9 C 163/2022

Plný text

Okresní soud v Pardubicích rozhodl soudkyní Mgr. Jaroslavou Sádovskou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného zastoupený opatrovnicí příjmení jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 175 813,41 Kč s příslušenstvím <b>I. Řízení se zastavuje co do úroků z prodlení 8,50 % ročně z částky 175 813,41 Kč za období od 28. 9. 2021 do 7. 10. 2021.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 155 323 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 155 323 Kč od 8. 10. 2021 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci výroku tohoto rozsudku.</b> <b>III. Žalobní návrh se zamítá co do částky 20 490,41 Kč, smluvního úroku ve výši 19,99 % ročně z částky 162 092,72 Kč od 27. 9. 2021 do 25. 12. 2021, úroku ve výši 8,50 % ročně z částky 162 092,72 Kč od 26. 12. 2021 do zaplacení a úkoru z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 20 490,41 Kč od 8. 10. 2021 do zaplacení.</b> <b>IV. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 38 348,16 Kč k rukám jejího zástupce Mgr. [jméno] [příjmení] do 15 dnů od právní moci výroku tohoto rozsudku.</b> 1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 21. 5. 2022 domáhala proti žalovanému zaplacení částky 175 813,41 Kč s příslušenstvím, a to se smluvním úrokem ve výši 19,99 % ročně z částky 162 092,72 Kč od 27. 9. 2021 do 25. 12. 2021, úrokem ve výši 8,5 % z téže částky od 26. 12. 2021 do zaplacení a se zákonným úrokem ve výši 8,5 % ročně z částky 175 813,41 Kč od 28. 9. 2021 do zaplacení. Uvedla, že je právním nástupcem [právnická osoba] s.r.o., která poskytovala finanční produkty pod značkou [anonymizováno]. Na základě projektu ze dne 4. 5. 2021 došlo k fúzi sloučením [právnická osoba] [příjmení] a.s. jakožto nástupnické společnosti se [právnická osoba] s.r.o. jakožto společnosti zanikající, jejíž jmění přešlo na nástupnickou společnost [právnická osoba] [právnická osoba] s žalovaným uzavřela dne 21. 4. 2021 smlouvu o hotovostním úvěru [číslo] na jejímž základě žalovanému poskytla dne 21. 4. 2021 finanční prostředky ve výši 165 000 Kč. Povinností žalovaného bylo poskytnutou částku vrátit spolu se sjednanými úroky ve 23 splátkách po 9 677 Kč. Ve smlouvě byl sjednán i roční smluvní úrok ve výši 19,99 % ročně, poplatek za zprostředkování úvěru ve výši 3 300 Kč a měsíční pojistné 790 Kč. Žalobkyně před uzavřením smlouvy provedla posouzení úvěruschopnosti žalovaného dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Posouzení bylo provedeno na základě informací, které žalovaný sám v žádosti o úvěr uvedl, nespoléhala však na jeho tvrzení, ale informace si ověřila za použití ověřitelných údajů. Byly tak verifikovány jak příjmy, tak výdaje žalovaného jako žadatele. Jeho příjmy důkladně ověřila na základě podkladů, které jí žalovaný předložil a výdaje žalovaného porovnala s normativními náklady na bydlení v daném místě a s právními předpisy stanovenou částkou životního minima, rovněž čerpala informace z dostupných bankovních a nebankovních registrů a insolvenčního rejstříku. Nezjistila žádné důvodné pochybnosti o tom, že by žalovaný nebyl schopen úvěr splácet. Žalovaný porušil svoji povinnost úvěr řádně splácet, když 2 měsíce neuhradil splátku a byl i s první splátkou v prodlení déle než 3 měsíce, proto byl úvěr dne 27. 9. 2021 zesplatněn, o čemž byl žalovaný informován dopisem ze dne 27. 9. 2021 spolu s výzvou k úhradě částky 175 813,41 Kč. Uvedená částka se skládá z neuhrazené části poplatku za zprostředkování úvěru 392,72 Kč, dlužné jistiny 162 092,72 Kč, dlužného smluvního úroku ke dni zesplatnění ve výši 10 457,97 Kč a dlužného pojistného 2 370 Kč. Dále i smluvní pokuty ve výši 500 Kč za opožděné platby.

2. Pobyt žalovaného se nepodařilo zjistit, proto mu byla pro toto řízení ustanovena opatrovnice, která v písemném vyjádření namítala, že žalobkyně řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného, zejména pokud se vezmou údaje z výpisu z účtu žalovaného za období ledna 2021, kdy je zřejmé, že součet příchozích plateb je 24 038 Kč a součet odchozích plateb 24 715 Kč, což značí, že výdaje žalovaného byly vyšší než jeho příjmy. Navíc z výpisu vyplývá odchozí platba ve výši 3 439 Kč ve prospěch [obec] spořitelny, která je označena jako inkaso úvěru, dále je z výpisu zřejmé, že z účtu odcházely platby i jiným úvěrovým společnostem – [anonymizováno], [právnická osoba] a další. Pokud jde o další výpisy z účtu žalovaného, tyto nejsou kompletní a nelze z nich proto činit žádné závěry ohledně jeho příjmů a výdajů. Nelze také přehlédnout to, že žalovaný měl hradit splátky ve výši 9 677 Kč, když jeho příjem činil 21 000 Kč a navíc bylo zřejmé, že splácí ještě další úvěry. Pokud jde o sjednaný úrok ve výši 19,99 % ročně, tento považuje za nepřiměřený, neboť výše úrokových sazeb u úvěrů poskytovaných bankami činila v roce 2021 okolo 7 %. Rovněž poukazovala na to, že smluvní úrok ve výši 19,99 % ročně je uplatňován již od data 27. 9. 2021.

3. Vzhledem k námitkám opatrovnice žalovaného žalobkyně vzala zpět žalobní návrh týkající se úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 175 813,41 Kč za období od 28. 9. 2021 do 7. 10. 2021 a soud proto na základě tohoto částečného zpětvzetí řízení dle § 96 odst. 1 a 2 o.s.ř. zastavil (výrok I. rozsudku).

4. Na základě výzvy soudu žalobkyně doplnila svůj žalobní návrh a uvedla, že má za to, že provedla vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného řádně. Žalovaný jí sdělil, že je svobodný, nemá žádnou vyživovací povinnost, je zaměstnán s čistým příjmem 21 000 Kč, což bylo ověřeno výpisem z účtů žalovaného, z nichž také zjistila průměrný příjem žalovaného ve výši 23 154 Kč. Žalovaný jako své výdaje uvedl částku 6 000 Kč měsíčně s tím, že v částce 3 000 Kč by mělo být zahrnuto bydlení v nájmu a zbývající částka jsou ostatní výdaje. Nahlédnutím do registru klientských informací byl zjištěn 1 závazek žalovaného ze spotřebního úvěru s měsíční splátkou 1 359 Kč a zbývající jistinou k doplacení ve výši 7 710 Kč, žádné jiné závazky v době žádosti o úvěr nebyly evidovány. Potvrzením o vyplacení úvěru [číslo] prokázala, že došlo 21. 4. 2021 k převodu částky 165 000 Kč na účet žalovaného č. [bankovní účet] pod [variabilní symbol]. Pokud jde o sjednaný úrok ve výši 19,99 % ročně, má za to, že se jedná o úrok přiměřený, který není v rozporu s dobrými mravy a odkázal zde na judikaturu soudu.

5. Dle ust. § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Dle ust. § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

7. Dle ust. § 1969 a § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem. Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

8. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněném z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

9. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

10. Soud měl prokázané smlouvou o úvěru, potvrzením o zaslání SMS a následném podpisu smlouvy, potvrzením o vyplacení úvěru, splátkovým kalendářem, úvěrovými podmínkami, výpisy z účtu, předsmluvními informacemi k pojištění, rámcovou pojistnou smlouvou, zesplatněním úvěru a předžalobní upomínkou, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 165 000 Kč s úrokovou sazbou 19,99 % ročně, cenou za službu ve výši 3 300 Kč, sazbou pojistného 8,90 % s měsíční úhradou 790 Kč s tím, že celkově bude uhrazena částka 204 382,28 Kč do 25. 3. 2023, kdy je poslední splátka. Splátky byly dohodnuty ve výši 9 677 Kč. Dopisem ze dne 27. 9. 2021 byl žalovaný upozorněn, že byla jím uhrazena pouze jedna splátka ve výši 9 677 Kč a vzhledem k neplnění smluvních podmínek byl zbytek závazku zesplatněn a zároveň byl vyzván k zaplacení částky 175 813,41 Kč ve lhůtě 10 dnů. Předžalobní výzvou ze dne 7. 11. 2021 byl žalovaný vyzván k úhradě celkové částky 207 841,13 Kč ve lhůtě 7 dnů a zároveň byl poučen, že v případě neuhrazení bude podána k soudu žaloba. Žalovaný své povinnosti ze smlouvy řádně neplnil, když z přehledu čerpání a splácení vyplynulo, že uhrazena byla pouze částka 9 677 Kč dne 24. 5. 2021.

11. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda a jak došlo ze strany právní předchůdkyně žalobkyně k posouzení úvěruschopnosti žalovaného poskytnutý úvěr splácet a zda došlo k platnému uzavření smlouvy. Žalobkyně uvedla, že posouzení bylo provedeno na základě informací, které jí klient – žalovaný sám poskytl v žádosti o úvěr. Tyto údaje poté dle potřeby ověřuje, zejména vznáší dotaz do bankovního i nebankovního registru klientských informací. Žalovaný sdělil, že je svobodný, nemá žádnou vyživovací povinnost, je zaměstnaný a jeho čistý příjem činí 21 000 Kč, což si právní předchůdkyně žalobkyně ověřila výpisem z účtu žalovaného za období od ledna 2021 do dubna 2021, z nichž bylo zjištěno, že průměrný měsíční příjem v tomto období činil 23 154 Kč. Žalovaný sdělil své výdaje ve výši 6 000 Kč s tím, že částka 3 000 Kč by měla sloužit k hrazení bydlení v nájmu a zbývající částka na ostatní výdaje. Nahlédnutím do registru zjistila, že před uzavřením této smlouvy měl žalovaný 1 závazek ze spotřebního úvěru s měsíční splátkou 1 359 Kč. Vyhodnotila, že z příjmu 21 000 Kč a výdajů 6 000 Kč měsíčně zbývá žalovanému částka 15 000 Kč a měsíční splátku ve výši 9 677 Kč bude tak schopen splácet.

12. K návrhu opatrovnice žalovaného soud vyžádal zprávy z bank, u nichž by měl mít žalovaný vedeny další úvěry a bylo zjištěno ze zprávy [právnická osoba], že žalovaný měl dne 6. 10. 2010 schválen spotřebitelský úvěr ve výši 13 591 Kč, který řádně splácel v období od 12. 11. 2020 do 18. 5. 2021 s tím, že poté již žádná jiná splátka nebyla uhrazena a pohledávka za žalovaným byla následně postoupena jinému subjektu. Ze zprávy [právnická osoba] bylo zjištěno, že žalovaný měl v roce 2021 veden úvěr, který byl doplacen 23. 4. 2021. Ze zprávy společnosti [právnická osoba] bylo zjištěno, že žalovaný má dosud nesplacený revolvingový úvěr uzavřený dne 30. 4. 2021, kdy vyčerpal 20 988 Kč a uhradil pouze 1 splátku ve výši 1 400 Kč a úvěr je aktuálně ve správě soudního exekutora. Z výpisu účtu žalovaného u [právnická osoba] bylo zjištěno, že od 1. 1. 2021 do 20. 4. 2021 měl žalovaný na účtu disponibilní zůstatek 8 244 Kč. Z účtu vyplývá inkaso úvěru ve výši 3 449 Kč dne 20. 4. 2021.

13. V daném případě byl jednou ze smluvních stran spotřebitel, proto bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, a to zejména ustanovení § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. Dle těchto ustanovení poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, i z databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. Pouhá a ničím nepodložená prohlášení spotřebitele však nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Úvěr tak může poskytnut jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná. Při posuzování úvěruschopnosti přitom nezáleží na výši poskytované částky.

14. Poskytovatel tak při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy a je pak povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Nutnost zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru respektoval shora uvedená ustanovení, vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (viz např. rozsudek sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 či 33 Cdo 201/2018) i Ústavního soudu – viz např. Nález ÚS sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019. Zde Ústavní soud uvedl, že pokud je dlužník v postavení spotřebitele, má poskytovatel úvěru jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit, když řádným splněním povinnosti zkoumat úvěruschopnost žadatele o úvěr není chráněn jen samotný spotřebitel, ale i věřitel a celá širší společnost.

16. Je pravda, že výše uvedená rozhodnutí se v zásadě týkala posouzení úvěruschopnosti spotřebitele dle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném a účinném do 30. 11. 2016 (viz § 9 odst. 1 citovaného zákona), nicméně nutno zdůraznit, že důvod ke změně náhledu, pokud jde o důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele v podobě absolutní neplatnosti smlouvy, zde zjevně není ani při posouzení dané otázky dle zákona č. 257/2016 Sb., účinného od 1. 12. 2016 O tom jednoznačně svědčí rozsudek SDEU z 5. 3. 2020 ve věci C [číslo], z něhož plyne, že„ články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnout jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době‘‘.

17. Vzhledem k výše uvedenému je třeba trvat na tom, že poskytovatel úvěru je povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele vždy s odbornou péčí. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem na jeho příjmy a výdaje. Věřitel je při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v potaz jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy a výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Při získávání relevantních informací za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vychází věřitel především z informací dodaných spotřebitelem. V případě nezbytnosti též z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele či i z jiných zdrojů. Na místě je přitom taková obezřetnost, která jej povede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření a doložení si těchto tvrzení.

18. Prověření úvěruschopnosti žalovaného ze strany žalobkyně však neodpovídalo kritériím uvedeným v ustanovení § 86 a 87 zák. o spotřebitelském úvěru a řádnému vyhodnocení situace žalovaného. V daném případě je z žalobkyní předložených listinných důkazů zřejmé, že neprovedla řádně posouzení úvěruschopnosti žalovaného, příjmy žalovaného si ověřila, když tyto byly zřejmé z předložených výpisů z účtu žalovaného, pokud však jde o výdaje žalovaného, dá se říci, že na tyto zcela rezignovala. Vycházela jen z kusého vyjádření žalovaného, bez jakéhokoliv ověření, zejména pokud jde o náklady na bydlení, které nebyly z účtu uhrazeny a uváděnou částku ve výši 3000 Kč měsíčně žalovaným na nájem spolu s energií je nutno považoval za velmi nízkou, i bez ověření. Rovněž bylo z výpisu z účtu zřejmé, že žalovaný splácí i další poskytnuté úvěry či zápůjčky. Soud má za této situace za to, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně nesplnila svou zákonnou povinnost, posouzení úvěruschopnosti žalovaného provedla liknavě, důkazem toho je i to, že žalovaný na uvedený úvěr uhradil pouze jedinou splátku ve výši 9 677 Kč, což má za následek neplatnost uzavřené smlouvy. Žalobkyně má tak právo pouze na vrácení bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2991 o.z., ke kterému u žalovaného došlo tím, že poskytnutou částku nevrátil. Poskytnuta byla žalovanému částka 165 000 Kč, vrátil však částku 9 677 Kč, je proto povinen vrátit rozdíl mezi částkou poskytnutou a částkou vrácenou viz ustanovení § 2991 odst. 1 o.z. V daném případě tak jde o částku 155 323 Kč. Kč (165 000 Kč – 9 677 Kč), která byla žalobkyni přiznána, rovněž tak byly přiznány úroky z prodlení z této částky od 8. 10. 202 do zaplacení dle vl. nař. [číslo] Sb. Co do zbývající částky 20 490,41 Kč, smluvních úroků i úroků z prodlení z nepřisouzené částky musela být žaloba zamítnuta (výrok II. rozsudku). K výši sjednaného úroku 19,99 % ročně soud pouze dodává, že uvedený úrok, pokud by byla smlouva platná, by nebyl dle platné judikatury považován za úrok nepřiměřeně vysoký.

19. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., a to dle míry úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci. Náklady řízení žalobkyně představují zaplacený soudní poplatek ve výši 8 791 Kč, náklady právního zastoupení za 4,5 úkonu právní služby po 8 140 Kč, 5 paušálních náhrad po 300 Kč, 21% DPH ve výši 8 007,30 Kč. Dále cestovní náhrady za cestu k jednání na trase [obec] - [obec] a zpět osobním automobilem ve výši 2 77,92 Kč, náhrada za promeškaný čas za 8 půlhodin tj. 800 Kč, celkově náhrady 3 570,92 Kč a 21% DPH z těchto náhrad ve výši 749,89 Kč. Celkově tak jde o částku 50 458,11 Kč. Vzhledem k částečnému úspěchu žalobkyně ve věci, byla přiznána částka 38 348,16 Kč tj. 76 % nákladů. Soud nezjistil a žalovaný netvrdil žádné důvody, pro které by žalobkyni neměla být náhrada nákladů řízení přiznána.

20. O náhradě nákladů řízení ustanovené opatrovnici bude rozhodnuto samostatným rozhodnutím.

21. Lhůta k plnění byla stanovena delší než zákonná lhůtě 3 denní, a to vzhledem k výši dlužné částky i návrhu žalobkyně - ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.