8 C 26/2026

Plný text

Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Novákovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta Anonymizováno . Anonymizováno . sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 14 300 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 14 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.

II. Co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 924,54 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 14 300 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení ve výši 15 % ročně se žalobní návrh zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala žalobou doručenou soudu dne 22. 1. 2026 zaplacení celkem částky 14 300 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná uzavřela dne 1. 9. 2022 s právní předchůdkyní žalobkyně (, právnická osoba, ) smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále jen smlouva). Podle ní poskytl původní věřitel žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem. Žalovaná se zavázala vrátit věřiteli poskytnuté finanční prostředky v pěti měsíčních splátkách po 3 000 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 1. 2. 2023. Žalovaná však neplnila smluvní podmínky řádně a včas, dostala se do prodlení s úhradou dluhu, poslední splátku zaplatila dne 13. 2. 2023. Ke dni 16. 4. 2023 činila dlužná jistina 14 300 Kč. Žalovaná uhradila toliko částku 700 Kč. Žalobkyně, která nabyla pohledávku postoupením, se nyní domáhá zaplacení dlužné jistiny ve výši 14 300 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1 924,54 Kč a zákonných úroků z prodlení z této částky od 30. 1. 2024 do zaplacení ve výši 15 % ročně. Přes upomínky žalovaná žalobkyni sporné částky doposud dluží. Žalobkyně dále tvrdila, že její právní předchůdkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, přičemž tak učinila vyhodnocením údajů získaných od žalované o jejích rodinných, majetkových, pracovních a jiných poměrech. Tyto informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalované a byly ověřeny dokumenty mezi které patří zejména pracovní smlouva, výplatní pásky za poslední 3 měsíce předcházející žádosti o poskytnutí zápůjčky a nájemní/podnájemní smlouva. Právní předchůdkyně žalobkyně vycházela ze zásady presumpce poctivosti jednání spolukontrahenta a neměla důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalované, která jsou zaznamenána v zákaznické kartě, a poctivosti jejího jednání. Právní předchůdkyně žalobkyně tak dospěla k názoru, že schopnost žalované splácet úvěr je dostatečná.

2. Soud ve věci rozhodl dle § 115a o.s.ř bez nařízení ústního jednání. Žalovaná byla usnesením soudu ze dne 30. 3. 2026 vyzvána ke sdělení, zda souhlasí s procesním postupem podle uvedeného zákonného ustanovení, tedy s rozhodnutím věci bez osobní účasti a bez nařízení ústního jednání. Současně byla poučena podle § 101 odst. 4 o.s.ř. o fikci svého souhlasu s navrhovaným procesním postupem soudu, pokud ve stanovené lhůtě 7 dnů nesdělí soudem požadované stanovisko. Žalovaná soudu ve stanovené lhůtě nedoručila své vyjádření, její souhlas s takovým procesním postupem, který žalobkyně navrhla již v žalobě, soud podle uvedeného poučení předpokládal, a proto bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení ústního jednání.

3. Aktivní legitimaci ve sporu žalobkyně prokázala Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 1. 2024 spolu se seznamem postupovaných pohledávek. Změna v osobě věřitele byla žalované oznámena dopisem právního předchůdce žalobkyně ze dne 29. 1. 2024.

4. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

5. Podle § 547 o.z. právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

6. Podle § 580 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

7. Smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 1. 9. 2022 spolu se standartní informací o spotřebitelském úvěru, oznámením o postoupení pohledávky a předžalobní výzvou bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně , právnická osoba, a žalovaná uzavřely dne 1. 9. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 15 000 Kč, který byl žalované, jak je doloženo touto smlouvou, vyplacen v hotovosti v den podpisu smlouvy, což stvrdila svým podpisem. Žalovaná se zavázala splatit dluh v pravidelných měsíčních splátkách po 3 000 Kč, vždy ke konci splátkového období, přičemž pro hotovostní variantu spotřebitelského úvěru začíná běžet první splátkové období dnem uzavření smlouvy. Úvěr byl sjednán jako bezúročný. Tabulkou umoření bylo prokázáno tvrzení žalobkyně o tom, že na vzniklý dluh žalovaná uhradila částku 700 Kč celkem ve dvou splátkách, a to 31. 10. 2022 částku 500 Kč a 13. 2. 2023 částku 200 Kč. Ze zákaznické karty bylo zjištěno, že úvěr byl poskytnut na vybavení domácnosti, žalovaná prohlásila, že je rozvedená, spoluvlastník bytu, v němž bydlí, nemá žádné vyživované osoby, pracuje na plný úvazek jako administrativní pracovnice v Nixana Transport servis , adresa, s čistým měsíčním příjmem 36 482 Kč a s celkovým tvrzeným příjmem domácnosti 97 482 Kč. Nesplácela žádný jiný dluh, odhadované měsíční výdaje jsou vyčísleny částkou 7 000 Kč. Podle záznamu doložila pracovní smlouvu a výplatní pásky za červen a červenec roku 2022. Žalovaná v rozporu se smlouvou úvěr řádně nesplácela, proto byla vyzvána ke splacení celé pohledávky.

8. Tato skutková zjištění jsou základem pro následující právní závěr soudu:Žalobkyně se domáhala zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o úvěru. Uzavřená smlouva byla posouzena jako spotřebitelská (§ 1810 a násl. o.z.), kde právní předchůdkyně žalobkyně vystupuje v postavení podnikatele (§ 420 o.z.) a žalovaná v postavení spotřebitele (§ 419 o.z.). Soud se tedy nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastnicemi smlouvy došlo k platnému uzavření smlouvy. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. , spisová značka, ). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.

9. Pouze jazykový výklad nové právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. by (zejména vzhledem k druhé větě § 87 odst. 1) mohl nasvědčovat, že touto změnou došlo ke změně zákonného důsledku porušení kontinuálně stanovené povinnosti poskytovatele úvěru v tom směru, že nově jím bude nikoli absolutní, ale pouhá relativní neplatnost dotčené smlouvy, kterou, jako takovou, by měl soud zkoumat pouze k námitce spotřebitele. Tento závěr je však vyvrácen rozsudkem Evropského soudního dvora z 5. 3. 2020 ve věci vedené pod sp. zn. C679/18, jejímž předmětem byla žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím Okresního soudu v , adresa, (Česká republika) ze dne 25. října 2018, došlým Soudnímu dvoru dne 5. listopadu 2018, který jednoznačně uzavřel, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

10. S ohledem na citované rozhodnutí má soud za to, že v § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalované jako spotřebitele.

11. Žalobkyně nepředložila žádné důkazy, tj. žádné listiny, prokazující, že by její právní předchůdkyně provedla ověření příjmů a zejména výdajů žalované, které byly zjevně odhadovány bez jakéhokoli členění a podkladů. Podepsaný soud má s ohledem na popsaný zjištěný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, uloženou jí zákonem, jakožto poskytovateli spotřebitelského úvěru, řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Důsledkem je absolutní neplatnost úvěrové smlouvy v souladu s ustanovením § 87 odstavec 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. K otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/2018. Žádné výdaje žalované nebyly nikterak blíže zjišťovány a ověřovány. Soud tedy uzavřel, že žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla a toto proběhlo zcela formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů. Důsledkem tohoto postupu je absolutní neplatnost úvěrové smlouvy a nárok žalobkyně vůči žalované se tak omezí na vrácení pouhého zůstatku jistiny poskytnutého úvěru. Žalobkyně, resp. právní předchůdkyně žalobkyně, poskytla žalované podle smlouvy ze dne 1. 9. 2022 částku 15 000 Kč, žalovaná do současné doby uhradila 700 Kč, a proto jí soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni rozdíl ve výši 14 300 Kč.

12. V souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu vydaným pod sp. zn. , spisová značka, dne 20. 4. 2022 soud vycházel z právního názoru, že „ustanovení § 87 zák. o spotřebitelském úvěru je speciální vůči obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a nad to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možnosti dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o.z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající částí jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru.“ V uvedeném případě tak žalovaná zatím v prodlení není, nicméně soud má za to, že nemůže jít naopak k tíži žalobkyně její absolutní pasivita, pro níž není objektivně možné posoudit její poměry a na jejich základě stanovit dobu přiměřenou jejím možnostem k vrácení jistiny ve smyslu § 87 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Na základě uvedených skutečností bylo žalované uloženo, aby jistinu vrátila v zákonné lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku, ve smyslu ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. Co do zákonného úroku z prodlení pak nezbylo než žalobu zamítnout.

13. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odstavec 2 o.s.ř. s přihlédnutím k procesnímu úspěchu a neúspěchu toho kterého účastníka řízení. Žalobkyně měla úspěch co do jistiny ve výši 14 300 Kč, neúspěch pak co do příslušenství představovaného zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky, přičemž pro účely porovnání úspěchu a neúspěchu ve věci soud pracuje s pětinásobkem ročního plnění tohoto úroku. 15 % z částky 14 300 Kč představuje částku 2 145 Kč, pětinásobek ročního plnění pak 10 725 Kč. Za této situace byl neúspěch žalobkyně v rozsahu převyšujícím 50 % celku, tedy soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.