9 C 24/2022

Plný text

Okresní soud v Pardubicích rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Jaroslavou Sádovskou jako samosoudkyní ve věci žalobců: a) celé jméno žalobkyně , narozená dne datum bytem adresa žalobkyně zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa b) celé jméno žalobce , narozený dne datum bytem adresa žalobce zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa c) celé jméno žalobkyně , narozená dne datum bytem adresa žalobkyně zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa žalované zastoupená advokátkou anonymizováno jméno příjmení sídlem anonymizována tři slova , adresa , obec – část obce o určení, že žalobci jsou dědici po zůstavitelce jméno příjmení <b>I. Žalobní návrh, aby bylo určeno, že dědici po zemřelé [jméno] [příjmení], jsou žalobci [celé jméno žalobkyně], [celé jméno žalobce] [celé jméno žalobkyně], se zamítá.</b> <b>II. Žalobci jsou povinni uhradit žalované náklady řízení ve výši 25 200 Kč k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení] do 15 dnů od právní moci výroku tohoto rozsudku.</b> 1. Žalobci se domáhali žalobním návrhem podaným dne 25. 1. 2021 určení, že jsou dědici po zemřelé [jméno] [příjmení]. Uvedli, že u Okresního soudu v Pardubicích je vedeno řízení pod sp. zn. 32 D 1222/2021 pověřeným soudním komisařem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] o pozůstalosti po zemřelé [jméno] [příjmení], [datum narození], zemřelé [datum], posledně bytem [obec a číslo]. Účastníky tohoto řízení jsou žalobci i žalovaná. Žalobkyně [celé jméno žalobkyně] a žalobce [celé jméno žalobce] jsou potomky po zemřelé sestře zůstavitelky (tj. neteř a synovec) a žalobkyně [příjmení] [celé jméno žalobkyně] je jediným potomkem zemřelého bratra zůstavitelky (tj. neteř). V řízení bylo zjištěno, že zůstavitelka zanechala pořízení pro případ smrti, a to vlastnoruční závěť ze dne 1. 8. 2012, která dle pověřeného notáře splňuje zákonem kladené požadavky na závěť po formální i obsahové stránce (§ 1494, § 1535 občanského zákoníku (dále jen o.z.) Touto závětí povolala zůstavitelka za jedinou dědičku celé pozůstalosti žalovanou [celé jméno žalované]. Pokud by nebylo toto pořízení pro případ smrti, nastoupili by žalobci jako dědicové III. zákonné třídy dle § 1637 odst. 2 o.z. V dědickém řízení napadli žalobci uvedenou závěť s tím, že zůstavitelka trpěla duševní poruchou, proto nebyla způsobilá učinit platné pořízení pro případ smrti. Žalovaná s uvedeným nesouhlasila, trvala na platnosti a pravosti závěti, když nebylo zjištěno, že by zůstavitelka byla soudem omezena ve svéprávnosti. Z tohoto důvodu vyvstal spor o dědické právo, proto pověřený notář odkázal žalobce podat ve stanovené dvouměsíční lhůtě u soudu žalobu na určení, že jsou dědici po zůstavitelce. Za stěžejní otázku žalobci považují zjištění, zda zůstavitelka v době pořízení závěti trpěla duševní poruchou, která by způsobovala neplatnost závěti. Mají za to, že takovouto duševní chorobou v rozhodné době zůstavitelka trpěla, neboť se řadu let chovala velmi nestandardně. Po smrti svého manžela v roce 2003 zůstala bydlet sama v zahradním domku v [obec] s vodou ze studně, bez koupelny, se suchým WC a plynovým vytápěním. Postupně se u ní naplno projevily její osobnostní rysy. Chovala se k žalobcům velmi rozporuplně, podle své potřeby. Celou řadu informací, byť nepodstatných, si zaznamenávala do diáře, i různé bludy, které později vydávala za pravdivé. Lidi ze svého okolí podezřívala, že ji chtějí okrást, či zabít. K tlumení bolesti používala lék Tramal, který patří do skupiny opiátů, mají proto za to, že pokud takovýto lék nadužívala, mohlo to vést k nežádoucímu účinku odpovídajícímu užití heroinu. Je tak riziko, že závěť mohla sepsat pod vlivem těchto nežádoucích účinků, aniž by projevila svou skutečnou, pravou a vážnou vůli. Také, ač si v diáři poznamenávala celou řadu událostí a užívání léků, žádná zmínka o sepsání závěti v diáři nebyla zjištěna a je tak silně nepravděpodobné, že by si takovou zásadní věc nepoznamenala, pokud by zaávěťnapsala a byla si toho vědoma. Dále uvedli, že o zůstavitelku společnými silami pečovali od doby smrti jejího manžela, až do smrti její. Naopak žalovaná se v posledních letech života o zůstavitelku nestarala, maximálně ji sporadicky navštívila. Zůstavitelka se jim také o existenci závěti nikdy nezmínila a dověděli se o ní až po její smrti, a to od žalované. Na podporu svých tvrzení navrhli vypracování znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychologie a psychiatrie, k posouzení, zda zůstavitelka v době pořízení závěti, tj. 1. 8. 2022 trpěla takovou duševní poruchou, která mohla mít za následek to, že si nemusela vůbec být vědoma toho, že sepsala závěť nebo si nemusela být vědoma toho, co závěť je a jaké má následky. Zároveň se vyjádřit k tomu, zda při užívané dávce léku Tramal mohla být pod vlivem negativních účinků tohoto léku.

