8 C 52/2023

Plný text

Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Novákovou ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení , anonymizováno . sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 67 701 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 016 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 10 016 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.</b> <b>II. Co do částky 42 276 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 11 088,65 Kč od [datum] do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 4 282,95 Kč, úroku 15 % ročně z částky 19 845,62 Kč od [datum] do zaplacení, co do částky 15 409 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení 628,29 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 098,60 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 663,51 Kč od [datum] do zaplacení a úroku 15 % ročně z částky 4 494,40 Kč od [datum] do zaplacení se žalobní návrh zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala žalobou doručenou soudu dne [datum] zaplacení celkem částky 67 701 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný uzavřel dne [datum] s právní předchůdkyní žalobkyně ([právnická osoba]) smlouvu o úvěru [číslo] (dále jen smlouva). Podle ní poskytl původní věřitel žalovanému peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit věřiteli poskytnuté finanční prostředky spolu s poplatkem ve výši 10 302 Kč, celkem tedy 22 302 Kč a to formou 14 měsíčních splátek po 1 513 Kč, přičemž dluh měl být splacen dne [datum]. Žalovaný však své závazky nehradil řádně a včas. Poslední splátka byla uhrazena dne [datum], proto věřiteli vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části dlužné částky. Žalovaný uhradil toliko částku 14 393 Kč. Žalobkyně, která nabyla pohledávku postoupením, se nyní domáhá zaplacení dlužné jistiny ve výši 4 494,40 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 169,11 Kč, úhrady za poskytnutí a uzavření smlouvy ve výši 2 084,45 Kč, úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 395,32 Kč, úhrady za umožnění splátky v hotovosti v místě bydliště ve výši 765,72 Kč, smluvní pokuty 7 500 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 098,60 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 628,29 Kč, úroků ve výši 15 % ročně z částky 4 494,40 Kč od [datum] do zaplacení a zákonných úroků z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 663,51 Kč od [datum] do zaplacení. Žalobkyně dále tvrdila, že žalovaný uzavřel dne [datum] se stejnou právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o úvěru [číslo] (dále jen smlouva). Podle ní poskytl původní věřitel žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit věřiteli poskytnuté finanční prostředky spolu s poplatkem ve výši 25 776 Kč, celkem tedy 55 776 Kč a to formou 14 měsíčních splátek po 3 984 Kč, přičemž dluh měl být splacen dne [datum]. Žalovaný však své závazky nehradil řádně a včas. Poslední splátka byla uhrazena dne [datum], proto věřiteli vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části dlužné částky. Žalovaný uhradil toliko částku 19 984 Kč. Žalobkyně, která nabyla pohledávku postoupením, se nyní domáhá zaplacení dlužné jistiny ve výši 19 845,62 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 1 259,03 Kč, úhrady za poskytnutí a uzavření smlouvy ve výši 9 433,12 Kč, úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 788,99 Kč, úhrady za umožnění splátky v hotovosti v místě bydliště ve výši 3 465,24 Kč, smluvní pokuty 16 500 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 4 282,95 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2 538,31 Kč, úroků ve výši 15 % ročně z částky 19 845,62 Kč od [datum] do zaplacení a zákonných úroků z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 21 104,65 Kč od [datum] do zaplacení. Přes upomínky žalovaný žalobkyni sporné částky doposud dluží.

2. K výzvě soudu žalobkyně doplnila žalobní tvrzení. Uvedla, že její právní předchůdkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do žádosti o úvěr a byly ověřeny výplatními páskami a pracovní smlouvou. Právní předchůdkyně žalobkyně tak dospěla k názoru, že schopnost žalovaného splácet úvěr je dostatečná.

2. Žalovaný, shodně se žalobkyní souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (žaloba spolu s výzvou k vyjádření se k rozhodnutí věci bez nařízení jednání byly žalovanému doručeny dne [datum]).

3. Aktivní legitimaci ve sporu žalobkyně prokázala Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] spolu se seznamem postupovaných pohledávek. Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena dopisy právního předchůdce žalobkyně ze dne [datum].

