7 C 67/2023

Plný text

Okresní soud v Pardubicích rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Jitkou Novákovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený dne Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovaným: 1) Jméno žalované A , narozená dne Datum narození žalované A bytem Adresa žalované A 2) Jméno žalované B , narozený dne Datum narození žalované B bytem Adresa žalované B zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o určení, že žalobce je dědicem po zůstaviteli dle závěti ze dne 27.9.2016

I. Určuje se, že žalobce , Jméno žalobce, , narozený , rodné přijmení, , Datum narození žalobce, , je ze závěti ze dne 27. 9. 2016 dědicem po zůstaviteli , jméno FO, , r.č. , RČ, .

II. Žalobce a žalovaná 1) nemají vůči sobě právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovaný 2) je povinen nahradit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 48 168,50 Kč k rukám , Jméno advokátky, , a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaný 2) je povinen nahradit České republice na účet Okresního soudu v Pardubicích č. 19-625561/0710 pod variabilním symbolem: 0711006723, částku 55 929 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou - podanou u zdejšího soudu dne 14.2.2023 - domáhal určení, že je ze závěti ze dne 27.9. 2016 dědicem po zůstaviteli , jméno FO, , r.č. , RČ, . Svůj návrh odůvodnil následujícími tvrzeními: Zůstavitel , Jméno žalované B, , zanechal závěť ze dne 27. 9. 2016 sepsanou vlastní rukou a podepsanou zůstavitelem jeho vlastním podpisem, na jejímž základě zůstavitel povolal jediným dědicem bytové jednotky č. , Anonymizováno, na adrese , adresa, (dále jen „byt“) žalobce. Dále uvedl, že k bytu náleží garáž a že v jeho vlastnictví je rovněž chata v obci , adresa, a osobní automobil Felicia, kdy u těchto věcí však zůstavitel výslovně nepovolal dědice. V závěru závěti zůstavitel uvedl, že jeho přáním je, aby si žalovaná 1) a žalovaný 2) rozumně rozdělili zařízení a vybavenost bytu a garáže. V rámci dědického řízení žalobce, jako pozůstalý vnuk a žalovaná 1), jako pozůstalá dcera, uznali závět zůstavitele za pravou a platnou, naopak žalovaný 2) uvedl, že listinu označenou jako závěť nepovažuje za pravou, a tudíž ani za platnou. Jako důvod svého popření závěti žalovaný 2) uvedl, že listina předložená jako závěť není dle jeho názoru sepsaná zůstavitelem, neboť obsahuje sporné formulace a dále, že má pochybnost, že byla listina sepsána vlastní rukou zůstavitele, resp. nemůže tuto skutečnost potvrdit. Odůvodnění popření závěti žalovaným 2) však žalobce nepovažuje za založené na reálné pochybnosti o pravosti závěti, jako spíše za snahu pozdržet dědické řízení a zatížit žalobce nutností domáhat se svých dědických nároků v soudním řízení. Dle žalobce závěť neobsahuje žádné sporné formulace. Jedinou takovou údajně spornou žalovaný uvedl jako příklad text „k bytu patří garáž“. Tato skutečnost však dle názoru žalobce není žádnou spornou formulací, kdy ačkoliv byt a garáž netvoří jeden celek, byly tyto nemovitosti vždy užívány ve společné souvislosti, tj. obyvatel bytu (zůstavitel) využíval tuto garáž k parkování svého dalšího vozidla, jakož i denně jako dílnu a skladovací prostor pro nářadí a různé vybavení, přičemž z důvodu blízké vzdálenosti byly nemovitosti (byt a garáž) užívány společně a měly společného vlastníka. Tato skutečnost se dá zcela jasně a logicky shrnout výrazem, že garáž patří k bytu, neboť nijak nerozporuje skutečnost, že právně se nejedná o jeden celek (což v závěti není ani naznačeno). Žalobce má za to, že závět byla jednoznačně sepsána vlastní rukou zůstavitele a podpis zůstavitele na předmětné závěti je jeho pravým podpisem. Tento podpis, jakož i samotný text závěti se žádným způsobem nevymyká jiným podpisům a textům psaným vlastní rukou zůstavitele. Žalobce byl usnesení ze dne 19. 12. 2022, č.j. , spisová značka, , vyzván k podání žaloby na určení, že je dědicem zůstavitele , jméno FO, (r.č. , RČ, ) podle závěti ze dne 27. 9. 2016, a to proti žalované 1) jako dceři zůstavitele a žalovanému 2) jako synovi zůstavitele, a to ve lhůtě dvou měsíců od právní moci citovaného usnesení.

