9 C 151/2024

Plný text

Okresní soud v Pardubicích rozhodl soudkyní Mgr. Jaroslavou Sádovskou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČ IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 42 227,52 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 2 492 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 14. 9. 2023 do zaplacení a dále částku 36 961,07 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 10. 8. 2023 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci výroku tohoto rozsudku.

II. Žalobní návrh se zamítá co do částky 2 774,45 Kč s úrokem z prodlení, kapitalizovaného úroku ve výši 558,74 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 7 211,92 Kč a dále smluvního úroku ve výši 28,9 % ročně z částky 38 559,52 Kč od 10. 8. 2023 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 2 244 Kč k rukám právního zástupce žalobce , tituly před jménem, , Anonymizováno, , , tituly za jménem, do 15 dnů od právní moci výroku tohoto rozsudku.

1. Žalobce se po žalovaném domáhal zaplacení celkové částky 42 227,52 Kč spolu s příslušenstvím, tj. s kapitalizovanými úroky z prodlení ve výši 558,74 Kč, kapitalizovaným smluvními úroky ve výši 7 211,92 Kč a dále s běžícími, tj. dosud nevypočtenými úroky jak smluvními ve výši 28,9 % ročně, tak i s úroky z prodlení ve výši 15 % ročně do zaplacení dlužných částek. Tvrdil, že právní předchůdce žalobce – společnost , právnická osoba, . uzavřela s žalovaným dvě smlouvy. Jednak dne 15. 7. 2020 smlouvu o poskytování bankovních a dalších služeb se zřízením a vedením běžného účtu č. , hodnota, . Žalovaný se zavázal platit bance poplatky a udržovat na účtu kladný zůstatek. Nepovolený záporný zůstatek byl považován za pohledávku banky. Žalovaný svůj závazek porušil, dostal se do nepovoleného zůstatku, proto banka od smlouvy odstoupila ke dni 19. 9. 2023, ode dne následujícího má tak právo na zaplacení úroků z prodlení. Pohledávka byla postoupena žalobci na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 4. 10. 2023 s účinností ke dni 11. 10. 2023, což bylo žalovanému oznámeno. Ke dni postoupení činila pohledávka 2 492 Kč.

2. Dne 24. 10. 2022 uzavřel právní předchůdce žalobce – společnost , právnická osoba, . s žalovaným smlouvu o zápůjčce č. , hodnota, , na základě které poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč. Smlouva byla uzavřena na základě návrhu žalovaného na uzavření smlouvy, což banka bez výhrad akceptovala. Žalovaný se zavázal splácet tuto půjčku v pravidelných 36měsíčních splátkách po 1 822 Kč, když první splátka byla splatná dne 20. 11. 2022. Celkem měl uhradit 60 246,66 Kč a měsíční poplatek za pojištění 147 Kč. Splátky měly být hrazeny formou inkasa z účtu žalovaného a žalovaný byl povinen zajistit, aby v den splatnosti byl na účtu dostatek disponibilních finančních prostředků. Úroková sazba byla stanovena jako neměnná ve výši 28,90 % ročně. Žalovaný úvěr řádně a včas nesplácel, a to ani po písemném upozornění, aby tento stav napravil, k čemuž mu byla poskytnuta lhůta minimálně v délce 30 dnů. Následně v důsledku trvajícího porušení povinností žalovaného ze smlouvy došlo k zesplatnění ke dni 9. 8. 2023 a vzniklo tak bance právo požadovat okamžité splacení veškerých závazků ze smlouvy vyplývajících. Pohledávka byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 4. 10. 2023 s účinností ke dni 11. 10. 2023 postoupena žalobci a postoupení bylo žalovanému oznámeno doporučeným dopisem. Pohledávka ke dni postoupení činila celkem 47 506,18 Kč bez kompletního příslušenství. Ode dne postoupení nebylo na pohledávku ničeho uhrazeno. Žalobce tak požaduje úhradu jistiny ve výši 38 559,52 Kč, poplatky ve výši 1 176 Kč. Dále kapitalizované zákonné úroky z prodlení splatné ke dni 9. 8. 2023 ve výši 558,74 Kč a ode dne následujícího, tj. 10. 8. 2023 do zaplacení zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 39 735,52 Kč. Dále kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 7 011,92 Kč a od 10. 8. 2023 úrok ve výši 28,9 % ročně z jistiny ve výši 38 559,52 Kč do zaplacení.

3. K výzvě soudu doplnil, že před uzavřením smlouvy jeho právní předchůdce posoudil schopnost žalovaného úvěr splácet, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy a nahlédnutím do veřejných registrů. Pokud jde o příjmy žalovaného, bylo-li je možno kontrolovat na běžném účtu, činily 19 000 Kč, zohledněné výdaje byly ve výši 10 250 Kč sestávající z výdajů na bydlení a na živobytí, dle čehož by žalovaný měl být schopen úvěr splatit. Zároveň uvedl, že na předmětnou pohledávku žalovaný uhradil 3 038,93 Kč, k čemuž poskytl i přehled provedených splátek. Poslední splátka byla uhrazena dne 21. 1. 2023 ve výši 27,88 Kč a 635,12 Kč. Namítal, že každé posouzení musí být přiměřené povaze úvěru a dle toho vycházet ze získaných vnitřních i vnějších zdrojů. Posouzení prováděla v daném případě zavedená banka se striktně zavedenými postupy.

4. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, který se nepodařilo žalovanému doručit do vlastních, proto byl zrušen. Následně byl žalovanému zaslán žalobní návrh spolu s výzvou k vyjádření jak k žalobě, tak k navrhovanému postupu na adresu uvedenou v Informačním systému základních registrů a doručeno bylo postupem dle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.). Žalovaný se k žalobě ani k navrhovanému postupu nevyjádřil, proto soud po daném poučení postupoval dle § 101 odst. 4 o.s.ř. a rozhodl bez nařízení jednání na základě listinných důkazů ve spise založených.

5. Ze smlouvy o poskytování bankovních a dalších služeb , právnická osoba, . ze dne 15. 7. 2020 bylo zjištěno, že na základě této smlouvy došlo k uzavření smlouvy o běžném účtu č. , č. účtu, , v níž se právní předchůdce žalobce zavázal vést pro žalovaného tzv. chytrý účet a klient využívat služby přímého bankovnictví a bude mu poskytnuta tzv. debetní karta s limitem do 200 000 Kč.

6. Z návrhu na uzavření smlouvy o půjčce č. , hodnota, ze dne 24. 10. 2022 bylo zjištěno, že žalovaný požadoval úvěr ve výši 40 000 Kč, který by splácel v měsíčních splátkách po 1 822 Kč spolu s pojištěním po dobu 36 měsíců s úrokovou sazbou 28,90 % a celková částka splatná dle této smlouvy by činila 60 246 Kč. Jednalo se o půjčku bez účelu určení zasláním převodem na účet. Ke své osobě žalovaný uvedl, že je svobodný, má pronajatý byt, kdy výdaje na bydlení činí 6 000 Kč a na živobytí 3 000 Kč, je zaměstnán a jeho příjem činí 19 000 Kč. Návrh smlouvy byl společností , právnická osoba, . bez výhrad akceptován s tím, že poskytnutý úvěr činí 40 000 Kč a prvá splátka je splatná 20. 11. 2022 ve výši 1 822 Kč.

7. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 4. 10. 2023 spolu se seznamem postoupených pohledávek byla prokázána aktivní legitimace žalobce. O postoupení obou pohledávek byl žalovaný informován dopisy ze dne 19. 10. 2023.

8. Prohlášením o okamžité splatnosti ze dne 9. 8. 2023 bylo prokázáno, že vzhledem k prodlením se splácením dluhu z úvěrové smlouvy č. , hodnota, prohlašuje banka dluh za okamžitě splatný a vyčerpané částky úvěru včetně úroků a ostatních závazků, považuje za splatné a požaduje jejich okamžité uhrazení ve výši 47 506,18 Kč.

9. Předžalobní výzvou ze dne 29. 12. 2023 měl soud prokázáno, že zástupce žalobce vyzval žalovaného k zaplacení dlužných pohledávek ze všech smluv ve výši 56 855,87 Kč nejpozději do 13. 1. 2024. Konkrétně byly rozepsány i právní důvody vzniku pohledávek i spolu s úroky. Rovněž byl žalovaný opětovně informován o postoupení pohledávek a upozorněn na další postup a možný vznik dalších nákladů řízení.

10. Podle § 2662 z. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) smlouvou o účtu se ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet.

11. Podle § 2665 o.z. ujednají-li si strany, že ten, kdo vede účet, umožní výběr hotovosti nebo provede převod peněžních prostředků z účtu, ač na účtu není dostatek peněžních prostředků, použijí se přiměřeně ustanovení o úvěru.

12. Podle § 2390 a § 2392 odst. 1 občanského zákoníku (dále jen o.z.) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Při peněžité zápůjčce lze sjednat i úroky.

13. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

14. Podle § 1968 a § 1969 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení a věřitel tak může vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.

15. Podle § 1970 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

16. Po zhodnocení všech důkazů jednotlivě a v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žalobní návrh je důvodný pouze částečně.

17. Ze zjištěného skutkového stavu a za použití shora citovaných zákonných ustanovení dospěl soud k závěru, že návrh žalobce na zaplacení částky 2 492 Kč s příslušenstvím, týkající se nepovoleného debetu, je důvodný. Bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobce a žalovaný uzavřeli smlouvu o poskytování bankovních a dalších služeb, jejímž předmětem bylo vedení běžného účtu, přímé bankovnictví a poskytnutí debetní karty. Zároveň bylo ujednáno, že nepovolený záporný zůstatek na účtu stanoví splatnost takové pohledávky banky za klientem. Bylo prokázáno, že na účtu vznikl nepovolený debetní zůstatek, který nebyl žalovaným vyrovnán ani po upozornění, proto banka od smlouvy odstoupila ke dni 13. 9. 2023. K tomuto dni činil nepovolený debetní zůstatek částku 2 492 Kč. Podle § 1879 o.z. postoupila banka svou pohledávku za žalovaným žalobci a postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. Žalovaný dluh zcela ani zčásti nezaplatil, porušil své povinnosti vyplývající ze smluvních ujednání, bylo mu proto uloženo, aby žalobci zaplatil dlužnou částku ve výši 2 492 Kč včetně zákonných úroků z prodlení ve výši 15 % ročně, v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

18. Pokud se jednalo o nárok z uzavřené smlouvy o zápůjčce soud se musel nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky, resp. právní předchůdkyní žalobce a žalovaným došlo k platnému uzavření smlouvy. Jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo proto nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, a to zejména ustanovení § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. Dle těchto ustanovení poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

19. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je pak povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

20. Je sice skutečností, že výše uvedená rozhodnutí se v zásadě týkala posouzení úvěruschopnosti spotřebitele dle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném a účinném do 30. 11. 2016 (viz § 9 odst. 1 citovaného zákona), nicméně nutno zdůraznit, že důvod ke změně náhledu, pokud jde o důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele v podobě absolutní neplatnosti smlouvy, zde zjevně není ani při posouzení dané otázky dle zákona č. 257/2016 Sb. O tom jednoznačně svědčí rozsudek SDEU z 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, z něhož plyne, že „články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnout jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době‘‘.

21. Vycházeje z uvedených hledisek, je třeba trvat na tom, že poskytovatel úvěru je povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem na příjmy a výdaje spotřebitele. Věřitel je při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v potaz jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Při získávání relevantních informací za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele věřitel vychází především z informací dodaných spotřebitelem. V případě nezbytnosti též z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Na místě je přitom taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o zápůjčku, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení.

22. V daném případě je z předložených listinných důkazů žalobcem zřejmé, zejména z žádosti žalovaného o zápůjčku, že právní předchůdce žalobce neprovedl řádně posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Měl-li k dispozici výpisy z účtu žalovaného, neboť mu účet vedl, muselo mu být známo, že příjmy žalovaného nejsou pravidelné a jsou v nízkých částkách, pouze v součtu dávají necelých 19 000 Kč a část je uváděna pouze jako záloha. Také je z účtu žalovaného předloženého žalobcem zřejmé, že počáteční zůstatek před poskytnutím zápůjčky byl pouze 50,54 Kč a konečný 6,54 Kč. Pokud jde o výdaje, tyto nebyly žádným způsobem ověřovány. Soud má proto za to, že prověření úvěruschopnosti žalovaného ze strany právního předchůdce žalobce neodpovídalo kritériím uvedeným v ustanovení § 86 a 87 zák. o spotřebitelském úvěru, naopak si právní předchůdce žalobce vystačil pouze s informacemi od žalovaného, aniž by byly řádně doloženy a ověřeny, zejména údaje týkající se výdajů. Absence objasnění životních výdajů a závazků žalovaného tak neumožňuje zjistit poměr mezi příjmy a výdaji a je tak nutno konstatovat, že právní předchůdce žalobce se úvěruschopností žalovaného mnoho nezajímal, sám také v žalobě uvedl, že návrh žalovaného na uzavření smlouvy o zápůjčce bez výhrad akceptoval. O tom, že nebyla řádně prověřena úvěruschopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet, svědčí také to, že ani jednu dohodnutou splátku neuhradil žalovaný v plné výši, dne 24. 11. 2022 hradil drobné částky na třikrát, v prosinci 2022 uhradil pouze 0,93 Kč a v lednu 2023 celkem 1 363 Kč ve třech splátkách, zřejmě na jeho účtu nebylo dostatek finančních prostředků. Vztah účastníků, je proto třeba posoudit pouze jako bezdůvodné obohacení dle § 2991 odst. 1 a 2 občanského zákoníku. Dle tohoto ustanovení je žalovaný povinen žalobci vrátit to, co od něho obdržel a dosud nevrátil, tedy svůj majetkový prospěch získaný bez právního důvodu. Žalovaný je tak povinen zaplatit žalobci, který získal pohledávku postoupením, pouze částku 36 961,07 Kč, když z poskytnuté částky 40 000 Kč uhradil pouze 3 038,93 Kč, což vyplývá z přehledu uhrazených splátek sdělených žalobcem. Žalovaný dosud dlužnou částku nevrátil, ač byl žalobcem vyzván, je proto zároveň povinen hradit i úroky z prodlení, které činí 15 % ročně z dlužné částky, tj. z částky 36 961,07 Kč, která nebyla dosud vrácena. Co do zbývající částky ve výši 2 774,45 Kč i spolu s příslušenstvím, tj. úroky smluvními i z prodlení, kapitalizovanými i běžícími, byl žalobní návrh zamítnut. Přiznáno bylo pouze bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobce, které je tak povinen žalovaný vrátit.

23. Pokud jde o náhradu nákladů řízení tato byla přiznána v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř., dle něhož měl-li účastník úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí. Celková výše nákladů je představována částkou 3 868 Kč (zaplacený soudní poplatek ve výši 1 690 Kč, odměna advokáta za 3 úkony právní služby po 500 Kč dle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., paušální náhradou za 3 úkony po 100 Kč dle § 14b odst. 5 vyhl. č. 177/1996 Sb. a 21 % DPH ve výši 378 Kč). Celkem tak náklady žalobce činily 3 868 Kč. Úspěch žalobce, vezmeme-li v úvahu i zamítnutí návrhu co do nepřiznaných úroků, k nimž je nutno přihlédnout, byl pouze částečný, a to 79 %, lze tak přiznat dle míry úspěchu pouze 58 % (79-21), což činí částku 2 244 Kč, která byla přiznána. Soud nezjistil žádné důvody zvláštního zřetele hodné pro nepřiznání náhrady nákladů řízení žalobci.

24. Lhůta k plnění je ze zákona 3 denní, soud však vzhledem k výši dlužné částky ustanovil lhůtu delší, a to lhůtu 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř. ), jak je ve výroku rozsudku uvedeno.