2. Poukazovali dále na to, že špatný psychický stav zůstavitelky se projevoval i náhlými změnami jejího chování, které jim nedávalo vůbec smysl. Na jednu stranu s nimi normálně komunikovala, půjčovala si od nich peníze a nechala se od nich navštěvovat, ale na druhou stranu si údajně přála, aby v případě jejího úmrtí nezískali její příbuzní jakýkoliv majetek. Její rozporuplné, protichůdné či dvojaké chování dává důkaz či alespoň indicie k tomu, že trpěla duševním onemocněním. Mají také za to, že žalovaná celkově o nemovitost zůstavitelky neprojevovala žádný bližší zájem a během pozůstalostního řízení tuto nemovitost ani nenavštívila. V době úmrtí zůstavitelky se také nepodílela na uspořádání pohřbu a navíc se v průběhu pozůstalostního řízení ústně dědictví zřekla. Rovněž si stojí za svým tvrzením, že žalovaná v době sepsání závěti vyvíjela psychický nátlak na zůstavitelku a snažila se využít jejího špatného psychického stavu ve svůj prospěch, když zneužívala jejího uvažování a naopak využívala její paranoidní chování vůči vlastní rodině. Zdůraznili, že o existenci závěti a žalované neměli sami ani nejmenší tušení.

3. Žalovaná navrhla zamítnutí žalobního návrhu. Poukázala na to, že se zůstavitelkou se znala dlouhé roky, navštěvovala ji a stýkala se s ní i za dobu života jejího manžela. Po dlouhé roky nikoho z žalobců u zůstavitelky paní [příjmení] nepotkala a tato se o svých příbuzných zmiňovala jen okrajově a většinou se o nich nevyjadřovala příznivě. Sama zůstavitelce kupovala běžné potřeby do domácnosti, jídlo a nákupy, pomáhala jí s běžnou údržbou domu a zahrady a v posledních letech za ní jezdila i spolu se svým přítelem. Pomáhala jí i při vyřizování osobních záležitostí na úřadech, např. vyřízení příspěvku na poskytování péče, hrazení odvozu komunálního odpadu apod. Uvedla, že zůstavitelka se nikdy na psychiatrii neléčila, nikdy před ní nebrala žádné léky, např. Tramal. O žalovanou se starala, měla a má dosud klíče od domu, které jí sama zůstavitelka předala. Kupovaly spolu různé věci do domu, jak pračku, televizor, mikrovlnou troubu, varnou konvici a další a jezdila s ní se psem k veterinárnímu lékaři. I v době nouzového stavu jí zajišťovala nákupy. V té době však i sama onemocněla. Poukázala na to, že zůstavitelka byla v základních věcech soběstačná a až týden před úmrtím si jí do telefonu stěžovala, že jí není dobře, že má zřejmě covid, a proto, že nemohla přijet, řekla jí, že nemůže přijet, ať si proto zavolá sanitu. Po odvozu zůstavitelky do nemocnice, kde následně zemřela, žalobkyně paní [celé jméno žalobkyně] vyměnila zámky u domu zůstavitelky a sdělila jí, že se o všechno potřebné postará, protože ona je tzv. vypravitelkou pohřbu a má k dispozici úmrtní list a je tedy jen ona, kdo na úřadech za zůstavitelku může jednat. Má za to, že zůstavitelka se nikdy nechovala tak, že by zapomínala, či se chovala nenormálně, nebo že by dokonce vykazovala známky nenormálního chování způsobeného poruchou duševního stavu, proto tvrzení žalobců považuje za účelové a nepravdivé.

4. Z výpovědi žalobkyně [celé jméno žalobkyně] bylo zjištěno, že byla neteří zůstavitelky [jméno] [příjmení] zemřelé [datum]. Má za to, že po roce 2002, kdy manžel zůstavitelky spáchal sebevraždu, nebylo její chování standardní, bylo těžké s ní hovořit a její chování bylo velmi podezřívavé. V roce 2012, kdy měla být závěť sepsána, zůstavitelku několikrát navštívila, přibližně 4x až 5x, i si s ní telefonovala. V té době byl zdravotní stav zůstavitelky v relativně dobré fyzické kondici, chodila s berlí či s kolem, na kterém měla nákupní tašku, stranila se však rodiny i společnosti, neakceptovala jejich návrhy na přestěhování se, na prodej domu a zakoupení bytu, aby se dostala z hrozného prostředí, kde žila. Na psychiatrii se zcela určitě neléčila, domnívá se, že toto léčení odmítala, jako odmítala všechny lékaře. Nikdy se také nezmínila, že by jí někdo jiný ještě pomáhal. Osobně o závěti se zůstavitelkou nikdy nehovořila, podle ní byla majetnická, i když nebyla chamtivá. Domnívala se, že majetek napíše na ni, měla to za samozřejmé, nebo majetek napíše na někoho z rodiny či na charitu. Zůstavitelku považovala za poctivou ženu, nevěděla proto, proč by rodinu vystrnadila, když jí pomáhali. Nikdy jí neudělali nic špatného, proč by tedy měla v závěti odkázat majetek někomu jinému. Nevěděli o nikom, s kým by se také stýkala. V domě, kde žila, měla velký nepořádek, ale od ní jakoukoliv pomoc odmítala. Poukazovala také na to, že zůstavitelka brala velké množství léků, zejména Tramal a Tralgit, což zjistila z jejího diáře, který si přečetla až po její smrti, dříve k diářům neměla přístup. Sama jí občas také některé léky dovezla, nebylo to však často.

