8 C 60/2021

Plný text

Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Novákovou ve věci žalobce: ; celé jméno žalobce, datum narození bytem adresa žalobce zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: ; celé jméno žalované, narozená dne datum bytem adresa žalované o zaplacení částky 10 621 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 6 549 Kč ve splátkách po 1 200 Kč měsíčně, splatných vždy do každého 20. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento výrok rozsudku nabude právní moci pod ztrátou výhody splátek při nedodržení jedné z nich.

II. Co do částky 4 072 Kč s úrokem 40 % ročně z částky 10 621 Kč od 18. 3. 2021 do zaplacení a smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 10 621 Kč od 18. 3. 2021 do zaplacení, se žalobní návrh zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se proti žalované domáhal žalobou doručenou soudu dne 23. 8. 2021 zaplacení celkem částky 10 621 Kč s příslušenstvím. Tvrdil, že žalovaná uzavřela s účinností ke dni 15. 10. 2020 s žalobcem písemnou smlouvu o zápůjčce. Uzavření smlouvy proběhlo zadáním unikátního kódu v systému poskytovatele platebních služeb malého rozsahu na webu webová adresa. Žalované se pro podpis smlouvy o zápůjčce vygeneroval unikátní kód, který jí byl zaslán pomocí software anonymizováno na elektronickou adresu žalované email, uvedenou při registraci na webu webová adresa. Pro samotné uzavření smlouvy o zápůjčce je nutné tento kód ze strany žalované elektronicky vepsat do klientské karty a tímto úkonem žalovaná dostatečně projevila vůli uzavřít se žalobcem smlouvu o zápůjčce za podmínek v ní uvedených. Tento kód se skládá z prefixu 1, následuje rok, kdy byla žádost o zápůjčku žalovanou vytvořena, tedy 2021, poté následuje měsíc, kdy byla žádost vytvořena, tedy 10 a poslední trojčíslí označuje pořadí konkrétní žádosti o zápůjčku v tom konkrétním měsíci, tedy 030. Celý unikátní kód, v daném případě číslo, slouží jako podpisový kód pro žalovanou, který nelze pozměnit nebo zaměnit, jelikož v sobě obsahuje několik proměnných a interních čísel. Dále proběhlo ověření totožnosti žalované telefonicky, kdy ji pracovník provozovatele webu webová adresa kontaktoval a ověřoval její vůli a záměr uzavřít smlouvu o zápůjčce na dálku výše popsaným způsobem. Pro žalobce byl systémem vygenerován kód ve tvaru číslo. Na základě smlouvy o zápůjčce se žalobce zavázal poskytnout žalované zápůjčku v celkové výši 10 000 Kč. V souladu s ustanovením čl. 2 odst. 2.1. smlouvy o zápůjčce poskytl žalobce ke dni 16. 10. 2020 žalované částku ve výši 9 000 Kč. Rozdíl mezi částkou 10 000 Kč a částkou 9 000 Kč tvoří provize pro zprostředkovatele. Žalovaná se na základě ustanovení čl. 3 odst. 3.1. smlouvy o zápůjčce zavázala vrátit žalobci poskytnuté peněžní prostředky včetně příslušenství zpět, tedy celkovou dlužnou částku, jak je uvedena v čl. 2 smlouvy o zápůjčce. Vzhledem k tomu, že žalovaná uhradila řádně a včas pouze první tři splátky v celkové výši 2 451 Kč a dále již neuhradila ničeho, porušila své povinnosti vyplývající ze smlouvy o zápůjčce. S ohledem na tuto skutečnost se celková dlužná částka zápůjčky včetně příslušenství stala dle článku 3., odst. 3.2. smlouvy o zápůjčce ke dni 17. 3. 2021 okamžitě splatnou. Žalovaná nereagovala na předžalobní upomínku a zesplatněnou částku zápůjčky 10 612 Kč neuhradila. Protože je žalovaná v prodlení s úhradou již zesplatněné zápůjčky, požaduje žalobce také úrok z prodlení z částky 10 612 Kč od 18. 3. 2021 do zaplacení, sjednaný v čl. 3, odst. 3.3. smlouvy o zápůjčce ve výši 0,1 % z dlužné částky denně (i přesto, že ve smlouvě o zápůjčce byl sjednán úrok z prodlení ve výši 0,15 % denně) a úrok smluvní z částky 10 612 Kč od 18. 3. 2021 do zaplacení, sjednaný v čl. 2 smlouvy o zápůjčce ve výši 40 % z dlužné částky ročně.