2. Žalovaná 1) navrhla žalobě vyhovět.

3. Žalovaný 2) namítal nepravosti závěti v celém jejím rozsahu, neboť žalovaný 2) nepoznává v závěti písmo zůstavitele. Nad to pak první dva odstavce závětního textu jsou psány slovy s nezanedbatelně většími mezerami mezi jednotlivými písmeny než zbytek závětního textu. Zcela jiné písmo, než ostatní části závětního textu pak v očích žalovaného vykazuje text „V , Anonymizováno, dne 27.9.2016“. Výrazný, na první pohled zřejmý rozdíl žalovaný spatřuje také ve stylu písma číslic 0, 2, 6 a 7 v předešle uvedeném datu oproti stejným číslicím použitým ve zbytku závětního textu. Rovněž pak podpis „, Jméno žalované B, “, jež má patřit zůstaviteli, se žalovanému 2) nejeví jako vlastní podpis zůstavitele, jak si ho žalovaný vybavuje. Žalovaný 2) rovněž nepoznává v závěti styl vyjadřování vlastní zůstaviteli a některé obraty použité v závětním textu by dle jeho povědomí zůstavitel takto rozhodně nepoužil. Žalovaný 2) zde poukazuje speciálně na to, že zůstavitel by dle jeho vědomí určitě nepoužil formulaci, že cit. „K bytu též patří garáž v komplexu v , adresa, .“, když zůstavitel dobře věděl, že garáž nemá s bytem nic společného. Žalovaný 2) tak má pochybnosti o tom, zda původcem závěti je zůstavitel, tedy nikoliv snad proto, že by ze závěti měla snad plynout vůle o garáži pro případ smrti pořídit (ostatně po citované větě bezprostředně v textu závěti následuje věta „O tuto garáž nechť se rozhodne o vlastnictví.“). Mimo to na pohřbu zůstavitele, který se konal dne 12.10.2021, žalobce a žalovaná 1) před žalovaným 2) a jeho dcerou , jméno FO, , shodně prohlásili, že žádnou závět zůstavitel nezanechal, dále byl dán rozpor v tvrzeních žalobce o předložení závěti soudními komisaři, ke kterému dle žalobce mělo dojít před Vánoci 2021, avšak fakticky k předložení závěti došlo až v roce 2022.

4. Mezi účastníky bylo spornou skutečností, zda listina předložená v pozůstalostním řízení a označená jako závěť ze dne 27. 9. 2016 je vlastnoručně sepsána a podepsána zůstavitelem.

5. Z dědického spisu vedeného Okresním soudem v Pardubicích pod sp. zn. , spisová značka, měl soud zjištěno z úmrtního listu, že zůstavitel , Jméno žalované B, , r.č. , RČ, , naposledy bytem , adresa, , zemřel dne 6.10.2021. Z Protokolu sepsaného v kanceláři , tituly před jménem, , jméno FO, , notáře se sídlem v , adresa, , dne 26.1.2022, že žalobcem byla v pozůstalostním řízení předložena listina – závěť zůstavitele, která byla uložena v zůstavitelově bytě. Závěť, datovaná dnem 27.9. 2016, byla pořízena na dvou nelinkovaných listech A4, nebyla poškozená ani opravovaná, neobsahovala skutečnosti zeslabující její věrohodnost, jako závětní dědicové byly zjištěni vnuk zůstavitele (žalobce), dcera a syn zůstavitele /žalovaná 1) a žalovaný 2) /. Usnesením ze dne 19.12.2022, č.j. , spisová značka, , byl ve věci pozůstalosti po zůstaviteli odkázán pozůstalý vnuk , Jméno žalobce, , aby do dvou měsíců od nabytí právní moci tohoto usnesení podal proti zákonným dědicům – pozůstalému synovi a pozůstalé dceři - žalobu na určení, že je dědicem zůstavitele podle závěti ze dne 27.9.2016, a aby současně o podání žaloby vyrozuměl soudního komisaře. Z odůvodnění usnesení vyplývá, že pozůstalý vnuk a pozůstalá dcera uznali závěť zůstavitele za pravou a platnou, pozůstalý syn uvedl, že závěť za pravou, tudíž ani platnou nepovažuje z toho důvodu, že dle jeho názoru nebyla sepsána zůstavitelem, neboť obsahuje sporné formulace. Usnesení nabylo právní moci dne 13.1.2023. Usnesením ze dne 28.3.2023, č.j. , spisová značka, , bylo řízení o pozůstalosti přerušeno do pravomocného skončení řízení vedeného u Okresního soudu v Pardubicích pod sp.zn. 7 C 67/2023.

6. Z účastnického výslechu žalobce měl soud zjištěno, že je vnukem zůstavitele, jejich vztahy se zůstavitelem byly vřelé, měli každodenní kontakt, ať již osobní nebo komunikační, kdy si telefonovali, žalobce zůstaviteli posílal krátké sms. S ohledem na věk zůstavitele měli mezi sebou dohodu, že se zůstavitel každý večer žalobci ohlásí prozvoněním, věděli tak, že už žalobce nepůjde ven ani venčit psa. Žalobce vyhledával společnost zůstavitele, když přijel ze školy do , adresa, , zašli třeba společně na večeři, trávili společný čas na chatě. Vysokoškolského studia žalobce trvala v letech 2013-2018. I v době základní školní docházky a docházky na střední školu byli mezi žalobcem a zůstavitelem časté kontakty, hlavně osobní, zhruba do věku 12 let žalobce se zůstavitelem, babičkou a matkou žalobce sdíleli jednu domácnost. O tom, že byla pořízena závěť žalobci řekl sám zůstavitel, řekl mu i kde závěť je (v pokoji v sekretáři v porcelánové nádobě). Žalobce však obsah závěti neznal, bral to jako projev důvěry ze strany zůstavitele. Zůstavitel nedal žádné pokyny k tomu, zda má být zpopelněn či pohřben do země, neměl ani žádný výběr hudby, o tom žalobce protistranu informoval. Závěť z uloženého místa vyzvedával sám žalobce, a to buď v den úmrtí zůstavitele nebo den následující z toho důvodu, že zůstavitel byl biřmovaný a žalobce tak chtěl vědět, zda v závěti nejsou nějaké pokyny zůstaviteli k pohřbu. Vztahy mezi zůstavitelem a žalovanou 1) byly vřelé, zůstavitel k ní chodil na návštěvy, pomáhal jí v domácnosti, byl domácí kutil. Vztahy mezi zůstavitelem a žalovaným 2) byly takové že zůstavitel na žalovaného 2) bral ohled, měl jej rád, ale byl dotčen tím, že se mu žalovaný 2) tolik nevěnuje. Žalovaný 2) se na něj obracel zejména, když potřeboval zapůjčit nějaké nářadí, zůstavitele nenavštívil, i když měl cestu do , adresa, . Žalobce nedával protistraně informaci, že zůstavitel nezanechal žádnou závěť. Žalobci se dne 21.9. narodil syn, zůstavitel zemřel dne 6.10., žalobce se stěhoval do , adresa, , zajišťoval termín obřadu, podobu obřadu, protistraně nabízel konzultace o průběhu obřadu, situace byla taková, že fotografie na promítání vybíral žalobce, stejně tak i přednášel smuteční řeč, byl v takovém stavu, že se po nervové stránce dostal na určitou hranici. Žalobce závěť nejprve předkládal notáři, a to na základě poučení v předvolání. Jestli zůstavitel o závěti informoval žalovaného 2) o tom žalobce neví, ale žalovaný 2) ví o tom, jaká byla představa na vypořádání majetku, a to na základě ústní dohody, která byla mezi zůstavitelem a babičkou (manželka zůstavitele), jednalo se o věc dlouhodobou a známou. Žalobce má za to, že závěť předkládal notáři v roce 2021 před Vánoci.

