7 C 72/2021

Plný text

Okresní soud v Pardubicích rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Jitkou Novákovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: osobní údaje žalobce se sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno. se sídlem anonymizována čtyři slova adresa žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované trvale bytem adresa žalované o zaplacení 8 651,64 Kč s příslušenstvím,

I. Návrh žalobce, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci 8 651, 64 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 594, 46 Kč, úrokem z prodlení z částky 4 720 Kč od 21.5.2020 do zaplacení, úrokem ve výši 10, 64% p.a. z částky 4 720 Kč od 21.5.2020 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce požadoval po žalované 8 651,64 Kč s úrokem z prodlení. Svůj návrh odůvodnil tím, jeho právní předchůdce, společnost právnická osoba, uzavřela dne 22.3.2018 s žalovanou smlouvu o úvěru číslo na částku 7 000 Kč, kterou žalovaná převzala hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit původnímu věřiteli kromě jistiny i částku ve výši 5 110 Kč (obsahuje úrok ve výši 28 % z jistiny úvěru za období, na které byl poskytnut, a poplatky), a to formou 13 měsíčních splátek po 910 Kč. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, právní předchůdce žalobce tak úvěr ke dni 22.4.2019 zesplatnil, čímž mu vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky, která činila na jistině 4 720 Kč, na smluvní pokutě 3 931,64 Kč. Vzhledem k tomu, že poskytnutý úvěr nebyl ze strany žalované řádně v plné výši uhrazen, úročí se neuhrazená jistina úvěru ve výši 4 720 Kč od 23.4.2019 dále úrokem s úrokovou sazbou ve výši 10,64% ročně odpovídající výši úrokové sazby korunových úvěrů poskytnutých bankami spotřebitelům na spotřebu se splatností 1-5 let ke dni uzavření Smlouvy. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24.6.2020, uzavřené mezi původním věřitelem a žalobcem, došlo k převedení pohledávky na žalující společnost s účinností ke dni 8.7.2020. Změna v osobě věřitele byla žalované dopisem oznámena. Původní věřitel, jako poskytovatel půjčky, splnil svou zákonnou povinnost ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením předmětné Smlouvy a jejich ověření doklady vyžádanými od žalované a nahlédnutím do veřejných registrů. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány v Žádosti o úvěr ze dne 22.3.2018 (dále jen„ Žádost“) a byly ověřeny doklady uvedenými v části„ Ověřeno“. V Žádosti žalovaná uvedla, že je na rodičovské dovolené, má brigádu, její celkové měsíční příjmy činí 9 396 Kč, výše jejích měsíčních výdajů činí 7 165 Kč. Následně, po vyhodnocení získaných informací, byla teprve s žalovanou uzavřena smlouva o úvěru. Žalobce poukázal i na ustanovení § 6 odst. 1 a § 7 o.z. (které se s ohledem na § 3030 stejného zákona aplikuje i na tento případ), a která říkají, že každý má povinnost jednat v právním styku poctivě a že se má za to, že ten, kdo jednal určitým způsobem, jednal poctivě a v dobré víře. Jedná se o principy, které zná již starší judikatura a ze kterých plyne, že není povinností jedné strany a priory nedůvěřovat straně druhé, nýbrž naopak, vychází se ze zásady presumpce poctivosti jednání spolukontrahenta. Žalovaná na svůj dluh – přes předžalobní výzvu nijak neplnila.

2. Soud ve věci rozhodl dle § 115a o.s.ř bez nařízení ústního jednání. Zástupce žalobce a žalovaná byli usnesením soudu ze dne 29.3.2021 vyzváni ke sdělení, zda souhlasí s procesním postupem podle uvedeného zákonného ustanovení, tedy s rozhodnutím věci bez jejich osobní účasti a bez nařízení ústního jednání. Současně byli poučeni podle § 101 odst. 4 o.s.ř. o fikci svého souhlasu s navrhovaným procesním postupem soudu, pokud ve stanovené lhůtě 7 dnů nesdělí soudem požadované stanovisko. Zástupce žalobce a žalovaná soudu ve stanovené lhůtě nezaslali své vyjádření, souhlas s takovým procesním postupem soud podle uvedeného poučení daného účastníkům předpokládal, a proto bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení ústního jednání a bez osobní účasti zástupce žalobce a žalované.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

