9 C 232/2022

Plný text

Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Jaroslavou Sádovskou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa žalované o zaplacení 21 844 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 6 650 Kč s úroky z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 6 650 Kč od 21. 11. 2020 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci výroku tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalobní návrh se zamítá co do částky 15 194 Kč, úroku ve výši 56 % ročně z částky 8 405,40 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení a zbývajících úroků z prodlení.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobce se žalobou podanou proti žalované domáhal zaplacení částky 21 844 Kč představované jistinou ve výši 8 405,40 Kč, poplatkem za poskytnutí a správu úvěru ve výši 6 238,60 Kč, kapitalizovanou smluvní pokutou ve výši 5 000 Kč a sankčních poplatků ve výši 2 200 Kč. Dále požadoval kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 494,34 Kč vypočtený do 17. 3. 2022 a ode dne následujícího tj. od 18. 3. 2022 do zaplacení zákonný úrok z prodlení dosud nevypočtený ve výši 11,75 % ročně z částky 8 405,40 Kč a smluvní úrok ve výši 56 % ročně z částky 8 405,40 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení. Uvedl, že jeho právní předchůdce, společnost [právnická osoba], uzavřela dne 22. 11. 2019 s žalovanou smlouvu [číslo] s produktovým názvem D S0 HC týdenní 10/ 2019 s tím, že neoddělitelnou částí smlouvy jsou též smluvní podmínky, které jsou obsaženy na stejném listu jako smlouva. Kromě zapůjčené částky ve výši 10 000 Kč se žalovaná zavázala zaplatit žalobci i částku ve výši 7 994 Kč jako přesně vyčíslený a neměnný poplatek, celkově tak částku 17 994 Kč. Zápůjční úroková sazba ve výši 56 % ročně byla stanovena jako pevná pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy. Žalovaná se zavázala dlužnou částku ve výši 17 994 Kč splatit v 52 týdenních splátkách po 347 Kč. Splátky nehradila řádně a včas, byla uhrazena pouze částka 3 350 Kč, která byla započtena ve výši 1 594,60 Kč na jistinu, která byla tak ponížena na částku 8 405,40 Kč a částka ve výši 1 755,40 Kč, byla započtena na poplatky, které byly poníženy na částku 6 238,60 Kč. Dále uvedl, že v důsledku prodlení s placením jednotlivých splátek vzniklo mu i právo na uhrazení smluvní pokuty v sazbě 0,1 % denně, která byla kapitalizována a ke dni 1. 2. 2022 činila částku 5 000 Kč, sankční poplatky činily 2 200 Kč a kapitalizováný zákonný úrok z prodlení ve výši 494,34 Kč. Právní předchůdce žalobce uzavřel dne 28. 1. 2022 s žalobcem smlouvu o postoupení pohledávek, která nabyla účinnosti 1. 2. 2022, kdy došlo k postoupení pohledávky na žalobce ve výši 22 338,34 Kč, o čemž byla žalovaná dne 10. 2. 2022 informována a zároveň vyzvána k úhradě dluhu. Následně žalovaná již ničeho neuhradila.

