8 C 125/2020

Plný text

Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Novákovou ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa , obec a číslo zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení jméno . sídlem adresa , obec a číslo proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa , obec o zaplacení částky 33 300 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 33 300 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 877,50 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 20 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.</b> <b>II. Co do kapitalizovaného úroku ve výši 1 819,57 Kč a úroku ve výši 19,38% ročně z částky 20 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení se žalobní návrh zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení v částce 3 207,50 Kč k rukám advokáta [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno] do 15 dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku</b> 1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částky 33 300 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 819,57 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 877,50 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 20 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a s úrokem ve výši 19,38 % ročně z částky 20 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení. Tvrdila, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], a žalovaným došlo dne 19. 4. 2018 k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] (dále jen„ smlouva“). Právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do karty zákazníka (žalovaného) a byly ověřeny doklady uvedenými v kartě zákazníka, mezi které patří zejména výplatní pásky, pracovní smlouva a nájemní smlouva. Na základě uzavřené smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. V souvislosti s poskytnutým úvěrem se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně i souhrnný poplatek ve výši 16 000 Kč, který představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 4 000 Kč s úrokovou sazbou ve výši 19,38 % ročně sjednanou ve smlouvě o úvěru, poplatku za administrativní činnost ve výši 4 000 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 000 Kč. Celkovou částku zápůjčky a poplatků se žalovaný zavázal uhradit v 60 týdenních splátkách po 600 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 13. 6. 2019. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Poslední příslušná splátka byla žalovaným uhrazena dne 26. 4. 2018. Právní předchůdkyni žalobkyně proto vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. Celková dlužná částka nebyla ze strany žalovaného řádně v plné výši uhrazena, proto vzniklo právní předchůdkyni žalobkyně také právo požadovat z celkové dlužné jistiny úrok z prodlení v zákonné výši, a to až do zaplacení dluhu, dále právo na úhradu úroků za půjčené peněžní prostředky ve výši 19,38 % ročně. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, se všemi právy s ní spojenými, byla postoupena Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností k témuž dni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne 29. 11. 2019. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu žaloby nebylo žalovaným na předmětnou pohledávku přes upomínání uhrazeno ničeho. Ke dni podání žaloby činila výše pohledávky za žalovaným bez příslušenství částku 33 300 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 20 000 Kč, úroku ve výši 1 966,65 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 4 000 Kč, nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 7 333,35 Kč, kapitalizované úroky byly ve výši 1 819,57 Kč, kapitalizované zákonné úroky z prodlení byly ve výši 877,50 Kč.

2. Soud ve věci rozhodl dle § 115a o.s.ř bez nařízení ústního jednání. Žalovaný byl usnesením soudu ze dne 28. 12. 2020 vyzván ke sdělení, zda souhlasí s procesním postupem podle uvedeného zákonného ustanovení, tedy s rozhodnutím věci bez osobní účasti a bez nařízení ústního jednání. Současně byl poučen podle § 101 odst. 4 o.s.ř. o fikci svého souhlasu s navrhovaným procesním postupem soudu, pokud ve stanovené lhůtě 7 dnů nesdělí soudem požadované stanovisko. Žalovaný soudu ve stanovené lhůtě nedoručil své vyjádření, žalobkyně tento postup navrhla již v žalobě, a proto bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení ústního jednání.

3. Žalovaný, byť byl soudem vyzýván, se k žalobě nevyjádřil.

4. Smlouvou o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 19. 4. 2018, smluvními podmínkami smlouvy, oznámením o postoupení pohledávky i předžalobní výzvou bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným uzavřela dne 19. 4. 2018 smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému peněžní hotovost ve výši 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala splatit zápůjčku v 60 pravidelných týdenních splátkách hrazených v hotovosti po 600 Kč, přičemž první splátka byla splatná 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy, tedy celkem částku 36 000 Kč, jež je tvořena zápůjčkou v částce 20 000 Kč a souhrnným poplatkem ve výši 16 000 Kč, který sestává z kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 4 000 Kč s úrokovou sazbou ve výši 32,15 % ročně sjednanou ve smlouvě o úvěru, poplatku za administrativní činnost ve výši 4 000 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 000 Kč Součástí smlouvy je ustanovení 1.4., v němž se uvádí, že výpůjční úroková sazba je stanovena jako pevná pro celou dobu trvání smlouvy, uplatňuje se jako roční úroková sazba a v tomto případě její výše činí 32,15 %. V čl. 2 je uvedeno, že smlouva je uzavírána na dobu určitou, určenou počtem týdnů, její účinnost trvá ode dne poskytnutí spotřebitelského úvěru do dne vypořádání veškerých závazků, které vznikly na základě nebo v souvislosti se spotřebitelským úvěrem dle této smlouvy, s výjimkou oprávněného odstoupení, kdy smlouva zaniká doručením odstoupení druhé smluvní straně. Žalovaný v rozporu se smlouvou půjčku řádně nesplácel. Za dobu jejího trvání zaplatil celkem 2 700 Kč. Žalovaný byl vyzván ke splacení celé pohledávky dopisem ze dne 7. 5. 2020. K doložení úvěruschopnosti žalovaného podle karty zákazníka ze dne 19. 4. 2018 žalovaný doložil pracovní smlouvou i výplatními páskami své příjmy z hlavního pracovního poměru ve výši 12 000 Kč. Jeho výdaje byly určeny částkou 7 000 Kč, žalovaný byl bezdětný, žijící s partnerkou v nájemním bytě.

5. Aktivní legitimace žalobkyně byla prokázána smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 spolu se seznamem postoupených pohledávek. Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno dopisem postupitele ze dne 29. 11. 2019.

6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

8. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že žaloba je, co do úhrady částky 33 300 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 877,50 Kč a s úrokem z prodlení z částky 20 000 Kč ve výši 9,75 % ročně od 30. 11. 2019 do zaplacení důvodná. V řízení bylo prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru (§ 2395 o.z.), na základě které žalovaný obdržel peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, které se vždy zavázal splácet se sjednaným poplatkem a kapitalizovaným úrokem v pravidelných měsíčních splátkách. Před uzavřením smlouvy o úvěru právní předchůdkyně žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného v souladu s ustanovením § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalovaný své povinnosti vyplývající ze smlouvy o úvěru řádně neplnil, v důsledku čehož se celý úvěr s příslušenstvím a poplatky stal splatným. Žalobkyně nabyla pohledávku postoupením. Žalovaný dlužné částky přes upomínky neuhradil. V souladu s ustanovením § 2390 o.z. proto soud zavázal žalovaného k úhradě dlužné částky 33 300 Kč. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení, je v souladu s ustanovením § 1970 o.z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb. povinen hradit i zákonné úroky z prodlení. Žalovaný v řízení, byť byl soudem vyzýván, netvrdil ani neprokazoval takové skutečnosti, jež by vyvracely tvrzení a důkazy žalobkyně.

9. Pokud však jde o smluvní úroky za poskytnutí úvěru ze dne 19. 4. 2018 v kapitalizované výši do 29. 11. [číslo] a běžící ve výši 19,38 % ročně z částky jistiny za dobu od 30. 11. 2019 do zaplacení, pak podle názoru soudu je požadavek žalobkyně nedůvodný, a proto jej zamítl. [ulice] smlouva byla posouzena jako spotřebitelská (§ 1810 a násl. o. z.), v níž žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, vystupuje v postavení podnikatele (§ 420 o. z.) a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.). S ohledem na výše uvedená skutková zjištění týkající se sjednání úroků (formulářová smlouva odkazující na obchodní podmínky, které jsou psané zhuštěným malým písmem, smluvní ujednání umístěná v oddílech vzbuzujících dojem nepodstatného charakteru) a v souladu se závěry nálezu Ústavního soudu České republiky sp. zn. I. ÚS 3512/11, shledal soud žalobkyní tvrzená ujednání o úrocích nad rámec sjednané pevné částky jako absolutně neplatná. Ustanovení § 1751 o. z. sice umožňuje část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, avšak odchylná ujednání ve smlouvě mají přednost před zněním obchodních podmínek. Tato - z finančního hlediska - podstatná ujednání totiž byla v rozporu se zásadou poctivosti (která se projevuje tím, že text spotřebitelské smlouvy, obzvláště jedná-li se o smlouvu formulářovou, má být pro průměrného spotřebitele dostatečně čitelný, přehledný a logicky uspořádaný) zahrnuta jen do nepřehledných, obtížně čitelných obchodních podmínek, byť se s nimi žalovaný měl možnost seznámit. Ve smlouvě, je na prvé straně zřetelně obsažen pouze„ pevný“ úrok, chybí ustanovení o výši úroku i po lhůtě ve smlouvě sjednané, které je třeba dohledat až ve zhuštěných a obtížně čitelných Doplňujících ustanoveních o spotřebitelském úvěru. Z tohoto důvodu se jeví soudu ustanovení obsažené v čl. 2 smluvních podmínek jako absolutně neplatné. V zásadě jde totiž o to, že ve spotřebitelském právu je dodavatel ve fakticky výhodnějším postavení, neboť má odbornou převahu nad spotřebitelem, kterému své služby poskytuje, a proto je třeba od dodavatele služby vyžadovat, aby se ve vztahu ke spotřebiteli choval v obecné poloze poctivě, přičemž zásada poctivosti se projevuje mimo jiné tím, že text spotřebitelské smlouvy by měl být dostatečně jasně, přehledně, srozumitelně a logicky uspořádán, a měl by obsahovat všechny pro spotřebitele významné a zásadní údaje, což zajisté úročení i doba trvání smlouvy jsou. Postup žalobkyně v této části odporuje platnému právu, neboť jde o ujednání, které je v rozporu s dobrou vírou a znamená k újmě spotřebitele (žalovaného) značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Podle názoru soudu žalobkyni tudíž náleží úroky za poskytnutí půjčky pouze ve výši sjednané ve smlouvě ze dne 19. 4. 2018 v částce 4 000 Kč, které byly žalobkyni přiznány jako část požadovaného souhrnného jednorázového poplatku. Úrok byl sjednán výslovně jako pevná částka a takové ujednání ve smlouvě má přednost před Doplňujícími ustanoveními poskytovatele úvěru, které v článku 2.6 zmiňují možnost žádat úrok za dobu až do splacení celé půjčky. Text smluv s konkrétně dojednaným pevným úrokem má přednost před formalizovanými doplňujícími ustanoveními, které se v daném případě neuplatní pro rozpor s platným právem, neboť jde o ujednání, jež je v rozporu s dobrou vírou a znamená k újmě spotřebitele (žalovaného) značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran (viz. ustanovení § 1753 o. z.).

10. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 3 o.s.ř. v návaznosti na procesní úspěch a neúspěch účastníků ve věci tak, že zavázal procesně neúspěšného žalovaného k povinnosti nahradit žalobkyni, která měla v řízení neúspěch pouze v rozsahu části příslušenství pohledávky, na nákladech řízení částku 3 207,50 Kč, tedy náhradu nákladů řízení v plné výši. Jedná se o náhradu za zaplacený soudní poplatek ve výši 1 332 Kč, dále odměnu advokáta ve výši 2,5 x 500 Kč dle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění za převzetí zastoupení, sepis návrhu a výzvu k plnění (§ 11 vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění), a 3 x 100 Kč paušál dle § 14b odstavec 5 vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění a dále 21% DPH z celkové náhrady nákladů advokáta, který je plátcem této daně. Žádné mimořádné okolnosti případu, pro které by soud ve smyslu § 150 o.s.ř. výjimečně nepřiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení, zjištěny ani tvrzeny nebyly.

11. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř. jako obvyklá patnáctidenní s přihlédnutím k výši dluhu i době prodlení.