5. Z výpovědi žalobce [celé jméno žalobce] bylo zjištěno, že byl jejím synovcem. Zůstavitelku znal zřejmě více, jak jeho sestra paní [celé jméno žalobkyně], neboť k ní často jezdil, když poblíž vozil děti na klavír. Ví, že brala tišící prášky na bolest a byl veliký problém, aby navštívila lékaře. Není mu však známo, zda jí byly léky předepisovány, aniž by byla lékařsky vyšetřena. Má za to, že poté co v roce 1981 nastoupila do diagnostického ústavu se její chování změnilo, nebyla schopna sebekontroly a sebeovládání, proto tam již nemohl s dětmi nadále jezdit. Nepřistoupila na jeho názory, chovala se hystericky. O majetkových věcech s ní nikdy nehovořil, dříve běžně brečela, že nemá peníze a pokud jde o její dědictví, bylo mu jasné, že vše odkáže některému útulku pro psy. Sám s ní neměl dobré vztahy a jezdil tam jen proto, že ho o to požádala jeho matka. Do úmrtí zůstavitelky o žalované vůbec nevěděl. Pokud jde o její psychický stav, má za to že nezvládala své emoce a její chování bylo vulgární. Ambulantně se neléčila, ale domnívá se, že psychiatr [anonymizováno] [příjmení] jí poskytoval soukromé konzultace, tak jako její matce, nebylo to však v ordinaci, ale pouze u něho v bytě.

6. Z výpovědi žalobkyně [celé jméno žalobkyně], bylo zjištěno, že zůstavitelka byla její tetou – sestrou jejího otce. Zůstavitelku blíže osobně neznala, pouze z vyprávění, kdy slyšela o jejich psychických problémech a problematickém chování. Bylo jí řečeno, že nevyhledává společnost, rodinu nemá ráda. Není jí proto známo, zda se léčila či nikoliv. Pokud závěť probírali se sestřenicí a bratrancem, mají za to, že pokud zůstavitelka cokoliv napsala, jednalo se o celé příběhy, ale závěť byla strohá, jako by ji to někdo diktoval a nepsala to jen ona sama, ale dokázat to nemohou.

7. Z výpovědi žalované bylo zjištěno, že zůstavitelku a jejího manžela poznala kvůli pejskům, neboť měla chovnou stanici a oni si chtěli pořídit psa. Následně se s nimi stýkala, jezdila na kontrolu štěňátek, spřátelili se a znaly se tak 28 let. Pokud jde o závěť, byla velmi překvapená, když ji jí zůstavitelka přinesla. Oponovala jí, že nechce mít se závětí nic společného, ale bylo jí řečeno, ať s jde k notáři. Později se jí tázala, jak se závětí naložila, proto teprve poté s ní zašla k notáři, který závěť zkontroloval a řekl, že je v pořádku, že si ji může nechat doma či ji uložit do depozita. Vzala si ji domů, odložila ji a zcela na ni zapomněla. Tuto jí připomněla, až paní [celé jméno žalobkyně], která se zajímala o to, zda nějaká závěť existuje a sama jí uvedla, že po smrti zůstavitelky převrátili celý její domek, ale žádnou závěť nenašli. Teprve až poté se rozpomněla, že ji zůstavitelka závěť předala, paní [celé jméno žalobkyně] se jí poté ptala, zda bude závěť nějakým způsobem uplatňovat, na což ji sdělila, že vše musí ještě zvážit. Závěť uplatnila poté, co jí paní [celé jméno žalobkyně] začala říkat, že se vše může ještě obrátit proti ní, a dále i proto, že jí zůstavitelka mnohokrát říkala, že rodině nechce nic odkázat. Dříve se zůstavitelkou o závěti nikdy nehovořila, nebyla přítomna při tom, když ji sepisovala, ani jí ohledně závěti nic nezjišťovala, naopak pro ni byla závěť velkým překvapením. Se zůstavitelkou byly kamarádky, často se vídaly a to buď jednou za týden, nebo za 14 dnů, stříhala jí pejsky, řešily spolu různé věci a pomáhala jí s nákupem věcí do domácnosti. Jednala s ní vždy v pohodě, neměla s ní žádné problémy, pomáhala jí i v domácnosti, na zahradě a někdy i s hygienou. Darovala jí i některé věci do domácnosti jako starší pračku či mikrovlnku. Pokud jde o léky, viděla u ní léky na bolest, ale v tomto směru jí nic nezařizovala, toto si zůstavitelka obstarávala sama. Pokud jde o pořádek v domě, snažila se zůstavitelka uklízet, bylo to úměrné jejímu věku, proto jí pomáhala. Na některé věci měly rozdílné názory, ale nikdy se extra nedohadovaly, žalobkyně byla sice svéráznější, ale žádné větší problémy mezi nimi nebyly. Neviděla u ní také žádné problémy psychického rázu, ani o tom, že by se léčila na psychiatrii.

8. Ze svědecké výpovědi [jméno] [příjmení], bývalého starosty [obec], kde zůstavitelka žila, bylo zjištěno, že tuto znal pouze od vidění, neví o tom, že by se psychicky léčila, pouze se po úmrtí manžela uzavřela do sebe. Má za to, že se zůstavitelka chovala normálně, nepřišlo mu, že by byla psychicky narušená, že by její chování bylo nestandardní a nic takového neslyšel ani od obyvatel obce. Ví, že si normálně zašla do obchodu na nákup, kde se i potkali a její chování bylo normální. Na základě její žádosti jí posekali i zahradu, jediný problém byl, když ořezávali větve ořechu, který byl na jejím pozemku, ale větve zasahovaly do osvětlení obce, takže museli prořez učinit, což se jí nelíbilo.

