7 C 73/2021

Plný text

Okresní soud v Pardubicích rozhodl předsedkyní senátu Mgr Jitkou Novákovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: osobní údaje žalobce se sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem titul titul . jméno příjmení , anonymizováno . se sídlem anonymizována čtyři slova adresa žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované trvale bytem adresa žalované o zaplacení 8 201,60 Kč s příslušenstvím, <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 950 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 950 Kč od 3.1.2021 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Návrh žalobce, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 539, 18 Kč, úrok z prodlení z částky 4 550 Kč od 21.5.2020 do 2.1.2021, úrok z prodlení z částky 3 600 Kč od 3.1.2001 do zaplacení, úrok ve výši 10,55% p.a. z částky 4 550 Kč od 21.5.2020 do zaplacení, částku 7 251, 60 Kč, se zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobce požadoval po žalované 8 201,60 Kč s úrokem z prodlení. Svůj návrh odůvodnil tím, jeho právní předchůdce, společnost [právnická osoba], uzavřela dne 21.4.2018 s žalovanou smlouvu o úvěru [číslo] na částku 5 000 Kč, kterou žalovaná převzala hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit původnímu věřiteli kromě jistiny i částku ve výši 3 650 Kč (obsahuje úrok ve výši 28 % z jistiny úvěru za období, na které byl poskytnut, a poplatky), a to formou 13 měsíčních splátek po 650 Kč. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, právní předchůdce žalobce tak úvěr ke dni 21.5.2019 zesplatnil, čímž mu vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky, která činila na jistině 4 550 Kč, na poplatku 50 Kč. Vzhledem k tomu, že poskytnutý úvěr nebyl ze strany žalované řádně v plné výši uhrazen, úročí se neuhrazená jistina úvěru ve výši 4 550 Kč od 22.05.2019 dále úrokem s úrokovou sazbou ve výši 10,55% ročně odpovídající výši úrokové sazby korunových úvěrů poskytnutých bankami spotřebitelům na spotřebu se splatností 1-5 let ke dni uzavření Smlouvy. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24.6.2020, uzavřené mezi původním věřitelem a žalobcem, došlo k převedení pohledávky na žalující společnost s účinností ke dni 8.7.2020. Změna v osobě věřitele byla žalované dopisem oznámena. Původní věřitel, jako poskytovatel půjčky, splnil svou zákonnou povinnost ve smyslu § 89 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením předmětné Smlouvy a jejich ověření doklady vyžádanými od žalované a nahlédnutím do veřejných registrů. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány v Žádosti o úvěr ze dne [číslo] [rok] (dále jen„ Žádost“) a byly ověřeny doklady uvedenými v části„ Ověřeno“. V Žádosti žalovaná uvedla, že je na mateřské dovolené, její celkové měsíční příjmy činí 7 600 Kč, výše jejích měsíčních výdajů činí 5 600 Kč. Následně, po vyhodnocení získaných informací, byla teprve s žalovanou uzavřena smlouva o úvěru. Žalobce poukázal i na ustanovení § 6 odst. 1 a § 7 o.z. (které se s ohledem na § 3030 stejného zákona aplikuje i na tento případ), a která říkají, že každý má povinnost jednat v právním styku poctivě a že se má za to, že ten, kdo jednal určitým způsobem, jednal poctivě a v dobré víře. Jedná se o principy, které zná již starší judikatura a ze kterých plyne, že není povinností jedné strany a priory nedůvěřovat straně druhé, nýbrž naopak, vychází se ze zásady presumpce poctivosti jednání spolukontrahenta. Žalovaná na svůj dluh – přes předžalobní výzvu nijak neplnila.

2. Soud ve věci rozhodl dle § 115a o.s.ř bez nařízení ústního jednání. Zástupce žalobce a žalovaná byli usnesením soudu ze dne 29.3.2021 vyzváni ke sdělení, zda souhlasí s procesním postupem podle uvedeného zákonného ustanovení, tedy s rozhodnutím věci bez jejich osobní účasti a bez nařízení ústního jednání. Současně byli poučeni podle § 101 odst. 4 o.s.ř. o fikci svého souhlasu s navrhovaným procesním postupem soudu, pokud ve stanovené lhůtě 7 dnů nesdělí soudem požadované stanovisko. Zástupce žalobce a žalovaná soudu ve stanovené lhůtě nezaslali své vyjádření, souhlas s takovým procesním postupem soud podle uvedeného poučení daného účastníkům předpokládal, a proto bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení ústního jednání a bez osobní účasti zástupce žalobce a žalované.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

1. Žádosti o úvěr ze dne 21.4.2018, Smlouvou o úvěru uzavřenou dne 21.4.2018 mezi společností [právnická osoba] a žalovanou, předpisem splátek měl soud prokázáno, že uvedená společnost se zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 5 000 Kč a žalovaná úvěr čerpala a zavázala se v souvislosti s tímto úvěrem zaplatit celkové náklady úvěru ve výši 3 650 Kč, a to ve 13 měsíčních splátkách ve výši 650 Kč s tím, že každý splátka je splatná 21. dne v kalendářním měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci ve kterém byla smlouva uzavřena. Nezaplatí-li dlužník jakoukoli splátku řádně a včas, je věřitel oprávněn prohlásit dluh za splatný, zesplatnění úvěru je účinné okamžikem odeslání oznámení o zesplatnění úvěru. V rámci smlouvy o úvěru je ujednání o úroku z úvěru na prvé straně smlouvy ve výši 25,85 % p.a., dále sjednán poplatek za uzavření smlouvy ve výši 200 Kč, za správu úvěru ve výši 1 100 Kč, za hotovostní výběr splátek 950 Kč. V žádosti o úvěr – který je formulářového typu a převážně s možností označování křížkem do příslušného políčka – žalovaná uvedla, že je na mateřské dovolené, má jednu vyživovací povinnost, žije v nájmu, její celkový měsíční příjem je tvořen rodičovským příspěvkem ve výši 7 600 Kč, pravidelné měsíční výdaje tvoří bydlení ve výši 2 000 Kč, energie ve výši 0 Kč, stravování 3 000 Kč, ostatní výdaje 600 Kč, tj. celkem výdaje v částce 5 600 Kč. K žádosti byly doloženy pouze rozhodnutí o přiznání dávky, výpis z účtu, čestné prohlášení. Ze scoringové karty úvěru bylo prokázáno, že žalovaná dosáhla celkem 12 bodů, z toho 1 bod za věk, po 3 bodech za to, že je na mateřské dovolené a bydlí v nájmu, 2 body za rodinný stav, 1 bod za standardní vybavení domácnosti, 2 body za hodnocení žadatele zástupcem, 0 bodů za historii žadatele. Z výpisů z účtu žalované vyplývá, že se za období od ledna do března 2018 opakovaně dostávala do mínusu. Transakční historií bylo prokázáno, že žalovaná uhradila právnímu předchůdci žalobce celkem částku 4 050 Kč, přičemž ve sjednané výši uhradila pouze první splátku. Žalované byla zaslána předžalobní výzva, jak bylo prokázáno dopisem ze dne 18.12.2020 spolu s podacím lístkem, kde byla žalovaná vyzvána k zaplacení celkové částky 9 284,71 Kč ve lhůtě do 2.1.2021.

4. Aktivní legitimace žalobce byla prokázána smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24.6.2020, s účinností ke dni 8.7.2020, spolu se seznamem postoupených pohledávek. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem postupníka ze dne 24.7.2020. <i>5. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>6. Podle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.</i> <i>7. Podle § 1879 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).</i> 8. Podle § 547 o.z. právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. <i>9. Podle § 580 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i> <i>10. Podle § 86 odstavec 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odstavce 2 téhož ustanovení zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.</i> <i>11. Podle § 87 odstavec 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>12. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> <i>13. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> 14. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná V řízení bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou došlo k uzavření smlouvy o úvěru (§ 2395 o.z.), na základě této smlouvy žalovaná obdržela úvěr ve výši 5 000 Kč, který se s poplatky zavázala zaplatit ve 13 pravidelných měsíčních splátkách. Uzavřená smlouva byla posouzena jako spotřebitelská (§ 1810 a násl. o.z.), kde právní předchůdce žalobce vystupuje v postavení podnikatele (§ 420 o.z.) a žalovaná v postavení spotřebitele (§ 419 o.z.). Žalovaná své povinnosti vyplývající ze smlouvy o úvěru řádně neplnila – když řádně uhradila pouze první splátku. Sám žalobce tvrdí, že posouzení úvěryschopnosti žalované právním předchůdcem žalobce s kladným výsledkem bylo provedeno na základě údajů uvedených žalovanou v žádosti o úvěr, k níž žalovaná doložila výměr dávky státní sociální podpory. Z této žádosti vyplývá (po úhradě nákladů) výše použitelných měsíčních příjmů 2 000 Kč, přičemž právní předchůdce žalobce nijak neověřoval ani její faktické výdaje za nájem a energie, z výpisů z účtu žalované vyplývá její způsob nakládání s finančními prostředky, kdy se opakovaně dostává do mínusu. I kdyby soud přistoupil na kalkulaci právního předchůdce žalobce, žalované by – po odpočtu nově sjednaných splátek – zůstala k nakládání částka 1 350 Kč, tedy částka zcela nedostatečná - vzhledem k další vyživovací povinnosti žalované. Posouzení schopnosti žalované splácet úvěr tedy zjevně nebylo provedeno v souladu s ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a důsledkem je sankce v podobě neplatnosti smlouvy o úvěru. Primárním cílem zákona o spotřebitelském úvěru je ochrana individuálního spotřebitele "před přijetím neuvážených a nezodpovědných rozhodnutí, plynoucích z neznalosti a nedostatečných zkušeností, jakož i osobních morálně volních vlastností a životních i sociálních poměrů spotřebitele, které mohou zásadním způsobem dopadnout na jeho osobní a rodinnou finanční situaci, postihnout jeho majetek a ohrozit uspokojování základních životních potřeb, ekonomickou funkci rodiny a společenský status jejich členů, vč. narušení jejich sociálních vztahů" (viz dohledový benchmark České národní banky č. 1/2014 ze dne 18. března 2014 k výkladu povinnosti věřitele posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů). Spotřebitel je tak chráněn "i před sebou samotným" a vlastním neúměrným zadlužováním, resp. přijímáním takových dluhů, které by v budoucnosti nebyl schopen splácet. Sekundárně je pak chráněn věřitel před vznikem případných v budoucnu nedobytných pohledávek. Spolu s nimi jsou chráněni i další věřitelé, kteří poskytli spotřebiteli finanční prostředky dříve, takže v důsledku případného dalšího zadlužování spotřebitele by mohla být ohrožena jeho schopnost řádně a včas splácet tyto již dříve vzniklé dluhy.

15. Pouze jazykový výklad nové právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. by (zejména vzhledem k druhé větě § 87 odst. 1) mohl nasvědčovat, že touto změnou došlo ke změně zákonného důsledku porušení kontinuálně stanovené povinnosti poskytovatele úvěru v tom směru, že nově jím bude nikoli absolutní, ale pouhá relativní neplatnost dotčené smlouvy, kterou, jako takovou, by měl soud zkoumat pouze k námitce spotřebitele. Tento závěr je však vyvrácen rozsudkem Evropského soudního dvora z 5. 3. 2020 ve věci vedené pod sp. zn. C -679/18, jejímž předmětem byla žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím Okresního soudu v Ostravě (Česká republika) ze dne 25. října 2018, došlým Soudnímu dvoru dne 5. listopadu 2018, který jednoznačně uzavřel, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Vzhledem k tomu, že na základě neplatného právního úkonu poskytnuto plnění ze strany právního předchůdce žalobce žalované ve výši 5000 Kč, přichází pouze nárok žalobce (resp. jeho právního předchůdce) na vydání bezdůvodné obohacení ve výši 950 Kč, tj. 5 000 Kč mínus žalovanou právnímu předchůdci žalobce zaplacených 4 050 Kč. Žalovaná neprokázala, že by bezdůvodné obohacení vydala, soud proto musel žalobě co do částky uvedené ve výroku ad. I. vyhovět a ve zbytku ze shora uvedených důvodu žalobu zamítnout.

16. Jelikož žalované byla žalobcem poskytnuta lhůta k plnění do 2.1.2021 (viz. dopis ze dne 18.12.2020), tato se dostala do prodlení nejdříve dnem 3.1.2021, nikoliv dřívějším dnem tvrzeným žalobcem, je proto v souladu s ust. § 1970 o.z. a nař. vlády č. 351/2018 Sb. povinna hradit úrok z prodlení ve výši 8,25 % p.a. od 3.1.2021 do zaplacení a nikoliv dříve.

17. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy však neúspěch žalobce nepřevýšil jeho úspěch, soud proto vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Lhůta k plnění byla stanovena třídenní v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.