2. V doplnění žalobního návrhu žalobce uvedl, že jeho právní předchůdce si byl vědom své zákonné povinnosti posoudit s odbornou péčí schopnost žalované spotřebitelský úvěr splácet a má za to, že tuto svou povinnost splnil. Vycházel při tom i z informací, které si sám aktivně zjišťoval a ověřoval ze zdrojů nezávislých na spotřebiteli, ať již dostupných veřejně, tak i těch neveřejných a tyto údaje komplexně analyzoval, proto má za to, že nepostupoval v rozporu se zákonem o spotřebitelském úvěru ani v rozporu s výkladem zákonných ustanovení ČNB. Vycházel z bankovních i nebankovních registrů, sdružení [příjmení], dále i z insolvenčního rejstříku a centrální evidence exekucí. Poté přistoupil ke komplexnímu vyhodnocení aktuální finanční situace žalované s ohledem na její příjem, který posuzoval jak dle výše, stability, pravidelnosti, pravdivosti, tak i udržitelnosti po celou dobu trvání obchodu. Vázaný zástupce právního předchůdce žalobce vyplnil na základě dokumentů předložených dlužnicí před uzavřením smlouvy zákaznickou kartu, která je dokumentem, ve kterém jsou pravdivě a úplně uvedeny veškeré ověřené relevantní informace pro posouzení schopnosti spotřebitelský úvěr ze strany žalované splácet. V předmětném případě bylo žalovanou sděleno a doloženo, že má pravidelný měsíční příjem ve výši 17 617 Kč, což bylo doloženo výplatními páskami za září a říjen 2019. Dále bylo ověřeno, že další čisté příjmy domácnosti činily 25 000 Kč. V součtu tedy dosahovaly částky 42 617 Kč. Veškeré tyto skutečnosti byly ze strany vázaného zástupce, a to paní [jméno] [příjmení], ověřeny. Rovněž bylo provedeno vyhodnocení všech rozhodných výdajů žalované, kdy byly právním předchůdcem žalobce posuzovány nejen výdaje sdělené a doložené, ale konfrontovány byly s právními instituty z oblasti sociální politiky, např. životním minimem a částkami vycházejícími ze statistických dat. Má však za to, že poskytovatel úvěru nemá možnost veškeré výdaje objektivně ověřit a vychází tedy z informací dodaných spotřebitelem a informací získaných při respektování principu přiměřenosti. Má za to, že zjišťování konkrétních výdajů konkrétního spotřebitele není správné z mnoha důvodů. Jediným řešením je učinit odhad budoucích nákladů, což lze nejbezpečněji učinit na základě dostatečně rozsáhlého souboru statistických dat a nespoléhat jen na údaje sdělené spotřebitelem. Poukázal i na to, že úroky jsou jedním z obligatorních pojmových znaků smlouvy o úvěru a jejich výše je ovlivněna řadou vedlejších faktorů, jedná se o rychlost poskytnutí úvěru, způsob jeho poskytnutí, celkovou délku a rizikovost, proto je úroková sazba vyšší, než obvyklá úroková míra bank. V dané věci také byla smlouva uzavřena v bydlišti žalované, kde ji navštívil vázaný zástupce s veškerými potřebnými podklady a smlouva v daném místě i uzavřena. Žalovaná tedy nemusela vynakládat žádné úsilí ani finance k dopravení se do sídla právního předchůdce žalobce, finanční prostředky byly také poskytnuty žalované v hotovosti a při týdenním režimu splátek vázaný zástupce navštívil žalovanou v jejím bydlišti a vybíral jednotlivé splátky. S tímto způsobem splácení úvěru jsou spojeny vysoké náklady, které tak odůvodňují výši úroků, která byla stanovena 56 % ročně. Při určení výše úroků bylo počítáno celkem s 60 návštěvami vázaného zástupce. Má za to, že sjednaná výše úroku tak byla v souladu se zásadami soukromého práva a stanovena jasně a srozumitelně. Pokud by soud dospěl k závěru, že sjednaný úrok je v rozporu s dobrými mravy, je nepřiměřený, měl by aplikovat ust. § 577 o.z. a sjednanou výši úroků moderovat.

3. Ve věci nebyl vydán navrhovaný elektronický platební rozkaz, žalované byla zaslána žaloba a její doplnění spolu s výzvou k vyjádření, doručeno bylo na adresu uvedenou v Informačním systému základních registrů postupem dle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.). Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k nařízenému jednání na 1. 12. 2022 se bez omluvy nedostavila, ač k tomuto byla obeslána a doručení bylo vykázáno 7. 10. 2022. Soud proto jednal bez účasti žalované a rozhodl v její nepřítomnosti dle § 101 odst. 3 o.s.ř. Vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. Ve věci nemohlo být rozhodnuto rozsudkem pro zmeškání vzhledem k tomu, že žalovaná nebyla o této možnosti zaslaným předvoláním informována – poučena.

