8 C 67/2024

Plný text

Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Novákovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČ IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 119 951,82 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 119 951,82 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 749,73 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 119 951,82 Kč od 2. 3. 2024 do zaplacení, s úrokem ve výši 14,99 % ročně z částky 116 907,31 Kč od 2. 3. 2024 do zaplacení a s úrokem ve výši 14,99 % ročně z částky 2 792,70 Kč od 2. 3. 2024 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 27 305 Kč k rukám advokáta , tituly před jménem, , Anonymizováno, , , tituly za jménem, do 15 dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala žalobou doručenou soudu dne 25. 6. 2024 zaplacení částky 119 951,82 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že její právní předchůdkyně, , právnická osoba, ., uzavřela se žalovaným dne 15. 4. 2021 smlouvu o úvěru (dále jen smlouva) jejíž nedílnou součástí byly Všeobecné obchodní podmínky , právnická osoba, . Podle této smlouvy poskytla banka žalovanému úvěr ve výši 132 300 Kč, který byl veden na úvěrovém účtu č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal úvěr splácet ve sjednaných splátkách spolu s úroky z úvěru ve výši 14,99 % ročně a poplatky za úkony související s poskytnutím a správou úvěru. Pro případ prodlení s úhradou splátky úvěru úroků z úvěrů či poplatku byl žalovaný také povinen splácet úrok z prodlení a náklady spojené se správou úvěru. Dále se strany sjednaly právo banky prohlásit úvěr za okamžitě splatný, pokud se žalovaný dostane do prodlení s placením splátky úvěru či jakéhokoliv peněžitého závazku, vyplývajícího ze smlouvy. Žalovaný porušil povinnosti ze smlouvy vyplývající, neboť sjednané splátky nehradil řádně a včas. Banka pak využila svého oprávnění a úvěr s účinností k 3. 1. 2024 zesplatnila. O této skutečnosti byl žalovaný vyrozuměn dopisem ze dne 3. 1. 2024, dlužná částka však nebyla žalovaným uhrazena. Pohledávka ze smlouvy vyplývající byla bankou postoupena žalobkyni smlouvou ze dne 27. 2. 2024 s účinností k 1. 3. 2024. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 13. 3. 2024. Od postoupení pohledávky přes předžalobní výzvu žalovaný na vzniklý dluh nic neuhradil. Na základě uvedených skutečností žalobkyně žádala zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši 119 700,01 Kč, tvořené neuhrazeným zůstatkem úvěru ve výši 116 907,31 Kč a připsanými neuhrazenými úroky s úvěru ve výši 2 792,70 Kč, dále též úroků z prodlení kapitalizovaných ke dni postoupení pohledávky ve výši 2 749,73 Kč a poplatků ve výši 251,81 Kč. Dále se domáhala úroků z úvěru ve výši 14,99 % ročně z částky 116 907,31 Kč a z částky 2 792,70 Kč vždy od 2. 3. 2024 do zaplacení a zákonných úroků z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky ve výši 119 951,82 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 119 700,01 Kč a poplatků ve výši 251,81 Kč od 2. 3. 2024 do zaplacení.K výzvě soudu žalobkyně doplnila žalobní tvrzení, uvedla, že při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházela její právní předchůdkyně z jeho tvrzení, že je zaměstnán, přičemž z výpisu z účtu zjistila jeho průměrný měsíční příjem u zaměstnavatele , právnická osoba, . ve výši 19 687 Kč. Pro účely úvěru však pracovala s žalovaným uvedenou částkou 17 929 Kč a jeho tvrzením, že nájemné hradí ve výši 3 000 Kč měsíčně. Pro potřeby dokladování úvěruschopnosti pak počítala s jeho životními náklady vy výši 7 740 Kč. Při započtení smluvených splátek ve výši 2 441 Kč měsíčně, když tímto úvěrem byl konsolidován i předchozí úvěr poskytnutý žalovanému bankou, zbylo žalovanému k pokrytí životních nákladů 15 488 Kč.

2. Žalovaný, byť byl soudem vyzýván, se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud rozhodl ve věci bez jednání dle § 115a o.s.ř., když uzavřel, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. Žalovaný se k výzvě soudu ve stanovené lhůtě nevyjádřil, proto soud postupoval dle § 101 odst. 4 o.s.ř. a předpokládal tedy, že k tomuto postupu nemá námitek.

4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

5. Podle § 86 odst. 1 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSU“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

6. Podle § 86 odst. 2 ZSU poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

7. Podle § 87 odst. 1 ZSU. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

9. Podle § 1969 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.

10. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

11. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů.

12. Ze smlouvy o úvěru ze dne 15. 4. 2021 soud zjistil, že žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 132 300 Kč, který byl veden na úvěrovém účtu č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal vrátit věřiteli poskytnuté finanční prostředky spolu s úrokem ve výši 14, 99 % ročně a se smluvenými poplatky formou měsíčních splátek po 2 411 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky , právnická osoba, . Smluvní strany dále sjednaly, že banka je oprávněna připisovat vyúčtované úroky z úvěru k jistině úvěru, vždy k poslednímu dni každého kalendářního měsíce, při doplacení úvěru a při uplatnění práva na okamžité splacení úvěru. Dále si smluvní strany sjednaly právo banky prohlásit úvěr za okamžitě splatný, pokud se žalovaný mimo jiné dostane do prodlení s placením splátky úvěru či jakéhokoliv jeho peněžitého závazku ze smlouvy. Výpisem transakcí byl prokázán zůstatek dlužné jistiny úvěru ve výši 116,907,31 Kč a připsané neuhrazené úroky z úvěru ve výši 2 792,70 Kč, kapitalizované úroky z prodlení ve výši 2 749,73 Kč a vyúčtované poplatky ve výši 251,81 Kč.

13. Z přehledu transakcí i výzvy k plnění ze dne 29. 4. 2024 bylo zjištěno, že žalovaný neplnil smluvené splátky řádně a včas. Pohledávka byla věřitelem postoupena žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 2. 2024. Žalovaného o této skutečnosti informovala právní předchůdkyně žalobkyně dopisem ze dne 13. 3. 2024.

14. Z vyjádření , právnická osoba, . soud zjistil, že žalovaný v žádosti o úvěr uvedl příjem 17 929 Kč, výpisy z účtu pak byl prokázán jeho průměrný příjem 19 687 Kč měsíčně. Majetkové poměry žalovaného, který tvrdil, že hradí nájemné ve výši 3 000 Kč měsíčně, byly bankou prověřeny výpisy z účtů, které měla k dispozici, přičemž pracovala s částkou životních nákladů 7 740 Kč. Současně banka ověřila, že v době žádosti žalovaný nebyl v insolvenčním řízení a nebyl v tomto řízení ani jeho zaměstnavatel. Z informací z CBCB ověřila předchozí splátkovou morálku klienta a současně ze své interní evidence ověřila, že o žalovaném jako o klientovi nemá žádné negativní informace. Za této situace posoudila úvěruschopnost klienta kladně, neboť při splátce nového úvěru, jímž byl konsolidován úvěr předchozí, ve výši 2 411 Kč měsíčně zbývalo žalovanému k pokrytí životních nákladů 15 488 Kč.

15. Po zhodnocení provedených důkazů dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Smlouvou o úvěru uzavřenou v souladu s ust. § 2395 a násl. o.z. se právní předchůdkyně žalobkyně jako úvěrující zavázala poskytnout žalovanému jako úvěrovanému v jeho prospěch peněžní částku ve výši 132 300 Kč, přičemž žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu se smluvenými úroky a poplatky. Mezi účastníky tak došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu shora citovaného ust. zákona, když žalobkyně prokázala, že její právní předchůdkyně provedla dostatečné prověření úvěruschopnosti žalovaného ve smyslu ust. § 86 odst. 1 ZSU. Žalovaný tím, že úvěr nesplácel ve sjednaných lhůtách porušil podstatným způsobem své smluvní povinnosti a ocitl se v prodlení se zaplacením jistiny úvěru a jejího příslušenství. Následkem uvedeného právní předchůdkyně žalobkyně oprávněně prohlásila úvěr za splatný a požadovala zaplacení jednak jeho dlužné jistiny, tak i jeho příslušenství. Výše úroků z prodlení vyplývá z § 2 nař. vlády 351/2013 Sb. Žalovaný v řízení netvrdil ani neprokazoval, že by dluh ke dni vyhlášení rozsudku neexistoval, proto soud žalobě vyhověl v celém jejím rozsahu.

16. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o.s.ř. neboť soud přiznal žalobkyni, která měla v řízení plný úspěch proti žalovanému právo na náhradu těchto nákladů představovaných soudním poplatkem v částce 4 799 Kč, odměnou advokáta za 3 úkony právní pomoci po 5 900 Kč (převzetí zastoupení, sepis žaloby a předžalobní výzva) dle § 7 a § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif ve znění platném ke dni zahájení řízení, paušální náhradou hotových výdajů advokáta za 3 úkony po 300 Kč dle § 13 odst. 3 citované vyhlášky a 21 % DPH z odměny advokáta a paušálních náhrad. Náklady řízení jsou tak představovány částkou 27 305 Kč.

17. Lhůta k plnění byla žalovanému stanovena jako obvyklá patnáctidenní postupem dle § 160 odst. 1 o.s.ř. s přihlédnutím k výši částky, jíž je povinen plnit, ale také k době prodlení s její úhradou.