8 C 60/2021

Plný text

Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Novákovou ve věci žalobce: ; celé jméno žalobce , datum narození bytem adresa žalobce zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: ; celé jméno žalované , narozená dne datum bytem adresa žalované o zaplacení částky 10 621 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 6 549 Kč ve splátkách po 1 200 Kč měsíčně, splatných vždy do každého 20. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento výrok rozsudku nabude právní moci pod ztrátou výhody splátek při nedodržení jedné z nich.</b> <b>II. Co do částky 4 072 Kč s úrokem 40 % ročně z částky 10 621 Kč od 18. 3. 2021 do zaplacení a smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 10 621 Kč od 18. 3. 2021 do zaplacení, se žalobní návrh zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobce se proti žalované domáhal žalobou doručenou soudu dne 23. 8. 2021 zaplacení celkem částky 10 621 Kč s příslušenstvím. Tvrdil, že žalovaná uzavřela s účinností ke dni 15. 10. 2020 s žalobcem písemnou smlouvu o zápůjčce. Uzavření smlouvy proběhlo zadáním unikátního kódu v systému poskytovatele platebních služeb malého rozsahu na webu [webová adresa]. Žalované se pro podpis smlouvy o zápůjčce vygeneroval unikátní kód, který jí byl zaslán pomocí software [anonymizováno] na elektronickou adresu žalované [email], uvedenou při registraci na webu [webová adresa]. Pro samotné uzavření smlouvy o zápůjčce je nutné tento kód ze strany žalované elektronicky vepsat do klientské karty a tímto úkonem žalovaná dostatečně projevila vůli uzavřít se žalobcem smlouvu o zápůjčce za podmínek v ní uvedených. Tento kód se skládá z prefixu 1, následuje rok, kdy byla žádost o zápůjčku žalovanou vytvořena, tedy 2021, poté následuje měsíc, kdy byla žádost vytvořena, tedy 10 a poslední trojčíslí označuje pořadí konkrétní žádosti o zápůjčku v tom konkrétním měsíci, tedy 030. Celý unikátní kód, v daném případě [číslo], slouží jako podpisový kód pro žalovanou, který nelze pozměnit nebo zaměnit, jelikož v sobě obsahuje několik proměnných a interních čísel. Dále proběhlo ověření totožnosti žalované telefonicky, kdy ji pracovník provozovatele webu [webová adresa] kontaktoval a ověřoval její vůli a záměr uzavřít smlouvu o zápůjčce na dálku výše popsaným způsobem. Pro žalobce byl systémem vygenerován kód ve tvaru [číslo]. Na základě smlouvy o zápůjčce se žalobce zavázal poskytnout žalované zápůjčku v celkové výši 10 000 Kč. V souladu s ustanovením čl. 2 odst. 2.1. smlouvy o zápůjčce poskytl žalobce ke dni 16. 10. 2020 žalované částku ve výši 9 000 Kč. Rozdíl mezi částkou 10 000 Kč a částkou 9 000 Kč tvoří provize pro zprostředkovatele. Žalovaná se na základě ustanovení čl. 3 odst. 3.1. smlouvy o zápůjčce zavázala vrátit žalobci poskytnuté peněžní prostředky včetně příslušenství zpět, tedy celkovou dlužnou částku, jak je uvedena v čl. 2 smlouvy o zápůjčce. Vzhledem k tomu, že žalovaná uhradila řádně a včas pouze první tři splátky v celkové výši 2 451 Kč a dále již neuhradila ničeho, porušila své povinnosti vyplývající ze smlouvy o zápůjčce. S ohledem na tuto skutečnost se celková dlužná částka zápůjčky včetně příslušenství stala dle článku 3., odst. 3.2. smlouvy o zápůjčce ke dni 17. 3. 2021 okamžitě splatnou. Žalovaná nereagovala na předžalobní upomínku a zesplatněnou částku zápůjčky 10 612 Kč neuhradila. Protože je žalovaná v prodlení s úhradou již zesplatněné zápůjčky, požaduje žalobce také úrok z prodlení z částky 10 612 Kč od 18. 3. 2021 do zaplacení, sjednaný v čl. 3, odst. 3.3. smlouvy o zápůjčce ve výši 0,1 % z dlužné částky denně (i přesto, že ve smlouvě o zápůjčce byl sjednán úrok z prodlení ve výši 0,15 % denně) a úrok smluvní z částky 10 612 Kč od 18. 3. 2021 do zaplacení, sjednaný v čl. 2 smlouvy o zápůjčce ve výši 40 % z dlužné částky ročně.

2. Žalovaná potvrdila, že jí žalobce poskytl částku 9 000 Kč a ona na tento dluh uhradila celkem 2 451 Kč ve třech splátkách. Nabízela úhradu této jistiny znovu ve splátkách s ohledem na svou aktuální sociální situaci.

3. Žalobce na výzvu soudu k doplnění tvrzení o uvedení, zda a jakým způsobem zkoumal schopnost žalované jako spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a doložení těchto tvrzení označenými důkazy, nikterak nereagoval ani ve stanovené lhůtě 20 dnů ani v době pozdější. K jednání soudu se žalobce a jeho zástupce bez omluvy nedostavili, ačkoli předvolání k jednání, které se konalo dne 17. 1. 2022, platné i pro žalobce, bylo jeho zástupci doručeno dne 25. 11. 2021. Na základě uvedených skutečností soud věc projednal a rozhodl bez jejich přítomnosti postupem dle § 101 odstavec 3 o.s.ř.

4. Podle § 2390 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

5. Dle § 2392 odst. 1 o.z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. Podle § 1879 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

6. Dle § 2 odstavec 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

7. Dle § 3 odstavec 1 písmeno b) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru pro účely tohoto zákona se rozumí zprostředkováním spotřebitelského úvěru 1. nabízení možnosti sjednat spotřebitelský úvěr jménem a na účet poskytovatele, nebo jménem a na účet spotřebitele, 2. předkládání návrhů na sjednání spotřebitelského úvěru jménem a na účet poskytovatele, nebo jménem a na účet spotřebitele, 3. provádění přípravných prací směřujících ke sjednání spotřebitelského úvěru jménem a na účet poskytovatele nebo jménem a na účet spotřebitele, včetně poskytování doporučení vedoucího ke sjednání spotřebitelského úvěru, 4. sjednávání spotřebitelského úvěru jménem a na účet poskytovatele, nebo jménem a na účet spotřebitele, nebo 5. výkon práv a plnění povinností ze smlouvy o zprostředkování spotřebitelského úvěru osobou, která smlouvu o zprostředkování spotřebitelského úvěru se spotřebitelem uzavřela, dle písmene c) posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr a dle písmene e) zprostředkovatelem ten, kdo jako podnikatel zprostředkovává spotřebitelský úvěr, 8. Podle § 547 o.z. právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

9. Podle § 580 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

10. Podle § 87 odstavec 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Detaily pohybů na účtu, výpisy z účtu žalobce i žalované, výpisem z karty žalované, e-mailem s unikátním kódem a smlouvou o zápůjčce [číslo] ze dne 15. 10. 2020 bylo prokázáno a na základě shodných tvrzení se stalo mezi účastníky nesporným, že žalobce a žalovaná uzavřeli dne 15. 10. 2020 smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě žalobce poskytl žalované zápůjčku ve výši 10 000 Kč, kterou žalovaná čerpala ve výši 9 000 Kč, neboť částka 1 000 Kč byla použita na provizi zprostředkovatele [anonymizováno]. Žalovaná se zavázala splatit dluh v 16 pravidelných měsíčních splátkách po 817 Kč, první splátka byla splatná 14. 11. 2020 a každá další splátka do 14. dne každého následujícího měsíce, tedy celkem částku 13 072 Kč. Dle smlouvy činila u této zápůjčky na dobu 16 měsíců úroková sazba 40 % ročně. Smluvní úrok z prodlení byl sjednán dle odstavce 3.3. smlouvy ve výši 0,15 % za každý den prodlení z celkové dlužné částky. Podle předžalobní výzvy ze dne 17. 3. 2021 i shodných tvrzení stran žalovaná v rozporu se smlouvou úvěr řádně nesplácela, uhradila toliko tři splátky v celkové výši 2 451 Kč a byla vyzvána ke splacení celé pohledávky 10 621 Kč.

12. Z výpovědi žalované soud zjistil, že se přihlásila jako zájemce na portál banky, kde po ní chtěli vědět počet členů domácnosti, druh bydlení, náklady na energie a domácnost a výši jejího příjmu. Ona oznámila, že žije s dcerou, kterou má ve své péči, bydlí ve vlastním a doložila příjem mzdovými lístky. Celková částka, se kterou pracovali na straně jejích výdajů, byla 3 600 Kč. Žalovaná v době žádosti o půjčku byla zaměstnaná jako vychovatelka Základní školy [ulice] [obec], později ale práci ztratila a v létě byla hlášena na úřadu práce, proto přestala splácet. Nyní je schopna jistinu doplatit ve splátkách, které však mohou být nejvýše 1 200 Kč. Žije s nezletilou dcerou ve společné domácnosti, její příjem je nyní 16 000 Kč čistého, na dceru pobírá výživné 9 000 Kč, bydlí stále ve vlastním, náklady na bydlení jsou náklady na energie, v současné době měsíčně cca 3 000 Kč, náklady na vodné a stočné jsou cca 1 000 Kč měsíčně, zvýšené výdaje se zdravotním stavem nemá ani ona ani dcera.

