8 C 40/2019

Plný text

Okresní soud v Pardubicích rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu JUDr. Petry Novákové a přísedících Bc. Iriny Rálišové a Renaty Rýdlové ve věci žalobce: ; celé jméno žalobce, narozený dne datum bytem adresa žalobce zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalovaným: 1. ; právnická osoba, IČO sídlem adresa žalované právnická osoba, IČO sídlem adresa vedlejší účastnice a původní účastnice pro doručování adresa původní účastnice vedlejší účastník na straně prvé žalované ; 2. územní celek, IČO příjmení anonymizována dvě slova, PSČ obec zastoupeno advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa pojišťovna, IČO sídlem adresa vedlejší účastnice vedlejší účastník na straně druhého žalovaného o peněžitou náhradu za vytrpěné bolesti a náhradu za ztrátu na výdělku,

I. Prvá žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 27 404,40 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 27 404,40 Kč od 1.4.2019 do zaplacení, to vše do patnácti dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku, kteréhožto plnění se může prvá žalovaná zprostit zajištěním zaplacení této částky a tohoto úroku z prodlení jinou osobou.

II. Co do částky 212 595,60 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 72 595,60 Kč ve výši 9,75 % ročně, za dobu od 1.4.2019 do zaplacení se žalobní návrh vůči prvé žalované zamítá.

III. Druhý žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 38 529,40 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 38 529,40 Kč od 1.4.2019 do zaplacení, to vše do patnácti dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku, kteréhožto plnění se může druhý žalovaný zprostit zajištěním zaplacení této částky a tohoto úroku z prodlení jinou osobou.

IV. Co do částky 21 470,60 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 21 470,60 Kč ve výši 9,75 % ročně za dobu od 1.4.2019 do zaplacení se žalobní návrh vůči druhému žalovanému zamítá.

V. Návrh, aby prvá žalovaná byla uznána povinnou zaplatit žalobci společně s druhým žalovaným částku 62 620 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 60 000 Kč ve výši 9,75 % ročně, za dobu od 1.4.2019 do zaplacení, se zamítá.

VI. Druhý žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 22 620 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 22 620 Kč ve výši 9,75 % ročně za dobu od 1.4.2019 do zaplacení, to vše do patnácti dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku, kteréhožto plnění se může druhý žalovaný zprostit zajištěním zaplacení této částky a tohoto úroku z prodlení jinou osobou.

VII. Co do částky 40 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 37 380 Kč ve výši 9,75 % ročně za dobu od 1.4.2019 do zaplacení se žalobní návrh vůči druhému žalovanému zamítá.

VIII. Prvá žalovaná je povinna nahradit České republice na účet Okresního soudu v Pardubicích náklady řízení za státem zálohované znalečné v částce 1 530 Kč do patnácti dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku, kteréhožto plnění se může prvá žalovaná zprostit zajištěním zaplacení této částky jinou osobou.

IX. Druhý žalovaný je povinen nahradit České republice na účet Okresního soudu v Pardubicích náklady řízení za státem zálohované znalečné v částce 8 476,20 Kč do patnácti dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku, kteréhožto plnění se může druhý žalovaný zprostit zajištěním zaplacení této částky jinou osobou.

X. Náklady řízení na znalečné v částce 6 993,80 Kč nese stát.

XI. Prvá žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení z punkta 27 404,40 Kč k rukám advokáta anonymizováno jméno příjmení do patnácti dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku v částce 27 442,80 Kč, kteréhožto plnění se může prvá žalovaná zprostit zajištěním zaplacení této částky jinou osobou.

X. Žalobce a vedlejší účastník na straně prvé žalované, právnická osoba vůči sobě navzájem nemají právo na náhradu nákladů řízení.

XI. Žalobce, a druhý žalovaný navzájem nemají právo na náhradu nákladů řízení.

XII. Žalobce a vedlejší účastník na straně druhého žalovaného, pojišťovna navzájem nemají právo na náhradu nákladů řízení.

XIII. Prvá žalovaná je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Pardubicích soudní poplatek v částce 1 371 Kč do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.

XIV. Druhý žalovaný je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Pardubicích soudní poplatek v částce 3 058 Kč do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 1. 4. 2019 domáhal proti prvé žalované náhrady újmy v souvislosti s pracovním úrazem, k němuž došlo dne 5. 4. 2016 tak, že jej během opravy dopravních cest na sile číslo v obec zasáhla uvolněná železná spadová roura na obilí o hmotnosti cca 150 kg do oblasti levého ramene a levé horní části hrudníku a způsobila mu tak zhmoždění krajiny levého ramene, levé klíční kosti a levé lopatky a rovněž iritaci míšních kořenů C7 a C8 provázenou paresteziemi v oblasti třetího až pátého prstu levé ruky a lehkým motorickým zánikovým postižením a rovněž lézi labra. Léčení úlevu nepřineslo, proto byl v době od 5. 1. do 7. 1. 2017 žalobce hospitalizován na ortopedickém oddělení nemocnice. Během hospitalizace absolvoval dne 6. 7. 2017 artroskopii levého ramene, při níž došlo i k fixaci labra. Poté následovaly další hospitalizace, ale i přes toto léčení u žalobce přetrvávalo omezení hybnosti s bolestí ramene včetně pohmatové citlivosti v oblasti dlouhé šlachy bicepsu. Dne 19. 1. 2018, kolem 5:15 hodin ráno, pak žalobce uklouzl na zledovatělém a zasněženém povrchu nástupiště městské hromadné dopravy v obec nacházejícím se na východním průběžném chodníku ulice příjmení, poblíž křižovatky s ulicí příjmení, na pozemku parc. číslo v katastrálním území Havlíčkům Brod a to přesto, že se pohyboval se zvýšenou opatrností, pomalejším tempem a v odpovídající zimní obuvi. Při pádu žalobce dopadl vahou těla na levou horní končetinu, čímž se stav jeho levého ramenního kloubu dále zhoršil. příjmení pozemku v době vzniku úrazu žalobce byl a je druhý žalovaný, který svým nařízením číslo 2017, o provádění zimní údržby místních komunikací na území města Havlíčkům Brod s účinností od 1. 1. 2017 stanovil, že i na předmětném úseku chodníku s nástupištěm městské hromadné dopravy, pro jeho malý dopravní význam, schůdnost odstraňováním sněhu a náledí zajišťována nebude. Stav nástupiště tomu odpovídal, neboť napadaný sníh byl odstraněn pouze v místě, kde se otevírají dveře pro nástup. příjmení nástupiště, včetně místa pádu žalobce, nebyl ošetřen vůbec, ačkoliv význam nástupiště je rozhodně větší než malý, neboť jej využívají obyvatelé okolní zástavby a zaměstnanci okolních firem. Postup druhého žalovaného tak byl v rozporu se zákonným zmocněním. V příčinné souvislosti s úrazem ze dne 19. 1. 2018, žalobce absolvoval mimo jiné hospitalizaci v době od 26. 3. do 28. 3. 2018 a v jejím rámci dne 27. 3. 2018 další artroskopii levého ramenního kloubu, při níž mu byla provedena tenotomie a následná tenodéza dlouhé šlachy bicepsu, zároveň však byla u žalobce zcela nově zjištěna i parciální léze šlachy nadhřebenového svalu, jež při předchozí artroskopii i artrografii absentovala. Přes další rehabilitace zůstávají žalobci bolesti i omezení hybnosti levého ramenního kloubu. Bolesti bezprostředně související s pádem na nástupišti, včetně bolestí spojených s nově zjištěnou lézí šlachy nadhřebenového svalu žalobce přičítá druhému žalovanému, stejně tak jako oběma žalovaným společně následné bolesti a omezení hybnosti v oblasti levého ramenního kloubu. Prvá žalovaná žalobci v souvislosti s úrazem ze dne 5. 4. 2016 vyplatila z titulu odškodnění bolesti částku 10 000 Kč, žalobce však žádal po prvé žalované dalších 240 000 Kč. V souvislosti s úrazem ze dne 19. 1. 2018 žalobce žádal po druhém žalovaném odškodnění bolestí ve výši 60 000 Kč. Oběma žalovaným pak žalobce přičítal následné bolesti a omezení hybnosti v oblasti levého ramenního kloubu, proto žádal po nich obou odškodnění ve výši dalších 40 000 Kč a ztrátu na výdělku za období od 26. 3. 2018 do 30. 4. 2018 ve výši 22 620 Kč, když za 25 pracovních dnů by jeho hrubý výdělek činil 38 841 Kč, prvá žalovaná mu vyplatila pouze 4 557 Kč a nemocenské dávky činily 11 664 Kč.