9. Ze svědecké výpovědi [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že zůstavitelku znal, byl i v jejím domě a to s paní [celé jméno žalované] – žalovanou, která za zůstavitelkou jezdila několik let, sám ji také znal a připadala mu normální a soběstačná. Pouze jednou si mu stěžovala, že se s příbuznými nestýká, že jí nepomáhají, proto jí nabídl pomoc na zahradě, což také spolu s dalšími známými učinili, neboť měla vysekanou cestičku pouze ke stromu, na němž byly meruňky. V jednom případě také zůstavitelka byla u žalované, které ji nabídla, že pro ni přijede a nabízela jí i koupel, naopak žalovaná za zůstavitelkou jezdila každou chvíli, a to i kvůli psům, následně jí i sám vozil základní potraviny či krmivo pro psy, popř. maso, které jí žalovaná poslala. Ví, že žalovaná zajišťovala pro zůstavitelku i nějaké sociální dávky, což slyšel z jejich telefonátů. Telefonovaly si velmi často a někdy i velmi dlouho, kdy rozebíraly spolu různé věci, přály si během svátků. Dle něho se určitě nejednalo o osobu psychicky narušenou.

10. Ze svědecké výpovědi [jméno] [příjmení], manželky žalobce, bylo zjištěno, že zůstavitelku znala asi po dobu 40 let, jezdili k ní a starali se o ni, poslední roky také jezdili na nákupy a zajišťovali jí jídlo, které potřebovala a které si sama vybírala. Nijak se však s nimi bavit nechtěla a chovala se tak, že vždy upřednostňovala sebe a psy oproti nim a dětem. Jejího manžela stále poučovala, vše se muselo dělat tak, jak ona sama chtěla. O žádné přítelkyni zůstavitelky nevěděla, pouze se o ní zmínila její známá. Poukázala i na to, že než si zůstavitelka zakoupila domek v [anonymizováno] [obec], na který neměla peníze, tak jí pan [celé jméno žalobce] půjčil 30 000 Kč. Z dřívějšího bytu [anonymizována dvě slova] se tak v roce 1982 vystěhovala a do tohoto se s manželem nastěhovali sami. Zůstavitelka k nim však neustále chodila, neboť měla od bytu klíče a brala si tam věci po svých rodičích, kteří tam dříve bydleli. Chodila do bytu i v době, kdy oni nebyli přítomni. Nikdy se zůstavitelkou nehovořila o jejich majetkových záležitostech ani o závěti. Ví, že se chovala někdy nestandardně, jakoby nepřítomně a v některých případech hned vyjela, když se jí něco nelíbilo. Když k ní chodili, viděla, že tam měla hromadu léků, ale nepamatuje si, že by před nimi léky užívala, pouze si stále stěžovala, že ji bolí záda.

11. Z listiny označené jako závěť a založené ve spisu Okresního soudu v Pardubicích sp. zn. 32 D 1222/2021 bylo zjištěno, že tuto sepsala [jméno] [příjmení], [datum narození] dne 1. 8. 2012 v [obec a číslo], kde uvádí: vše, co po mě zůstane – majetek movitý i nemovitý – odkazuji paní [celé jméno žalované], [datum narození], bytem [ulice] [číslo] ve [obec a číslo] [anonymizováno].

12. Usnesením Okresního soudu v Pardubicích ze dne 28. 10. 2021 bylo notářem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] rozhodnuto tak, že účastníci [celé jméno žalobkyně], [celé jméno žalobce] [anonymizováno] [jméno] [příjmení] se odkazují, aby do 2 měsíců od právní moci tohoto usnesení podali proti účastnici [celé jméno žalované] jako žalované k Okresnímu soudu v Pardubicích žalobu o určení, že jsou dědici po zůstavitelce [jméno] [příjmení], posledně trvale bytem [adresa]. Rozhodnutí nabylo právní moci 25. 11. 2021. Z odůvodnění rozhodnutí vyplývá, že předložená závěť splňuje formální i obsahové náležitosti, kladené na závěť zákonem (§ 1494, § 1533 o.z.) Touto závětí povolala zůstavitelka za jedinou dědičku celé pozůstalosti paní [celé jméno žalované]. Účastníci [celé jméno žalobkyně], [celé jméno žalobce] [celé jméno žalobkyně], kteří by jinak byli dědici ze zákona, uznali pravost závěti, ale napadli její platnost z důvodu, že zůstavitelka trpěla duševní poruchou a nebyla způsobilá k tomu, aby mohla učinit platné pořízení pro případ smrti. S uvedeným nesouhlasila jediná dědička ze závěti [celé jméno žalované], která závěť považovala za pravou a platnou. Vyvstal tak spor o dědické právo a účastníci shora uvedení, jejichž dědické právo se vzhledem k okolnostem případu jevilo jako nejslabší, byli odkázáni na podání žaloby.

13. Uvedené dědické řízení bylo následně přerušeno do pravomocného skončení řízení o určení, zda [celé jméno žalobkyně], [celé jméno žalobce] [celé jméno žalobkyně] jsou dědici po zůstavitelce, které je vedeno pod sp. zn. 9 C 24/2022.

14. Z potvrzení Úřadu práce ČR, Krajské pobočky v Pardubicích ze dne 22. 2. 2022 bylo zjištěno, že paní [celé jméno žalované], [datum narození] poskytovala péči [jméno] [příjmení], [datum narození], zemřelé [datum]. Příspěvek na péči byl přiznán od října 2018 (datum rozhodnutí 7. 10. 2019). Byl poskytován od 24. 10. 2018 do 26. 4. 2021, a to jako osobě jinak blízké, kdy se jednalo o stupeň závislosti I.