1. Žádosti o úvěr ze dne 22.3.2018, Smlouvou o úvěru uzavřenou dne 22.3.2018 mezi společností právnická osoba a žalovanou, předpisem splátek měl soud prokázáno, že uvedená společnost se zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 7 000 Kč a žalovaná úvěr čerpala a zavázala se v souvislosti s tímto úvěrem zaplatit celkové náklady úvěru ve výši 5 110 Kč, a to ve 13 měsíčních splátkách ve výši 910 Kč s tím, že každý splátka je splatná 22. dne v kalendářním měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci ve kterém byla smlouva uzavřena. Nezaplatí-li dlužník jakoukoli splátku řádně a včas, je věřitel oprávněn prohlásit dluh za splatný, zesplatnění úvěru je účinné okamžikem odeslání oznámení o zesplatnění úvěru. V rámci smlouvy o úvěru je ujednání o úroku z úvěru na prvé straně smlouvy ve výši 25,85 % p.a., dále sjednán poplatek za uzavření smlouvy ve výši 280 Kč, za správu úvěru ve výši 1 540 Kč, za hotovostní výběr splátek 1 330 Kč. V žádosti o úvěr – který je formulářového typu a převážně s možností označování křížkem do příslušného políčka – žalovaná uvedla, že je svobodná, na mateřské dovolené, má tři vyživovací povinnosti, žije v nájmu, její celkový měsíční příjem je tvořen rodičovským příspěvkem ve výši 7 096 Kč, příjmy z brigády 2 300 Kč, dále byly uváděny průměrné měsíční příjmy celé domácnosti v částce 29 396 Kč, pravidelné měsíční výdaje tvoří bydlení ve výši 10 000 Kč, energie ve výši 1 330 Kč, stravování 3 000 Kč, tj. celkem výdaje v částce 7 165 Kč. K žádosti byly doloženy rozhodnutí o přiznání dávky, nájemní smlouva, potvrzení o úhradě nájemného, přehled plateb SIPO. Ze scoringové karty úvěru bylo prokázáno, že žalovaná dosáhla celkem 16 bodů, z toho 5 bodů za věk, po 3 bodech za to, že je na mateřské dovolené a bydlí v nájmu, 2 body za rodinný stav, 1 bod za standardní vybavení domácnosti, 2 body za hodnocení žadatele zástupcem, 0 bodů za historii žadatele.Transakční historií bylo prokázáno, že žalovaná uhradila právnímu předchůdci žalobce celkem částku 7 390 Kč, přičemž ve sjednané výši uhradila pouze první splátku. Žalované byla zaslána předžalobní výzva, jak bylo prokázáno dopisem ze dne 17.12.2020 spolu s podacím lístkem, kde byla žalovaná vyzvána k zaplacení celkové částky 9 810,17 Kč ve lhůtě do 1.1.2021.

4. Aktivní legitimace žalobce byla prokázána smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24.6.2020, s účinností ke dni 8.7.2020, spolu se seznamem postoupených pohledávek. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem postupníka ze dne 24.7.2020.

5. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

7. Podle § 1879 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

8. Podle § 547 o.z. právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

9. Podle § 580 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

10. Podle § 86 odstavec 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odstavce 2 téhož ustanovení zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle § 87 odstavec 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná V řízení bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou došlo k uzavření smlouvy o úvěru (§ 2395 o.z.), na základě této smlouvy žalovaná obdržela úvěr ve výši 7 000 Kč, který se s poplatky zavázala zaplatit ve 13 pravidelných měsíčních splátkách. Uzavřená smlouva byla posouzena jako spotřebitelská (§ 1810 a násl. o.z.), kde právní předchůdce žalobce vystupuje v postavení podnikatele (§ 420 o.z.) a žalovaná v postavení spotřebitele (§ 419 o.z.). Žalovaná své povinnosti vyplývající ze smlouvy o úvěru řádně neplnila – když řádně uhradila pouze první splátku. Sám žalobce tvrdí, že posouzení úvěryschopnosti žalované právním předchůdcem žalobce s kladným výsledkem bylo provedeno na základě údajů uvedených žalovanou v žádosti o úvěr, k níž žalovaná doložila výměr dávky státní sociální podpory, nájemní smlouvu, platby SIPO. Z této žádosti vyplývá (po úhradě nákladů) výše použitelných měsíčních příjmů 2 231 Kč, přičemž právní předchůdce žalobce nijak neověřoval ani příjmy žalované z brigádní činnosti, ani z čeho vyplývá průměrný čistý měsíční příjem celé domácnosti, ani způsob nakládání s finančními prostředky. I kdyby soud přistoupil na kalkulaci právního předchůdce žalobce, žalované by – po odpočtu nově sjednaných splátek – zůstala k nakládání částka 1 321 Kč, tedy částka zcela nedostatečná - vzhledem k dalším vyživovacím povinnostem žalované. Posouzení schopnosti žalované splácet úvěr tedy zjevně nebylo provedeno v souladu s ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a důsledkem je sankce v podobě neplatnosti smlouvy o úvěru. Primárním cílem zákona o spotřebitelském úvěru je ochrana individuálního spotřebitele "před přijetím neuvážených a nezodpovědných rozhodnutí, plynoucích z neznalosti a nedostatečných zkušeností, jakož i osobních morálně volních vlastností a životních i sociálních poměrů spotřebitele, které mohou zásadním způsobem dopadnout na jeho osobní a rodinnou finanční situaci, postihnout jeho majetek a ohrozit uspokojování základních životních potřeb, ekonomickou funkci rodiny a společenský status jejich členů, vč. narušení jejich sociálních vztahů" (viz dohledový benchmark České národní banky č. 1/2014 ze dne 18. března 2014 k výkladu povinnosti věřitele posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů). Spotřebitel je tak chráněn "i před sebou samotným" a vlastním neúměrným zadlužováním, resp. přijímáním takových dluhů, které by v budoucnosti nebyl schopen splácet. Sekundárně je pak chráněn věřitel před vznikem případných v budoucnu nedobytných pohledávek. Spolu s nimi jsou chráněni i další věřitelé, kteří poskytli spotřebiteli finanční prostředky dříve, takže v důsledku případného dalšího zadlužování spotřebitele by mohla být ohrožena jeho schopnost řádně a včas splácet tyto již dříve vzniklé dluhy.

14. Pouze jazykový výklad nové právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. by (zejména vzhledem k druhé větě § 87 odst. 1) mohl nasvědčovat, že touto změnou došlo ke změně zákonného důsledku porušení kontinuálně stanovené povinnosti poskytovatele úvěru v tom směru, že nově jím bude nikoli absolutní, ale pouhá relativní neplatnost dotčené smlouvy, kterou, jako takovou, by měl soud zkoumat pouze k námitce spotřebitele. Tento závěr je však vyvrácen rozsudkem Evropského soudního dvora z 5. 3. 2020 ve věci vedené pod sp. zn. C -679/18, jejímž předmětem byla žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím Okresního soudu v Ostravě (Česká republika) ze dne 25. října 2018, došlým Soudnímu dvoru dne 5. listopadu 2018, který jednoznačně uzavřel, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Vzhledem k tomu, že na základě neplatného právního úkonu bylo poskytnuto plnění ze strany právního předchůdce žalobce žalované ve výši 7 000 Kč, přicházel by pouze nárok žalobce (resp. jeho právního předchůdce) na vydání bezdůvodné obohacení. Žalovaná však právnímu předchůdci žalobce uhradila částku celkem ve výši 7 390 Kč, tedy více než 7 000 Kč, ke vzniku bezdůvodného obohacení žalovanou nedošlo, soud proto ze shora uvedených důvodu žalobu zamítl.

15. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy žalobce nebyl ve věci úspěšný a úspěšné žalované dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly. Soud proto vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř.). Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.