2. Žalovaná potvrdila, že jí žalobce poskytl částku 9 000 Kč a ona na tento dluh uhradila celkem 2 451 Kč ve třech splátkách. Nabízela úhradu této jistiny znovu ve splátkách s ohledem na svou aktuální sociální situaci.

3. Žalobce na výzvu soudu k doplnění tvrzení o uvedení, zda a jakým způsobem zkoumal schopnost žalované jako spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a doložení těchto tvrzení označenými důkazy, nikterak nereagoval ani ve stanovené lhůtě 20 dnů ani v době pozdější. K jednání soudu se žalobce a jeho zástupce bez omluvy nedostavili, ačkoli předvolání k jednání, které se konalo dne 17. 1. 2022, platné i pro žalobce, bylo jeho zástupci doručeno dne 25. 11. 2021. Na základě uvedených skutečností soud věc projednal a rozhodl bez jejich přítomnosti postupem dle § 101 odstavec 3 o.s.ř.

4. Podle § 2390 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

5. Dle § 2392 odst. 1 o.z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. Podle § 1879 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

6. Dle § 2 odstavec 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

7. Dle § 3 odstavec 1 písmeno b) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru pro účely tohoto zákona se rozumí zprostředkováním spotřebitelského úvěru 1. nabízení možnosti sjednat spotřebitelský úvěr jménem a na účet poskytovatele, nebo jménem a na účet spotřebitele, 2. předkládání návrhů na sjednání spotřebitelského úvěru jménem a na účet poskytovatele, nebo jménem a na účet spotřebitele, 3. provádění přípravných prací směřujících ke sjednání spotřebitelského úvěru jménem a na účet poskytovatele nebo jménem a na účet spotřebitele, včetně poskytování doporučení vedoucího ke sjednání spotřebitelského úvěru, 4. sjednávání spotřebitelského úvěru jménem a na účet poskytovatele, nebo jménem a na účet spotřebitele, nebo 5. výkon práv a plnění povinností ze smlouvy o zprostředkování spotřebitelského úvěru osobou, která smlouvu o zprostředkování spotřebitelského úvěru se spotřebitelem uzavřela, dle písmene c) posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr a dle písmene e) zprostředkovatelem ten, kdo jako podnikatel zprostředkovává spotřebitelský úvěr, 8. Podle § 547 o.z. právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

9. Podle § 580 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

10. Podle § 87 odstavec 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Detaily pohybů na účtu, výpisy z účtu žalobce i žalované, výpisem z karty žalované, e-mailem s unikátním kódem a smlouvou o zápůjčce číslo ze dne 15. 10. 2020 bylo prokázáno a na základě shodných tvrzení se stalo mezi účastníky nesporným, že žalobce a žalovaná uzavřeli dne 15. 10. 2020 smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě žalobce poskytl žalované zápůjčku ve výši 10 000 Kč, kterou žalovaná čerpala ve výši 9 000 Kč, neboť částka 1 000 Kč byla použita na provizi zprostředkovatele anonymizováno. Žalovaná se zavázala splatit dluh v 16 pravidelných měsíčních splátkách po 817 Kč, první splátka byla splatná 14. 11. 2020 a každá další splátka do 14. dne každého následujícího měsíce, tedy celkem částku 13 072 Kč. Dle smlouvy činila u této zápůjčky na dobu 16 měsíců úroková sazba 40 % ročně. Smluvní úrok z prodlení byl sjednán dle odstavce 3.3. smlouvy ve výši 0,15 % za každý den prodlení z celkové dlužné částky. Podle předžalobní výzvy ze dne 17. 3. 2021 i shodných tvrzení stran žalovaná v rozporu se smlouvou úvěr řádně nesplácela, uhradila toliko tři splátky v celkové výši 2 451 Kč a byla vyzvána ke splacení celé pohledávky 10 621 Kč.

12. Z výpovědi žalované soud zjistil, že se přihlásila jako zájemce na portál banky, kde po ní chtěli vědět počet členů domácnosti, druh bydlení, náklady na energie a domácnost a výši jejího příjmu. Ona oznámila, že žije s dcerou, kterou má ve své péči, bydlí ve vlastním a doložila příjem mzdovými lístky. Celková částka, se kterou pracovali na straně jejích výdajů, byla 3 600 Kč. Žalovaná v době žádosti o půjčku byla zaměstnaná jako vychovatelka Základní školy ulice obec, později ale práci ztratila a v létě byla hlášena na úřadu práce, proto přestala splácet. Nyní je schopna jistinu doplatit ve splátkách, které však mohou být nejvýše 1 200 Kč. Žije s nezletilou dcerou ve společné domácnosti, její příjem je nyní 16 000 Kč čistého, na dceru pobírá výživné 9 000 Kč, bydlí stále ve vlastním, náklady na bydlení jsou náklady na energie, v současné době měsíčně cca 3 000 Kč, náklady na vodné a stočné jsou cca 1 000 Kč měsíčně, zvýšené výdaje se zdravotním stavem nemá ani ona ani dcera.

