7 C 93/2021

Plný text

Okresní soud v Pardubicích rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Jitkou Novákovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: osobní údaje žalobce se sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení , anonymizováno . se sídlem anonymizována čtyři slova ulice a číslo , obec a číslo proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o zaplacení 16 000 Kč s příslušenstvím, co do částky 12 000 K s úrokem z prodlení rozsudkem pro uznání <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 12 000 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 2 674, 39 Kč, s úrokem z prodlení z částky 10 000 Kč ve výši 8,05 % p.a. od 27.12.2019 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Návrh žalobce, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci 4 000 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 7 906,38 Kč, úrok 23,66% p.a. z částky 10 000 Kč od 7.12.2019 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 1 126 Kč k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno] do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Žalobce požadoval po žalovaném zaplacení částky celkem ve výši 16 000 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnil tím, že jeho právní předchůdce, společnost [právnická osoba], uzavřel dne 11.7.2015 s žalovaným smlouvu o půjčce [číslo] na částku 10 000 Kč. Kromě této jistiny se žalovaný zavázal zaplatit žalobci i kapitalizované úroky za poskytnuté peněžení prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 400 Kč, úrokovou sazbu 23,66 % ročně, odměnu za administrativní činnost 2 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek 4 000 Kč. Žalovaný se zavázal dlužnou částku splatit v 58 týdenních splátkách po 300 Kč, poslední splátka byla stanovena na 20.8.2016. Před uzavřením smlouvy jeho právní předchůdce posoudil schopnost žalovaného úvěr splácet, a to na základě dostatečných informací získaných od žalovaného. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do karty zákazníka (žalovaného) a byly ověřeny doklady uvedenými v kartě zákazníka. Tuto skutečnost potvrzuje i předmětná Smlouva, v jejímž čl. 7 je uvedeno:„ Zákazník potvrzuje, že [příjmení] [jméno] s odbornou péčí posoudil jeho schopnost splácet Spotřebitelský úvěr, a to i na základě informací získaných od Zákazníka, které jsou obsahem Karty zákazníka – Žádosti o zápůjčku a o kterých Zákazník prohlašuje, že jsou pro tento účel dostatečné, úplné, pravdivé a přesné. Zákazník dále potvrzuje, že je schopen posoudit, zda tato Smlouva odpovídá jeho potřebám a finanční situaci.“ V čl. 7 Smlouvy žalovaný dále prohlásil, že věřiteli před uzavřením Smlouvy poskytl úplné, pravdivé a přesné údaje nezbytné pro posouzení jeho schopnosti splácet poskytnutou půjčku, resp. zápůjčku, a že je plně svéprávný pro uzavření Smlouvy a je schopný splatit celou dlužnou částku dle podmínek ve Smlouvě. Úplnost, přesnost a pravdivost veškerých uvedených údajů žalovaný stvrdil svým podpisem i v kartě zákazníka při vyplňování žádosti o spotřebitelský úvěr. Nashromážděné a ověřené údaje byly příslušným spolupracovníkem právního předchůdce žalobce odeslány do obchodního informačního systému právního předchůdce žalobce, který obsahuje skóringový model zahrnující kritéria, vycházející ze statistických dat, a který schopnost splácet požadovanou částku vyhodnotil. Na základě odborného posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr dospěl věřitel k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Na základě tohoto odborného vyhodnocení věřitele byla teprve s žalovaným uzavřena předmětná Smlouva. Žalovaný sjednané splátky nehradil řádně a včas, na pohledávku za celou dobu smluvního vztahu uhradil částku 1 400 Kč, která byla započtena ve výši 1 055,15 Kč na sjednaný úrok, 344,85 Kč na poplatek za hotovostní inkaso. Poslední platba byla provedena 29.2.2016. K datu 20.8.2016, kdy měla být celková částka uhrazena, se úročí jistina úrokem ve výši 23,66 % ročně. Právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku žalobci dne 6.12.2019, postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. K uvedenému datu činila dlužná částka 10 000 Kč na jistině, na poplatcích 5 655,15 Kč, na úroku 344,85 Kč. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu žaloby nebyla žalovaným – přes upomínání - žádná částka uhrazena.