15. Z potvrzení obce Úhřetická Lhota ze dne 20. 2. 2022 bylo zjištěno, že paní [celé jméno žalované] několikrát telefonicky kontaktovala úřad ohledně informací týkajících se zahrady, popelnic apod., které zajišťovala pro paní [jméno] [příjmení] z [obec].

16. Z rozhodnutí ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 23. 9. 2019 bylo zjištěno, že [jméno] [příjmení], [datum narození] byl přiznán příspěvek na péči ve výši 880 Kč měsíčně od října 2019. Z odůvodnění vyplývá, že [jméno] [příjmení] podala dne 24. 10. 2018 žádost o příspěvek na péči, který jí po provedeném sociálním šetření a posouzení zdravotního stavu nebyl přiznán s tím, že ji nelze považovat za osobu závislou na pomoci jiné osoby, protože nepotřebuje každodenní pomoc nebo dohled a s tím, že potřebuje pomoc pouze v jediné oblasti základních potřeb, a to v péči o domácnost. Odvolatelka sama [jméno] [příjmení] podala proti tomuto rozhodnutí odvolání, v němž uvedla, že její stav je kritický, vzniklý nedbalostí lékařů a popsala všechna lékařská vyšetření. Ministerstvo provedlo přešetření, při němž vycházelo z posudkového spisu Okresní správy sociálního zabezpečení v [obec], Úřadu práce v [obec], zdravotní dokumentace praktické ošetřující lékařky [anonymizováno] [příjmení], sociálního šetření dne 26. 11. 2018, propouštěcí zprávy z interní kliniky [anonymizováno] nemocnice [obec] (04, 05, 06/ 2015) a z lékařských nálezů endokrinologické poradny. Po prostudování této podkladové dokumentace dospěla k závěru, že odvolatelka [jméno] [příjmení] nezvládá 3 základní potřeby – mobilitu, tělesnou hygienu a péči o domácnost, což odpovídá 1. stupni závislosti, tzv. lehké závislosti. Z diagnostických závěrů ošetřujícího lékaře ze dne 11. 5. 2019 vyplývá, že chování, komunikace a paměť [jméno] [příjmení] jsou přiměřené, jmenovaná je orientována všemi kvalitami, intelekt je normální, trpí degenerativním onemocněním nosných kloubů – stoj a chůze s francouzskou holí, takže ujde jen krátkou vzdálenost. Kamarádka se jí snaží pomáhat, hodně času jí zabere samoobsluha, neboť jí vše vyčerpává a trvá jí to dlouho. S pomocí kola však chodí na malý nákup. Orientace a komunikace je bez problémů, peníze zvládá, má sestru, s níž se málo vídá. Někdy přijede neteř a synovec, který ji údajně připravil o byt. Výsledně bylo konstatováno, že lékař OSSZ nedostatečně zohlednil pohybové potíže způsobené jednak postižením páteře, nosných kloubů, ale také neléčenou anemií. Jinak je na tom psychicky vcelku dobře, takže orientaci, komunikaci a osobní aktivity zvládne. Stravování, oblékání a obouvání, výkon fyziologické potřeby a péči o zdraví zvládá v pomalém tempu. Dávka jí proto byla vzhledem ke stupni závislosti I. přiznána pro pohybové obtíže.