7. Z účastnického výslechu žalované 1) /matky žalobce/ bylo zjištěno, že se zůstavitelem byla v kontaktu podle možností, buď každý den nebo jedenkrát týdně, zůstavitel se každý den telefonicky hlásil, že je v pořádku, jak žalované 1), tak žalobci. Vztahy mezi žalovanou 1) a zůstavitelem byly dobré, vztahy mezi zůstavitelem a žalobcem byly velmi dobré, když žalobce ještě studoval v , Anonymizováno, , jel zůstavitel za ním, také často jezdili na chalupu. Vztahy mezi zůstavitelem a žalovaným 2) byl takový, že zůstavitele mrzelo, že se se žalovaným 2) málo stýkali, když mu zůstavitel něco sehnal, trvalo dlouho, než si to u něj žalovaný 2) vyzvedl, zůstavitel žalovaného 2) zval i na chatu, ale žalovaný 2) to nevyužil. Ohledně pořízení závěti zůstavitel říkal, že něco napsal, nebo něco chce napsat, až do doby jejího nálezu o její fyzické existenci žalovaná 1) nevěděla, zůstavitel se jí s umístěním závěti nesvěřil. U vyzvednutí závěti žalovaná 1) nebyla, již si nevybavovala, kdy se o závěti poprvé dozvěděla, jelikož druhou polovinu roku 2021 měli velmi vytíženou, byla tam rekonstrukce, stěhování žalobce, narození syna žalobce. Žalovaná 1) si nevybavovala, kdy byla u notáře. V rámci rodiny byla debata o majetku, kdy v době, kdy se žalovaný 2) ženil, se jejich rodiče dohodli na tom, že žalovaná 1) a její děti budou dědit po otci - zůstaviteli, a žalovaný 2) bude dědit po matce, protože mu matka v té době propůjčila družstevní byt, kde žalovaný 2) bydlí dodnes. Matka žalované 1) a žalovaného 2) se po pohřbu a závěti velice divila proč žalovaný 2) nerespektuje přání otce o kterém věděl. Matka žalovanému 2) dokonce nabídla, ať to po zůstaviteli nechá žalobci a ona sama na žalovaného 2) přepíše 2 byty, a to ten v němž žalovaný 2) bydlí a byt v němž bydlí matka. Žalovaná 1) si, Anonymizováno, nevybavuje, jestli před obřadem či na smuteční hostině byla nějaká řeč o závěti. Na smuteční hostině seděl žalobce v čele po levici žalované 1), vedle ní pak byla sestra s manželem – , Anonymizováno, , tam pak podle ní seděl bratranec , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , naproti na druhé straně seděly tety, matka žalované 1), vedle matky a tet seděl žalovaný 2) se svojí dcerou. Žalovaná 1) si závěť poprvé přečetla u notáře, nijak jí to nepřekvapilo, dědit měli tak, jak si to zůstavitel přál. Žalovaná 1) nevyloučila, že se jí žalobce mohl o závěti zmínit dříve, ale skutečně to pro ni byl velmi hektický půlrok, takže jí v paměti jednoznačně utkvělo setkání u notáře, které bylo asi v lednu.

8. Z účastnického výslechu žalovaného 2), měl soud zjištěno, že vztahy mezi ním a zůstavitelem by označil jako rodinné, ale ne zcela důvěrné, tak jak to měl zůstavitel se žalobcem. V minulosti žalovaný 2) bydlel se zůstavitelem do doby než se 2.6.1989 oženil a odstěhoval do , Anonymizováno, . Tam mu zůstavitel pomáhal s opravami a rekonstrukcí bytu. V době, kdy byl žalovaný 2) ženatý, již neměl tolik času, v roce 2002 si v , Anonymizováno, pronajal zahradu, na chatu už nejezdil. Vzhledem k věku byl už zůstavitel unavený, ale neznamenalo to, že by se se žalovaným 2) nevídali, když třeba jel zůstavitel od příbuzné z , Anonymizováno, , stavil se u žalovaného 2) na kávu a zákusek, žalovaný 2) se za ním stavil v garáži v , adresa, nebo se viděli v nákupním středisku. Žalovaný 2) o závěti neměl žádnou povědomost, o ústní dohodě mezi rodiči žalovaného 2) a žalované 1) se dozvěděl až po jeho zpochybnění závěti od matky. Žalovaný 2) dále uváděl, že je přesvědčen o tom, že závěť nebyla zůstavitelem sepsána vlastnoručně, v textu závěti jsou některá písmena jiná, než si je žalovaný 2) pamatoval. Žalovaný 2) si nevybavil, kdy naposledy od zůstavitele viděl rukou psaný text, víceméně dělali jen technické náčrty, případně soupis kolik čeho je třeba. Žalobce na smuteční hostině otázku jedné z tet, která se obrátila na žalobce, zda ví, jestli existuje nějaká závěť žalobce uvedl, že mu není známo, že byla pořízena. Na smuteční hostině seděli všichni u jednoho stolu v řadě, žalovaný 2) seděl od žalobce na nejvzdálenější straně, bylo tam celkem 10-12 hostů, tety seděly po pravé straně mezi žalobcem a žalovaným 2), žalovaný 2) nevěděl, kdo všechno odpověď žalobce mohl slyšet, probíhalo tam více hovorů naráz, dcera žalovaného 2) seděla vedle něj.

9. Z výslechu svědkyně , jméno FO, /dcery žalovaného 2)/ bylo zjištěno, že žalobce je jejím bratrancem, žalovaná 1) je její tetou, vztahy nemají žádné, nevídají se. Svědkyně se zúčastnila jak kremace, tak následné hostiny, ještě před smutečním obřadem se manželka bratrance žalovaného 2) ptala, zda je závěť, na to jí svědkyně a žalovaný 2) odpověděli, že nevědí, stejně se vyjádřila i žalovaná 1). Potom na hostině se ptala teta žalované 1), zda zůstavitel má závěť a žalovaná 1) i žalobce řekli, že o závěti neví. K tomuto hovoru došlo u stolu, v jehož čele seděl žalobce, na jedné straně stolu tety, na druhé straně stolu po pravici svědkyně žalovaný 2), potom matka žalovaného 2), potom žalovaná 1) teta, která se ptala seděla na šikmo proti svědkyni. Podle svědkyně teta, která se ptala seděla buď vedle žalobce nebo ob jedno místo. Na hostině probíhal běžný hovor, byl tam normální hluk, žádné překřikování, nehrála hudba. Podle svědkyně se nejedná o závěť, ale pouze o „přání“ zůstavitele, protože kdyby to takhle chtěl, mohl to udělat už za svého života a nemusel psát „žádné přání“.

10. Ze závěru znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, , znalce z oboru písmoznalectví, specializace zkoumání ručního písma, ze dne 17.6. 2024, ve znění dodatku znaleckého posudku ze dne 17.6.2025, bylo zjištěno, že na základě vyhodnocení komplexu zjištěných markantů byly získány podklady, na jejichž základě bylo možné určit, že sporný text listiny označené jako závěť v celém rozsahu psal zůstavitel, stejně tak tuto závěť zůstavitel vlastnoručně podepsal. V písmoznalectví není možné, aby potencionální padělatel dokázal správně analyzovat tvary jednotlivých písmen a písařské zvyklosti pisatele, jehož písmo má být imitováno ve všech hlediscích obecné roviny i znacích písma zvláštní roviny zkoumání a následně tyto bezchybně použít v celém rozsahu sporného textu při dodržení rychlosti, jistoty, plynulosti, mnoha proporčních hledisek a to i na úrovni dílčích komponent ( tj. na místech s vysokou automatizací psacího pohybu, která jsou pro laika prakticky nepostřehnutelná), vzájemná shoda všech znaků písma i z hledisek v celém rozsahu sporného i současně srovnávacích textů zůstavitele vylučuje možnost vzniku předloženého sporného textu závěti následkem spontánního rukopisu jiné osoby či imitace tvarů a písařských zvyklostí padělatelem. Znalec pracoval s originálem závěti, srovnávací materiál byl opatřen jak soudem od jednotlivých úřadů, institucí tak předložen i žalobcem.

11. Podle ust. § 1476 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) dědí se na základě dědické smlouvy, ze závěti nebo ze zákona. Tyto důvody mohou působit i vedle sebe.

12. Podle ust. § 1491 o.z. pořízení pro případ smrti jsou závěť, dědická smlouva nebo dovětek.

13. Podle § 1494 odst. 1 o.z. je závěť odvolatelný projev vůle, kterým zůstavitel pro případ své smrti osobně zůstavuje jedné či více osobám alespoň podíl na pozůstalosti, případně i odkaz. Není-li zřejmé, který den, měsíc a rok byla závěť pořízena a pořídil-li zůstavitel více závětí, které si odporují nebo závisí-li jinak právní účinky závěti na určení doby jejího pořízení, je závěť neplatná.

14. Podle ust. § 1532 o. z. závěť vyžaduje písemnou formu, ledaže byla pořízena s úlevami.

15. Podle ust. § 1533 o. z. kdo chce pořizovat v písemné formě beze svědků, napíše celou závěť vlastní rukou a vlastní rukou ji podepíše.

16. Podle ust. § 1635 ost. 1 o. z. dědí v první třídě dědiců zůstavitelovy děti a jeho manžel, každý z nich stejným dílem.

17. Vlastnoruční závěť (holografní) je tradiční, nejjednodušší a nejčastěji používanou formou závěti, k jejímuž pořízení se nevyžaduje účast dalších osob, na rozdíl od všech ostatních typů závětí. Holografní závěť musí zůstavitel napsat – v celém jejím obsahu (od začátku do konce) - „vlastní rukou“ sám bez pomoci třetí osoby, která by jakkoli ovlivnila charakteristické znaky jeho rukopisu. Podpis pořizovatele na závěti musí být jeho vlastnoručním podpisem. Není však podmínkou, aby šlo o podpis celým jménem skládajícím se z osobního jména a příjmení, popř. dalšího jména a rodného příjmení, která zůstaviteli podle zákona náležejí. Je stejně tak nepodstatné, zda jde o podpis čitelný či nikoli; podmínkou je, aby bylo zřejmé, že jde o zůstavitelův podpis. Podpis však nelze nahradit jeho mechanickým vyhotovením (např. razítkem) nebo ověřeným elektronickým podpisem.

18. Po provedeném dokazování a při aplikaci shora citovaných zákonných ustanovení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. V řízení bylo prokázáno, že zůstavitel , Jméno žalované B, zemřel dne 6.10.2021, což mezi účastníky ani nebylo sporné. Dále, že žalobce byl usnesením ze dne 19.12.2022, č.j. , spisová značka, , vyzván, aby ve věci pozůstalosti po zůstaviteli do dvou měsíců od nabytí právní moci tohoto usnesení podal proti zákonným dědicům – pozůstalému synovi a pozůstalé dceři žalobu na určení, že je dědicem zůstavitele podle závěti ze dne 27.9.2016. Usnesení nabylo právní moci dne 13.1.2023, žaloba byla podána dne 14.2.2023, tudíž včas. Zůstavitel pro případ své smrti pořídil závěť, a to listinou ze dne 27.9.2016. Žalobce prokázal své tvrzení, že předmětná listina – závěť, jak vyplynulo z účastnického výslechu žalobce, žalované 1) a zejména závěrů znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, , znalce z oboru písmoznalectví, a jeho doplňku, že text zkoumané listiny (závěť z 27.9.2016) je psán vlastní rukou zůstavitele, a i podpis na této listině je pravým podpisem zůstavitele. Tyto závěry nemohou zvrátit ani pochybnosti žalovaného 2) vyjádřené v rámci jeho účastnického výslechu a výslech svědkyně , jméno FO, o údajném prohlášení o neexistenci závěti. Zůstavitel v rámci této závěti k dědění ohledně části svého majetku povolal i žalobce – svého vnuka. Žalobce je tak ohledně části majetku uvedené v závěti závětním dědicem. Z těchto důvodů soud žalobě v plném rozsahu vyhověl, tak jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. K argumentaci žalovaného 2) soud považuje za nutné doplnit, že sám žalovaný 2) potvrdil, že vztahy mezi žalobcem a zůstavitelem byly důvěrné a v podstatně nadstandartní, jak vyplynulo i z účastnického výslechu žalobce a žalované 1), je tak zcela logické, že se zůstavitel s pořízením závěti a jejím uložení svěřil právě žalobci. Pokud žalovanému 2) nepřipadal rukopis zůstavitele jednoznačný – povědomý, opět sám žalovaný 2) připustil, že si již nevybavuje, kdy naposledy viděl text psaný zůstavitelem, mezi sebou dělali víceméně jen technické náčrty, žádné písemnosti od zůstavitele neměl. Žalobce disponoval písemnostmi od žalobce, tyto byly soudu předloženy, znalec tyto písemnosti měl k dispozici, stejně i jako další srovnávací materiál opatřený soudem. Pokud žalovaný 2) sporoval v rámci srovnávacího materiálu pravost čestného prohlášení ze dne 10.1.2025 a ručně psaného textu na hlavičkovém papíru „Šmidberský International Transport“ (viz čl. 133 a čl. 134), potom znalec při svém znaleckém zkoumání nevycházel pouze z těchto dvou listin, měl další rozsáhlý srovnávací materiál, který mu umožňoval dospět k jednoznačnému závěru o vlastnoručním pořízení závěti včetně vlastnoručního podpisu, zároveň znalec i vyloučil možnost padělání, kdy žalovaným 2) sporovaný srovnávací materiál nijak nevybočoval z ostatního srovnávacího materiálu a samotnou závětí.

19. Jelikož žalobce měl ve věci plný úspěch, postupoval soud dle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal žalobci vůči žalovanému 2) právo na náhradu nákladů řízení zahrnujících zaplacený soudní poplatek ve výši 2 000 Kč, odměnu advokáta 8 x 2 500 Kč, určenou dle § 9 odst. 3 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném ke dni uskutečnění úkonu právní služby, za převzetí zastoupení, sepis žaloby, písemné vyjádření ve věci samé ze dne 5.6.2023, 11.1.2024, 8.7.2024, účast u jednání soudu dne 12.12.2023 (přesahující dvě hodiny) a dne 26.3.2024, 3 x 3 700 Kč za účast u jednání soudu ve dnech 4.3.2025 a 14.10.2025, vyjádření ve věci samé ze dne 2.7.2025, dále pak paušální náhradou hotových výdajů advokáta dle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném ke dni uskutečnění úkonu právní služby za úkony shora, tj. 8 x 300 Kč, 6 x 450 Kč, 4 000 Kč za uhrazenou zálohu na vypracování znaleckého posudku, a 21 % DPH odměny advokátka a náhrady hotových výdajů ve výši 7 318,50 Kč. Zástupce žalobce je totiž plátcem této daně a dle zákona č. 235/2004 Sb. mu vzniká povinnost tuto daň státu odvést. Náklady řízení tak celkem představují celkem částku 48 168,50 Kč, kterou je žalovaný 2) povinen zaplatit k rukám advokáta žalobce (platební místo dle § 149 odst. 1 o. s. ř).

20. Žalovanou 1) soud k náhradě nákladů žalobci nemohl zavázat, neboť žalovaná 1) proti podané žalobě nebrojila, navrhovala, aby soud žalobě vyhověl, usilovala tak o stejný výsledek řízení jako žalobce. Soud proto rozhodl, že žalobce a žalovaná 1) nemají vůči sobě právo na náhradu nákladů řízení.

21. Pokud žalovaný 2) k otázce nákladů řízení uváděl, že žalovaná nebyla účastníkem řízení pouze z formálních důvodů, ale na základě rozhodnutí soudního komisaře, proti kterému žalovaná 1) ani nepodala opravný prostředek, nebránila se v pozůstalostním řízení tomu, aby nevystupovala na straně žalované, byla to tedy i žalovaná 1) kdo nebyla v řízení úspěšná, proto by k náhradě nákladů měli být zavázáni společně jak žalovaná 1), tak žalovaný 2), a stejným způsobem by žalovaní měli nést náklady, které vznikly státu, tak soud tuto argumentaci nesdílí. Jak žalobce, tak žalovaná 1) jednali v souladu s pravomocným usnesením ze dne 19.12.2022, č.j. , spisová značka, , a nebylo povinností žalované 2) proti tomuto citovanému usnesení podávat opravný prostředek. Ve sporných věcech se v prvé řadě uplatní zásada úspěchu ve věci, kdy platí, že právo na náhradu nákladů řízení svědčí tomu, jehož procesní postoj nalezne odraz ve výsledku řízení, přičemž se uplatní principy, uvedené v § 142 a násl. o.s.ř. (viz bod 19 odůvodnění). Na straně žalovaného 2) nebyly shledány ani žádné důvody hodné zvláštního zřetele, pro které by k náhradě nákladů řízení žalobci neměl být zavázán, kdy významné z hlediska aplikace § 150 o.s.ř. jsou rovněž okolnosti, které vedly k soudnímu uplatnění nároku, postoj účastníků v průběhu řízení a další.

22. Podle ust. § 148 odst. 1 o. s. ř. má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. S ohledem na skutečnost, že státu vznikly náklady za vyplacené znalečné znalci , tituly před jménem, , jméno FO, v celkové výši 59 929 Kč (viz usnesení ze dne 11.7.2024, č.j. 7 C 67/2023-120, a usnesení ze dne 18.7.2025, č.j. 7 C 67/2023-165), byla neúspěšnému žalovanému 2) po odpočtu zaplacené zálohy (4 000 Kč) ve výroku IV. uložena povinnost tyto náklady řízení nekryté zálohami ve výši 55 929 Kč nahradit státu.

23. Lhůta k plnění byla stanovena jako zákonná třídenní dle § 160 odst. 1 o.s.ř.