2. Ve věci byl dne 3.2.2021 vydán platební rozkaz, v rámci něhož bylo žalovanému uloženo pro případ, že bude podán odpor, aby se ve lhůtě 30 dnů ode dne uplynutí lhůty k podání odporu proti platebnímu rozkazu písemně vyjádřil ve věci samé k žalobě, která mu byla doručena spolu s platebním rozkazem. Ve vyjádření je žalovaný povinen uvést, zda nárok uplatněný v žalobě uznává, popřípadě zda nárok uznává jen zčásti nebo co do základu. Jestliže žalovaný nárok uplatněný v žalobě zcela neuzná, je povinen ve vyjádření vylíčit rozhodující skutečnosti o věci samé, na nichž staví svoji obranu proti žalobě, a označit důkazy k prokázání svých tvrzení. K vyjádření musí připojit listiny, na něž se ve svém vyjádření odvolává. Nemůže-li žalovaný podat ve stanovené lhůtě písemné vyjádření ve věci samé, je povinen před uplynutím stanovené lhůty sdělit soudu, jaký vážný důvod mu v tom brání. Na výzvu soudu je povinen tvrzený vážný důvod prokázat. Podá-li žalovaný proti platebnímu rozkazu včas odpor, a jestliže se bez vážného důvodu ve věci samé včas písemně nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, bude mít soud za to, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává. Soud proto ve věci samé rozhodne rozsudkem pro uznání (§ 153a odst. 3 o.s.ř.). Jen pro vydání rozsudku pro uznání nemusí být nařízeno jednání (§ 153a odst. 4 o.s.ř.).

3. Platební rozkaz byl žalovanému doručen dne 6.3.2021, dne 19.3.2020 žalovaný proti platebnímu rozkazu podal včasný odpor, v němž se ve věci samé nevyjádřil, požádal však o dobrodiní splátek, které navrhoval určit ve výši 500 Kč měsíčně, se splatností vždy ke každému 25. dni v měsíci. K důvodům splátek uvedl, že mu jsou z platu strhávány exekuce na dlužné výživné pro děti [jméno] a [jméno] a běžné výživné pro syna [jméno], dále hradí výživné i pro syna [jméno], zůstává mu pouze životní minimum.

4. Žalobce navrhoval splátky určit ve výši 1 200 Kč měsíčně. Žalovanému bylo zasláno k vyplnění prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech, aby soud mohl vyhodnotit případnou možnost splátek. Toto prohlášení však žalovaný vůči soudu – přes urgence – neučinil a soud tak neměl podklady pro rozhodnutí o plnění ve splátkách.

5. Smlouvou [číslo] Kartou zákazníka, Smluvními podmínkami právního předchůdce žalobce, bylo zjištěno, že právní předchůdce [právnická osoba] žalobce a žalovaný uzavřeli dne 11.7.2015 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě poskytl žalovanému zápůjčku ve výši 10 000 Kč, kterou žalovaný čerpal jednorázově v hotovosti dne 11.7.2015. Žalovaný se zavázal splatit zápůjčku v 58 pravidelných týdenních splátkách po 300 Kč, první splátka byla splatná 7. kalendářní den od data uzavření Smlouvy, tedy celkem částku 17 400 Kč, která je tvořena zápůjčkou v částce 10 000 Kč, úrokem za poskytnuté peněžení prostředky ve výši 1 400 Kč, odměnou za administrativní činnost 2 000 Kč a za hotovostním inkasem splátek ve výši 4 000 Kč. V čl. 1 Smluvních podmínek – psaných velmi drobným písmem - vyplývá, že pro případ úhrady v 58 splátkách činí výše úrokové sazby 23,72 % p.a., úroková sazba je stanovena jako pevná po celou dobu trvání této smlouvy a uplatňuje se jako roční úroková sazba, v případě, že dojde ve smyslu čl. 9 věty druhé těchto smluvních podmínek k prodloužení doby trvání smlouvy, nebude v období překračujícím původně sjednanou dobu smlouvy jistina úročena. V čl. 9 Smluvních podmínek je dále uvedeno, že je smlouva uzavírána na dobu určitou, její účinnost trvá ode dne podpisu Smlouvy do dne splatnosti poslední splátky celkové dlužné částky. Bude-li však zákazník v okamžiku splatnosti poslední splátky celkové dlužné částky v prodlení se zaplacením některé ze splátek nebo neuhradí-li poslední splátku celkové dlužné částky řádně a včas, prodlužuje se účinnost Smlouvy do doby řádného uhrazení celkové dlužné částky. Ukončení účinnosti Smlouvy nemá vliv na nároky, práva a povinnosti, které vznikly za dobu jejího trvání. Ze zákaznické karty k této smlouvě plyne, že žalovaný uvedl, že žije v podnájmu, má tři nezaopatřené děti, je zaměstnán na hlavní pracovní poměr, dále uvedl, že jeho mzda činí 20 500 Kč, běžné měsíční výdaje žalovaného jsou ve výši 11 000 Kč, kdy výdaje na bydlení činí 3 000 Kč, další výdaje domácnosti činí 3 500 Kč, alimenty činí 4 000 Kč, výdaje na telefon 500 Kč – jako použitelný příjem zůstává částka 9 500 Kč. Předloženy byly občanský průkaz, výplatní pásky, pracovní smlouva, nájemní smlouva. Výpis z účtu, výše plateb SIPO předloženy nebyly, ač právní předchůdce v kartě zákazníka kolonky pro tyto dokumenty má obsaženy. Žalovaný byl vyzván k splacení celé pohledávky ve výši 29 848,65 Kč nejpozději do 28.12.2020, jak bylo prokázáno dopisem žalobce ze dne 11.12.2020 s podacím archem.

