9 C 11/2021

Plný text

Okresní soud v Pardubicích rozhodl soudkyní Mgr Jaroslavou Sádovskou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa , zastoupen advokátem JUDr Ing. jméno příjmení , Ph.D. sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa žalované o zaplacení 53 800 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 16 800 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 16 800 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci výroku tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalobní návrh se zamítá co do částky 37 000 Kč s úrokem z prodlení, dále co do kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 16 467,92 Kč, kapitalizovaného zákonného úrok z prodlení ve výši 5 713,28 Kč a co do smluvního úroku 23,72 % ročně z částky 39 869,86 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobce se proti žalované domáhal zaplacení celkové částky 53 800 Kč spolu s příslušenstvím. Tvrdil, že právní předchůdce žalobce – společnost [právnická osoba], uzavřela s žalovanou dvě smlouvy o spotřebitelském úvěru. Dne 7. 11. 2016 smlouvu [číslo] dle které jí právní předchůdce žalobce poskytl peněžní prostředky ve výši 24 000 Kč, které převzala v hotovosti a převzetí stvrdila svým podpisem. V souvislosti s touto půjčkou se zavázala právnímu předchůdci žalobce zaplatit poplatek, sestávající z kapitalizovaných úroků za půjčení peněžních prostředků za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 3 360 Kč, úrokovou sazbu 23,72 % ročně, odměnu za administrativní činnost ve výši 4 800 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 9 600 Kč. Žalovaná se zavázala celkovou dlužnou částku z této půjčky uhradit v hotovosti v 58 týdenních splátkách po 720 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 18. 12. 2017.

2. Dále dne 16. 3. 2017 byla na základě žádosti žalované uzavřena další smlouva [číslo] na jejímž základě poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 26 000 Kč v hotovosti, což žalovaná stvrdila svým podpisem. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se zavázala právnímu předchůdci žalobce zaplatit poplatek ve výši 19 240 Kč, který představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčení peněžních prostředků za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 3 640 Kč, úrokovou sazbu 23,72 % ročně, odměnu za administrativní činnost ve výši 5 200 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 10 400 Kč. Celkově se tak žalovaná zavázala uhradit vše v hotovosti v 58 týdenních splátkách po 780 Kč, když poslední splátka měla být uhrazena dne 26. 4. 2018.

3. Žalovaná porušila svoji povinnost splácet poskytnuté zápůjčky řádně a včas, když poslední splátky učinila dne 14. 12. 2017. Na základě smluvního ujednání měla žalovaná poslední dlužnou částku zaplatit nejpozději dnem, který je uveden ve smlouvě u konkrétních zápůjček. Marným uplynutím týdenní lhůty pro úhradu posledních splátek byla v prodlení se všemi neuhrazenými splátkami a žalobci tak vzniklo právo na uhrazení celé dlužné částky.

4. Dne 29. 11. 2019 došlo k uzavření smlouvy o postoupení pohledávek, na základě které právní předchůdce žalobce postoupil uvedené pohledávky za žalovanou na žalobce, což bylo žalované oznámeno dopisem z téhož dne a byla zároveň vyzvána k úhradě dlužných částek.

5. Žalobce v žalobě dále uvedl, že žalovaná na první výše uvedenou zápůjčku uhradila částku 23 750 Kč a ke dni postoupení činila výše dlužné částky 18 010 Kč, která sestávala z dlužné jistiny ve výši 13 869,86 Kč, dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek 4 140,14 Kč. Kapitalizované smluvní úroky činily částku 6 497,61 Kč, tj. úrok 23,72 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 13 869,86 Kč za dobu od 19. 12. 2017 do data postoupení, tj. 29. 11. 2019. Kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně, počítaný z jistiny ve výši 13 869,86 Kč, činil za dobu od 26. 12. 2017 do data postoupení, tj. do 29. 11. 2019, částku 2 183,42 Kč.

