8 C 20/2026

Plný text

Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Novákovou ve věci žalobkyně: Anonymizováno Jméno žalobkyně . Anonymizováno Anonymizováno , IČO IČO žalobkyně se sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky se sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 23 762,77 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.

II. Co do částky 13 252,51 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 10 502,70 Kč od 7. 10. 2025 do zaplacení ve výši 11,5 % ročně a částky 510,26 Kč se žalobní návrh zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou podepsanému soudu dne 25. 2. 2026 domáhala po žalované zaplacení částky 23 762,77 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že účastnice dne 7. 6. 2025 uzavřely smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru (dále také jen "smlouva") distančním způsobem na adrese www.flexifin.cz, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalované úvěr do výše 25 500 Kč s možností postupného čerpání, který měl být splacen do 29. 11. 2026. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím klientského profilu, do kterého se žalovaná přihlásila pomocí dvou faktorového ověření. Žalované byl nejprve zpřístupněn formulář – standartní předsmluvní informace o spotřebitelském úvěru, který odsouhlasila a poté návrh smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru, kterou odsouhlasila kliknutím na opt-in volbu „Podepisuji“. Úvěr byl žalované vyplácen na jí označený bankovní účet č. , č. účtu, , prostřednictvím bezhotovostního převodu z bankovního účtu žalobkyně. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky. Ačkoli byl úvěr žalované poskytnut (v období od 7. 7. 2025 do 6. 10. 2025) v částce 10 000 Kč, tento nebyl žalovanou do dne podání žaloby uhrazen. Dlužná částka ve výši 23 762,77 Kč sestává z: dlužné jistiny ve výši 10 000 Kč, poplatku za vyplacení tranší úvěru ve výši 199 Kč smluvního úroku ve výši 12 749,81 Kč (tj. 1,066 % denně z nesplacené části jistiny) poplatku za službu „Klidné spaní“ ve výši 109,85 Kč poplatku za službu „Presto“ ve výši 165 Kč poplatku za službu „Informační SMS servis“ ve výši 28,85 KčPro případ, že by soud nepovažoval uplatněný nárok za prokázaný z titulu uzavřené smlouvy o úvěru, požadovala žalobkyně, aby v části požadované jistiny byl tento nárok posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Žalobkyně dále tvrdila, že v souladu se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru před poskytnutím úvěru zkoumala úvěruschopnost žalované, a to jednak nahlédnutím do databází vedených společností CNCB-Czech, Non-Banking, , právnická osoba, , která provozuje a spravuje registr bankovních a nebankovních klientských informací (NRKI a BRKI registry), dále do insolvenčního rejstříku a centrální evidence exekucí, přičemž nezískala žádné informace o tom, že by žalovaná nebyla schopna úvěr splácet. Současně vycházela z informací získaných z platebního účtu žalované, z jí předložených výpisů a výplatních pásek prokazujících její pravidelný příjem. Ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalované činila 25 000 Kč, který umožňoval úvěr splácet.

2. Žalovaná, shodně se žalobkyní souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (žaloba spolu s výzvou k vyjádření se k rozhodnutí věci bez nařízení jednání byly žalované doručeny do vlastních rukou dnem 13. 5. 2026).

3. Smlouvou o revolvingovém spotřebitelském úvěru ,,Flexi půjčka“ č. , hodnota, uzavřenou mezi účastnicemi dne 7. 6. 2025 vzal soud za prokázané, že touto se žalobkyně zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr s postupným čerpáním do výše 25 500 Kč, který se žalovaná zavázala splácet spolu s poplatkem za vyplacení tranše úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky a úrokem ve výši 1,066 % denně od 7. 7. 2025.Dle čl. VIII Smlouvy byla žalobkyně oprávněna v případě prodlení žalované požadovat smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky, ohledně níž je dlužník v prodlení.Dle přehledu bankovních transakcí byla částka 10 000 Kč převedena na účet žalované specifikovaný ve smlouvě platbou ze dne 7. 6. 2025 pod variabilním symbolem , var. symbol, , tj. pod číslem uzavřené smlouvy.Dopisem ze dne 6. 10. 2025 žalobkyně smlouvu o úvěru z důvodu prodlení žalované s hrazením závazků ze smlouvy vypověděla.

4. Dle listiny nazvané ,,Výpis o posouzení úvěruschopnosti“ dosahovala žalovaná dle svého tvrzení čistého měsíčního příjmu 25 000 Kč, výše ověřeného čistého měsíčního příjmu činila 14 151 Kč, její pravidelné měsíční výdaje na bydlení činily 4 500 Kč, výdaje na půjčky neměla, další nezbytné výdaje 500 Kč a ostatní zbytné výdaje 3 000 Kč měsíčně. S příjmem měly hospodařit dvě osoby.

5. Podle ust. § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněném z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

7. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

8. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

10. Shora uvedená skutková zjištění jsou základem pro následující právní závěr soudu:Soud se nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastnicemi smlouvy došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. , spisová značka, ). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.Žalobkyně ke zkoumání úvěruschopnosti žalované předložila pouze formulář s údaji zjištěnými od žalované. Žádné konkrétní důkazy ohledně měsíčních příjmů, ale zejména výdajů žalované (např. potvrzení zaměstnavatele, nájemní smlouvu, SIPO, úplný výpis z účtu, ze kterého by bylo možno zjistit bilanci účtu v měsících předcházejících poskytnutí úvěru apod.) však nepředložila. Podepsaný soud má s ohledem na popsaný zjištěný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně uloženou jí zákonem, jakožto poskytovateli spotřebitelského úvěru, řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Nedostatečné posouzení úvěruschopnosti poskytovatelem, které vede k absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy bylo taktéž v mnoha rozhodnutích finančního arbitra opakovaně konstatováno (viz např. nález finančního arbitra ze dne 20. 3. 2017, sp. zn. FA/4056/2017, FA/SU/374/2015, ze dne 23. 7. 2015, sp. zn. FA/7819/2015, FA/SU/208/2014, ze dne 28. 5. 2018, č.j. FA/SR/SU/1192/2017 – 20 aj.), stejně tak v rozhodnutích Nejvyššího soudu ČR např. pod sp. zn. , spisová značka, ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. , spisová značka, ze dne 25. 7. 2018, k otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/2018. Z předložených listin vyplývá, že příjmy a výdaje žalované nebyly řádně ověřeny, když nebyla předložena např. pracovní smlouva, potvrzení zaměstnavatele, nájemní smlouva, SIPO, úplný výpis z účtu žalovaného za období předcházející uzavření úvěrové smlouvy apod. Soud tedy uzavřel, že žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla a toto proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, důsledkem tohoto postupu je tedy absolutní neplatnost úvěrové smlouvy a nárok žalobkyně vůči žalované se tak omezí na vrácení pouhého zůstatku jistiny poskytnutého úvěru, tj. částka 10 000 Kč. Ve zbývajícím rozsahu, tj. co do částky 13 762,77 Kč soudu nezbylo než žalobu zamítnout (výrok II.).

11. V souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu vydaným pod sp. zn. , spisová značka, dne 20. 4. 2022 soud vycházel z právního názoru, že „ustanovení § 87 zák. o spotřebitelském úvěru je speciální vůči obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a nad to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možnosti dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o.z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající částí jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru.“ V uvedeném případě tak žalovaná zatím v prodlení není, nicméně soud má za to, že nemůže jít naopak k tíži žalobkyně její absolutní pasivita, pro níž není objektivně možné posoudit její poměry a na jejich základě stanovit dobu přiměřenou jejím možnostem k vrácení jistiny ve smyslu § 87 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Na základě uvedených skutečností bylo žalované uloženo, aby jistinu vrátila v zákonné lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku, ve smyslu ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. Co do zákonného úroku z prodlení pak rovněž nezbylo než žalobu zamítnout.

12. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř., když každý z účastníků měl ve věci pouze částečný úspěch.