6. Aktivní legitimace žalobce byla prokázána smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6.12.2019 spolu se seznamem postoupených pohledávek. Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno dopisem postupitele ze dne 6.12.2019. <i>7. Podle § 153a odst. 1 o.s.ř. uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok nebo základ nároku, který je proti němu žalobou uplatňován, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání. Dle odst. 4 téhož ustanovení jen pro vydání rozsudku pro uznání nemusí být nařízeno jednání.</i> <i>8. Podle § 2390 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.</i> <i>9. Dle § 2392 odst. 1 o.z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. Podle § 1879 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).</i> <i>10. Podle § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30.11.2016, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.</i> 11. Podle § 547 o.z. právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. <i>12. Podle § 580 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i> <i>13. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> <i>14. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> 15. Soud se musel nejprve zabývat otázkou, zda mezi původním zapůjčitelem a žalovaným došlo k platnému uzavření smlouvy o zápůjčce, neboť jednou ze smluvních stran byl žalovaný jako spotřebitel a bylo tak nezbytné při posuzování právního vztahu vedle občanského zákoníku aplikovat i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, a to zejména ustanovení § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. Dle těchto ustanovení poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Po zhodnocení všech listinných důkazů dospěl soud k závěru, že původní věřitel schopnost žalovaného úvěr splácet, a to na základě informací, které mu žalovaný poskytl a které si i ověřil na základě předložených listinných důkazů, posoudil řádně. Žalovaný byl zaměstnán na hlavní pracovní poměr s příjmem 20 500 Kč, k nakládání mu zůstávaly finanční prostředky ve výši 9 500 Kč, nebyly tak důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet, kdy výše splátek činila 1 200 Kč měsíčně.

16. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že žaloba je, pouze co do úhrady částky 12 000 Kč - která je tvořena jistinou ve výši 10 000 Kč + sjednaným pevným úrokem ve výši 1 400 Kč + poplatkem za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč mínus žalovaným zaplacených 1 400 Kč – spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení a zákonným úrokem z prodlení od 7.12.2019 do zaplacení, důvodná, a rozhodl o ní rozsudkem pro uznání, když učinil závěr, že se jedná o nárok žalobce na vrácení zápůjčky poskytnuté právním předchůdcem žalobce (výrok I.).