2. Prvá žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Potvrdila, že se žalobci, který byl jejím zaměstnancem, jím tvrzený úraz stal, že k němu došlo na pracovišti žalobce a při plnění jeho pracovních úkolů, namítala ale, že ztráta na výdělku za dobu pracovní neschopnosti vzniklé v důsledku pracovního úrazu žalobce z 5. 4. 2016 byla plně odškodněna částkou 74 610 Kč, bolestné bylo vyplaceno částkou 10 000 Kč a ztížení společenského uplatnění ve vazbě na předmětný pracovní úraz bylo odškodněno dle bodového hodnocení ošetřujícího lékaře částkou 125 000 Kč. Po úrazu z 5. 4. 2016 žalobce nenastoupil žádnou kontinuální léčbu, nebyla nutná žádná pracovní neschopnost, žalobce nijak neinformoval prvou žalovanou o průběhu léčby, ani o jakýchkoli limitech, které by ho omezovaly ve výkonu sjednané práce. 3. právnická osoba, jako vedlejší účastník na straně prvé žalované, navrhla zamítnutí žaloby. Shodně s prvou žalovanou poukazovala na výši již poskytnutého odškodnění s tím, že u nároků uplatněných v žalobě, není prokázána příčinná souvislost s pracovním úrazem žalobce ze dne 5. 4. 2016.

4. Druhý žalovaný navrhl, aby soud ve vztahu k nároku uplatněnému proti němu postupoval cestou mezitímního rozsudku, neboť sporoval svoji pasivní legitimaci ve sporu, když tvrdil, že neměl povinnost chodník ošetřovat. Potvrdil, že je vlastníkem žalobcem označeného pozemku a nerozporoval ani, že na této pozemní komunikaci, a v jejím rámci na autobusovém nástupišti v ulici ulice, není prováděna pravidelná zimní údržba, když tato komunikace byla vyjmuta ze zimní údržby pro její malý dopravní význam. Tím však dle jeho názoru nemohlo dojít k porušení žádné zákonné povinnosti, které by zakládalo odpovědnost za způsobenou újmu. Příslušné nařízení bylo zveřejněno zákonným způsobem, uživatelé byli na rozhodnutí upozorněni a chodník byl také řádně označen. Jedná se jen o vedlejší zastávku, kde autobusy zastavují pouze na požádání, tedy o zastávku málo užívanou. Na místo chodníku, kde se žalobci úraz přihodil, je možné využít prostornějšího a pravidelně udržovaného chodníku na protější straně ulice a následně přejít až v místě, kde se nachází samotná autobusová zastávka. Druhý žalovaný dále namítal, že chodník netrpěl takovou závadou ve skluznosti, kterou by žalobce jako chodec, nemohl předpokládat. Chodník byl neošetřený a neposypaný téměř v celé své části a místo, kde došlo k úrazu žalobce, nijak nevybočovalo z jeho celkového stavu. Žalobce tento chodník pravidelně využíval a stav chodníku mu tedy musel být znám. Pokud byl chodník v místě nástupní plochy do autobusu ošetřen shrnutím nebo ometením, jak sám žalobce připustil, a chodník na protější straně byl ošetřován shrnutím a posypem, pak druhý žalovaný dostatečně splnil svoji povinnost počínat si takovým způsobem, aby nedošlo k nedůvodné újmě podle zvyklostí soukromého života. Naopak žalobce si musel být vědom rizika, kterému se vystavuje chůzí po neošetřeném chodníku a měl zde postupovat se zvýšenou opatrností. 5. pojišťovna, jako vedlejší účastník na straně druhého žalovaného, navrhla zamítnutí žaloby, když měla za to, že druhý žalovaný neporušil žádnou povinnost, tedy nevznikla povinnost hradit žalobci vzniklou újmu. Výše uplatněné újmy je nadhodnocená a tako újma nesouvisí s pádem ze dne 19. 1. 2018, ale s předchozím zdravotním stavem žalobce a jeho pracovním úrazem.

6. Na základě shodných tvrzení se stalo mezi žalobcem a prvou žalovanou nesporným, že žalobce utrpěl dne 5. 4. 2016 jako její zaměstnanec pracovní úraz, při němž jej během opravy dopravních cest na sile číslo v obec zasáhla uvolněná železná spadová roura na obilí o hmotnosti cca 150 kg do oblasti levého ramene a levé horní části hrudníku a způsobila mu tak zhmoždění krajiny levého ramene, levé klíční kosti a levé lopatky a iritaci místních kořenů C7 a C8 provázenou paresteziemi v oblasti třetího až pátého prstu levé ruky a lehkým motorickým zánikovým postižením a lézí labra. Spornou skutečností zůstal rozsah léčení tohoto pracovního úrazu, výši odškodnění, které žalobci náleží, a rozsah následků, jež dle tvrzení žalobce přetrvaly a jsou v příčinné souvislosti s tímto pracovním úrazem.

7. Ve vztahu ke druhému žalovanému se stalo nesporným, že druhý žalovaný je výlučným vlastníkem pozemku parcelní číslo v katastrálním území Havlíčkům Brod, a že na tomto pozemku se nachází chodník na ulici příjmení s autobusovou zastávkou poblíž křižovatky s ulicí příjmení. Předmětem sporu pak bylo, zda k tvrzenému úrazu došlo, zda se udál způsobem žalobcem popsaným, zda v příčinné souvislosti s úrazem došlo k újmě na zdraví žalobce a v jakém rozsahu, zda druhý žalovaný odpovídá za tento úraz a jaká je výše plnění. Na základě výpovědi žalobce druhý žalovaný přestal sporovat skutečnost, že k pádu došlo, nadále však činil spornou svoji odpovědnost za následky úrazu, tedy jednak skutečnost, zda vůbec měl povinnost daný chodník ošetřovat, a dále poukazoval na nutnou proporcionalitu mezi povinností čistit komunikace a povinností zachovávat potřebnou opatrnost.

8. Po provedeném dokazování soud mezitímním rozsudkem rozhodl, že nárok žalobce vůči druhému žalovanému na náhradu újmy vzniklé v příčinné souvislosti s úrazem ze dne 19. 1. 2018 je co do svého základu důvodný. Vzal za prokázané, že dne 19. 1. 2018 žalobce upadl v prostoru nástupiště autobusové zastávky městské hromadné dopravy v obec nacházející se na východním průběžném chodníku ulice příjmení, poblíž křižovatky s ulicí příjmení, na pozemku parcelní číslo jehož vlastníkem je druhý žalovaný. Dále bylo prokázáno, že žalobce se choval tak, aby se na nástupní místo dostal co nejbezpečnějším způsobem za situace, kdy povrch zastávky byl zčásti rozšlapaný a z části pokrytý popraškem sněhu. Soud měl za to, že žalobce zvolil i dostatečně opatrný postup tím, že se rozhodl pro vstup na zasněženou část chodníku, protože lze předpokládat, že právě napadaný sníh překryje nerovnosti a umožní bezpečný průchod, když i„ rozšlapaná“ místa mohou pro chodce skrývat různá nebezpečí. Za takové situace lze na chodci jen obtížně požadovat, aby se stoprocentní jistotou zvolil tu nejbezpečnější cestu. Zde nesporně došlo k uklouznutí žalobce na skrytém ledu a pádu na levou stranu těla. Soud dále dospěl k závěru, že druhý žalovaný postupoval v souladu s ustanovením § 27 odst. 5 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, pokud svým nařízením číslo 2017 o provádění zimní údržby místních komunikací na území Města Havlíčkův Brod vyloučil ze zimní údržby východní chodník na ulici ulice, neboť jeho malý význam byl v řízení prokázán, přičemž i z předložené fotodokumentace je zjevné, že velmi úzký chodník lemovaní vysokým oplocením, k němuž přiléhá frekventovaná komunikace, nelze v zimě upravit tak, aby poskytoval bezpečný prostor pro chodce, kteří běžně k chůzi využívají chodník protější, řádně ošetřený. Rozhodnutí o vyloučení chodníku ze zimní údržby bylo zákonným způsobem zveřejněno a na uvedenou skutečnost upozorňuje i značení. V případě autobusové zastávky však její malý význam dovodit nelze, neboť bylo prokázáno, že v časných ranních hodinách zde nastupuje a vystupuje cca deset lidí, tedy z pohledu soudu nikoli zanedbatelný počet, a i pro tyto uživatele autobusové zastávky, je třeba obecně zajistit bezpečný nástup a výstup. Pokud měl druhý žalovaný za to, že není v jeho možnostech o tuto zastávku pečovat, pak bylo na místě ji zrušit a umístit tak, aby údržbu umožňovala. Je obecnou povinností obce starat se o své občany a nelze je vystavovat nebezpečí, kterému sami nemohou předejít. Musí tedy vstoupit na neošetřenou část zastávky, neboť pokud chtějí v daném místě autobus použít, jinou variantu zde nemají. Stav nástupiště v den pádu, tedy závada ve schůdnosti ve smyslu ustanovení § 26 a 27 odstavec 3 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, byl rovněž prokázán mimo jiné výpovědí žalobce, na jehož straně soud neshledal, že by svým konáním či opomenutím ke vzniku úrazu přispěl. Mezitímní rozsudek č. j. 8 C 40/2019 - 290 ze dne 7. 9. 2020 nebyl napaden odvoláním a nabyl právní moci dne 24. 10. 2020.

9. Po dalším dokazování soud uznal prvou žalovanou povinnou zaplatit žalobci částku 27 404,40 Kč s příslušenstvím, druhého žalovaného pak uznal povinným zaplatit žalobci částku 38 529,40 Kč s příslušenstvím a částku 22 620 Kč s příslušenstvím a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl na základě následujících skutkových zjištění:

10. Pracovní smlouvou ve znění dodatku ze dne 12. 12. 2012 a změny ze dne 20. 12. 2013 bylo prokázáno, že žalobce pracoval u prvé žalované od 10. 5. 2012, na pracovní pozici silomistr na dobu neurčitou.

11. Ze záznamu o úrazu bylo zjištěno, že dne 5. 4. 2016 žalobce jako pracovník prováděl opravu spádového potrubí na sile v obec. Při opravě se uvolnila trubka, kterou pracovník držel, a sklouzla mu po rameni na zem. Pracovník svůj úraz nahlásil vedoucímu, navštívil k ošetření Okresní nemocnici obec, kde bylo zjištěno pohmoždění. Pracovní neschopnost nebyla vystavena, ale vzhledem k následným komplikacím a následné operaci, byla vystavena pracovní neschopnost 5. 1. 2017.

12. Ze zprávy o ambulantním vyšetření žalobce v nemocnici obec, ze dne 5. 4. 2016 bylo zjištěno, že žalobce vyhledal ošetření, protože jej na pracovišti zasáhla asi 150 kg těžká, železná spadová roura na obilí, do levého ramene. Zhmoždila mu krajinu klíční kosti, lopatky a ramene, kde má známky pohmoždění kůže v rozsahu 10 x 10 cm bez oděrky. Pociťuje pálení v místě kontuze a brnění prstů levé ruky, které začalo po zranění.

13. Z výpovědi žalobce bylo zjištěno, že k prvému úrazu došlo dne 5. 4. 2016, když se prováděla údržba. Spádová trubka se vysmekla a spadla mu na rameno. Nejprve myslel, že vše bude v pořádku, pak ale začal cítit brnění do ruky a prstu, zvyšovala se bolest, která směřovala i do tří prstů na levé ruce. I po operacích bolestivost přetrvala, žalobce má omezenou pohyblivost ruky a bolesti v rameni, které přecházejí do páteře přes krk dolů. V ruce nemá sílu, nevydrží delší dobu v nějaké činnosti, např. je vyloučeno zvedání těžších břemen. Dříve žalobce vydržel řídit automobil 3-4 hodiny, nyní si po půl hodině musí odpočinout. Nemůže jezdit na kole a sportovat. Dříve byl aktivní, vnímá problém i s oblékáním, mytím a pohyby, které vyžadují širší pohyb rukou. Musí si pomáhat pravou rukou, kdy silově překonává odpor druhé ruky. Před prvním úrazem se léčil se zády, ale v oblasti bederní páteře. Byl i v lázních a po nich se cítil bez obtíží. K druhému úrazu došlo dne 19. 1. 2018, kdy v 5:15 hodin ráno přecházel přes silnici k autobusové zastávce. V pravé ruce držel v tašce počítač. Povrch zastávky byl z části rozšlapaný, z části s popraškem sněhu. Rozmýšlel se, kam má stoupnout. Rozhodl se pro zasněžený chodník, ale byl pod ním led. Uklouzl, padl na záda ve směru na levou stranu. V rameni mu křuplo. Domníval se, že bude v pořádku, ale následně musel vyhledat lékaře, neboť bolest ramene, lopatky a ruky se stupňovala. Lékař si vyžádal ortopedické vyšetření, následovala operace. V průběhu roku 2017 průběžně docházel na rehabilitace. Zhruba v červnu 2017 proběhla reoperace, která však měla pouze krátkodobý efekt. Druhý úraz měl dopad se zpožděním. Zhoršuje se stav jeho páteře. Bolesti zad od ramenního kloubu má takové, že skončil i na kapačkách.

14. Z propouštěcí zprávy bylo zjištěno, že žalobce byl v době od 26. 3. 2018 do 28. 3. 2018 hospitalizován na ortopedickém oddělení nemocnice, přičemž absolvoval dne 27. 3. 2018 další artroskopii levého ramenního kloubu. Při ní byla žalobci provedena mj. tenotomie a následná tenodéza dlouhé šlachy bicepsu.

15. Podle potvrzení o vyplacených dávkách nemocenského pojištění byl žalobce v období od 26. 03. 2018 do 30. 4. 2018, tedy po dobu 36 kalendářních, resp. 25 pracovních dnů, v pracovní neschopnosti. Vyplacené nemocenské dávky činily 11 664 Kč. Doba pracovní neschopnosti žalobce je doložena i jeho mzdovým listem za rok 2018.

16. Dle mzdového listu žalobce za rok 2017 dosáhl jeho hrubý výdělek v měsíci říjnu při 19,8 odpracovaných dnech částky 32 036 Kč, v měsíci listopadu při 17,5 odpracovaných dnech částky 24 114 Kč a v měsíci prosinci při 8 odpracovaných dnech částky 14 230 Kč.

17. Dopisem ze dne 29. 3. 2019 vyzval žalobce prvou žalovanou k peněžité náhradě za vytrpěné bolesti ve výši 140 000 Kč a dále náhradu za ztrátu na výdělku ve výši 20 000 Kč. Dopisem ze stejného data vyzval žalobce druhého žalovaného k náhradě za vytrpěné bolesti ve výši 100 000 Kč a náhradě za ztrátu na výdělku ve výši 120 000 Kč.

18. Prvá žalovaná dopisem ze dne 25. 3. 2019 uplatněné nároky odmítla, měla za to, že ztráta na výdělku v důsledku pracovního úrazu byla plně odškodněna částkou 74 610 Kč, bolestné bylo vyplaceno dle bodového hodnocení ošetřujícího lékaře v částce 10 000 Kč a vyloučila jakékoli plnění z titulu ztráty na výdělku ve vazbě na pracovní neschopnost v období od 26. 3. 2018 do 30. 4. 2018, neboť se nejednalo o pracovní neschopnost v příčinné souvislosti s pracovním úrazem. Dopisem ze dne 26. 3. 2019 druhý žalovaný odmítl jakékoli plnění ve vztahu k odškodnění úrazu žalobce, k němuž došlo dne 19. 1. 2018, neboť měl za to, že město žádnou povinnost neporušilo.

19. Ze znaleckého posudku, zpracovaného znalcem z oboru zdravotnictví, odvětví ortopedie a traumatologie celé jméno znalce, bylo zjištěno, že podle výpisu hrazené zdravotní péče a podle zdravotní dokumentace netrpěl žalobce před úrazem, ke kterému došlo 5. 4. 2016, žádnými zdravotními potížemi, které by souvisely s levou horní končetinou. Úrazovým mechanismem tohoto úrazu bylo kontuzní trauma zadní levé části trupu, krční páteře, hrudní páteře a levého ramenního kloubu, způsobené pádem těžkého oblého předmětu tangenciálně na oblast levého trapézového svalu a přechodu hrudní a krční páteře. Úrazovým mechanismem druhého úrazu, ke kterému došlo dne 19. 1. 2018, bylo distorsní (distenční) trauma při obranném mechanismu při pádu žalobce na chodník se zkroucením levé paže za záda pod trup a pánev. Bolestné za pracovní úraz žalobce ze dne 5. 4. 2016 dle odškodňovacích tabulek nařízení vlády č. 296/2015 Sb. představovalo 20 bodů za pohmoždění (kontuze) kůže, podkoží a svalu různých jiných částí těla podle rozsahu a lokalizace postižené části za jedno pohmožděné místo (pol. číslo), 20 bodů za podvrtnutí krční páteře (pol. číslo) a 20 bodů za prokázané poranění labra glenoidu (pol. číslo), dále byla ohodnocena bolest za operace: odškodňované položky podle diagnóz za operační odstraňování následků 6. 1. 2017 (ASK revize, dva přístupy, dvě hluboké rány do kloubu a kostí) hodnocení sestávalo z 2 x 10 bodů za ránu hlubokou zasahující i hlubší měkké tkáně (pol. 1.3) a 20 bodů při ráně pronikající do kloubu (pol. 1.4). Znalec tak stanovil celkové hodnocení bolesti způsobené úrazem ze dne 5. 4. 2016 v rozsahu celkem 100 bodů bez doporučení k dalšímu navyšování. Trvalé následky úrazu ze dne 5. 4. 2016 hodnotil znalec celkem 700 body bez dalšího navyšování, přičemž sestávaly ze 400 bodů za lehké omezení C páteře s příznaky kořenového dráždění (pol. číslo) a 300 bodů za omezení hybnosti RK sin lehkého stupně (pol. 8.5). Dále znalec uzavřel, že u žalobce je zdravotní dokumentace velmi dobře vedena a odborně popisuje stěžované potíže i vývoj jeho zdravotního stavu od prvního úrazu, až do vyšetření u znalce. Významné zdravotní nálezy jsou chronologicky uvedeny v části výpisu zdravotní dokumentace. Ve zdravotní dokumentaci jsou popsané zdravotní nálezy z období před druhým úrazem na autobusové zastávce v obec dne 19. 1. 2018, a to v lékařských zprávách ze dne 19. 7. 2017, 26. 10. 2017, 16. 11. 2017 a v propouštěcí lékařské zprávě z rehabilitace trvající od 1. 6. 2017 do 3. 6. 2017. Příčinná souvislost mezi prvním úrazem dne 5. 4. 2016 a bolestmi žalobce spojenými s podstoupením druhého operačního výkonu dne 27. 3. 2018 není dána a to ani nepřímá, ani časová souvislost. Nutnost podstoupení operačního výkonu dne 27. 3. 2018 žalobcem je dána následky jeho úrazu ze dne 19. 1. 2018. Žalobce vyhledal lékařské ošetření 20. 1. 2018, tedy den po úrazu s nálezem popisovaného zhoršení potíží s levým ramenním kloubem. Dále byl pro bolest ošetřen 25. 1. 2018, tj. 6 dnů po úraze. V lékařských zprávách je popsán jiný odborný nález, který do tohoto úrazu nebyl v lékařských zprávách uveden, a to bolest v průběhu dlouhé hlavy bicepsu na přední straně ramenního kloubu. Odškodnění za bolest žalobce utrpěnou při úraze 19. 1. 2018 znalec stanovil v rozsahu 40 bodů za poranění svalu a šlachy jiného svalu ramene a paže (dvojhlavý, trojhlavý) – natržení (pol. číslo), bolest za operaci dne 27. 3. 2018 znalec ohodnotil celkem 90 body bez dalšího navyšování, a to: 50 bodů za úplné přerušení šlachy dlouhé hlavy bicepsu dle pol. číslo, 20 bodů za ránu hlubokou á 1cm, zasahující i hlubší měkké tkáně, velikost 2 cm a 5 bodů 1 cm (pol. 1.3) a 20 bodů, když při ráně pronikající do kloubu je nutno připočítat 2 x 10 bodů dle pol. 1.

4. Dle závěrů znalce byl hlavní a dominantní příčinou pracovní neschopnosti žalobce trvající od 26. 3. 2018 do 30. 4. 2018 stav po operační revizi levého ramenního kloubu, která byla provedena pro poúrazové potíže a v příčinné souvislosti s druhým úrazem. Operace byla provedena dne 27. 3. 2018 a dobu dočasné pracovní neschopnosti, trvající od 26. 3. 2018 do 30. 4. 2018 znalec posoudil jako dobu obvyklou, přiměřenou povaze operačního výkonu. K návrhu žalobce v dodatku k tomuto znaleckému posudku znalec celé jméno znalce podle Metodiky k náhradě nemajetkové újmy na zdraví publikované ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod číslo znalec ohodnotil utrpěnou bolest, způsobenou pracovním úrazem žalobce ze dne 5. 4. 2016 celkem 70 body, a to položkami S4000 - zhmoždění ramene a paže 20 bodů, S134 – podvrtnutí a natažení krční páteře – 30 bodů, S434 – podvrtnutí a natažení ramenního kloubu – 20 bodů. Utrpěnou bolest způsobenou odstraňováním následků úrazu operací ze dne 26. 1. 2017 znalec ohodnotil 60 body při použití položek S4100 - rána ramene, pronikající ke kosti 1 cm á 5 bodů, velikosti 2 x 2 cm a S4610 - poranění šlachy jiného svalu ramene, natržení - 40 bodů. Pokud se týká úrazu ze dne 19. 1. 2018 podle stejné metodiky, znalec použil položky S434 – podvrtnutí a natažení ramenního kloubu – 20 bodů a S4610 -poranění šlachy jiného svalu ramene, natržení 40 bodů. Při hodnocení bolesti, způsobené odstraňováním následků tohoto úrazu operací ze dne 27. 3. 2018 znalec použil položku S4100 -rána ramene, pronikající ke kosti 1 cm á 5 bodů, celkem 20 bodů a S4611 - úplné přetržení šlachy bicepsu - 50 bodů. Ve stanovisku k námitkám vedlejšího účastníka na straně druhého žalovaného znalec setrval v plném rozsahu na předchozím znaleckém posouzení zdravotních následků způsobených prvním i druhým úrazem, neboť u žalobce došlo ke dvěma úrazům s odlišnými mechanismy, kdy každý úraz postihl jiné anatomické struktury. Při první operaci nebyly zjištěné škody na některých strukturách v levém ramenním kloubu, na kterých byl při druhé operaci zjištěn úrazový nález, nebo byly posouzeny jako poškozené. Vzhledem ke dvěma operacím, provedeným na stejném kloubu s časovým odstupem, bylo možné znalecky prokazovat přímou příčinnou souvislost úrazového děje a zdravotních následků, které úraz způsobil. Operační protokoly mají vylučující objektivní povahu. Oba operační nálezy znalec považoval za přesvědčivé a v souladu s popisem klinických nálezů, které operace předcházely a byly jejich příčinou. Znalec vyloučil spekulaci, že šlacha bicepsu byla již prvním úrazem poškozena, a při OP vizualizaci zůstal nález neošetřený. Stejně tak vyloučil i poškození rotátorové manžety. příjmení po prvém úrazu odpovídaly a byly v souladu s operační diagnózou. Popsaná sutura glenoidu při první operaci, uvedená v operačním protokolu, nebyla v žádném případě pokusem o ošetření úponu dlouhé hlavy bicepsu, který byl popsán jako nepoškozený, proto nemůže obstát námitka, že tendonéza šlachy bicepsu byla provedena pro následky prvního úrazu. Kromě toho až po druhém úrazu jsou popsané klinické nálezy svědčící pro poranění šlachy dlouhé hlavy bicepsu, které bylo následně doloženo operačním nálezem. Trauma levého ramenního kloubu z r. 2016, bylo kontuzním mechanismem s distorzí v levém ramenním kloubu, která způsobila poškození předního glenoideálního labra (interval číslo), při první operaci byla kontrolovaná šlacha bicepsu a jeho úpon (12) jako nepoškozené. Při následující operaci byla šlacha bicepsu hodnocena jako poškozená. Při druhé operaci byl ošetřen úpon šlachy (12) a charakter provedeného operačního úkonu je vlastně pokusem o anatomickou reinzerci dlouhé šlachy. K úrazu z roku 2018 je klíčový peroperační nález na šlaše bicepsu a povaha způsobu operačního ošetření.

20. V reakci na obsah doplněného znaleckého posudku celé jméno znalce žalobce navrhl, aby náhrada za bolest způsobenou jeho pracovním úrazem ze dne 5. 4. 2016 byla odškodněna postupem dle metodiky Nejvyššího soudu, přičemž tato náhrada by měla být stanovena částkou 37 404,40 Kč, neboť náhrada za bolest způsobenou pracovním úrazem žalobce dne 5. 4. 2016, znalcem ohodnocená 70 body činí 20 746 Kč (70 x 265,91 Kč), náhrada za bolest spojenou s následnou operací dne 6. 1. 2017, znalcem ohodnocená 60 body činí 16 658,40 Kč (60 x 277,64 Kč). Současně měl za to, že by soud měl zohlednit dobrovolné plnění prvé žalované. Náhrada za bolest způsobenou úrazem (nikoliv však pracovním) dne 19. 1. 2018, znalcem ohodnocená 60 body představuje 17 782,80 Kč (60 x 296,38 Kč), náhrada za bolest spojenou s následnou operací dne 27. 3. 2018, znalcem ohodnocená 70 body, pak činí 20 746,60 Kč (70 x 296,38 Kč), celkem tak žádal na náhradě za bolest způsobenou úrazem dne 19. 1. 2018 částku 38 529,40 Kč (17 782,80 Kč + 20 746,60 Kč). Žalobce nadále požadoval náhradu za ušlý výdělek v souvislosti s hospitalizací a operací v roce 2018, která dle závěrů znaleckého posudku padá na vrub druhého žalovaného.

21. Dle § 269 odstavec 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákoník práce“), je zaměstnavatel povinen nahradit zaměstnanci nemajetkovou újmu vzniklou pracovním úrazem, jestliže nemajetková újma vznikla při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním.

22. Dle § 271c odstavec 1 zákoníku práce náhrada za bolest a ztížení společenského uplatnění se poskytuje zaměstnanci jednorázově, a to nejméně ve výši podle právního předpisu vydaného k provedení odstavce 2. Dle odstavce 2 téhož ustanovení zákona vláda stanoví nařízením výši náhrady za bolest a ztížení společenského uplatnění odpovídající vzniklé újmě, způsob určování výše náhrady v jednotlivých případech a postupy při vydávání lékařského posudku, včetně jeho náležitostí ve vztahu k posuzované činnosti.

23. Podle ustanovení § 271a odstavec 2 zákoníku práce náhrada za ztrátu na výdělku přísluší zaměstnanci i při jeho další pracovní neschopnosti z důvodu téhož pracovního úrazu. Průměrným výdělkem před vznikem škody podle věty první je průměrný výdělek zaměstnance před vznikem této další škody.

24. Dle § 9 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, je vlastníkem místních komunikací obec, na jejímž území se místní komunikace nacházejí.

25. Dle § 26 odst. 7 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích závadou ve schůdnosti pro účely tohoto zákona se rozumí taková změna ve schůdnosti pozemní komunikace, kterou nemůže chodec předvídat při pohybu přizpůsobeném stavebnímu stavu a dopravně technickému stavu a povětrnostním situacím a jejich důsledkům.

26. Podle § 27 odst. 3 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, je vlastník chodníku povinen nahradit škody, jejichž příčinou byla závada ve schůdnosti chodníku, místní komunikace nebo průjezdního úseku silnice, pokud neprokáže, že nebylo v mezích jeho možností tuto závadu odstranit, u závady způsobené povětrnostními situacemi a jejich důsledky takovou závadu zmírnit, ani na ni předepsaným způsobem upozornit.

27. Dle § 2900 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), vyžadují-li to okolnosti případu nebo zvyklosti soukromého života, je každý povinen počínat si při svém konání tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na zdraví jiného.

28. Dle § 2958 o. z. při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozeného peněžitou náhradou, vyvažující plně vytrpěné bolesti.

29. Dle § 2962 odstavec 1 o. z. náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti se hradí peněžitým důchodem ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem poškozeného před vznikem újmy a náhradou toho, co poškozenému bylo vyplaceno v důsledku nemoci či úrazu podle jiného právního předpisu.

30. Výše uvedená skutková zjištění jsou základem pro následující právní závěr soudu:

31. V řízení bylo prokázáno zápisem o pracovním úrazu i zdravotní dokumentací žalobce a na základě shodných tvrzení se stalo i nesporným, že žalobce utrpěl dne 5. 4. 2016 jako zaměstnanec prvé žalované pracovní úraz ve smyslu ustanovení § 269 odst. 1 zákoníku práce. Tím vznikla prvé žalované povinnost nahradit žalobci nemajetkovou újmu, neboť k jeho úrazu došlo na pracovišti při plnění pracovních úkolů (opravy dopravních cest na sile číslo v obec). Zranění, k němuž došlo – zhmoždění krajiny levého ramene žalobce, levé klíční kosti a levé lopatky ohodnotil celé jméno znalce, jako soudní znalec z oboru zdravotnictví odvětví ortopedie a traumatologie čtyřiceti body co do bolesti za poranění a dále co do bolesti za operaci při odstraňování následků úrazu dne 6. 1. 2017 100 body, bez doporučení k dalšímu navyšování postupem dle odškodňovacích tabulek nařízení vlády č. 296/2015 Sb. Následně pak následky tohoto úrazu znalec ohodnotil postupem podle Metodiky k náhradě nemajetkové újmy na zdraví, publikované ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod číslo (dále jen„ Metodika“), a to celkem sedmdesáti body bolest způsobenou samotným úrazem a bolest způsobenou odstraňováním následků úrazu operací šedesáti body. Soud se přiklonil k návrhu žalobce a v souladu s nálezem Ústavního soudu sp. zn. II ÚS 2925/20, který uzavírá, že„ Principy rovnosti a plného odškodnění zásahu do nedotknutelnosti osoby při poškození zdraví, vyžadují takový ústavně komfortní výklad § 372 a § 388 zákoníku práce ve znění účinném do 31. 12. 2014 (aktuálně § 271 c a 271 s zákoníku práce), dle kterého se účastníkovi řízení dostane tohoto odškodnění alespoň na úrovni, které by se jinému poškozenému dostalo v občanskoprávním vztahu za okolností obdobných věci tohoto účastníka…“, a oba postupy porovnal. Náhrada za bolest, způsobenou pracovním úrazem žalobce dne 5. 4. 2016 by podle nařízení vlády č. 276/2015 Sb. činila 25 000 Kč (100 bodů stanovených znalcem ve znaleckém posudku po 250 Kč dle § 3 odst. 1 tohoto nařízení). Citovaná Metodika pak v části IV. Hodnocení bolesti doporučuje hodnotu bodu odvozovat od 1 % hrubé měsíční nominální mzdy na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství za kalendářní rok, předcházející roku, v němž vznikl nárok/vznikla bolest, přičemž dle tabulky průměrné hrubé měsíční mzdy, publikované na webových stránkách Českého statistického úřadu vyplývá, že tato činila v roce 2015 částku 26 591 Kč, v roce 2016 částku 27 764 Kč a v roce 2017 částku 29 638 Kč. Pokud by tedy bylo postupováno dle Metodiky, náhrada za bolest způsobenou pracovním úrazem žalobce ze dne 5. 4. 2016 znalcem ohodnocená sedmdesáti body činí 20 746 Kč (70 x 265,91 Kč), náhrada za bolest spojenou s následnou operací dne 6. 1. 2017 znalcem ohodnocená šedesáti body činí 16 658,40 Kč (60 x 277,64 Kč), celkový nárok na bolestné v souvislosti s pracovním úrazem dne 5. 4. 2016 tak podle Metodiky dosáhne částky 37 404,40 Kč. Soud proto v souladu s citovanou judikaturou, když neopomenul ani žalobcem citovanou judikaturu Nejvyššího soudu, konkrétně rozsudek ze dne 26. 9. 2017 sp. zn. 21 Cdo 4556/2016, v němž se uvádí, že„ zákoník práce poskytuje zvláštní ochranu postavení zaměstnance, který je v pracovněprávním vztahu slabší stranou“, přiznal žalobci právo na náhradu za bolest určenou podle Metodiky, neboť použití právní úpravy zákoníku práce a nařízení vlády č. 276/2015 Sb. by umožňovalo přiznat částku cca o 1/3 nižší, tedy poskytlo by nižší právní ochranu žalobci v postavení zaměstnance ve srovnání s osobami, jež zvláštní ochranu slabší strany nepožívají. Takový postup by byl jak nelogický, tak rozporný se zjevný úmyslem zákonodárce poskytnout zaměstnanci ochranu vyššího stupně. V souladu s návrhem žalobce i prvé žalované pak soud od částky 37 404,40 Kč odečetl částku 10 000 Kč, jíž prvá žalovaná v úhradě újmy za bolest vyplatila dobrovolně, a přiznal žalobci právo na úhradu částky 27 404,40 Kč s úroky z prodlení, jejichž výše vyplývá z § 2 nařízení vlády 351/2013 Sb., a to ode dne doručení žaloby soudu do zaplacení tak, jak žalobce žádal, přičemž k prodlení došlo již v době předchozí. Co do částky 212 595,60 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 72 595,60 Kč od 1. 4. 2019 do zaplacení, pak nezbylo, než žalobní nárok vůči prvé žalované zamítnout.

32. Pokud se týče nároku na bolestné v souvislosti s úrazem žalobce, k němuž došlo dne 19. 1. 2018, mezitimním rozsudkem výše citovaným soud dovodil, že druhý žalovaný je pasivně legitimován k náhradě této újmy na zdraví v souladu s ustanovením § 27 odst. 3 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, neboť k pádu žalobce došlo na autobusové zastávce, na pozemku, jehož vlastníkem je druhý žalovaný, prostor zastávky nebyl řádně ošetřen, přičemž druhý žalovaný byl povinen zajistit dostatečnou údržbu zastávky a bezpečný nástup a výstup cestujících. Soud přitom neshledal, že by žalobce svým chováním nebo opomenutím ke svému úrazu přispěl. Příčinná souvislost mezi pádem žalobce a újmou vzniklou na jeho zdraví byla prokázána znaleckým posudkem znalce celé jméno znalce, který vysvětlil, že u žalobce došlo ke dvěma úrazům s odlišnými mechanismy, kdy každý úraz postihl jiné anatomické struktury. Znalec logicky a přesvědčivě zdůvodnil své závěry o tom, k jakému zranění došlo úrazovým mechanismem druhého úrazu (distorsní trauma při obranném mechanismu, při pádu žalobce na chodník se zkroucením levé paže za záda pod trup a pánev), k mechanismu tohoto úrazu přiřadil následky - poranění svalu a šlachy jiného svalu ramene a paže a jednoznačně i bolest při operaci dne 27. 3. 2018. Druhý žalovaný je tedy povinen odčinit újmu žalobce peněžitou náhradou, vyvažující plně vytrpěné bolesti (§ 2958 o. z.). Znalec stanovil bodové ohodnocení bolesti utrpěné při úrazu dne 19. 1. 2018 celkem šedesáti body. Náhrada za bolest způsobenou úrazem ze dne 19. 1. 2018 pak činí 17 782,80 Kč (60 x 296,38 Kč). Náhrada za bolest spojenou s následnou operací dne 27. 3. 2018 znalcem ohodnocena sedmdesáti body představuje částku 20 746,60 Kč (70 x 296,38 Kč). Na základě uvedených skutečností proto soud uložil druhému žalovanému zaplatit žalobci částku 38 529,40 Kč se zákonným úrokem z prodlení, jehož výše vyplývá z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. opět v souladu s návrhem žalobce ode dne doručení žaloby soudu, přičemž k prodlení došlo již v době přechozí. Co do částky 21 470,60 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 1. 4. 2019 do zaplacení pak nezbylo, než žalobní návrh vůči druhému žalovanému zamítnout.

33. Protože znalec zcela jednoznačně ve svém posudku vztáhl pracovní neschopnost žalobce v období od 26. 3. 2018 do 30. 4. 2018 k následkům úrazu, k němuž došlo dne 19. 1. 2018, soud žalobní návrh na náhradu bolestného za v onom období prodělanou operaci a náhradu ztráty na výdělku po dobu pracovní neschopnosti v celkové částce 62 620 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 60 000 Kč ve výši 9,75 % ročně za dobu od 1. 4. 2019 do zaplacení vůči prvé žalované zamítl. Druhého žalovaného pak uznal povinným v souladu s ustanovením § 2962 odstavec 1 o. z., zaplatit žalobci náhradu mzdy za toto období, když dle mzdového listu žalobce za poslední čtvrtletí roku 2017, které předcházelo jeho úrazu, dosáhl jeho hrubý výdělek v měsíci říjnu při 19,8 odpracovaných dnech částky 32 036 Kč, v měsíci listopadu při 17,5 odpracovaných dnech částky 27 114 Kč a v měsíci prosinci při 8 odpracovaných dnech částky 14 230 Kč Celkem tedy činil hrubý výdělek žalobce 70 380 Kč, tj. při 45,3 odpracovaných dnech dosáhl částky 1 553,64 Kč za den. Za 25 pracovních dnů by tak jeho hrubý výdělek činil 38 841 Kč. Žalobce tvrdil, že prvá žalovaná mu vyplatila náhradu 4 557 Kč a nemocenské dávky činily pouze 11 664 Kč. Tato tvrzení byla podložena mzdovým listem za rok 2018 a potvrzením o výplatě nemocenských dávek. Ztráta na výdělku žalobce tak činí 22 620 Kč. Tuto částku soud proto uznal druhého žalovaného, který výši nároku nesporoval, povinným vyplatit žalobci opět spolu se zákonným úrokem z prodlení. Co do částky 40 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 37 380 Kč ve výši 9,75 % ročně za dobu od 1. 4. 2019 do zaplacení, pak nezbylo, než žalobní návrh vůči druhému žalovanému zamítnout, neboť nárok žalobce na bolestné v této výši byl citovaným znaleckým posudkem vyloučen.

34. Lhůta k plnění byla žalovaným vždy stanovena jako obvyklá patnáctidenní postupem dle § 160 odstavec o.s.ř. s přihlédnutím k výši částky, jíž je uloženo plnit, a době prodlení s její úhradou. Každý z žalovaných se může zprostit zajištěním plnění jinou osobou – smluvní pojišťovnou, která vystupovala v řízení jako vedlejší účastník na jeho straně.

35. Dle § 148 odstavec 1 o.s.ř. soud dle poměru úspěchu a neúspěchu ve věci, když za základ bral částky, které byly žalobci na náhradu újmy přiznány, poměrně rozdělil náhradu za znalečné, které bylo znalci příjmení celé jméno znalce, CSc. vyplaceno v celkové výši 17 000 Kč. Prvá žalovaná tak byla uznána povinnou nahradit státu 11,4 % těchto nákladů a druhý žalovaný 49,86 % z uvedené částky. Protože žalobce byl od poplatkové povinnosti osvobozen, nese ve zbývajícím rozsahu náklady na znalečné stát.

36. O vzájemných nákladech žalobce a prvé žalované soud rozhodl dle § 142 odstavec 3 o.s.ř., neboť základ nároku byl mezi stranami nesporný a rozhodnutí o výši plnění zcela záviselo na znaleckém posudku. Náklady řízení byly přiznány z punkta 27 404,40 Kč, tj. z částky, ohledně níž měl žalobce proti žalované v řízení úspěch. Tyto náklady za situace, kdy nebyly stranou žalující vyúčtovány, sestávají z odměny advokáta za 9 úkonů (převzetí zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby, 3 x vyjádření ve věci a 3 x účast u jednání soudu ve dnech 23. 9. 2019, 23. 10. 2019 a 9. 5. 2022) po 2 220 Kč dle § 7 a § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., 9 x paušální náhradou hotových výdajů advokáta po 300 Kč dle § 13 odstavec 3 citované vyhlášky a 21 % DPH ve výši 4 762,80 Kč. Této povinnosti se prvá žalovaná může zprostit zajištěním plnění jinou osobou – smluvní pojišťovnou, která vystupovala v řízení jako vedlejší účastník na její straně, což je také důvodem pro rozhodnutí o vzájemných nákladech žalobce a tohoto vedlejšího účastníka.

37. Pokud se týče náhrady nákladů řízení mezi žalobcem a druhým žalovaným, zde byl předmětem sporu i základ nároku, proto soud postupoval dle § 142 odstavec 2 o.s.ř. Úspěch žalobce představoval částku 61 149,40 Kč (38 529,40 Kč + 22 620 Kč), úspěch žalovaného částku 61 470,60 Kč (21 470,60 Kč + 40 000 Kč), tedy oba účastníci v řízení měli prakticky stejný úspěch, proto soud žádnému z nich právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, stejně tak jako vedlejšímu účastníku na straně druhého žalovaného.

38. Protože byl žalobce v řízení osvobozen od poplatkové povinnosti dle § 11 odstavec 2, písmeno d, e zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, přešla tato povinnost dle § 2 odstavec 3 citovaného zákona na žalované. Výše soudního poplatku vyplývá z položky 1 odstavec 1 písmeno b) Sazebníku soudních poplatků Odvolání lze podat do 15 dnů od doručení písemného vyhotovení rozhodnutí ke Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočce v Pardubicích prostřednictvím soudu, proti jehož rozhodnutí směřuje, a to písemně ve třech vyhotoveních Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.