9 C 171/2025

Plný text

Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Karolinou Šťastnou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně/, 293 01 Mladá Boleslav proti žalované: Jméno žalované, narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 57 400 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši částka do 3 dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.

II. Co do částky částka se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v adresa-625561/0710, variabilní symbol var. symbol částku částka za doplatek soudního poplatku do 3 dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou podepsanému soudu dne datum domáhala proti žalované zaplacení celkové částky částka s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru. Tvrdila, že mezi účastníky byla dne datum uzavřena smlouva o úvěru č. hodnota-515908, na základě které byla žalované poskytnuta částka částka. Žalovaná se zavázala zaplatit žalobkyni částku částka sestávající z jistiny částka a souhrnného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši částka, a to v týdenních splátkách po částka. Výše zápůjční úrokové sazby činila 63,33 % p.a. Na dluh žalovaná uhradila pouze částka. Úvěr byl poskytnut až po prověření schopnosti žalované úvěr splácet. K výzvě soudu žalobkyně uvedla, že před poskytnutím úvěru vycházela z informací zjištěných od žalované, byla provedena její lustrace v dostupných databázích (Centrální evidence exekucí, ISIR), přičemž byla provedena i kontrola platební historie žalované u žalobkyně.

2. Žalovaná, shodně se žalobkyní souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (žaloba spolu s výzvou k vyjádření se k rozhodnutí věci bez nařízení jednání byly žalované doručeny do její datové schránky dne datum).

3. Podle ust. § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

4. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

5. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

6. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodné obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

7. Podle ust. § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

8. Podle ust. § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

9. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota bylo zjištěno, že žalované byly žalobkyní poskytnuty finanční prostředky ve výši částka. Žalovaná se zavázala žalobkyni splatit poskytnutou jistinu i s úroky a poplatky, celkem částku částka sestávající z jistiny částka a souhrnného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši částka, a to v týdenních splátkách po částka. Výše zápůjční úrokové sazby činila 63,33 % p.a. Na dluh žalovaná uhradila pouze částka, jak vyplynulo z přehledu plateb ke smlouvě předloženým žalobkyní. Dle evidenční karty klienta byla žalovaná v době poskytnutí úvěru vdaná, bez vyživovacích povinností, bydlela v nájmu, byla zaměstnána s dosahovals čistého měsíčního příjmu částka, jiný příjem neuvedla. Jako výdaje na bydlení byla uvedena částka částka, životní minimum částka, jiné výdaje neuvedla. Mzda měla být ověřena pracovní smlouvou a výplatními páskami za měsíce prosinec 2024 a leden 2025, které také žalobkyně také předložila k důkazu.

10. Tato skutková zjištění jsou základem pro následující právní závěr soudu: Soud se tedy nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí, ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne datum, č. j. spisová značka). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná. Žalobkyně ke zkoumání úvěruschopnosti žalované předložila pouze výplatní lístky dokládající její příjem z pracovního poměru, nepřeložila však žádné důkazy týkající se jejích výdajů. Nebylo tedy v řízení prokázáno, že by žalobkyně (resp. její právní předchůdce) splnila povinnost uloženou mu zákonem, jakožto poskytovateli spotřebitelského úvěru, řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Důsledkem nesplnění této povinnosti věřitele dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je absolutní neplatnost smlouvy. Nedostatečné posouzení úvěruschopnosti poskytovatelem, které vede k absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy bylo taktéž v mnoha rozhodnutích finančního arbitra opakovaně konstatováno (viz např. nález finančního arbitra ze dne datum, sp.zn. FA/4056/2017, FA/SU/374/2015, ze dne datum, sp. zn. FA/7819/2015, FA/SU/208/2014, ze dne datum, č.j. FA/SR/SU/1192/2017 – 20 aj.), stejně tak v rozhodnutích Nejvyššího soudu ČR např. pod sp. zn. spisová značka ze dne datum, sp. zn. spisová značka ze dne datum , k otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Ústavní soud v nálezu ze dne datum sp. zn. III. ÚS 4129/2018. Výdaje a majetkové poměry žalované nebyly nijak zjišťovány ani ověřovány. Soud tedy uzavřel, že žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla, důsledkem tohoto postupu je absolutní neplatnost úvěrové smlouvy a nárok žalobkyně vůči žalované se podřadí režimu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1, 2 o.z., podle něhož je žalovaná povinna žalobkyni vrátit to, co od ní obdržela a doposud nevrátila jako svůj majetkový prospěch získaný bez právního důvodu, tj. částku částka (poskytnutých částka mínus splacených částka). Ve zbývající části soud jako nedůvodnou žalobu zamítl.

11. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř., když každý z účastníků měl ve věci pouze částečný úspěch a převážně úspěšné žalované podle obsahu žádné náklady tohoto řízení nevznikly.

12. Žalobkyni byla zároveň uložena povinnost zaplatit České republice doplatek soudního poplatku ve výši částka, když ve věci nebylo možné vydat navrhovaný platební rozkaz (položka 2 bod 2 a položka 1a) Sazebníku soudních poplatků) tak, jak je uvedeno ve výroku IV tohoto rozsudku. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do patnácti dnů ode dne doručení, písemně, dvojmo, prostřednictvím podepsaného soudu, ke Krajskému soudu v Hradci Králové, pobočka Pardubice. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí. Nebude-li vyměřený doplatek soudního poplatku zaplacen ve stanovené lhůtě, soud po marném uplynutí lhůty splatnosti předá tuto pohledávku k vymáhání příslušnému celnímu úřadu – Celnímu úřadu Liberec.