17. Pokud jde o smluvní úroky za poskytnutí zápůjčky, jednak v kapitalizované výši do 6.12.2019, jednak v běžící ve výši 23,66 % p.a. z částky jistiny za dobu od 7.12.2019 do zaplacení, pak podle názoru soudu je požadavek žalobce nedůvodný, a byl proto zamítnut. Uzavřená smlouva byla posouzena jako spotřebitelská (§ 1810 a násl. o.z.), kde žalobce vystupuje v postavení podnikatele (§ 420 o.z.) a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 o.z.). S ohledem na výše uvedená skutková zjištění týkající se sjednání úroků (formulářová smlouva odkazující na obchodní podmínky, které jsou psané zhuštěným malým písmem, smluvní ujednání umístěná v oddílech vzbuzujících dojem nepodstatného charakteru) a v souladu se závěry nálezu Ústavního soudu České republiky sp. zn. I. ÚS 3512/11, shledal soud žalobcem tvrzená ujednání o úrocích nad rámec sjednané pevné částky jako absolutně neplatná, byť ust. § 1751 o.z. umožňuje část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, avšak odchylná ujednání ve smlouvě mají přednost před zněním obchodních podmínek. Tato - z finančního hlediska - podstatná ujednání totiž byla v rozporu se zásadou poctivosti (která se projevuje tím, že text spotřebitelské smlouvy, obzvláště jedná-li se o smlouvu formulářovou, má být pro průměrného spotřebitele dostatečně čitelný, přehledný a logicky uspořádaný) zahrnuta jen do nepřehledných, obtížně čitelných obchodních podmínek, byť se s nimi žalovaný případně měl možnost seznámit či je podepsal. Ve Smlouvě na první straně, kde jsou vymezeny parametry zápůjčky, je obsažen pouze„ pevný“ úrok, chybí ustanovení o výši úroku ve výši 23,66 % p.a. (správně 23,72 % p.a.) i po účinnosti Smlouvy. Z tohoto důvodu se jeví soudu ustanovení obsažené v čl. 1 Smluvních podmínek jako absolutně neplatné. V zásadě jde totiž o to, že ve spotřebitelském právu je dodavatel ve fakticky výhodnějším postavení, neboť má odbornou převahu nad spotřebitelem, kterému své služby poskytuje, a proto je třeba od dodavatele služby vyžadovat, aby se ve vztahu ke spotřebiteli choval v obecné poloze poctivě, přičemž zásada poctivosti se projevuje mimo jiné tím, že text spotřebitelské smlouvy by měl být dostatečně jasně, přehledně, srozumitelně a logicky uspořádán, a měl by obsahovat všechny pro spotřebitele významné a zásadní údaje, což zajisté úročení i doba trvání Smlouvy jistě je. Postup právního předchůdce žalobce v této části odporuje platnému právu, neboť jde o ujednání, které je v rozporu s dobrou vírou a znamená k újmě spotřebitele (žalovaného) značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Podle názoru soudu žalobci tudíž náleží úroky za poskytnutí půjčky pouze ve výši sjednané ve smlouvě, tj. v částce 1 400 Kč, které byly žalobci přiznány jako část požadovaného souhrnného jednorázového poplatku. Úrok byl sjednán výslovně jako pevná částka a takové ujednání ve smlouvě má přednost před ustanoveními všeobecných obchodních podmínek poskytovatele zápůjčky. Žalovaný, která podepsal písemnou smlouvu s konkrétně dojednaným pevným úrokem, má spravedlivě a zcela pochopitelně za to, že takové konkrétní ujednání má přednost před formalizovanými smluvními podmínkami, které se v daném případě neuplatní. Z tohoto důvodu se jeví soudu ustanovení o povinnosti hradit i běžící úroky jako neúčinné, tento postup odporuje platnému právu, neboť jde o ujednání, které je v rozporu s dobrou vírou a znamená k újmě spotřebitele (žalovaného) značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran (viz. ust. § 1753 o.z.). Stejné závěry lze přijmout i ohledně požadavku žalobce na zaplacení částky 4 000 Kč za hotovostní inkaso splátek, i zde soud dospěl k závěru, že poplatek za tzv.„ hotovostní inkaso“ ve výši 4 000 Kč je zjevně v rozporu s dobrými mravy a nemůže tak požívat soudní ochrany. Takovýto poplatek slouží pouze k umělému navýšení případného zisku zapůjčitele, pro žalovaného (který v daném smluvním vztahu není„ profesionálem“, je v postavení spotřebitele) postrádá jakéhokoliv ekonomického smyslu. Úvěrovaný může úvěrujícímu poskytnout plnění i jiným způsobem, např. bezhotovostně, bez nákladů v řádech tisíců. Podle ust. § 588 věty první o.z soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Proto byla žaloba v části částky 4 000 Kč za hotovostní inkaso a shora uvedených úroků zamítnuta (výrok II.).

18. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. ve spojení s § 142a odst. 1 o.s.ř., neboť žalobce, který v zákonné lhůtě před podáním žaloby zaslal žalovanému výzvu k plnění, měl ve věci částečný úspěch. Náklady řízení pak představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč a náklady právního zastoupení, tj. odměna advokáta určená podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., v pozdějším znění. Odměna za úkon právní služby činí z tarifní hodnoty v řízení až do podání žaloby včetně (§ 14b odst. 1 bod 2 citované vyhlášky) částku 300 Kč. Za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby dle § 11 odst. 1 písm. a/, d/, vyhlášky č. 177/1996 Sb., v pozdějším znění) činí odměna advokáta celkem 900 Kč. Náhrada hotových výdajů advokáta je pak představována 3 úkony x 100 Kč za režijní paušál do podání žaloby včetně (§ 14b odst. 5 písm. a/ citované vyhlášky). K nákladům řízení přísluší podle ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. dále náhrada za DPH ve výši 21%, tj. 252 Kč. Jelikož žalobce byl úspěšný ve věci co do 50 % z celku (úspěch žalobce činí 75 % - úspěch žalovaného 25 %), soud přiznal žalobci náhradu nákladů řízení v poměrné výši 1 126 Kč. Žádné mimořádné okolnosti případu, pro které by soud ve smyslu § 150 o.s.ř. výjimečně nepřiznal žalobci právo na náhradu nákladů řízení v plné výši, zjištěny ani tvrzeny nebyly. Lhůta k plnění byla stanovena dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř., když žalovaný k prokázání podmínek pro možnost splátek zůstal nečinný. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit k rukám advokáta žalobce (platební místo dle § 149 odst. 1 občanského soudního řádu).