v období od března 2017 do února 2018 16 072 Kč, v obou případech se jednalo o pracovní poměr na dobu neurčitou, ze mzdy nebyly prováděny žádné srážky. Z výzvy ze dne 30.1.2023 bylo zjištěno, že žalovaný byl zároveň upozorněn, že pokud nedojde k uhrazení dluhu, bude zahájeno soudní řízení.

6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 86 odstavec 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odstavce 2 téhož ustanovení zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

8. Podle § 87 odstavec 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Dle ust. § 5 odst. 1 zákona č. 96/1993 Sb., o stavebním spoření, (ve znění účinném ke dni uzavření úvěrové smlouvy), osoba, která uzavře se stavební spořitelnou písemnou smlouvu podle obč. zákoníku o stavebním spoření, se stává účastníkem. Dle odst. 2 téhož ust. má účastník právo na poskytnutí úvěru ze stavebního spoření na financování bytových potřeb po splnění podmínek. Dle odst. 6 téhož ust. musí smlouva obsahovat úrokovou sazbu z vkladů a úrokovou sazbu z úvěru ze stavebního spoření. Rozdíl mezi úrokovou sazbou z vkladů a úrokovou sazbou z úvěru ze stavebního spoření může činit nejvýš 3 procentní body. Dle odst. 7 téhož ust. úrokovou sazbu z vkladů uvedenou ve smlouvě může stavební spořitelna jednostranně změnit v případě, že účastník po splnění podmínek stanovených stavební spořitelnou pro poskytnutí úvěru ze stavebního spoření ve všeobecných obchodních podmínkách nabídku na poskytnutí úvěru ze stavebního spoření nepřijme a ode dne uzavření smlouvy uplyne nejméně 6 let. Oprávnění k této změně a způsob stanovení změněné úrokové sazby z vkladů musí být uvedeny ve smlouvě.

10. Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

11. Podle § 1969 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.

12. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. Smlouvu o úvěru soud posoudil jako platnou. Při posuzování platnosti bylo vedle podstatných náležitostí smlouvy o úvěru vyhodnocováno i to, zda žalobce jako poskytovatel úvěru s odbornou péčí posoudil ve smyslu zákona č. 257/2006 Sb., o spotřebitelském úvěru schopnost žalovaného jako spotřebitele úvěr splácet. Poskytovatel se nespokojil jen s informacemi od žalovaného, ale sám vyvinul potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele přitom nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1As 30/2015-39). Úvěr pak může být poskytnut jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná (absolutně, i když je podřízena zákonu č. 257/2016 Sb., k tomu viz závěry vyslovené Soudním dvorem Evropské unie v rozhodnutí z 5. 3. 2020, sp. zn. C679/18). Žalobce tedy dostál své povinnosti ve smyslu ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, když byly zjištěny příjmy žalované v celkové výši 32 012 Kč měsíčně, po odečtení splátkového zatížení z úvěru ze stavebního spoření, kontokorent ve výši 1 131 Kč, 1 092 Kč a 150 Kč, splátek z nového úvěru ve výši 2 680 Kč a 2 100 Kč, žalovanému zůstávalo k nakládání 24 655 Kč, tedy dostatečná částka pro zajištění nákladů nejen na bydlení, obživu, vzhledem k tomu, že žalovaný bydlel u rodičů, neměl vyživovací povinnosti. Soud má tak za to, že není na místě dovozovat absolutní neplatnost úvěrové smlouvy dle ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru.

14. Ze zjištěného skutkového stavu a za použití shora citovaných zákonných ustanovení dospěl soud k závěru, že návrh žalobce na zaplacení částky 646 476,73 Kč s příslušenstvím je důvodný, a to z titulu smlouvy o úvěru. Tato smlouva byla posouzena jako spotřebitelská (§ 1810 a násl. o.z.). Posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr bylo provedeno v souladu s ust. § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1.12.2016. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy o úvěru (§ 2395 o.z.), na základě této smlouvy žalovaný čerpal finanční prostředky do výše 700 000 Kč, které se zavázal splácet v pravidelných splátkách se sjednaným úrokem, tuto svoji povinnost však žalovaný řádně neplnil, žalobce proto využil svého oprávnění a přistoupil k zesplatnění úvěru dnem 1.3.2023. Oprávněný nárok žalobce tak činí na částku 646 476,73 Kč (jistina 635 521,47 Kč + odložený úrok 10 774,26 Kč, poplatek za zaslanou výzvu ke splacení dluhu ve výši 150 Kč a alikvotní poplatek za vedení účtu ve výši 31 Kč) s úrokem z prodlení z částky jistiny od 2.3.2023 do zaplacení do zaplacení, přičemž výše úroku z prodlení je v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Pro úplnost soud doplňuje, že žalovaný nezpochybňoval uzavření úvěrové smlouvy, čerpání úvěru, jeho nesplácení a neplnění vkladů na stavební spoření, pokud měl žalovaný výhrady k tomu, že zesplatnění úvěru proběhlo bez jeho vědomí, tak tato námitka není důvodná, neboť smluvně sjednané zesplatnění úvěru není podmíněno souhlasem dlužníka, a žalobce zesplatněním úvěru pouze realizoval svá smluvní oprávnění.

15. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 142a odst. 1 o.s.ř., neboť žalovanému byla v zákonné lhůtě před podáním žaloby zaslána výzva k plnění, a žalobce měl ve věci plný úspěch. Náklady řízení pak představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 25 980 Kč a náklady nezastoupeného účastníka (§ 151 odst. 3 o.s.ř.) dle § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 za 3 úkony právní služby (výzvu k plnění, návrh ve věci samé, písemné podání ve věci samé). Náklady řízení činí celkem 26 880 Kč. Žádné mimořádné okolnosti případu, pro které by soud ve smyslu § 150 o.s.ř. výjimečně nepřiznal žalobci právo na náhradu nákladů řízení, zjištěny ani tvrzeny nebyly. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. jako třídenní, neboť žalovaný navrhoval splátky odpovídající jeho situaci ve výši 5 000 Kč měsíčně, s takovou výší splátek žalobce nesouhlasil, a ani by takové splátky nemohly vést, vzhledem k celkové výši dluhu, k reálnému uhrazení dluhu.