17. Ze spisu Policie ČR, Krajského ředitelství Policie Pardubického kraje, obvodního oddělení [anonymizováno] [obec] bylo zjištěno, že žalobkyně [celé jméno žalobkyně] podala na Okresní státní zastupitelství v Pardubicích dne 12. 4. 2022 trestní oznámení na [celé jméno žalované] dle § 158 trestního řádu pro možnost spáchání trestného činu neposkytnutí pomoci paní [příjmení] podle § 150 odst. 1 trestního zákoníku. Policejní orgán po provedeném šetření dospěl k závěru, že nebyly zjištěny skutečnosti důvodně nasvědčujícímu tomu, že byl spáchán trestný čin a podání tak bylo uloženo bez dalšího opatření. Z obsahu spisu se podává, že oznamovatelka [celé jméno žalobkyně] byla příbuznou paní [jméno] [příjmení], k níž uvedla, že teta byla odmala jiná, milovala zvířata, neměla ráda lidi a v tomto směru byla u ní určitá nerovnováha. Od roku 2002, kdy její manžel spáchal sebevraždu., za ní jezdila na návštěvy tak 2x až 3x do roka. Před datem 12. 8. 2012 se teta rozhádala s její matkou a od té doby se spolu již neviděly. Častěji k ní začala jezdit od roku 2016, a to 1x až 2x za měsíc, po zdravotních komplikacích zůstavitelky. K žalované paní [celé jméno žalované] uvedla, že se o ní dozvěděla až po smrti tety, kdy 26. 4. 2021 večer vzala její telefon a obvolávala telefonní čísla ze seznamu kontaktů, a to proto, aby její známé vyrozuměla o úmrtí a rovněž tak od jejich známých chtěla vědět, zda je jim něco známo o případné závěti, zda tuto teta sepsala. Řešila to proto, že jí matka dříve řekla, že teta chce veškerý svůj majetek odkázat nějakému psímu útulku. Sama se jí na závěť nikdy neptala, neboť teta byla na peníze, na své věci byla vždy opatrná, a proto jí přišlo nepatřičné se jí na to dříve ptát. Nebyla si však vědoma toho, že by jí rodina nějak ublížila a že by tedy neměli dědit. Až paní [celé jméno žalované] jí sdělila, že o závěti její tety [jméno] [příjmení] ví, že je závěť psaná na ni a že ji zřejmě neuplatní. Byl to pro ni šok, neboť jmenovanou vůbec neznala a v životě o ní neslyšela. Potom, co jí sdělila, že závěť neuplatní, začala zařizovat kremaci. Následně jí však sdělila, že závěť bude uplatňovat a u notáře zjistili, kdy závěť viděla poprvé, že je psaná ručně a sepsaná 1. 8. 2012. Po tomto zjištění začala doma u tety intenzivně hledat jinou závěť, ale žádnou nenašla, pouze vzory, jak se závěť píše, ale ani jeden vzor textu závěti jí sepsané neodpovídal. Dále uvedla, že pokud se paní [celé jméno žalované] o tetu starala, bylo to někdy okolo roku 2012, ale rozhodně ne v poslední době, neboť v poslední době tetu často navštěvovala, ale paní [celé jméno žalované] ani jejího přítele tam nikdy nepotkala. Nevšimla si, že by v domě bylo uklizeno, že by tam někdo něco dělal. Také o zahradu a stromy nebylo postaráno. Nejdůležitější pro ni bylo, že její teta si paní [celé jméno žalované] si týden před úmrtím stěžovala, že jí není dobře, že má covid a tato jí řekla, že za ní nemůže sama přijet a ať si zavolá sanitku. Dále se o ni nezajímala, nepřijela za ní, nezavolala jí ani záchranku, prostě nepodnikla žádné kroky k ověření její zdravotní situace. Teta zřejmě zjistila, že jí paní [celé jméno žalované] nepomůže, proto zavolala jí. Má tak za to, že věděla, v jakém stavu teta je, ale nic proto neudělala, nijak jí nepomohla. Vinní ji proto z neposkytnutí pomoci a z nezájmu. Z úředního záznamu o podání vysvětlení paní [celé jméno žalované] bylo zjištěno, že v roce 2021 začala mít zdravotní problémy, několikrát zkolabovala a následně byla hospitalizována v dubnu 2021 v nemocnici v [obec] s mozkovou mrtvicí, což přítelkyní [jméno] [příjmení] sdělila s tím, že pokud bude něco potřebovat, že jí má zavolat, že vše zařídí přes přítele či se má domluvit v obchodě v [obec]. Pokud jí volala 14. 4. 2021 s tím, že je z nemocnice již doma, ale má zdravotní problémy a paní [příjmení] jí sdělila, že se jí hůře dýchá, že má zřejmě covid, proto jí sdělila, aby kontaktovala svého lékaře a pokud jí bude hůře, ať zavolá záchranku, popř. ať jí ještě zavolá, aby záchranku zavolala sama. Dne 26. 4. 2021 se z telefonu paní [příjmení] dozvěděla, že tato zemřela, což jí sdělila paní [celé jméno žalobkyně]. Následně se jí paní [celé jméno žalobkyně] ptala na závěť s tím, že u paní [příjmení] prohledali celý dům, ale závěť nenašli, vzpomněla si proto na závěť, kterou ji předala paní [příjmení], což paní [celé jméno žalobkyně] sdělila s tím, že dosud není rozhodnuta, zda ji bude uplatňovat, musí si to rozmyslet. Poté, co jí začalo být vyhrožováno, se rozhodla, že závěť uplatní. K paní [příjmení] uvedla, že tato byla svá, byla svérázná, nenechala si do ničeho mluvit, měla své názory, byla to taková samoléčitelka. Po ní požadovala pouze běžné věci, zásadní si řešila sama. Z důvodů nespokojenosti paní [celé jméno žalobkyně] s postupem policejního orgánu, provedlo Okresní státní zastupitelství v Pardubicích přešetření jeho postupu a dospělo k závěru, že v posuzované věci se nemůže jednat o trestný čin a k zahájení úkonů trestního řízení neexistují objektivní důvody, policejní orgán provedl dostačující úkony k vyhodnocení trestního oznámení. Poukázalo na to, že v předmětné věci si pomoc nevyžádala sama paní [příjmení], nýbrž jí dne 14. 4. 2021 volala paní [celé jméno žalované] a z předmětného hovoru nevyplývalo, že by paní [příjmení] byla v takovém stavu, jaký předvídá skutková podstata přečinu. Rovněž tak bylo v odůvodnění uvedeno, že ani sama paní [celé jméno žalobkyně] při návštěvě paní [příjmení] den po předmětném telefonickém hovoru nevyhodnotila stav paní [příjmení] jako natolik vážný, že by vyžadoval návštěvu lékaře, hospitalizaci, ba dokonce volání zdravotnické záchranné služby, sama by se mohla dopustit stejného přečinu, tím spíše, že tetu i viděla, nejen slyšela. Pokud spatřuje postup p. [celé jméno žalované] za morálně nesprávný, tento respektuje, ale nekoresponduje s vyhodnocením právním, morálka nestojí nad právem. O trestný čin se tak nejedná a nelze tak zahájit úkony trestního řízení.

18. Dle ust. § 80 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

19. Dle ust. § 3069 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.) se při dědění použije právo platné v den smrti zůstavitele.

20. Podle § 1491 o.z. pořízení pro případ smrti jsou závěť, dědická smlouva nebo dovětek.

21. Podle § 1494 odst. 1 o.z. je závěť odvolatelný projev vůle, kterým zůstavitel pro případ své smrti osobně zůstavuje jedné či více osobám alespoň podíl na pozůstalosti popř. i odkaz. Není-li zřejmé, který den, měsíc a rok byla závěť pořízena a pořídil-li zůstavitel více závětí, které si odporují, nebo závisí-li jinak právní účinky závěti na určení doby jejího pořízení, je závěť neplatná.

22. Podle odstavce 2 téhož ustanovení, je třeba závěť vyložit tak, aby bylo co nejvíce vyhověno vůli zůstavitele.

23. Podle § 1496 o.z. právo povolat dědice je osobním právem zůstavitele. Zůstavitel nemůže povolání dědice svěřit jinému ani pořídit společně s jinou osobou. Podle § 581 o.z. není-li osoba plně svéprávná, je neplatné právní jednání, ke kterému není způsobilá. Neplatné je i právní jednání osoby jednající v duševní poruše, která ji činí neschopnou právně jednat.

24. Žalobci se svoji žalobou domáhají určení, že jsou dědici po zemřelé [jméno] [příjmení]. Jde tak o určovací žalobu dle výše citovaného ustanovení § 80 o.s.ř., kdy je třeba prokázat naléhavý právní zájem na daném určení. V daném případě je naléhavý právní zájem dán, neboť žalobci byli na podání žaloby odkázáni v dědickém řízení jako slabší strana. Popírají platnost závěti pořízené ve formě soukromé listiny a vycházeje z toho, že každý člověk je považován za způsobilého k právnímu jednání, není-li prokázán opak, byli žalobci odkázáni k podání předmětné žaloby. Tato byla podána ve stanovené lhůtě a proti osobě, která v dědickém řízení uplatnila své dědické právo po zůstavitelce. Soud se proto dále žalobou zabýval i po stránce věcné.

25. Dle ust. § 3069 o.z. se při dědění použije právo platné v den smrti zůstavitele. Zůstavitelka zemřela [datum], tj. za účinnosti občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. účinného od 1. 1. 2014, proto se postupuje dle tohoto zákona. Zůstavitelka učinila prohlášení o závěti za účinnosti zákona obč. zákoníku č. 40/64 Sb., a to dne 1. 8. 2012, zemřela však až dne [datum], tedy za účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., soud proto posuzoval náležitosti závěti i v době jejího sepsání.

26. Po provedeném řízení a zhodnocení všech důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žalobní návrh není důvodný, a proto jej zamítl. Provedenými důkazy bylo prokázáno, že žalobci byli sice přímými příbuznými zůstavitelky, a to v 3. dědické skupině, takže by byli dědici, pokud by nebylo závěti zůstavitelky učiněné dne 1. 8. 2012. Jedná se o závěť sepsanou a podepsanou vlastní rukou, která splňuje formální a obsahové náležitosti kladené na závěť v citovaném ust. § 1494 o.z. a § 1533 o.z. i § 476 a § 476a obč. zák. (kdo chce pořizovat v písemné formě beze svědků napíše celou závěť vlastní rukou a vlastní rukou ji podepíše) jedná se tak o holografní závěť. Touto závětí za jedinou dědičku povolala zůstavitelka [jméno] [příjmení] žalovanou [celé jméno žalované]. Žalobkyně [celé jméno žalobkyně] však nesouhlasila s uvedenou závětí s tím, že trvá na svém dědickém právu k celé pozůstalosti. Žalobci poté zpochybňovali skutečnosti týkající se dědického titulu, které dědické právo zakládá pro jiného účastníka. Považovali zůstavitelku za nezpůsobilou k sepsání závěti, a to pro duševní poruchu při jejím sepisování. Soud však má za to vzhledem k důkazům, které byly v řízení provedeny, že zůstavitelka byla sice osobou svéráznou, trvající na svých názorech, ale rozhodně se nejednalo o osobu duševně nezpůsobilou, která by nemohla závěť sepsat. Žalobci také nenamítali, že by uvedenou závěť nesepsala sama zůstavitelka, namítali pouze její nezpůsobilost pro duševní poruchu. Tato, jak již bylo uvedeno, nebyla dokazováním prokázána. Soud přitom vycházel nejen z výpovědí samotných účastníků, ale i svědků a lékařských zpráv, zejména z rozhodnutí ministerstva práce a sociálních věcí, které provádělo šetření ohledně zdravotního stavu zůstavitelky v roce 2019, tedy 7 let po sepsání závět zůstavitelkou, když závěť byla sepsána v roce 2012. V současné době by se jednalo již o 11 let po jejím sepsání. Z uvedeného rozhodnutí zcela jednoznačně vyplývá, že zůstavitelka byla orientována všemi směry, všemi kvalitami, její intelekt byl zcela normální, rovněž tak komunikace a paměť byla zcela přiměřená. Psychicky na tom byla dobře, jak komunikaci a orientaci zvládala samostatně, problémy měla pouze ve zvládání mobility, tělesné hygieny a péče o domácnost. Také pouze z těchto důvodů byl příspěvek na péči přiznán a jednalo se o 1. stupeň závislosti, tj. závislosti lehké. Při posuzování závislosti a při vypracování posudku bylo vycházeno z posudkového spisu, zdravotní dokumentaci praktické lékařky zůstavitelky - [anonymizováno] [příjmení] a z lékařských zpráv Nemocnice [územní celek], [anonymizováno], a to jak z interní kliniky a endokrinologické poradny v letech 2015, 2016 a 2018. Ministerstvo také posuzovalo závislost zůstavitelky na základě jejího odvolání, lze tak usuzovat na to, že byla schopná učinit sama toto právní jednání, na jehož základě došlo k přehodnocení jejího fyzického stavu. Soud při svém rozhodování, jak již bylo uvedeno, vycházel z výpovědí, účastníků, svědků a ze zdravotní dokumentace a uvedeného rozhodnutí, proto nezadával znalecký posudek k posouzení zdravotního stavu zůstavitelky v době sepisu závěti, tj. v roce 2012. Znalec by vycházel z týchž zdravotních zpráv, tj. jak ošetřující lékařky, tak i zdravotních zpráv nemocnice. Nutno uvést, že ani výslechem samotných žalobců nebylo zjištěno, že by zůstavitelka trpěla jakoukoliv duševní poruchou, pro kterou by nebyla schopna sepsat závěť a byla tedy nezpůsobilou k uvedenému právnímu jednání. Vyplynulo pouze to, že se jednalo o osobu svéráznější, s vlastními názory. Rovněž tak z výslechu svědků nebylo prokázáno žádné zvláštní chování zůstavitelky, které by odůvodňovalo možnost duševní poruchy. Tuto neshledává soud ani z listinných důkazů předložených žalobci a týkajících se užívání léků zůstavitelkou, jejího životopisu, či různých poznámek či dopisů soukromého charakteru, které žalobci našli po její smrti v jejím domě. Sami uvedli, že dům prohledávali za účelem zjištění závěti a po zjištění její existence i závěti další.

27. Soud rovněž nemohl vycházet z odpovědi [jméno] [příjmení], na něhož učinila dotaz žalobkyně [celé jméno žalobkyně] týkající se léků užívaných zůstavitelkou proti bolesti, zejména léků s označením Tramal. O těchto lécích se zmiňují i lékařské zprávy a týká se užívání léku na bolesti, která měla zůstavitelka, pokud jde o pohybový aparát. Žalobci také vycházejí z toho, že zůstavitelka užívala léky v nadměrném množství, ale sami zase opačně uvádějí, že při prohledávání domu našli řadu léků nepoužitých s prošlou expirační dobou. Také z poznámek samotné zůstavitelky nevyplývá, že by lékaře nerespektovala, naopak byla předložena řada lékařských zpráv, z nichž vyplynulo, že zůstavitelka se podrobovala lékařskému vyšetření, ale nikde nebyla zaznamenána žádná zmínka o duševní poruše či odkaz, že by se měla léčení v tomto směru podrobit či alespoň odkázána na vyšetření. Rovněž tak ani slyšený svědek pan [příjmení], bývalý starosta obce, v níž zůstavitelka žila, nepotvrdil, že by se jednalo o osobu psychicky narušenou, i dle něho se chovala normálně, a nikdy neslyšel ani od svých spoluobčanů, že by se měla psychicky léčit. Pokud žalobci předkládali fotografie, které u zůstavitelky v domě našli a z nichž vyplýval nepořádek v bytě, nekoresponduje to s jejich výpovědí, že by zůstavitelce často pomáhali a starali se o ni. Také nelze ani říci, kdy fotografie byly pořízeny. Pokud sami uváděli, že ještě za života zůstavitelky se domnívali, že vzhledem k jejímu vztahu k psům, odkáže majetek některému psímu útulku, nebyli daleko od pravdy, neboť jak vyplynulo z výpovědí, majetek odkázala své přítelkyni, která měla psí chovnou stanici a která se jí také o psy starala a nestarala se nejen o psy, ale i o zůstavitelku samotnou. Pomáhala ji, starala se o ni a hlavně ji vždy vyslechla. Starost byla zřejmá i z jejich kontaktů a pomoci se zajišťováním různých věcí, ať nákupu domácích spotřebičů, či dalších věcí do domácnosti. Vzhledem k tomu, že nebyla prokázána, na základě výše uvedených důkazů žádná duševní porucha zůstavitelky, která by způsobovala neplatnost závěti, ani nebyly zjištěny žádné indicie, které by měly poukazovat na tuto poruchu, soud musel žalobní návrh žalobců zamítnout, aniž zadával znalecký posudek.

28. Zároveň soud dodává, že neprovedl výslech navrhovaného svědka [příjmení] [jméno] [příjmení], který měl ošetřovat psy zůstavitelky, a to pro nadbytečnost. Nebylo také prokázáno, že by ze strany žalované byl vyvíjen jakýkoliv tlak na zůstavitelku k napsání závěti a k tomuto nenavrhli žalobci ani žádné důkazy. 29. nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobci nebyli ve sporu úspěšní a nemohla jim být přiznána náhrada nákladů řízení.

30. Naopak ve sporu byla úspěšná žalovaná, která má právo na náhradu nákladů řízení. Tato náhrada spočívá v nákladech právního zastoupení dle § 9 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., kdy za tarifní hodnotu se považuje částka 35 000 Kč a dle § 7 bodu 5 téže vyhlášky se tak jedná o částku 2 500 Kč za jeden úkon právní služby. V daném případě se jedná se 9 úkonů, když jednání dne 29. 3. 2023 přesáhlo 2 hodiny, tedy o částku 22 500 Kč. Dále byla přiznána paušální náhrada dle § 13 odst. odst. 4 téže vyhlášky, a to 9 x 300 Kč. Celkově tak byla přiznána částka 25 200 Kč, když právní zástupkyně žalované není plátkyní DPH. Soud nezjistil a žalobci netvrdili žádné skutečnosti, pro které by neměla být žalované náhrada nákladů řízení přiznána. Lhůta splatnosti byla stanovena delší než zákonná lhůta 3 denní dle § 160 odst. 1 o.s.ř., a to lhůta 15 dnů od právní moci rozhodnutí. Dle § 149 odst. 1 o.s.ř. je náhrada splatná k rukám právní zástupkyně žalované.