6. Uvedl, že žalovaná na druhou výše uvedenou zápůjčku uhradila 9 450 Kč a ke dni postoupení tak činila výše druhé pohledávky částku 37 790 Kč (správně mělo jít o částku 35 790 Kč) a její příslušenství. Z uhrazené částky 9 450 Kč byla započtena na úrok částka 3 640 Kč, na poplatek za hotovostní inkaso splátek 2 241,72 Kč a na poplatek za administrativní činnost 3 568,28 Kč. Za dobu od postoupení pohledávky ke dni sepisu žaloby nebyla uhrazena žádná částka. Z dané zápůjčky je požadována částka 35 790 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 26 000 Kč a dlužných úhrad ve výši 9 790 Kč. Dále je požadován kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 3 529,86 Kč počítaný z jistiny 26 000 Kč za dobu od 4. 5. 2018 do data postoupení, tj. 29. 11. 2019 a zákonný úrok z prodlení počítaný z aktuální dlužné částky. Kapitalizované smluvní úroky činily částku 9 970,31 Kč, tj. úrok 23,72 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 26 000 Kč za dobu od 27. 4. 2018 do data postoupení, tj. 29. 11. 2019. Kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně, počítaný z jistiny ve výši 26 000 Kč, činil za dobu od 4. 5. 2018 do data postoupení, tj. do 29. 11. 2019, částku 3 529,86 Kč.

7. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, který se nepodařilo žalované doručit, proto byl zrušen. Následně byla žalované doručena žaloba spolu s výzvou k vyjádření se jak k žalobě, tak i k navrhovanému postupu, tj. rozhodnutí bez nařízení jednání. Doručeno bylo postupem dle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) na adresu žalované uvedenou v Centrální evidenci obyvatel i ve smlouvách o zápůjčce. Žalovaná se ve stanovené lhůtě k žalobě nevyjádřila, ani k navrhovanému postupu. Soud proto, po daném poučení, rozhodl na základě listinných důkazů ve spise založených, když předpokládal, že žalovaná s rozhodnutím bez nařízení jednání konkludentně souhlasila. Žalobce vyjádřil svůj souhlas již v podané žalobě. Soud proto rozhodl bez jednání dle § 115a o.s.ř.

8. Smlouvou o půjčce ze dne 7. 11. 2016 [číslo] měl soud prokázáno, že právní předchůdce žalobce – [právnická osoba] poskytl žalované zápůjčku ve výši 24 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce za tuto půjčku poplatek v částce 17 760 Kč, který se skládal z úroku ve výši 3 360 Kč, poplatku za administrativní činnost 4 800 Kč a hotovostního inkasa splátek 9 600 Kč. Celkovou splatnou částku ve výši 41 760 Kč se žalovaná zavázala uhradit v pravidelných 58 týdenních splátkách po 720 Kč v hotovosti.

9. Smlouvou o spotřebitelském úvěru s označením [anonymizováno] ze dne 16. 3. 2017 [číslo] měl soud prokázáno, že právní předchůdce žalobce – [právnická osoba] poskytl žalované úvěr ve výši 26 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit právnímu předchůdci žalobce celkovou částku 45 240 Kč v pravidelných 58 týdenních splátkách po 780 Kč v hotovosti.

10. Ze zákaznické karty žalované bylo zjištěno, že v žádosti o spotřebitelský úvěr dne 7. 11. 2016 uvedla, že je svobodná, bydlí s partnerem v nájmu, pracuje jako prodavačka, má již úvěr ve výši 17 000 Kč, který splácí částkou 2 000 Kč měsíčně. Svoji čistou mzdu uvedla ve výši 12 000 Kč a další příjem 3 000 Kč bez bližšího označení. Běžné měsíční výdaje byly uvedeny nájem/inkaso 3 000 Kč, výdaje na domácnost 4 000 Kč, splátky půjčky 2 000 Kč, ostatní náklady 300 Kč Celkem 9 300 Kč s tím, že disponibilní příjem je 5 700 Kč. K ověření byla předložena nájemní smlouva a doklad SIPO.

11. Ze zákaznické karty žalované ze dne 16. 3. 2017 bylo zjištěno, že bydlí v nájmu, pracuje stále jako prodavačka, jejíž příjem činí 16 000 Kč, což bylo ověřeno pouze pracovní smlouvou. Žije s partnerem a má 1 nezajištěnou osobou. Úvěr ve [příjmení] [jméno] ve výši 28 000 Kč splácí částkou 4 000 Kč měsíčně. Jako další příjem je uvedena částka 12 000 Kč rovněž bez bližšího označení. Měsíční výdaje na bydlení činí 4 000 Kč, osobní výdaje 6 000 Kč, splátky půjčky – 5 000 Kč Celkem výdaje činí 15 000 Kč a jako použitelný příjem je uvedena částka 13 000 Kč. K ověření byla předložena pouze pracovní smlouva.

12. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019, seznamem postoupených pohledávek z těchto smluv a oznámením o postoupení pohledávek téhož dne měl soud zjištěno, že právní předchůdce žalobce postoupil pohledávky za žalovanou na žalobce, o čemž žalovanou informoval a zároveň ji vyzval, aby uhradila dlužnou částku v celkové výši 55 800 Kč bez příslušenství do 10 dnů ode dne oznámení na přesně specifikovaný účet.

13. Předžalobní výzvou ze dne 30. 4. 2020 měl soud prokázáno, že zástupce žalobce vyzval žalovanou k zaplacení dlužných částek z obou smluv ve výši 81 414,26 Kč nejpozději do 7. 5. 2020. Zároveň byla v této výzvě upozorněna, že se jedná o poslední výzvu k úhradě závazku či možnosti uzavření dohody o splátkovém kalendáři, v opačném případě bude muset být postupováno soudní cestou a částka bude navýšena o náklady spojené s vymáháním. Výzva byla zaslána žalované na adresu, kterou ve všech smlouvách jako adresu svého bydliště uvedla.

14. Dle ustanovení § 2390 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., (dále jen o.z.) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

15. Podle § 2385 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho žádost a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

16. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

17. Podle § 1968 a § 1969 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení a věřitel tak může vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.

18. Podle § 1970 o.z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

19. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky, resp. právní předchůdkyní žalobce a žalovanou došlo k platnému uzavření výše uvedených smluv, když jednou ze smluvních stran byl spotřebitel. V tom případě bylo proto nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, a to zejména ustanovení § 9 zákona č. 145/2010 Sb., účinného do 30. 11. 2016 u první smlouvy uzavřené dne 7. 11. 2016 a § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru u smlouvy druhé uzavřené dne 6. 3. 2017. Dle těchto ustanovení poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná.

20. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

21. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 9 zák. č. 145/2010 Sb., je smlouva neplatná a spotřebitel je pak povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

22. Nutnost zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru respektoval shora uvedená ustanovení, vyplývá již i z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (viz např. rozsudek sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 či 33 Cdo 201/2018) i z [příjmení] Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019, kde uvedl, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Řádným splněním povinnosti zkoumat úvěruschopnost žadatele o úvěr není chráněn jen samotný spotřebitel, ale i věřitel a celá širší společnost jako taková.

23. Je pravda, že výše uvedená rozhodnutí se v zásadě týkala posouzení úvěruschopnosti spotřebitele dle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném a účinném do 30. 11. 2016 (viz § 9 odst. 1 citovaného zákona), nicméně je třeba úvést, že důvod ke změně náhledu, pokud jde o důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele v podobě absolutní neplatnosti smlouvy, zde zjevně není ani při posouzení dané otázky dle zákona č. 257/2016 Sb. O tom jednoznačně svědčí rozsudek SDEU z 5. 3. 2020 ve věci C [číslo], z něhož plyne, že„ články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 [číslo] ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady [číslo] musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnout jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době‘‘.

24. Vycházeje z uvedených hledisek, je třeba trvat na tom, že poskytovatel úvěru je povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem na příjmy a výdaje spotřebitele. Věřitel je při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v potaz jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Při získávání relevantních informací za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele věřitel vychází především z informací dodaných spotřebitelem. V případě nezbytnosti též z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Na místě je přitom taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení. Nutno vzít v úvahu i to, že peněžní prostředky si formou spotřebitelského úvěru berou osoby, které většinou nemají těchto prostředků nazbyt či je postrádají zcela a jejich cílem tak je prostředky získat. Svoji schopnost úvěr splácet tak často přeceňují a podceňují rizika s tím spojená Povinnost zkoumat jejich schopnost úvěr splácet je proto ukládána především poskytovateli těchto prostředků, jako profesionálovi, od něhož se očekává, že řádně a objektivně posoudí schopnost spotřebitele splácet úvěr.

25. V daném případě je z žalobcem předložených listinných důkazů zřejmé, zejména ze zákaznických karet žalované, že neprovedl řádně a objektivně posouzení úvěruschopnosti žalované. [příjmení] zjistil její příjem, jehož výši uvedl 12 000 Kč a u další půjčky 16 000 Kč, ale tento řádně neprověřil, předložena byla jen pracovní smlouva, nikoliv např. výplatní pásky či výpisy z účtu. Ze zákaznické karty žalované nevyplývá ani počet zdrojů příjmů žadatele, který je uváděn pouze jeden, avšak dále je uveden i další příjem, aniž by bylo uvedeno, o jaký příjem se jedná. Z karty rovněž vyplývá, že žalovaná bydlí v nájmu s přítelem a náklady na domácnost činí 4 000 Kč, nejedná se ani o životní minimum pro 2 osoby. Dále z karty vyplývá, že je žalovaná je svobodná, ale přitom má jednu nezaopatřenou osobu aniž by bylo zřejmé, o jakou osobu se jedná, a zda a jaké výdaje jsou s tím spojené. Z obou karet žalované je také zřejmé, že měla již další úvěry a výše splátek byla vysoká, sama uvedla, že jde o splátky 4 000 Kč až 5 000 Kč měsíčně. Je zcela zřejmé, že právní předchůdce žalobce jako věřitel vycházel především z údajů žalované jako spotřebitele, které si však řádně všechny neověřil, předložena byla jen pracovní smlouva, nikoliv další doklady o skutečném příjmu žalované, přitom bylo třeba jeho určité obezřetnosti a k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr.

26. Soud tak má za to, že prověření úvěruschopnosti žalované ze strany právní předchůdkyně žalobce neodpovídalo kritériím uvedeným v ustanovení § 9 a § 86 a 87 zák. o spotřebitelském úvěru, naopak si právní předchůdkyně žalobce vystačila pouze s informacemi od žalované, aniž by byly všechny řádně ověřeny, což vyplývá ze samotné karty zákazníka předložené žalobcem. Absence objasnění životních výdajů a závazků žalované tak neumožňuje řádně zjistit poměr mezi jejími příjmy a výdaji a je tak nutno konstatovat, že právní předchůdkyně žalobce se zabývala úvěruschopností žalované zcela povrchně. Vztah účastníků, je proto třeba posoudit pouze jako bezdůvodné obohacení dle § 2991 odst. 1 a 2 o.z. Dle tohoto ustanovení je žalovaná povinna žalobci vrátit to, co od něho obdržela a dosud nevrátila, tedy svůj majetkový prospěch získaný bez právního důvodu. Žalovaná je tak povinna zaplatit žalobci, který získal pohledávku postoupením, pouze částku 16 800 Kč. Zápůjčky byly poskytnuty v celkové výši 50 000 Kč (26 000 + 24 000), vráceny byly částky 23 750 Kč a 9 450 Kč, tedy částka 33 200 Kč, což uvedl žalobce. Rozdíl mezi částkou půjčenou a vrácenou tak činí 16 800 Kč (50 000 – 33 200), kterou dosud žalovaná navrátila, byla jí proto uložena soudem povinnost uvedenou částku vrátit, a to i s úroky z prodlení, které činí 8,5 % ročně z uvedené částky. Co do zbývající částky ve výši 37 000 Kč i spolu s příslušenstvím, tj. úroky smluvními i z prodlení, kapitalizovanými i běžícími, byl žalobní návrh, jako nedůvodný zamítnut. Jednalo se pouze o bezdůvodné obohacení žalované na úkor žalobce, které je tak povinna žalovaná vrátit, jak je ve výroku I. uvedeno.

27. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o.s.ř., když úspěchy účastníků byly pouze částečné, a proto nebyla žádnému z nich náhrada nákladů řízení přiznána. Žalovaná měla sice ve věci větší úspěch, ale žádné náklady řízení, jak vyplývá ze spisu, jí nevznikly.

28. S ohledem na skutečnost, že tato lhůta byla požadována v žalobním návrhu a s ohledem na výši žalované částky soud stanovil dle § 160 odst. 1 o.s.ř. lhůtu k plnění v délce 15 dnů.