8 C 5/2021

Plný text

Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Novákovou ve věci žalobkyně: ; celé jméno žalobkyně , narozená dne datum bytem adresa , obec proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa , obec zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa , obec o výživné rozvedené manželky <b>I. Návrh, aby soud uznal žalovaného povinným přispívat na výživu žalobkyně měsíčně částkou 5 500 Kč splatnou do každého 15. dne v měsíci předem, počínaje měsícem, který následuje po nabytí právní moci tohoto rozsudku, se zamítá.</b> II. Žalobkyně je povinna nahradit žalovanému náklady řízení k rukám advokáta [anonymizováno] [jméno] [příjmení] do 15 dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku v částce 40 600 Kč.

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala žalobou doručenou soudu dne … výživného pro ni jako rozvedenou manželku v částce 5 500 Kč měsíčně. Tvrdila, že účastníci uzavřeli manželství dne [datum]. Z manželství se narodil dne [datum] nezletilý [jméno] a dne [datum] nezletilý [jméno]. Manželství bylo rozvedeno dne [datum rozhodnutí] rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích č. j. [číslo jednací] Nezletilé děti byly pro dobu po rozvodu svěřeny do péče otce, současně bylo rozhodnuto o výživném v celkové výši 4 500 Kč měsíčně, které je žalobkyně povinna platit k rukám žalovaného, a o úpravě styku žalobkyně s dětmi. Od března 2016 začal žalovaný žalobkyni fyzicky, psychicky a ekonomicky týrat. Příjem žalobkyně se změnil od 1. 1. 2018, neboť kvůli situaci doma musela dát výpověď v práci. Žalovaný přitom s žalobkyní bydlel až do listopadu 2018 v jedné domácnosti, nechával si výživné pro svoji potřebu, nepřispíval na obědy dětí ani na žádné jiné jejich jídlo, na oblečení nebo drogerii. Odcizil všechny společné úspory, automobil, nábytek, věci na údržbu zahrady, vozík. Od 1. 11. 2020 žalobkyně při průměrném měsíčním příjmu 16 500 Kč platí nájemné za bydlení 11 000 Kč a nezbývají jí finanční prostředky ani na základní životní potřeby, nebo na palivo do automobilu pro cesty do práce. Žalovaný má příjem 32 000 Kč měsíčně, tedy žalobkyní požadovaná částka je úměrná. V průběhu řízení žalobkyně svá tvrzení doplnila. Uvedla, že útoky na její osobu probíhaly několikrát denně před zraky nezletilých dětí. Žalovaný žalobkyni a děti omezoval ve svobodném pohybu, např. jim bránil v odchodu na procházku. V květnu 2017 se dozvěděla, že žalovaný již v září 2013 žalobkyni odhlásil ze společného účtu a od té doby disponoval s úsporami celé rodiny a žalobkyně neměla přístup ani k rodičovskému příspěvku, z něhož platila polovinu hypotéky, poplatky SIPO a stravu. Naopak žalovaný chodil do sauny, na výlety, víkendy trávil bez rodiny a byl viděn ve společnosti jiných žen. O domácnost se nestaral. [příjmení] si také celé rodinné úspory v částce 350 000 Kč. Dne 16. 11. 2020, když byla v práci, vykradl celý rodinný dům, takže si žalobkyně musela pořídit nový nábytek, čímž jí vznikly enormní finanční náklady. Pět dní nedal žalobkyni zprávu, kde jsou děti.

2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Ohradil se proti tvrzením žalobkyně, že by jí a děti psychicky, fyzicky a ekonomicky týral. Tvrdil, že to byla žalobkyně, která zavinila rozvrat manželství, naopak on před podáním žaloby vyhledal odbornou pomoc pro záchranu rodiny, kterou však žalobkyně odmítala. Poukazoval na skutečnost, že tvrzené týrání soud neshledal a nezletilé syny [jméno] a [jméno], svěřil do jeho výlučné péče. Nesouhlasil také s tvrzením, že by si výživné, které matka platí k jeho rukám, nechával pro svou potřebu. Užívá je ve prospěch dětí. Naopak byl nucen podat návrh na nařízení exekuce pro dlužné výživné, neboť žalobkyně jej plnila ve výši a termínech dle svého uvážení. Popíral také, že by žalobkyně byla nucena ukončit svůj pracovní poměr v r. 2018 pro situaci v domácnosti, neboť tvrdil, že změna zaměstnavatele byla pouze jejím rozhodnutím, on ji nikterak neomezoval v zaměstnání, výběru profese nebo rozsahu pracovní činnosti. Návrh na rozvod manželství podal v roce 2017, tedy v době, kdy již na způsobu jejího zaměstnání neměl žádný zájem. Dále poukazoval na skutečnost, že po rozvodu manželství žalobkyně zůstala bydlet v domě, který je ve výlučném vlastnictví žalovaného, tento užívala do prosince 2020 a jejího vyklizení se žalovaný musel domáhat soudně. [příjmení] se s dětmi odstěhoval do nájemního bydlení poté, co bylo rozhodnuto o jejich péči a výživě, aby dětem zajistil příznivé prostředí pro život, když společné soužití s žalobkyní nebylo možné. Žalobkyně neztratila svoji kvalifikaci, ani reálné možnosti uplatnit se na trhu práce. Je zdravá, a pokud její příjem nepostačuje ke krytí jejích nákladů, když sama užívá byt o velikosti 3+1 s příslušenstvím s tvrzeným nájemným ve výši 13 000 Kč měsíčně, je na místě, aby zvážila změnu zaměstnání. Žalovaný dále namítal, že rozvodem manželství žalobkyni nevznikla žádná újma, naopak to byla žalobkyně, která se vůči žalovanému dopustila činu trestní povahy, když se domáhala vstupu do domu, v němž měl žalovaný s dětmi zajištěné nájemní bydlení. Tím porušovala domovní svobodu a není relevantní, že trestní stíhání žalobkyně bylo podmíněně zastaveno, neboť bylo prokázáno, že skutek se stal a spáchala jej žalobkyně.

3. Po provedeném řízení soud žalobu v plném rozsahu zamítl na základě následujících skutkových zjištění:

4. Z výpovědi žalobkyně soud zjistil, že absolvovala střední oděvní školu s maturitou. V oboru nepracuje. Dvacet let pracuje v administrativě. Do konce roku 2017 byla zaměstnána v bezpečnostní centrále [anonymizováno] [obec] v třísměnném provozu s příjmem 25 000 Kč hrubého. Zaměstnání ukončila výpovědí v říjnu 2017. Chtěla zaměstnání, kde bude mít jenom jednu směnu, aby mohla odvádět a přivádět děti ze školy, protože v té době žalovaný napadal ji i děti. Poté vystřídala několik dalších zaměstnavatelů, vždy u nich působila pouze krátce. [příjmení] příjmu ze zaměstnání jiné příjmy nemá, je zdravá, nemá zvýšené výdaje v souvislosti se zdravotním stavem. Zvýšené výdaje má na benzín, protože kvůli chování žalovaného musí často jezdit na soudy a různé úřady. Zvýšené výdaje má také na jídlo, protože dětem zajišťuje obědy a večeře od středy večer do pondělního rána. V srpnu 2014 se žalovaný obrátil na SKP centrum, žalobkyně chodila do poraden s ním, netušila, že si on buduje alibi pro rozvodové řízení. Ona sama ho měla k tomu, aby se obrátil na odborníky a řešil svoji stoupající agresivitu, hrubé chování k žalobkyni i dětem. Za trvání manželství žalobkyni napadal i několikrát denně. Žalobkyně zůstala bydlet v domě, protože ho z větší části zaplatila. Dodnes neví, proč se manželství rozpadlo. Žalovaný dům vystěhoval, neodvezl pouze věci pro děti. Od roku 2006 měli účastníci společný účet, v září 2013 žalovaný žalobkyni zrušil přístup k účtu, přestože jí tam chodil rodičovský příspěvek. Od října 2013 si žalobkyně zřídila účet vlastní, na který jí pak chodila výplata. Od roku 2016 je žalobkyně prakticky bez finančních prostředků, má zvýšené náklady na soudy. Nad rámec výživného žalobkyně dětem, když jsou u ní, přispívá např. na tábory. U současného zaměstnavatele je v pracovním poměru od října 2019. Od té doby jinou práci nehledala, je tam spokojená, neboť pracuje blízko školy, kam si dochází pro děti. Výživné aktuálně platí v částce 2 500 Kč měsíčně, ale žalovaný ho pro děti nepoužívá. Žalobkyně dala podnět k zahájení řízení o změně péče, toto zatím není ukončeno. Bydlí v podnájmu od 1. 12. 2020. Jedná se o byt o velikosti 3+1, užívá ho ona a v době styku děti. Platí měsíčně nájemné 10 200 Kč, 100 Kč za vodné, 100 Kč za pojištění, zálohy na plyn má 1 000 Kč a 500 Kč na elektřinu. Za internet platí 300 Kč měsíčně. Hovoří slovensky, česky a anglicky, anglicky na výborné úrovni, a má práci, kde angličtinu využívá. Hrubý příjem má sjednaný v částce 20 000 Kč měsíčně, vše ostatní je příplatek a ohodnocení nad rámec smluvních povinností zaměstnavatele. Její průměrný příjem se pohybuje mezi 18 000 – 20 000 Kč měsíčně čistého. Žalobkyně s SKP centrem nekomunikovala, nebyla jím oslovena. S rozvodem manželství nesouhlasila, protože měla za to, že by se věc měla řešit dohodou.

5. Žalovaný ve své výpovědi popřel, že by kdy žalobkyni fyzicky, psychicky nebo ekonomicky týral, nebo že by týral děti. Připustil, že ve společné domácnosti účastníků dlouhodobě probíhaly šarvátky, tvrdil ale, že se vůči žalobkyni nikdy nechoval násilně. V posledních fázích soužití účastníků u nich policie zasahovala nejméně ve třiceti případech. Volala ji vždy žalobkyně. Účastníci nikdy neměli statisícové úspory, nejvýše tisíce, nebo desetitisíce. Připustil, že žalobkyni zrušil dispoziční právo k účtu v září 2013, protože tehdy začala vyhrožovat, že vybere společné úspory a odejde i s dětmi. Tehdy si založila svůj účet, na který si ukládala nejprve rodičovský příspěvek a poté výplatu. V roce 2013, kdy se vůči němu začala žalobkyně chovat hystericky a vulgárně a on nevěděl, jak se v takové situaci chovat, proto se obrátil na SKP centrum [obec]. S žalobkyní byli třikrát na společné terapii, ona pak ale odmítla pokračovat. Žalobkyně pak kontaktovala Poradnu Pardubického kraje, účastníci absolvovali asi šest nebo sedm sezení s psychologem, který poté navrhl, aby docházeli individuálně. Žalovaný nabídku využil, ale žalobkyně individuální péči odmítla. Žalobkyni nijak nenutil ke změně zaměstnání, ve [právnická osoba] jí nevyhovoval třísměnný provoz. S dětmi se musel ze svého domu odstěhovat do nájemního bydlení v listopadu 2018, protože soužití s žalobkyní bylo již zcela nesnesitelné. Odvezl pouze věci potřebné k zajištění potřeb svých a dětí. V nájemním bydlení žil s dětmi dva roky a splácel i hypotéku na dům v [obec], který nemohl sám užívat. Za žalobkyni, která dům užívala výlučně, ještě rok hradil energie. Nakonec však dodávku médií nechal odpojit. Žalovaný i s dětmi skončil v Azylovém domě [anonymizováno]. Žalobkyně se z domu vystěhovala až po podání žaloby a nařízení předběžného opatření v prosinci 2020. Žalobkyně nad rámec výživného, které dětem platí aktuálně ve výši 2 500 Kč měsíčně, nepřispívá ani na tábory, kroužky, nebo vybavení do školy. Žalovaný má sjednán fixní plat 23 000 Kč měsíčně, pro výplatu bonusů musí být splněny podmínky dle kolektivní smlouvy. V letech 2019 a 2020 si ještě přivydělával v [anonymizováno] marketu na dárky pro děti a společnou dovolenou. V současné době splácí hypotéku formou řádného úvěru 14 000 Kč měsíčně. V nájmu v [obec] platil kromě hypotéky nájemné 8 000 Kč měsíčně a také energie, které spotřebovávala žalobkyně v [obec].

6. Z protokolu o výslechu svědka ze dne [datum] sepsaného Policií České republiky, Krajské ředitelství policie Pardubického kraje, územní odbor [obec], obvodní oddělení 3 [obec], [číslo jednací] [rok] [číslo], bylo zjištěno, že žalobkyně byla slyšena jako svědek ve věci podezření z domácího násilí. V této výpovědi hodnotila vztah účastníků jako normální do března 2016. Od té doby byl žalovaný urážlivější, nezvládal výchovu dětí a začal je fyzicky trestat. Vůči žalobkyni začalo docházek k fyzickému a psychickému násilí. Dělo se tak v domě za přítomnosti dětí. K fyzickým atakům nakonec docházelo i 1x týdně. Síla úderů se postupně zvyšovala, z tohoto způsobu násilí měla několik modřin a podlitin. Žalovaný ji tahal za vlasy, stalo se, že ji vytrhl i celý trs. Docházelo k úderům a kopům. Žalovaný jí také slovně urážel, používal vulgární nadávky a výhružky fyzickým útokem.

7. Rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] byli nezletilí [jméno] [celé jméno žalovaného] a [jméno] [celé jméno žalovaného] svěřeni do péče otce pro dobu před rozvodem i po rozvodu, matka byla zavázána platit výživné v částce 2 500 Kč měsíčně pro nezletilého [jméno] a 2 000 Kč měsíčně pro nezletilého [jméno]. Soud hodnotil vztahy rodičů jako silně konfliktní, nebyli schopni se dohodnout na uspořádání péče. Vycházel ze zjištění, že matka nezletilé děti masivně ovlivňuje proti otci, kterého před dětmi ponižuje a narušuje jeho výchovné kompetence. Nemá sebemenší snahu akceptovat práva otce podílet se na výchově dětí, snaží se získat dům a zůstat v něm s dětmi sama. Otci se snažit znepříjemnit život všemi prostředky, včetně křivých obvinění a fyzického a psychického týrání. Je iniciátorem konfliktů v rodině. Popouzení dětí proti otci se v mnoha případech obrací proti matce, kterou i děti vidí jako zdroj konfliktů v rodině. Tento rozsudek byl potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové pobočka v Pardubicích č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], který nabyl právní moci dne 1.11.2018 Odvolací soud hodnotil znalecký posudek zpracovaný v řízení vedeném okresním soudem jako řádně zpracovaný, obsahující logické a srozumitelné závěry, které se shodovaly i se závěry krizového centra a zprávami opatrovníka. Dále hodnotil otce jako lepšího vychovatele než matka, protože děti neovlivňuje vůči druhému rodiči a nesnižuje druhého rodiče před dětmi.

8. Rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] bylo manželství účastníků, uzavřené dne [datum], rozvedeno, neboť soud měl za prokázané, že manželství je nenapravitelně rozvráceno, účastníci od roku 2016 nevedou společnou domácnost a nežijí spolu, tedy manželství neplní ani funkci ekonomickou ani biologickou. Vážným způsobem je narušena i jeho výchovná funkce. Příčinu rozvratu manželství soud spatřoval v naprosté rozdílnosti povah a názorů účastníků, v jejich zcela rozdílných představách o způsobu manželského soužití do budoucna, o právech a povinnostech manželů, když v důsledku narůstajících problémů ve vzájemné komunikaci mezi účastníky došlo k jejich odcizení. Soud dospěl k závěru, že nebylo ani tvrzeno, ani prokázáno, že by se manželka (žalobkyně) na rozvratu manželství převážně nepodílela a že by jí rozvodem byla způsobena zvlášť závažná újma. V průběhu řízení nebyly prokázány žádné mimořádné okolnosti svědčící ve prospěch zachování manželství. Manželka se k návrhu na rozvod manželství sice vyjádřila, ale k nařízenému soudnímu jednání se nedostavila. Svůj nezájem o zachování manželství tak dala najevo postojem k rozvodovému řízení. Z dokazování vyplynulo, že manželé spolu dlouhodobě netráví žádný volný čas a nebydlí spolu. Nesouhlas manželky s rozvodem manželství měl soud pouze za účelové tvrzení. Soud také dospěl k závěru, že rozvod manželství není v rozporu se zájmy nezletilých dětí účastníků, když naopak měl za prokázané, že delší setrvání dětí v péči obou rodičů, spojené se společným bydlením, představuje nezvratný dopad na psychiku obou nezletilých dětí. Rozsudek okresního soudu byl potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích, č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], který nabyl právní moci dne [datum] Odvolací soud dospěl k závěru, že okresní soud správně zjistil skutkový stav, že manželství účastníků je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a s ohledem na kategorický postoj manžela a jeho setrvání na návrhu na rozvod manželství uzavřel, že nelze reálně očekávat obnovení vztahu mezi manželi. Stejně tak deklarovaný zájem manželky na zachování manželství, s ohledem na její přístup k celému řízení, lze mít za demonstrativní, přičemž je zjevné, že ani manželka nemá na zachování manželství zájem. Odvolací soud shledal za správné i právní závěry soudu prvého stupně.

9. Z usnesení Okresního státního zastupitelství v [obec], ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka] soud zjistil, že státní zástupce, podle § 307 odst. 1 tr. řádu, podmíněně zastavil trestní stíhání obviněné [celé jméno žalobkyně] pro skutek kvalifikovaný jako přečin porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1 trestního zákoníku spočívající v tom, že bez svolení manžela [celé jméno žalovaného], se kterým je v rozvodovém řízení, vstoupila na pozemek rodinného domu [adresa] v obci [obec] – [obec], kde její manžel bydlí v podnájmu společně s jejich dětmi [jméno] a [jméno], které mu byly soudem svěřeny do péče, a to jednak dne 21. 11. 2018 v době od 19:28 hod do 19:34 hod místem, kde chybí v oplocení pletivo, a začala opakovaně zvonit na zvonek a bouchat na okno s tím, že chce pustit dovnitř a mluvit s dětmi, neodešla ani přes výzvy manžela, nýbrž až poté, co jí manžel řekl, že dovnitř ji nepustí, protože se jí děti bojí, jednak dne 5. 12. 2018 v době od 21:15 do 21:25 hod otevřenou brankou a neustále si vynucovala osobní kontakt s dětmi, opakovaně bouchala na dveře a okna domu s tím, aby děti vyšly ven, a odešla až po opakovaných výzvách manžela, který chtěl, aby pozemek opustila. Podle § 307 odst. 3 tr. řádu byla stanovena zkušební doba v trvání osmi měsíců.

10. Ze spisu Okresního soudu v Pardubicích sp. zn. [spisová značka] bylo zjištěno, že žalovaný se, tam v postavení žalobce, domáhal proti žalobkyni, tam v postavení žalované, vystěhování z nemovitostí v jeho vlastnictví, a to pozemku parc. č. st. [anonymizováno], jehož součástí je stavba [adresa] (rodinný dům v části [územní celek]) a pozemku parc. [číslo] v [katastrální uzemí]. Žaloba byla soudu doručena dne 6. 4. 2020. Usnesením č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], které nabylo právní moci dne [datum], nařídil soud předběžné opatření, jímž žalované uložil vystěhovat se z uvedených nemovitostí a zdržet se jejich užívání do právní moci rozhodnutí ve věci samé. Protože došlo k vyklizení nemovitosti, byla žaloba vzata zpět a řízení bylo zastaveno Usnesením č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], které nabylo právní moci dne [datum].

11. Z vyjádření státního zástupce Okresního státního zastupitelství v [obec], [jméno] [příjmení], adresovaného Magistrátu města Pardubic dne 21. 5. 2021 soud zjistil, že [celé jméno žalovaného] pro podezření z trestných činů z oblasti domácího násilí, týrání, vyhrožování apod. vůči bývalé manželce ani vůči dětem prověřován není, resp. dozor nad takovým prověřováním v působnosti OSZ [obec] není prováděn. U fotografií, které jsou předloženy, nelze poznat, z jakého jsou roku, a neplyne z nich, odkud takové modřiny paní [celé jméno žalobkyně] má. [celé jméno žalovaného] nikdy žádné týrání, přes opakovaná podání paní [celé jméno žalobkyně], vůči ní a dětem, prokázáno nebylo.

12. Ze zprávy Policie ČR, Krajské ředitelství Policie Pardubického kraje, Územní odbor [obec], Obvodní oddělení [obec] v [obec], [číslo jednací], ze dne [datum rozhodnutí], adresované Magistrátu města Pardubic, odbor sociálních věcí, oddělení sociálně právní ochrany dětí soud zjistil, že policie obdržela dne 28. 1. 2021 přípis Okresního státního zastupitelství v [obec], společně s trestním oznámením žalobkyně na možné trestně právní jednání žalovaného v souvislosti s týráním svěřených osob a s opakovaným fyzickým napadáním dětí. Při provedeném šetření, nebyly zjištěny skutečnosti, důvodně nasvědčující tomu, že byl spáchán trestný čin a odůvodňující zahájení úkonů trestního řízení. Bylo zjištěno, že v minulosti se policejní součást OOP [obec a číslo] zabývala celkem 23 oznámeními ze strany [jméno] a [jméno] [příjmení] a jedním oznámením se zabýval i policejní orgán v [obec]. Psycholožka z centra DaR [obec] i pracovnice OSPOD [obec] nehodnotí chování pana [celé jméno žalovaného] vůči svým dětem jako závadové, či nesoucí známky podezření z fyzického či psychického násilí, pouze bylo poznamenáno, že děti jsou svými rodiči výrazně negativně ovlivňovány směrem k druhému rodiči.

13. Ze zpráv firmy [právnická osoba] [obec] bylo zjištěno, že průměrný čistý měsíční příjem žalovaného za období od srpna 2020 do ledna 2021 včetně, činí 34 072 Kč a za období duben – červenec 2021 činí 30 205 Kč měsíčně. Podle zpráv [právnická osoba] s.r.o. [obec] činí průměrný čistý měsíční příjem žalobkyně za období od září 2020 do února 2021 včetně 18 837 Kč a za měsíce duben – červenec 2021 22 382 Kč měsíčně.

14. Z prohlášení [jméno] [příjmení] ze dne 10. 5. 2021 bylo zjištěno, že jmenovaná pronajímá ubytování žalobkyni na adrese [adresa], nájem činí 9 000 Kč, voda 900 Kč, společná elektřina 200 Kč a pojistka 100 Kč měsíčně. Elektřinu, plyn a internet si žalobkyně hradí sama.

15. Z předpisu záloh na plyn dodavatele [právnická osoba] bylo zjištěno, že žalobkyně má pro byt na adrese [ulice] [obec] předepsány pro období březen až červenec 2021 včetně zálohy 1 000 Kč měsíčně. [příjmení] dodavatel též žalobkyni předepsal zálohy na elektřinu v období květen 2021 až březen 2022 v částce 500 Kč měsíčně.

16. Podle smlouvy o poskytování služby internetu ze dne 26. 1. 2021 za tuto službu žalobkyně hradí 300 Kč měsíčně.

17. Z e-mailové korespondence ze dne 22. 7. 2020 bylo zjištěno, že [anonymizováno] [jméno] [příjmení], jako zástupce žalobkyně, navrhl zástupci žalovaného [příjmení] [příjmení] majetkové vypořádání klientů. Podle tohoto vyúčtování cena stavby domu byla na počátku 3 800 000 Kč, přičemž 1 800 000 Kč účastníci hradili ze svých zdrojů a 2 000 000 Kč z hypotéky. Žalobkyně investovala do nemovitosti na počátku stavby 870 000 Kč, splátky hypotéky byly 624 825 Kč, další investice za dobu trvání manželství do výlučného majetku bývalého manžela činily celkem 865 000 Kč, z čehož polovina je 432 500 Kč, movité věci představují 60 000 Kč, doplatek anuity družstevního bytu ve výlučném vlastnictví žalovaného je 150 000 Kč, celkem se jedná o částku 2 137 325 Kč a polovinu částky z ocenění vozidla [příjmení] [jméno]. V dopise se hovoří rovněž o tom, že žalovaný umožnil žalobkyni bydlet ve svém domě, ale v říjnu minulého roku odpojil neoprávněně plyn. Byl vyzýván ke zjednání nápravy.

18. Dle § 760 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), není-li rozvedený manžel schopen sám se živit, a tato jeho neschopnost má svůj původ v manželství, nebo v souvislosti s ním, má vůči němu jeho bývalý manžel v přiměřeném rozsahu vyživovací povinnost, lze-li to na něm spravedlivě požadovat, zejm. s ohledem na věk nebo zdravotní stav rozvedeného manžela v době rozvodu, nebo skončení péče o společné dítě rozvedených manželů. Dle odst. 2 téhož ustanovení zákona při rozhodování o výživném nebo o jeho výši, vezme soud zřetel jak dlouho rozvedené manželství trvalo a jak dlouho je rozvedeno, jakož i zda ad a) si rozvedený manžel neopatřil přiměřené zaměstnání, přestože mu v tom nebránila závažná překážka, ad b) si rozvedený manžel mohl výživu zajistit řádným hospodařením s vlastním majetkem, ad c) se rozvedený manžel podílel za trvání manželství na péči o společnou domácnost, ad d) se rozvedený manžel nedopustil vůči bývalému manželu, nebo osobě mu blízké činu povahy trestného činu, nebo ad e) je dán jiný obdobně závažný důvod.

19. Dle § 761 odst. 2 o. z. nedojde-li k dohodě rozvedených manželů o výživném, může potřebný bývalý manžel navrhnout, aby o vyživovací povinnosti druhého manžela rozhodl soud.

20. Dle § 762 odst. 1 o. z. nedohodnou-li se manželé nebo rozvedení manželé o výživném, může manžel, který rozvrat manželství převážně nezapříčinil, nebo s rozvodem manželství nesouhlasil, a kterému byla rozvodem způsobena závažná újma, navrhnout, aby soud stanovil vyživovací povinnost bývalého manžela i v takovém rozsahu, který zajistí, aby rozvedení manželé měli v zásadě stejnou životní úroveň. Právo rozvedeného manžela na výživné lze v tomto případě považovat za důvodné jen po dobu okolnostem přiměřenou, nejdéle však po dobu tří let od rozvodu.

21. Výše uvedené skutková zjištění jsou základem pro následující právní závěr soudu: V průběhu sporu bylo mezi účastníky nespornou skutečností pouze to, že manželství účastníků bylo pravomocně rozvedeno ke dni [datum], že nezletilí synové [jméno] a [jméno] byli pro dobu po rozvodu manželství svěřeni do péče žalovaného, jako otce, a že výživné bylo původně žalobkyni vyměřeno v částce 2 500 Kč měsíčně pro nezletilého [jméno] a 2 000 Kč měsíčně pro nezletilého [jméno]. Stejně tak nesporným bylo, že aktuálně matka platí výživné v částce 2 500 Kč měsíčně na obě děti celkem. V řízení bylo prokázáno, a to v neposlední řadě výpovědí samotné žalobkyně, že je zaměstnána, u současného zaměstnavatele pracuje od října 2019 a ze zpráv o jejích výdělcích vyplývá, že dosahuje průměrného příjmu 20 610 Kč čistého. Žalobkyně je zdravá, bez jakýchkoli pracovních omezení, má výbornou znalost angličtiny, kterou v zaměstnání využívá. Za takové situace má soud za to, že není naplněn předpoklad ustanovení § 760 odst. 1 o. z. v tom smyslu, že by žalobkyně nebyla schopna sama se živit. Pokud svoji žalobu opírá o tvrzení, že kvůli situaci v rodině opustila výhodnější zaměstnání v roce 2017, pak se tak stalo před rozvodem manželství a významným důvodem dle její výpovědi bylo, že nechtěla pracovat v třísměnném provozu. Žalobkyně netvrdila, ani neprokazovala, že by ji žalovaný nutil ke změně zaměstnání, naopak soud má za věrohodné stanovisko žalovaného v tom smyslu, že s ohledem na tehdejší stav manželství do jejího výběru zaměstnání nijak nezasahoval. Soud dále postupoval dle citovaného ustanovení § 760 odst. 2 o. z. a dospěl k závěru, že žalobkyni nebrání žádná překážka, aby si opatřila přiměřené zaměstnání, neboť za trvání manželství, ani v důsledku jeho rozvodu, neztratila ani svou pracovní kvalifikaci, ani reálné možnosti uplatnit se na trhu práce, případně, aby zvážila svoji situaci a začala jiným způsobem hospodařit s vlastní majetkem, protože příjmy žalobkyně nepřiměřeně zatěžují náklady na byt o velikosti 3+1 s příslušenstvím, které dosahují včetně pojištění a služeb s užíváním bytu spojených více jak 13 000 Kč měsíčně, a to za situace, kdy žalobkyně užívá byt mimo období styku s dětmi sama. Významnou skutečností také je, že po rozchodu účastníků žalobkyně zůstala bydlet v domě, který je ve vlastnictví žalovaného, a tento výlučně užívala až do prosince 2020 a opustila jej až na základě podané žaloby a nařízeného předběžného opatření. V řízení bylo také prokázáno, že to byla žalobkyně, která byla trestně stíhána za přečin porušování domovní svobody, tedy kdo se dopustil vůči žalovanému činu trestní povahy, a není relevantní, že trestní stíhání žalobkyně bylo podmíněně zastaveno, neboť bylo prokázáno, že skutek se stal a spáchala jej žalobkyně. Dále má soud za to, že nejsou naplněny ani předpoklady ustanovení § 762 o. z., neboť žalobkyně sice v průběhu řízení o rozvod manželství s rozvodem manželství nesouhlasila, rozhodně však z odůvodnění citovaných rozsudků, zabývajících se rozvodem manželství a úpravou poměru dětí pro dobu po rozvodu, nevyplývá to, že by rozvrat manželství převážně nezapříčinila. Soudy v rozvodovém řízení její postup a stanovisko k rozvodu hodnotily jako formální a účelové. V řízení opatrovnickém shledaly, že je osobou, která konflikty v manželství vyvolává. Pokud se týče žalobkyní tvrzeného násilného chování, jehož se vůči ní měl dopouštět žalovaný, pak ze zpráv policie i státního zastupitelství shora označených nevyplývá, že by kdy takové jednání žalovanému bylo prokázáno, ačkoli bylo policií i státním zastupitelstvím opakovaně šetřeno. Fotografie, které žalobkyně předkládá, nejsou opatřeny datem pořízení a nikterak z nich nevyplývá, kdy poranění žalobkyně, která jsou na nich zachycena, vznikla, ani kdo je způsobil. Z provedeného dokazování také nevyplývá, že by rozvodem manželství byla žalobkyni způsobena závažná újma, neboť za tuto nelze považovat skutečnost, že děti byly svěřeny do výlučné péče otce – žalovaného, naopak žalobkyně po dobu delší jednoho roku, výlučně sama obývala dům ve vlastnictví žalovaného, aniž by za to poskytovala adekvátní plnění a žalovaný přinejmenším část této doby hradil náklady na služby s provozem domu spojené, i když sám pobýval s dětmi v nájmu. Konečně pak nebylo prokázáno, že by si žalovaný ponechal rodinné úspory účastníků v řádech statisíců, neboť k tomuto tvrzení žalobkyně nedoložila žádný důkaz, a i kdyby tomu tak bylo, jednalo by se o nárok, který lze řešit v řízení o vypořádání rozvodem zaniklého společného jmění účastníků jako manželů, tedy nemá zásadní vliv na řízení o výživném rozvedeného manžela. Ze všech těchto důvodů má soud za to, že nebyly splněny předpoklady pro uložení povinnosti žalovanému platit žalobkyni výživné jako rozvedené manželce v žádné výši, a proto žalobu v plném rozsahu zamítl.

22. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaný měl ve věci plný úspěch. Náklady byly představovány odměnou advokáta za 7 úkonů právní pomoci po 5 500 Kč (§ 7 a § 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb.) a to za převzetí a přípravu věcí, vyjádření ve věci samé a účast u třech jednání soudu ve dnech 12. 5. 2021, 23. 6. 2021 a 1. 9. 2021, když jednání ve dnech 23. 6. 2021 a 1. 9. 2021 přesáhla dvě hodiny, 7 x 300 Kč paušál (§ 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.) Celkem tak byly náklady žalovaného představovány částkou 40 600 Kč. Soud přitom neshledal takové skutečnosti zvláštního zřetele hodné, které by umožňovaly v řízení úspěšnému žalovanému právo na tyto náklady odepřít (§ 150 o.s.ř.).

23. Lhůta k plnění byla žalovanému stanovena postupem dle § 160 o. s. ř. jako obvyklá patnáctidenní s přihlédnutím k výši částky, jíž má plnit.