13. Tato skutková zjištění jsou základem pro následující právní závěr soudu: Žalobce se domáhal zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o zápůjčce. Uzavřená smlouva byla posouzena jako spotřebitelská (§ 1810 a násl. o.z.), neboť se uskutečnila prostřednictvím zprostředkovatele ve smyslu ustanovení § 2 a § 3 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který vystupuje v postavení podnikatele (§ 420 o.z.) a žalovaná v postavení spotřebitele (§ 419 o.z.). Soud se tedy nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky smlouvy došlo k jejímu platnému uzavření. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. číslo jednací). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.

14. Pouze jazykový výklad nové právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. by (zejména vzhledem k druhé větě § 87 odst. 1) mohl nasvědčovat, že touto změnou došlo ke změně zákonného důsledku porušení kontinuálně stanovené povinnosti poskytovatele úvěru v tom směru, že nově jím bude nikoli absolutní, ale pouhá relativní neplatnost dotčené smlouvy, kterou, jako takovou, by měl soud zkoumat pouze k námitce spotřebitele. Tento závěr je však vyvrácen rozsudkem Evropského soudního dvora z 5. 3. 2020 ve věci vedené pod sp. zn. C číslo, jejímž předmětem byla žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím Okresního soudu v Ostravě (Česká republika) ze dne 25. října 2018, došlým Soudnímu dvoru dne 5. listopadu 2018, který jednoznačně uzavřel, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

15. S ohledem na citované rozhodnutí má soud za to, že v § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.

16. Žalobce přes výzvu soudu netvrdil, že by v součinnosti se zprostředkovatelem úvěruschopnost žalované prověřoval, a nepředložil žádné důkazy, tj. žádné listiny prokazující, že by provedl ověření příjmů a zejména výdajů žalované, které byly, jak vyplývá z výpovědi žalované, zjevně odhadovány bez jakéhokoli členění a podkladů. Podepsaný soud má s ohledem na popsaný zjištěný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobce, jakožto poskytovatele spotřebitelského úvěru, řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Důsledkem je absolutní neplatnost úvěrové smlouvy v souladu s ustanovením § 87 odstavec 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. K otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/2018. V daném případě zejména výdaje žalované nebyly nikterak blíže zjišťovány a ověřovány. Soud tedy uzavřel, že žalobce nesplnil svou povinnost stanovenou mu zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedl a toto proběhlo zcela formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, přičemž výdaje žalované byly odhadovány v naprosto nereálných částkách (3 600 Kč měsíčně bez zohlednění nákladů na stravu, cesty do zaměstnání, když žalovaná zjevně bydlí mimo sídlo zaměstnavatele, internet a mobilní telefon, kterými dle karty žalované sestavené zprostředkovatelem tato zjevně disponuje). Důsledkem tohoto postupu je absolutní neplatnost úvěrové smlouvy a nárok žalobce vůči žalované se tak omezí na vrácení pouhého zůstatku jistiny poskytnutého úvěru. Žalobce poskytl žalované podle smlouvy ze dne 15. 10. 2020 částku 9 000 Kč, žalovaná do současné doby uhradila 2 451 Kč, a proto jí soud uložil povinnost zaplatit žalobci rozdíl ve výši 6 549 Kč a to ve splátkách po 1 200 Kč měsíčně stanovených postupem dle § 160 o.s.ř., které na straně jedné zajistí žalobci vrácení dluhu v rozumné lhůtě, na straně druhé zohlední stávající sociální situaci žalované jako matky samoživitelky, s tím, že nesplacením jedné splátky se stává splatným celý dluh. Ve zbývajícím rozsahu pak nezbylo než žalobu zamítnout včetně úroků z prodlení, neboť ujednání o nich má soud, tak jako celou smlouvu za neplatné a zákonné úroky z prodlení žalobce, který svojí neomluvenou absencí u soudního jednání zmařil možnost být poučen ve smyslu ustanovení § 118a o.s.ř., nežádal.

17. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odstavec 2 o.s.ř., neboť v řízení převážně úspěšné žalované (do procesního úspěchu a neúspěchu je třeba zahrnout též příslušenství pohledávek) žádné náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly. Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání, písemně, ve trojím vyhotovení, ve lhůtě 15 dní ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, ke Krajskému soudu v Hradci Králové - pobočce v Pardubicích, prostřednictvím Okresního soudu v Pardubicích. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí.