8 C 17/2024

Plný text

Okresní soud v Pardubicích rozhodl soudkyní JUDr. Petrou Novákovou ve věci žalobkyně: Anonymizováno sídlem Anonymizováno zastoupena advokátkou Anonymizováno . Anonymizováno . sídlem Anonymizováno proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený dne Anonymizováno Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení částky 14 343,06 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 10 000 Kč s úrokem z prodlení z částky 10 000 Kč ve výši 15,00 % ročně od 5. 8. 2023 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.

II. Návrh žalobkyně, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 4 343,06 Kč, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 980,80 Kč k rukám , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částky celkem ve výši 14 343,06 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že je osobou oprávněnou poskytovat spotřebitelské úvěry na základě zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Smluvní ujednání byla uzavírána elektronickými prostředky komunikace na dálku podle § 562 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), kdy se žalovaný nejprve zaregistroval na internetových stránkách žalobkyně www.pujcka7.cz. Při registraci uvedl požadované údaje včetně e-mailové adresy, čísla účtu a čísla mobilního telefonu. K prokázání své totožnosti předložil elektronickou cestou kopii svého dokladu totožnosti a výpis ze svého účtu. Na základě úspěšné registrace byl žalovanému v informačním systému žalobkyně založena klientská sekce přístupná žalovanému na shora uvedených internetových stránkách žalobkyně a byly mu sděleny přístupové údaje do systému. Žalovaný následně prostřednictvím své klientské sekce požádal o poskytnutí úvěru za podmínek uvedených níže ve smlouvě o úvěru. Žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného výpisem z účtu prostřednictvím služby Kontomatik, případně výplatními lístky žalovaného za rozhodné období a výpisem z databáze poskytovatelů úvěrů EUCB nebo CRIF provozovaného společností Czech Credit Bureau. Z doložených listin vyplynula dostatečná výše čistých příjmů žalovaného ke splacení úvěru. Následně žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 7. 7. 2023 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , jejíž nedílnou součástí byly úvěrové podmínky. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím klientské sekce tak, že žalovaný odsouhlasil její znění a smlouva byla následně uložena v klientské sekci žalovaného. Úvěr byl sjednán ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splatit jednorázově nejpozději do 4. 8. 2023 společně s úrokem a poplatkem za poskytnutí úvěru v celkové výši 2 283,06 Kč (dále jen „poplatek“). Žalobkyně poskytla žalovanému úvěr převodem na účet č. , č. účtu, . Žalovaný tak měl žalobkyni, v případě dodržení data splatnosti, do data splatnosti zaplatit celkem 12 283,06 Kč, úvěr ve sjednané době splatnosti však neuhradil a žalobkyni vznikl v důsledku prodlení žalovaného i nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 10 000 Kč od 5. 8. 2023 do 26. 2. 2024 v celkové výši 2 060 Kč, kterou nárokuje v souladu s § 122 odst. 3 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru pouze do výše 50 % jistiny. Požaduje tak jistinu ve výši 10 000 Kč, úrok a poplatek za poskytnutí úvěru do data splatnosti ve výši 2 283,06 Kč, smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 10 000 Kč od 5. 8. 2023 do 26. 2. 2024 a zákonný úrok z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 10 000 Kč od 5. 8. 2023 do zaplacení. Žalovaný dosud na předmětnou pohledávku ničeho neuhradil, a to ani na základě předžalobní upomínky.

2. Ve věci nebyl vydán navrhovaný elektronický platební rozkaz z důvodů výše požadovaného úroku. Následně byla žalovanému zaslána žaloba a výzva k vyjádření a doručeno bylo postupem dle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.). Žalovaný se k žalobě ani k navrhovanému postupu nevyjádřil, proto soud na základě daného poučení předpokládal, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí (§ 101 odst. 4 o.s.ř.) a rozhodl tak dle § 115a o.s.ř. na základě účastníky předložených listinných důkazů. Žalobkyně vyjádřila svůj souhlas již v žalobním návrhu.

3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 7. 7. 2023 bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč se splatností do 28 dnů ode dne odeslání finančních prostředků na jeho účet. Ke sjednání úvěru došlo prostřednictvím webové stránky žalobkyně , Anonymizováno, , poplatek za poskytnutí výše uvedené finanční částky byl dohodnut ve výši 2 006,90 Kč. V článku 4.4.3 smlouvy o úvěru bylo dohodnuto, že v případě, že se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou dluhu, je žalobkyně oprávněna požadovat i zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je v prodlení. Z potvrzení o platbě a ze zprávy společnosti , právnická osoba, . a.s. soud zjistil, že dne 7. 7. 2023 byla na účet žalovaného č. , č. účtu, připsána částka 10 000 Kč, a to z účtu společnosti , právnická osoba, pod variabilním symbolem , var. symbol, .

4. Kopií občanského průkazu i fotografií žalovaného spolu s občanským průkazem, byla prokázána totožnost žalovaného.

5. Z výpisů z účtu žalovaného bylo zjištěno, že za období od 30. 3. 2023 do 22. 6. 2023 na tento přicházely platby prakticky pouze od soukromých osob, společností, jejichž předmětem činnosti jsou hry a sázky, nebo společností poskytujících úvěr. V měsíci dubnu 2023 účet žalovaného končil se zůstatkem 7 886, 79 Kč, v měsíci květnu 2023 se zůstatkem 730 Kč a v měsíci červnu se zůstatkem 1 775 Kč, přičemž roční kreditní obrat byl k 22. 6. 2023 1 408 264,47 Kč a roční debetní obrat 1 410 289,76 Kč. Z výpisů z účtu nevyplývala žádná informace o zaměstnání žalovaného či o jeho nákladech např. na bydlení.

6. Z výpisu REPI Credit Report Pool+ bylo zjištěno, že žalovaný opakovaně žádal o poskytnutí půjček, k 7. 7. 2023 měl 4 otevřené spotřebitelské úvěry, 26 již ukončených a dosud neukončený úvěr revolvingový.

7. E-mailovou korespondencí ze dne 22. 1. 2024 a předžalobní upomínkou ze dne 22. 1. 2024 vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky s tím, aby dluh byl uhrazen ve lhůtě do 7 dnů od doručení výzvy.

8. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 86 odstavec 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odstavce 2 téhož ustanovení zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Podle § 87 odstavec 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

12. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. Žalobkyně se domáhala zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o úvěru. Uzavřená smlouva byla posouzena jako spotřebitelská (§ 1810 a násl. o.z.), kde žalobkyně vystupuje v postavení podnikatele (§ 420 o.z.) a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 o.z.). Soud se tedy nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky smluv došlo k platnému uzavření smlouvy. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1As 30/2015-39). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.

14. Pouze jazykový výklad nové právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. by (zejména vzhledem k druhé větě § 87 odst. 1) mohl nasvědčovat, že touto změnou došlo ke změně zákonného důsledku porušení kontinuálně stanovené povinnosti poskytovatele úvěru v tom směru, že nově jím bude nikoli absolutní, ale pouhá relativní neplatnost dotčené smlouvy, kterou, jako takovou, by měl soud zkoumat pouze k námitce spotřebitele. Tento závěr je však vyvrácen rozsudkem Evropského soudního dvora z 5. 3. 2020 ve věci vedené pod sp. zn. C679/18, jejímž předmětem byla žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím Okresního soudu v Ostravě (Česká republika) ze dne 25. října 2018, došlým Soudnímu dvoru dne 5. listopadu 2018, který jednoznačně uzavřel, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

15. S ohledem na citované rozhodnutí má soud za to, že v § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.

16. Podepsaný soud má s ohledem na popsaný zjištěný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně uloženou jí zákonem, jakožto poskytovateli spotřebitelského úvěru, řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Důsledkem je absolutní neplatnost úvěrové smlouvy v souladu s ustanovením § 87 odstavec 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. K otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/2018.

17. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná co do částky 10 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně od 5. 8. 2023 do zaplacení, a to z důvodu bezdůvodného obohacení žalovaného. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o úvěru (§ 2395 o.z.), na jejímž základě žalovaný obdržel částku ve výši 10 000 Kč, kterou se s poplatky zavázal zaplatit ve sjednané lhůtě, do 28 dnů od jejího poskytnutí. Uzavřená smlouva byla posouzena jako spotřebitelská (§ 1810 a násl. o.z.). Žalovaný své povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně neplnil, ve sjednané době dluh neuhradil. Žalobkyně však nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla. Toto proběhlo zcela formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, přičemž ty, které k dispozici měla, svědčily pro závěr, že úvěr uhrazen ve smluvené době nebude, neboť z předložených výpisů o úvěrové a platební historii žalovaného je zřejmé, že opakovaně žádal o poskytnutí úvěru a v době uzavírání předmětné smlouvy měl celkem 4 spotřebitelské úvěry a 1 revolvingový, a na jeho účtu na počátku ani na konci měsíce nebyla částka, která by se jen blížila té, kterou se zavázal zaplatit, ačkoli tímto účtem měsíčně procházel značný objem finančních prostředků. Důsledkem tohoto postupu je absolutní neplatnost úvěrové smlouvy a nárok žalobkyně vůči žalovanému se tak omezí na vrácení pouhého zůstatku jistiny poskytnutého úvěru. Na základě neplatného právního úkonu tak bylo žalobkyní poskytnuto plnění žalovanému ve výši 10 000 Kč, přichází tak nárok na vydání bezdůvodné obohacení v téže výši, když žalovaný ničeho neuhradil. Žalovaný také netvrdil ani neprokázal, že by bezdůvodné obohacení vydal, soud proto co do částky 10 000 Kč žalobě vyhověl a vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení, je proto v souladu s ustanovením § 1970 o.z. povinen hradit i úrok z prodlení od 5. 8. 2023 do zaplacení, jehož výše vyplývá z § 2 nař. vlády č. 351/2018 Sb. Ve zbývající části, tj. poplatku, smluvního úroku a smluvní pokuty musel žalobu jako nedůvodnou zamítnout.

18. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. ve spojení s § 142a odst. 1 o.s.ř., neboť žalobkyně, která v zákonné lhůtě před podáním žaloby zaslala žalovanému výzvu k plnění, měla ve věci částečný úspěch, a to co do částky 10 000 Kč (70 %), neúspěch pak co do částky 4 343,06 Kč (30 %). Při odečtení úspěchu a neúspěchu ve věci tak žalobkyni náleží 40 % nákladů řízení. Náklady řízení pak představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 1 000 Kč a náklady právního zastoupení, tj. odměna advokáta určená podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., v pozdějším znění. Odměna za úkon právní pomoci činí z tarifní hodnoty v řízení až do podání žaloby včetně (§ 14b odst. 1 bod 1 citované vyhlášky) částku 300 Kč. Za 3 úkony právní pomoci (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzvu, podání žaloby dle § 11 odst. 1 písm. a/, d/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., v pozdějším znění) činí odměna advokáta celkem 900 Kč. Náhrada hotových výdajů advokáta je pak představována 3 úkony x 100 Kč za režijní paušál do podání žaloby včetně (§ 14b odst. 5 písm. a/ citované vyhlášky). K nákladům řízení přísluší podle § 137 odst. 3 o.s.ř. dále náhrada za DPH ve výši 21 %. Jelikož žalobkyně byla úspěšná ve věci co do 40 % z celku, soud jí přiznal náhradu nákladů řízení v poměrné výši 980,80 Kč. Žádné mimořádné okolnosti případu, pro které by soud ve smyslu § 150 o.s.ř. výjimečně nepřiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení v plné výši, zjištěny ani tvrzeny nebyly. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit k rukám advokáta žalobkyně (platební místo dle § 149 odst. 1 občanského soudního řádu).