4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

5. Podle § 1879 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

6. Podle § 547 o.z. právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

7. Podle § 580 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

8. Podle § 87 odstavec 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Smlouvou o úvěru [číslo] ze dne [datum], transakční historií, oznámením o postoupení pohledávky, předžalobní výzvou bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 12 000 Kč, který žalovaný čerpal jednorázově v hotovosti téhož dne. Žalovaný se zavázal splatit dluh ve 14 pravidelných měsíčních splátkách po 1 593 Kč, první splátka byla splatná do měsíce od podpisu smlouvy a každá další splátka do měsíce po datu splatnosti bezprostředně předcházející splátky, tedy celkem částku 22 302 Kč, která je tvořena zápůjčkou v částce 12 000 Kč a souhrnným poplatkem ve výši 10 302 Kč, který sestává z kapitalizovaných úroků ve výši 1 155 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 5 880 Kč, nákladů na vyhodnocení úvěru ve výši 1 107 Kč a nákladů na inkaso plateb v hotovosti v bydlišti ve výši 2 160 Kč. Dle smlouvy činila u smlouvy na dobu 14 měsíců zápůjční úroková sazba 15 % ročně. Žalovaný v rozporu se smlouvou úvěr řádně nesplácel, proto byl vyzván ke splacení celé pohledávky. Žalovaný uhradil celkem částku 14 393 Kč.

10. Ze žádosti o úvěr ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaný byl zaměstnán u společnosti [právnická osoba] od [datum], přičemž zaměstnání bylo ověřeno předložením pracovní smlouvy a výplatními páskami; čistý příjem domácnosti žalovaného činil celkem 19 958 Kč. Výdaje žalovaného byly uvedeny v částce 3 000 Kč na bydlení a energie, v částce 3 410 Kč na dopravu, jídlo a osobní náklady a v částce 1 992 Kč na splátky stávajících půjček. Dále bylo uvedeno, že žalovaný bydlí v nájmu, je svobodný a nemá žádnou vyživovací povinnost.

11. Smlouvou o úvěru [číslo] ze dne [datum], transakční historií, oznámením o postoupení pohledávky, předžalobní výzvou bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč, který žalovaný čerpal jednorázově v hotovosti téhož dne. Žalovaný se zavázal splatit dluh ve 14 pravidelných měsíčních splátkách po 3 984 Kč, první splátka byla splatná do měsíce od podpisu smlouvy a každá další splátka do měsíce po datu splatnosti bezprostředně předcházející splátky, tedy celkem částku 55 776 Kč, která je tvořena zápůjčkou v částce 30 000 Kč a souhrnným poplatkem ve výši 25 776 Kč, který sestává z kapitalizovaných úroků ve výši 2 888 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 14 700 Kč, nákladů na vyhodnocení úvěru ve výši 2 788 Kč a nákladů na inkaso plateb v hotovosti v bydlišti ve výši 5 400 Kč. Dle smlouvy činila u smlouvy na dobu 14 měsíců zápůjční úroková sazba 15 % ročně. Žalovaný v rozporu se smlouvou úvěr řádně nesplácel, proto byl vyzván ke splacení celé pohledávky. Žalovaný uhradil celkem částku 19 984 Kč.

12. Ze žádosti o úvěr ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaný byl stále zaměstnán u společnosti [právnická osoba], přičemž zaměstnání bylo ověřeno předložením pracovní smlouvy a výplatními páskami; čistý příjem domácnosti žalovaného činil celkem 24 400 Kč. Výdaje žalovaného byly uvedeny v částce 3 000 Kč na bydlení a energie, v částce 3 860 Kč na dopravu, jídlo a osobní náklady a nebyly uvedeny žádné částky na splátky stávajících půjček. Dále bylo uvedeno, že žalovaný bydlí v nájmu, je svobodný a nemá žádnou vyživovací povinnost.

13. Tato skutková zjištění jsou základem pro následující právní závěr soudu: Žalobkyně se domáhala zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o úvěru. Uzavřená smlouva byla posouzena jako spotřebitelská (§ 1810 a násl. o.z.), kde právní předchůdkyně žalobkyně vystupuje v postavení podnikatele (§ 420 o.z.) a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 o.z.). Soud se tedy nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky smlouvy došlo k jejímu platnému uzavření. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1As 30/2015-39). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.