4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 22. 11. 2019 bylo zjištěno, že žalovaná se společností [právnická osoba] uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které si půjčila částku 10 000 Kč, kterou obdržela v hotovosti. Úvěr se zavázala splatit i spolu s poplatkem ve výši 7 994 Kč sestávajícím z úroku ve výši 3 103 Kč, částky za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 4 891 Kč, a to formou 52 týdenních splátek po 347 Kč. Úrok byl sjednán ve výši 56 % po celou dobu trvání smlouvy. Uvedená část smlouvy o úvěru byla podepsána, pokud však jde o smluvní podmínky, které byly uvedeny na následující straně a nejsou tak součástí smlouvy a nejsou žalovanou ani podepsány.

5. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 1. 2. 2022 bylo zjištěno, že žalované bylo sděleno, že dlužná částka z uvedeného úvěru činí ke dni 1. 2. 2022 částku 22 338,34 Kč, zároveň byla vyzvána k doplacení dlužné částky ve lhůtě 10 dnů od doručení a informována o tom, že předmětná pohledávka byla postoupena žalobci na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022.

6. Dopisem ze dne 10. 2. 2022 bylo zjištěno, že žalovaná byla opětovně vyzvána k okamžitému splacení částky 22 338,34 Kč včetně příslušenství a poplatků s tím, že pokud částka nebude uhrazena do 17. 3. 2022, stane se splatným celý dluh a žalobce je oprávněn přistoupit k vymáhání pohledávky soudní cestou. Rovněž předžalobní výzvou z 20. 5. 2022 byla žalovaná informována právním zástupcem žalobce o tom, že dluh po splatnosti představuje částku 23 336,85 Kč a byla vyzvána k úhradě ve lhůtě 7 dnů a poučena i o narůstajícím příslušenství pohledávky a o možnosti vymáhání soudní cestou.

7. Ze zákaznické karty žalované bylo zjištěno, že tuto s žalovanou sepisovala [jméno] [příjmení] jako vázaný zástupce a z karty vyplývá, že jmenovaná bydlí v nájmu, je svobodná, pracuje jako operátor s příjmem 17 617 Kč, další čistý příjem domácnosti je uveden částkou 25 000 Kč a celkem tak příjmy činí 42 617 Kč. Běžné měsíční výdaje jsou uvedeny v celkové výši 5 000 Kč. Předložen byl doplněk k pracovní smlouvě ze dne 30. 6. 2019 navazující na pracovní smlouvu ze dne 10. 7. 2017 s tím, že je sjednán pracovní poměr na dobu neurčitou. Z předložených výplatních pásek za měsíc září a říjen 2019 bylo zjištěno, že čistá mzda činila 20 864 Kč a 14 370 Kč, při čemž příspěvky na ubytování nejsou patrné.

8. Podle § 2390 a § 2392 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

9. Podle § 1970 o.z., může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

10. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

11. Podle § 2048 odst. 1 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, že mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda.

12. Po zhodnocení všech důkazů ve spise založených soud dospěl k závěru, že žalobní návrh je důvodný pouze částečně.

13. Soud se nejprve musel zabývat otázkou, zda mezi účastníky, resp. právní předchůdkyní žalobce a žalovanou došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru, neboť jednou ze smluvních stran byla žalovaná jako spotřebitel a bylo tak nezbytné při posuzování právního vztahu vedle občanského zákoníku aplikovat i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, a to zejména ustanovení § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. Dle těchto ustanovení poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, i z databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet.

14. Poskytovatel tak při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

15. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy a je pak povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Nutnost zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru respektoval shora uvedená ustanovení, vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (viz např. rozsudek sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 či 33 Cdo 201/2018) i Ústavního soudu – viz Nález ÚS sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019. Zde Ústavní soud uvedl, že pokud je dlužník v postavení spotřebitele, má poskytovatel úvěru jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit, když řádným splněním povinnosti zkoumat úvěruschopnost žadatele o úvěr není chráněn jen samotný spotřebitel, ale i věřitel a celá širší společnost.

17. Je pravda, že výše uvedená rozhodnutí se v zásadě týkala posouzení úvěruschopnosti spotřebitele dle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném a účinném do 30. 11. 2016 (viz § 9 odst. 1 citovaného zákona), nicméně nutno zdůraznit, že důvod ke změně náhledu, pokud jde o důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele v podobě absolutní neplatnosti smlouvy, zde zjevně není ani při posouzení dané otázky dle zákona č. 257/2016 Sb., účinného od 1. 12. 2016 O tom jednoznačně svědčí rozsudek SDEU z 5. 3. 2020 ve věci C [číslo], z něhož plyne, že„ články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnout jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době‘‘.

18. Soud po vyhodnocení provedených důkazů v otázce úvěruschopnosti uzavřel, že žalobce sice provedl kontrolu příjmů žalované, když byl předložen doplněk pracovní smlouvy a 2 výplatní pásky. Pokud však jde o výdaje žalované, žalobce o tomto nepředložil žádné důkazy, tyto ani nenavrhl, soud tak nemohl kladně vyhodnotit chování právního předchůdce žalobce při zkoumání úvěruschopnosti žalované. Ze zákaznického listu také není zřejmé, o jaký další příjem domácnosti by se mělo jednat, když ze zákaznické karty vyplývá, že žalovaná je svobodná, není uvedeno, že by žila s partnerem, na což je v zákaznické kartě rovněž kolonka, která však není vyplněna. Také pokud jsou odhadované měsíční výdaje uváděny částkou 5 000 Kč měsíčně a žalovaná má bydlet v nájmu, má soud za to, že s tímto není počítáno, není uvedena jeho výše ani žádné další náklady, s nimiž je třeba počítat, jako jsou náklady na stravu, dopravu, léky apod. Žalovaná také jak je zřejmé ze samotného podání žalobce, uhradila pouze částku 3 350 Kč, což se rovnalo necelým 3 měsíčním splátkám, další splátky již hrazeny nebyly. Soud tak má za to, že nebyly právním předchůdcem žalobce dostatečně zjištěny jak příjmy, tak zejména výdaje žalované, aby došlo k řádnému posouzení její schopnosti úvěr splácet. Jsou-li jako odhadované měsíční výdaje žalované uváděny částkou 5 000 Kč, má soud za to, že věřitel se nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát jako fakt, ale tyto je povinen s odbornou péči vyhodnotit a důkladně prověřit. Pokud má jakékoliv pochybnosti o jejich správnosti, např. pokud jde o bydlení, stravování nebo jiné náklady, které neodpovídají cenám v místě a čase obvyklým, je povinen požadovat jejich objasnění, příp. v rámci svých možností ověřit jiným způsobem. V daném případě nebyly právním předchůdcem žalobce žádné výdaje žalované ověřeny, ale pouze bylo vycházeno z jejího odhadu. Nelze přitom také počítat s dalším příjmem domácnosti, který je uveden, ale nebyl žádným způsobem doložen a nebylo uvedeno, o jaký příjem se mělo jednat, když partnerský vztah nebyl uváděn. Vzhledem k tomu, že cílem posouzení je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbyde v jeho rozpočtu dostatek jeho finančních prostředků, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši, je proto nutné vždy podrobně analyzovat rozpočet žadatele a to zejména, pokud nejsou známy všechny jeho výdaje, tj. náklady na bydlení, stravu a osobní potřebu. V daném konkrétním případě má soud za to, že pokud jde o vyhodnocení příjmové i výdajové stránky žalované, zde žalobce nepostupoval v souladu se zákonem. Lze poukázat i na zákon č. 110/2006 Sb., stanovící životní minimum žalované jako částku nezbytnou pro životní potřeby. Nebyly tak vyhodnoceny žádné výdaje na bydlení, stravování, dopravu apod., když příspěvek či bezplatné zajištění bydlení zaměstnavatel nebylo nijak zjištěno ani tvrzeno.

19. Soud tak má za to, že uzavřená spotřebitelská smlouva byla v daném případě neplatnou smlouvou podle § 86 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, má za to že právní předchůdce žalobce příliš spoléhal na pravdivost příjmů a zejména výdajů žalované, a tyto si ani neověřoval. Jednalo se tak o plnění z neplatné smlouvy, neplatné právě podle ust. § 87 odst. 1 věty prvé zák. o spotřebitelském úvěru, neboť se jedná o ustanovení speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje tak soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských úvěrů“ spočívajících v tom, že poskytovatel úvěru má nárok tolika na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků (rozsudek NS ČR sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). V daném případě byl úvěr poskytnut ve výši 10 000 Kč a byla uhrazena pouze částka ve výši 3 350 Kč, rovnající se pouze necelým 3 měsíčním splátkám, a to v prvním období po poskytnutí úvěru. Další splátky již hrazeny nebyly, uhrazena tedy byla částka minimální vzhledem k tomu, že mělo být uhrazeno celkem 17 994 Kč. Při poskytnutí úvěru ve výši 10 000 Kč a úhrady 3 350 Kč má tak žalobce právo pouze na uhrazení rozdílu, což činí částku 6 650 Kč a tato částka byla také přiznána, a to i s úroky z prodlení, které k datu 20. 11. 2020 činily 8,25 % ročně. Pokud jde o zbývající částku 15 194 Kč, v níž byla zahrnuta smluvní pokuta ve výši 5 000 Kč, která nebyla ani součástí smlouvy, ale jen ve smluvních podmínkách, které nebyly podepsány, takže by nemohla být přiznána ani, pokud by byla smlouva platná, rovněž tak pokud jde o sankční poplatek ve výši 2 200 Kč. Pokud jde o částky, které byly uvedeny jako poplatky za úvěr a činily dle smlouvy 7 994 Kč, jedná se o částku skutečně nepřiměřenou (lichvářskou), která dosahuje téměř výše zápůjčky, kde rozdíl činí pouze 2 006 Kč. Rovněž tak, pokud jde o úrok, který byl uveden ve výši 56 % ročně. Jednak se mělo jednat dle smlouvy o úrok, který je pevný po celou dobu trvání smlouvy, zde však již došlo k zesplatnění a také odůvodňoval-li žalobce uvedený úrok tím, že byl sjednán týdenní splátkový režim, kdy v rámci každého týdne vázaný zástupce má navštívit žalovaného v jeho bydlišti a vybrat splátky, s čímž byly spojeny vysoké náklady, které odůvodňovaly výši úroku 56 % ročně, k tomu je nutné uvést, že již ze smlouvy vyplývá naopak to, že za zpracování úvěru a péče o zákazníka byla již stanovena částka 4 891 Kč, takže vůbec není zřejmé, že by se tyto náklady projevily v 56 % ročním úroku a nebyl by zde ani žádný důvod ke snížení úroku, jak žádal žalobce [příjmení] proto z výše uvedených důvodů žalobě vyhověl, jen pokud jde o částku 6 650 Kč, o níž se žalovaná obohatila, když obdržela úvěr 10 000 Kč a uhradila částku 3 350 Kč, tedy jedná se o výši rozdílu mezi částkou poskytnutou a uhrazenou, o kterou se žalovaná obohatila. Žalobci byly také přiznány úroky z prodlení, a to ode dne následujícího, kdy mělo dojít ke splatnosti celé zápůjčky, to je od 21. 11. 2020 až do zaplacení. Pokud jde o další úroky z prodlení, vycházející z úrokové sazby 11,75 % ročně od 18. 3. 2022, tyto přiznány nebyly.

20. Náhrada nákladů řízení dle poměru úspěchu žalobce a žalované byl ve prospěch žalované, které však náklady řízení nevznikly. Žalobce byl ve větší části neúspěšný, a proto bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádnému z nich náhrada nákladů řízení nebyla přiznána. Žalobce požadoval k úhradě částku 21 844 Kč a přiznána byla částka 6 650 Kč.

21. Pokud jde o lhůty splatnosti u dlužné částky vzhledem k její výši i spolu s příslušenstvím byla stanovena lhůta delší, jak zákonná 3denní, a to lhůta 15 dnů s ohledem na výši přiznané částky (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).