13. Tato skutková zjištění jsou základem pro následující právní závěr soudu: Žalobce se domáhal zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o zápůjčce. Uzavřená smlouva byla posouzena jako spotřebitelská (§ 1810 a násl. o.z.), neboť se uskutečnila prostřednictvím zprostředkovatele ve smyslu ustanovení § 2 a § 3 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který vystupuje v postavení podnikatele (§ 420 o.z.) a žalovaná v postavení spotřebitele (§ 419 o.z.). Soud se tedy nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky smlouvy došlo k jejímu platnému uzavření. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. [číslo jednací]). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.

14. Pouze jazykový výklad nové právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. by (zejména vzhledem k druhé větě § 87 odst. 1) mohl nasvědčovat, že touto změnou došlo ke změně zákonného důsledku porušení kontinuálně stanovené povinnosti poskytovatele úvěru v tom směru, že nově jím bude nikoli absolutní, ale pouhá relativní neplatnost dotčené smlouvy, kterou, jako takovou, by měl soud zkoumat pouze k námitce spotřebitele. Tento závěr je však vyvrácen rozsudkem Evropského soudního dvora z 5. 3. 2020 ve věci vedené pod sp. zn. C [číslo], jejímž předmětem byla žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím Okresního soudu v Ostravě (Česká republika) ze dne 25. října 2018, došlým Soudnímu dvoru dne 5. listopadu 2018, který jednoznačně uzavřel, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

15. S ohledem na citované rozhodnutí má soud za to, že v § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.

16. Žalobce přes výzvu soudu netvrdil, že by v součinnosti se zprostředkovatelem úvěruschopnost žalované prověřoval, a nepředložil žádné důkazy, tj. žádné listiny prokazující, že by provedl ověření příjmů a zejména výdajů žalované, které byly, jak vyplývá z výpovědi žalované, zjevně odhadovány bez jakéhokoli členění a podkladů. Podepsaný soud má s ohledem na popsaný zjištěný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobce, jakožto poskytovatele spotřebitelského úvěru, řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Důsledkem je absolutní neplatnost úvěrové smlouvy v souladu s ustanovením § 87 odstavec 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. K otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/2018. V daném případě zejména výdaje žalované nebyly nikterak blíže zjišťovány a ověřovány. Soud tedy uzavřel, že žalobce nesplnil svou povinnost stanovenou mu zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedl a toto proběhlo zcela formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, přičemž výdaje žalované byly odhadovány v naprosto nereálných částkách (3 600 Kč měsíčně bez zohlednění nákladů na stravu, cesty do zaměstnání, když žalovaná zjevně bydlí mimo sídlo zaměstnavatele, internet a mobilní telefon, kterými dle karty žalované sestavené zprostředkovatelem tato zjevně disponuje). Důsledkem tohoto postupu je absolutní neplatnost úvěrové smlouvy a nárok žalobce vůči žalované se tak omezí na vrácení pouhého zůstatku jistiny poskytnutého úvěru. Žalobce poskytl žalované podle smlouvy ze dne 15. 10. 2020 částku 9 000 Kč, žalovaná do současné doby uhradila 2 451 Kč, a proto jí soud uložil povinnost zaplatit žalobci rozdíl ve výši 6 549 Kč a to ve splátkách po 1 200 Kč měsíčně stanovených postupem dle § 160 o.s.ř., které na straně jedné zajistí žalobci vrácení dluhu v rozumné lhůtě, na straně druhé zohlední stávající sociální situaci žalované jako matky samoživitelky, s tím, že nesplacením jedné splátky se stává splatným celý dluh. Ve zbývajícím rozsahu pak nezbylo než žalobu zamítnout včetně úroků z prodlení, neboť ujednání o nich má soud, tak jako celou smlouvu za neplatné a zákonné úroky z prodlení žalobce, který svojí neomluvenou absencí u soudního jednání zmařil možnost být poučen ve smyslu ustanovení § 118a o.s.ř., nežádal.

17. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odstavec 2 o.s.ř., neboť v řízení převážně úspěšné žalované (do procesního úspěchu a neúspěchu je třeba zahrnout též příslušenství pohledávek) žádné náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly.