8 C 21/2026

Plný text

Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Novákovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 36 352 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se co do zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 21 000 Kč od 14. 1. 2025 do zaplacení, co do částky 315 Kč, částky 3 780 Kč, částky 800 Kč, částky 700 Kč, částky 1 000 Kč a částky 8 757 Kč, zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 21 000 Kč do patnácti dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala žalobou doručenou soudu dne 6. 3. 2026 zaplacení částky 36 352 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru. Tvrdila, že , právnická osoba, ., IČO: , IČO, (dále jen „původní věřitel“) uzavřel s žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . K uzavření smlouvy došlo mezi stranami prostřednictvím komunikace na dálku. Na webových stránkách, které provozuje původní věřitel, musela žalovaná, podat nejdříve žádost o úvěr. Po zvolení podmínek úvěru a jejich potvrzením pomocí elektronického kódu zaslaného formou SMS na telefonní číslo , tel. číslo, byla žádost žalované o úvěr považována za podanou. Následně původní věřitel posuzoval úvěruschopnost žalované v souladu s ustanovením § 86 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Zejména byla žalovaná lustrována v insolvenčním rejstříku, centrální evidenci exekucí a byla povinna uvést výši svých měsíčních výdajů a příjmů atd. Původní věřitel posoudil veškeré informace získané od žalované, porovnal je s informacemi, které si obstaral sám, a dospěl k závěru, že žalovaná je schopna řádně a včas plnit své závazky. Poté byla žalovaná informována původním věřitelem o jeho rozhodnutí poskytnout jí úvěr, a to formou SMS, resp. e-mailem. K ověření bankovního účtu žalované sloužil ověřovací nevratný poplatek ve výši 0,01 Kč, který musela žalovaná původnímu věřiteli uhradit za účelem potvrzení registračních údajů. Žalované byl vyplacen úvěr ve výši 21 000 Kč, a to na jí zvolený účet a pod variabilním symbolem odpovídajícím rodnému číslu žalované. Žalovaná se zavázala úvěr splatit dle podmínek smlouvy, a to do 15 dní od jeho poskytnutí. Úvěr však nesplatila tak, jak se zavázala ve smlouvě, a dostala se do prodlení s jeho vrácením. Za poskytnutí úvěru žalované dle smlouvy náleží věřiteli řádný úrok, který představuje odměnu původního věřitele za jeho poskytnutí. Řádný úrok činí v souladu s ustanovením Článku II. odst. 1 smlouvy 315 Kč. Dále jsou účtovány poplatek, který představuje úhradu nákladů původního věřitele spojených se zpracováním žádosti žalované o úvěr, zajištěním zdrojů peněžních prostředků ze strany původního věřitele a jejich rezervací pro úvěr, poskytnutí všech povinných vysvětlení, uzavřením jednotlivé smlouvy o úvěru a vyplacením peněžních prostředků žalované, a to ve výši 3 780 Kč, poplatek za administraci prodlení 700 Kč, poplatky za upomínky ve výši 800 Kč a 1 000 Kč. Žalobkyně, která pohledávku nabyla postoupením, žádala dále přiznání práva na smluvní pokutu ve výši 8 757 Kč.

2. Usnesením č.j. , spisová značka, ze dne 22. 4. 2026 vyzval soud žalobkyni, aby doplnila svá tvrzení o prověření úvěruschopnosti žalované jejím právním předchůdcem a doložila listiny, na jejichž základě prověření proběhlo.

3. Podáním doručeným soudu dne 24. 4. 2026 vzala žalobkyně svoji žalobu před jednáním ve věci samé zpět co do zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 21 000 Kč od 14. 1. 2025 do zaplacení, co do částky 315 Kč (řádný úrok), částky 3 780 Kč (poplatek za administraci úvěru), částky 800 Kč (upomínky formou SMS), částky 700 Kč (administrace prodlení), částky 1 000 Kč (písemné upomínky) a částky 8 757 Kč (smluvní pokuta). Na základě uvedených skutečností soud řízení v tomto rozsahu zastavil postupem dle § 96 o.s.ř.

4. Žalovaná, shodně se žalobkyní, souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání na základě výzvy usnesením ze dne 31. 3. 2026 č.j. , spisová značka, , jíž ponechala bez vyjádření.

5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také „o.z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odstavce 2 téhož ustanovení zákona je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Dle odstavce 3 pak změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

8. Po provedeném řízení soud žalobě vyhověl co do částky 21 000 Kč na základě následujících skutkových zjištění:

9. Smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 12. 11. 2024 ve znění smlouvy č. , hodnota, ze dne 29. 12. 2024 bylo prokázáno, že , právnická osoba, . sjednala s žalovanou smlouvu o úvěru na částku 21 000 Kč s úrokem vyčísleným ke dni 13. 1. 2025, kdy měl být úvěr splacen, částkou 315 Kč. Ze zprávy , právnická osoba, . ze dne 1. 4. 2025 bylo zjištěno, že na účet č. , č. účtu, označený ve smlouvě jako účet žalované byla ke dni 12. 11. 2024 poskytovatelem úvěru poukázána platba ve výši 21 000 Kč pod variabilním symbolem , var. symbol, se zprávou pro příjemce „půjčka“ a specifickým symbolem , spec. symbol, . Smlouvami o postoupení pohledávek spolu se seznamy postoupených pohledávek bylo prokázáno, že žalobkyně nabyla pohledávku postoupením. K úhradě dluhu byla žalovaná vyzývána upomínkami ze dne 29. 1. 2025 a 16. 2. 2025.

10. Po provedeném řízení dospěl soud k závěru, že žalobní návrh je důvodný co do jistiny žalované částky. V dané věci žalobkyně tvrdí, že mezi jejím právním předchůdcem a žalovanou byla uzavřena smlouva, která je svojí povahou smlouvou o spotřebitelském úvěru, avšak neprokazuje, že by před uzavřením smlouvy došlo k ověření schopnosti žalované tento úvěr splácet v rozsahu vyžadovaném stávající právní úpravou, neboť připustila, že nedisponuje listinami, podle nichž úvěrující společnost zkoumala reálné příjmy a výdaje žalované. Za této situace je, ve smyslu § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni vzniku smlouvy, mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou uzavřená smlouva o úvěru absolutně neplatná, a žalobkyni proto vznikl nárok pouze na vrácení jistiny vyplaceného úvěru. Žalovaná zůstala v řízení zcela nečinná, přes výzvu soudu netvrdila ani neprokazovala, že by na vzniklý dluh, kdy plnila jakoukoliv částku. Soud proto žalobě co do částky 21 000 Kč vyhověl. Ve zbývajícím rozsahu pak nezbylo než žalobu zamítnout.

11. V souladu s právním názorem Nejvyššího soudu (rozsudek sp. zn. , spisová značka, ze dne 20. dubna 2022) soud vychází z toho, že „ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální vůči obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.“ V uvedeném případě tedy dosud žalovaná v prodlení není, nicméně soud má za to, že nemůže jít naopak k tíži žalobkyně absolutní pasivita žalované, v jejímž důsledku nelze objektivně posoudit její poměry a na jejich základě stanovit dobu přiměřenou jejím možnostem k vrácení jistiny ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Proto bylo žalované uloženo, aby jistinu vrátila v obvyklé lhůtě 15 dnů od právní moci rozsudku. Prodlení žalované tedy nastane až po uplynutí lhůty k plnění stanovené tímto rozsudkem.

12. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť účastníci měli v řízení prakticky shodný úspěch a neúspěch, protože v případě zákonných úroků z prodlení je pro tento účel třeba počítat s pětinásobkem ročního plnění.