14. Pouze jazykový výklad právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. by (zejména vzhledem k druhé větě § 87 odst. 1) mohl nasvědčovat, že touto změnou došlo ke změně zákonného důsledku porušení kontinuálně stanovené povinnosti poskytovatele úvěru v tom směru, že nově jím bude nikoli absolutní, ale pouhá relativní neplatnost dotčené smlouvy, kterou, jako takovou, by měl soud zkoumat pouze k námitce spotřebitele. Tento závěr je však vyvrácen rozsudkem Evropského soudního dvora z [datum] ve věci vedené pod sp. zn. C [číslo], jejímž předmětem byla žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím Okresního soudu v Ostravě (Česká republika) ze dne [datum], došlým Soudnímu dvoru dne [datum], který jednoznačně uzavřel, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

15. S ohledem na citované rozhodnutí má soud za to, že v § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.

16. Žalobkyně nepředložila žádné důkazy, tj. žádné listiny prokazující, že by její právní předchůdkyně provedla ověření zejména výdajů žalovaného, které byly zjevně pouze odhadovány, a omezila se na tvrzení, že právní předchůdkyně žalobkyně vyhodnotila aktuální finanční situaci dle vyplněných podkladů klienta na základě žádosti o úvěr. Podepsaný soud má s ohledem na popsaný zjištěný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, uloženou jí zákonem, jakožto poskytovateli spotřebitelského úvěru, řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Důsledkem je absolutní neplatnost úvěrové smlouvy v souladu s ustanovením § 87 odstavec 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. K otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Ústavní soud v nálezu ze dne [datum] sp. zn. III. ÚS 4129/2018. Výdaje žalovaného nebyly nikterak blíže zjišťovány a ověřovány a to ani za situace, kdy náklady na bydlení uváděné v žádosti o úvěr představují zjevně zlomek nákladů, které je ve městě [obec] obvykle na nájemné nutno vynaložit, stejně tak odhadované měsíční výdaje na dopravu, jídlo a osobní náklady ve výši životního minima 3 410 Kč v prvém případě a v částce 3 860 Kč v případě druhém znamenají, že by žalovaný na zajištění stravy, ošacení, hygieny, cesty do zaměstnání a nákladů na osobní telefon, který je v žádosti uváděn, apod. vynakládal denně 113,70 Kč, resp. 128,70 Kč, což vyvolává důvodnou pochybnost, neboť tato částka stěží může pokrýt veškeré životní náklady žalovaného. Navíc ve druhé žádosti nejsou zohledněny ani splátky úvěru [číslo] ani půjček předchozích uváděných v prvé žádosti. Soud tedy uzavřel, že žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla a toto proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů. Důsledkem tohoto postupu je absolutní neplatnost obou smluv a nárok žalobkyně vůči žalovanému se tak omezí na vrácení pouhého zůstatku jistiny toho kterého poskytnutého úvěru. Žalobkyně, resp. právní předchůdce žalobkyně, poskytla žalovanému podle smlouvy ze dne [datum] částku 12 000 Kč, žalovaný do současné doby uhradil 14 393 Kč, a proto soudu nezbylo, než žalobu ohledně nároků žalobkyně uplatněných z této úvěrové smlouvy v plném rozsahu zamítnout. Podle smlouvy ze dne [datum] byla žalovanému poskytnuta částka 30 000 Kč, žalovaný do současné doby uhradil 19 984 Kč, proto mu soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni rozdíl ve výši 10 016 Kč s úrokem z prodlení ve výši, která vyplývá z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ode dne následujícího po dni, kdy uplynula lhůta splatnosti úvěru (§ 1970 o.z.), a ve zbývajícím rozsahu nárok zamítl.

17. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odstavec 2 o.s.ř., neboť v řízení převážně úspěšnému žalovanému (do procesního úspěchu a neúspěchu je třeba zahrnout též příslušenství pohledávky a smluvní pokutu) žádné náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly.