7 C 50/2021

Plný text

Okresní soud v Pardubicích rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Jitkou Novákovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: osobní údaje žalobce se sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení , Ph.D. se sídlem anonymizována čtyři slova adresa žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované trvale bytem adresa žalované o zaplacení 19 634,07 Kč s příslušenstvím, <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 9 002,07 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 9 002,07 Kč od 20.11.2020 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Návrh žalobce, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci kapitalizovaný úrok ve výši 5 689,98 Kč, úrok ve výši 15,00% ročně z částky 10 951, 03 Kč od 21.5.2020 do zaplacení, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 3 312, 55 Kč, částku 10 632 Kč, úrok z prodlení z částky 11 835, 77 Kč od 21.5.2020 do 19.11.2020 a z částky 2 833, 70 Kč od 20.11.2020 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobce požadoval po žalované 19 634,07 Kč s úrokem z prodlení. Svůj návrh odůvodnil tím, že dne 14.3.2016 byla mezi právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba] a žalovanou uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na jejímž základě byla žalované poskytnuta právním předchůdcem žalobce finanční hotovost ve výši 13 000 Kč, kterou žalovaná převzala hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit původnímu věřiteli kromě jistiny i částku ve výši 10 632 Kč (pevný úrok 1 252 Kč, úhrada za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 5 200 Kč, úhrada za administrativní činnost a vyhodnocení úvěru ve výši 930 Kč, poplatek za hotovostní splácení ve výši 3 250 Kč), a to formou 14 měsíčních splátek po 1 688 Kč, splatnost poslední splátky tak připadla na den 14.5.2017. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, poslední splátka byla uhrazena dne 28.2.2017 ve výši 128,99 Kč. Dnem následujícím po marném uplynutí lhůty pro úhradu další řádné splátky, vzniklo právo právního předchůdce žalobce na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky, která činila na jistině 10 951,03 Kč, na úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru 884,74 Kč, na úhradě za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy 2 699,04 Kč, na úhradě za administrativní činnost 780,83 Kč, úhradě za hotovostní splácení ve výši 4 318,43 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24.6.2020, uzavřené mezi původním věřitelem a a žalobcem, došlo k převedení pohledávky na žalující společnost s účinností ke dni 8.7.2020. Změna v osobě věřitele byla žalované dopisem oznámena. Původní věřitel, [právnická osoba], jako poskytovatel půjčky, splnil svou zákonnou povinnost ve smyslu § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, když s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením předmětné Smlouvy a jejich ověření doklady vyžádanými od žalované a nahlédnutím do veřejných registrů. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány v Žádosti o úvěr ze dne 14.03.2016 (dále jen„ Žádost“) a byly ověřeny doklady uvedenými v části„ Ověřeno“. V Žádosti žalovaná uvedla, že pobírá invalidní důchod, výživné a také další státní příspěvky. Dále žalovaná uvedla že má i příjem z brigády a že její celkové měsíční příjmy činí 12 000 Kč Dále žalovaná v Žádosti uvedla, že výše jejích měsíčních výdajů činí 6 600 Kč. Následně, po vyhodnocení získaných informací, byla teprve s žalovanou uzavřena smlouva o úvěru. Žalobce poukázal i na ustanovení § 6 odst. 1 a § 7 o.z. (které se s ohledem na § 3030 stejného zákona aplikuje i na tento případ), a která říkají, že každý má povinnost jednat v právním styku poctivě a že se má za to, že ten, kdo jednal určitým způsobem, jednal poctivě a v dobré víře. Jedná se o principy, které zná již starší judikatura a ze kterých plyne, že není povinností jedné strany a priory nedůvěřovat straně druhé, nýbrž naopak, vychází se ze zásady presumpce poctivosti jednání spolukontrahenta. Žalovaná na svůj dluh – přes předžalobní výzvu nijak neplnila.

2. Soud ve věci rozhodl dle § 115a o.s.ř bez nařízení ústního jednání. Zástupce žalobce a žalovaná byli usnesením soudu ze dne 3.2.2021 vyzváni ke sdělení, zda souhlasí s procesním postupem podle uvedeného zákonného ustanovení, tedy s rozhodnutím věci bez jejich osobní účasti a bez nařízení ústního jednání. Současně byli poučeni podle § 101 odst. 4 o.s.ř. o fikci svého souhlasu s navrhovaným procesním postupem soudu, pokud ve stanovené lhůtě 7 dnů nesdělí soudem požadované stanovisko. Zástupce žalobce a žalovaná soudu ve stanovené lhůtě nezaslali své vyjádření, souhlas s takovým procesním postupem soud podle uvedeného poučení daného účastníkům předpokládal, a proto bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení ústního jednání a bez osobní účasti zástupce žalobce a žalované.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

4. Žádosti o úvěr ze dne 14.3.2016, Smlouvou o úvěru uzavřenou dne 14.3.2016 mezi společností [právnická osoba] a žalovanou měl soud prokázáno, že uvedená společnost se zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 13 000 Kč a žalovaná se zavázala v souvislosti s tímto úvěrem zaplatit pevný úrok ve výši 1 252 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 5 200 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěru ve výši 930 Kč, poplatek za hotovostní splácení v místě bydliště ve výši 3 250 Kč, a to ve 14 měsíčních splátkách ve výši 1 688 Kč s tím, že první splátka je splatná do měsíce od podpisu této smlouvy a každá další splátka je splatná do měsíce po datu splatnosti bezprostředně předcházející splátky. Nezaplatí-li dlužník jakoukoli splátku řádně a včas, stává se dluh okamžitě splatným. V rámci smlouvy o úvěru je ujednání o úroku z úvěru na prvé straně smlouvy pevnou kapitalizovanou částkou, na straně druhé předtištěné smlouvy – předtištěné ještě drobnějším písmem než strana první – úrok ve výši 15 % p.a. V žádosti o úvěr – který je formulářového typu a převážně s možností označování křížkem do příslušného políčka – žalovaná uvedla, že je invalidní důchodkyní, její důchod činí 3 500 Kč měsíčně, pobírá příspěvky ve výši 1 500 Kč a 700 Kč, má příjem z brigády ve výši 6 300 Kč, pravidelné měsíční výdaje tvoří bydlení, energie ve výši 2 500 Kč, doprava, jídlo, osobní náklady 1 500 Kč, splátky stávajících půjček 14 00 Kč, po uhrazení měsíčních výdajů ve výši 6 600 Kč zůstává jako použitelný měsíční příjem částka 5 400 Kč. Žalovaná dále uvedla, že je rozvedená, bydlí v nájmu, má jednu vyživovací povinnost K žádosti byl doložen pouze občanský průkaz a výměr invalidního důchodu. Transakční historií bylo prokázáno, že žalovaná uhradila právnímu předchůdci žalobce celkem částku 3 997,93 Kč, přičemž ve sjednané výši uhradila pouze první dvě splátky, kdy i druhá ze splátek byla po řádném datu sjednané splatnosti. Žalované byla zaslána předžalobní výzva, jak bylo prokázáno dopisem ze dne 4.11.2020 spolu s podacím lístkem, kde byla žalovaná vyzvána k zaplacení celkové částky 29 847,80 Kč ve lhůtě do 19.11.2020.

5. Aktivní legitimace žalobce byla prokázána smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24.6.2020, s účinností ke dni 8.7.2020, spolu se seznamem postoupených pohledávek. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem postupníka ze dne 24.7.2020. <i>6. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>7. Podle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.</i> <i>8. Podle § 1879 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).</i> 9. Podle § 547 o.z. právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. <i>10. Podle § 580 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i> <i>11. Podle § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30.11.2016, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.</i> <i>12. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> <i>13. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> 14. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná V řízení bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou došlo k uzavření smlouvy o úvěru (§ 2395 o.z.), na základě této smlouvy žalovaná obdržela úvěr ve výši 13 000 Kč, který se s poplatky zavázala zaplatit ve 14 pravidelných měsíčních splátkách. Uzavřená smlouva byla posouzena jako spotřebitelská (§ 1810 a násl. o.z.), kde právní předchůdce žalobce vystupuje v postavení podnikatele (§ 420 o.z.) a žalovaná v postavení spotřebitele (§ 419 o.z.). Žalovaná své povinnosti vyplývající ze smlouvy o úvěru řádně neplnila – když uhradila pouze dvě splátky (přičemž i v případě druhé splátky byla již v prodlení). Sám žalobce tvrdí, že posouzení úvěryschopnosti žalované právním předchůdcem žalobce s kladným výsledkem bylo provedeno na základě údajů uvedených žalovanou v žádosti o úvěr, k níž žalovaná doložila výměr invalidního důchodu. Z této žádosti vyplývá (po úhradě nákladů) výše použitelných měsíčních příjmů 5 400 Kč, přičemž právní předchůdce žalobce nijak neověřoval výši dalších tvrzených příjmů na straně žalované, nijak neověřoval ani její faktické výdaje, způsob nakládání s finančními prostředky. I kdyby soud přistoupil na kalkulaci právního předchůdce žalobce, žalované by – po odpočtu nově sjednaných splátek – zůstala k nakládání částka 3 712 Kč, tedy částka zcela nedostatečná - vzhledem k další vyživovací povinnosti žalované. Posouzení schopnosti žalované splácet úvěr tedy zjevně nebylo provedeno v souladu s ust. § 9 zákona o spotřebitelském úvěru a důsledkem je sankce v podobě neplatnosti smlouvy o úvěru. Primárním cílem § 9 tohoto zákona je ochrana individuálního spotřebitele "před přijetím neuvážených a nezodpovědných rozhodnutí, plynoucích z neznalosti a nedostatečných zkušeností, jakož i osobních morálně volních vlastností a životních i sociálních poměrů spotřebitele, které mohou zásadním způsobem dopadnout na jeho osobní a rodinnou finanční situaci, postihnout jeho majetek a ohrozit uspokojování základních životních potřeb, ekonomickou funkci rodiny a společenský status jejich členů, vč. narušení jejich sociálních vztahů" (viz dohledový benchmark České národní banky č. 1/2014 ze dne 18. března 2014 k výkladu povinnosti věřitele posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů). Spotřebitel je tak chráněn "i před sebou samotným" a vlastním neúměrným zadlužováním, resp. přijímáním takových dluhů, které by v budoucnosti nebyl schopen splácet. Sekundárně je pak chráněn věřitel před vznikem případných v budoucnu nedobytných pohledávek. Spolu s nimi jsou chráněni i další věřitelé, kteří poskytli spotřebiteli finanční prostředky dříve, takže v důsledku případného dalšího zadlužování spotřebitele by mohla být ohrožena jeho schopnost řádně a včas splácet tyto již dříve vzniklé dluhy. Zákonem č. 43/2013 Sb. byla do § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru doplněna poslední věta, podle níž smí věřitel poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Současně byla zavedena soukromoprávní sankce pro případ porušení této povinnosti v podobě neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru. Jak uvádí důvodová zpráva k zákonu č. 43/2013 Sb., doplnění této věty představuje posílení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. Při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je vždy třeba brát v potaz pouze ekonomickou možnost spotřebitele spotřebitelský úvěr řádně splatit sjednanými splátkami.

15. Vzhledem k tomu, že na základě neplatného právního úkonu poskytnuto plnění ze strany právního předchůdce žalobce žalované ve výši 13 000 Kč, přichází pouze nárok žalobce (resp. jeho právního předchůdce) na vydání bezdůvodné obohacení ve výši 9 002,07 Kč, tj. 13 000 Kč mínus žalovanou zaplacených celkem 3 997,93 Kč. Žalovaná neprokázala, že by bezdůvodné obohacení vydala, soud proto musel žalobě co do částky uvedené ve výroku ad. I. vyhovět a ve zbytku ze shora uvedených důvodu žalobu zamítnout. Jelikož žalované byla žalobcem poskytnuta lhůta k plnění do 19.11.2020 (viz. dopis ze dne 4.11.2020), tato se dostala do prodlení nejdříve dnem 20.11.2020, nikoliv dřívějším dnem tvrzeným žalobcem, je proto v souladu s ust. § 1970 o.z. a nař. vlády č. 351/2018 Sb. povinna hradit úrok z prodlení ve výši 10 % p.a. od 20.11.2020 do zaplacení a nikoliv dříve.

16. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy však neúspěch žalobce nepřevýšil jeho úspěch, soud proto vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Lhůta k plnění byla stanovena třídenní v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.