9 C 31/2019

Plný text

Okresní soud v Pardubicích rozhodl soudkyní Mgr. Jaroslavou Sádovskou ve věci žalobkyně: ; právnická osoba sídlem adresa , anonymizováno , ulice anonymizováno zastoupená advokátkou JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: ; anonymizováno - právnická osoba , IČO sídlem adresa žalované zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 14 690 EUR s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 1 840 EUR spolu s úroky z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 1 840 EUR od 17. 3. 2018 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci výroku tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalobní návrh se co do částky 12 850 EUR spolu s úroky z prodlení zamítá.</b> <b>III. Žalované se vůči žalobkyni nepřiznává náhrada nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně se domáhala žalobním návrhem podaným dne 28. 12. 2018 proti žalované zaplacení částky 14 690 EUR spolu s úroky z prodlení z jednotlivých faktur. Uvedla, že v rámci své podnikatelské činnosti uzavírala s žalovanou na základě objednávek žalované smlouvy o přepravě a žalovaná se zavázala zaplatit úplatu za provedenou přepravu, která byla sjednána při uskutečnění objednávky. Jednotlivé trasy přepravy byly vždy uvedeny na příslušné objednávce a následné faktuře. Přepravní služby byly ze strany žalobkyně vždy řádně a včas poskytnuty, o čemž svědčí mimo jiné potvrzené přepravní listy CMR, ale do současné doby nebyly uhrazeny. Dluh z jednotlivých faktur činí částku 14 690 EUR a příslušenství. Žalovaná svůj dluh uznala, když na předžalobní upomínku ze dne 8. 10. 2018 reagovala dne 9. 10. 2018 tak, že uznala svůj dluh a zavázala se jej uhradit, což několikrát potvrdila během e-mailové komunikace. Bohužel do podání žaloby svůj dluh ani částečně neuhradila. Žalovány byly na základě objednávek a provedené přepravy tyto dlužné částky vyúčtované následujícími fakturami: 1. fakturou [číslo] FVS/2017/EU se splatností 10. 11. 2017 částka 950 EUR 2. fakturou [číslo] FVS/2017/EU se splatností 10. 11. 2017 částka 950 EUR 3. fakturou [číslo] FVS/2017/EU se splatností 10. 11. 2017 částka 950 EUR 4. fakturou [číslo] FVS/2017/EU se splatností 5. 12. 2017 částka 925 EUR 5. fakturou [číslo] FVS/2017/EU se splatností 26. 12. 2017 částka 925 EUR 6. fakturou [číslo] FVS/2017/EU se splatností 26. 11. 2017 částka 925 EUR 7. fakturou [číslo] FVS/2017/EU se splatností 26. 12. 2017 částka 925 EUR 8. fakturou [číslo] FVS/2017/EU se splatností 6. 1. 2018 částka 900 EUR 9. fakturou [číslo] FVS/2017/EU se splatností 12. 12. 2017 částka 900 EUR 10. fakturou [číslo] FVS/2017/EU se splatností 9. 1. 2018 částka 900 EUR 11. fakturou [číslo] FVS/2017/EU se splatností 9. 1. 2018 částka 900 EUR 12. fakturou [číslo] FVS/2017/EU se splatností 9. 1. 2018 částka 900 EUR 13. fakturou [číslo] FVS/2017/EU se splatností 26. 12. 2017 částka 900 EUR 14. fakturou [číslo] FVS/2017/EU se splatností 8. 1. 2018 částka 900 EUR 15. fakturou [číslo] FVS/2017/EU se splatností 16. 3. 2018 částka 920 EUR 16. fakturou [číslo] FVS/2017/EU se splatností 16. 3. 2018 částka 920 EUR 2. V dané věci byl vydán elektronický platební rozkaz, proti němuž podala žalovaná odpor. Uvedla, že nároky žalobkyně neuznává a dobrovolně je odmítá plnit. Má za to, že nebyly jasně vylíčeny rozhodné skutečnosti a ani nedošlo k uznání dluhu.

3. Žalobkyně doplnila žalobní tvrzení s tím, že se jednalo o přepravy na základě přesně uvedených objednávek za srpen, září a listopad roku 2017, které přesně specifikovala a uvedla, že místem nakládky bylo [právnická osoba] v [obec] a místem vykládky Itálie. Pokud jde o uznání dluhu, má za to, že k tomuto došlo jednatelem žalované [právnická osoba] [příjmení], který po obdržení předžalobní upomínky, dluh nijak nerozporoval, naopak se omlouval za zpoždění s úhradou, kterou vysvětloval druhotnou platební neschopností s tím, že by mělo dojít k úhradě plateb z Itálie a chtěl by se dohodnout na splátkovém kalendáři a dluh žalobkyni postupně uhradit. K uznání došlo nejenom elektronicky, ale i ústně – resp. telefonicky.

4. Žalovaná po doplnění žalobního návrhu žalobkyní uvedla, že má za to, že učiněný úkon žalované nesplňuje zákonné předpoklady uznání dluhu a navrhla možnost smírného řešení dohodou o narovnání s tím, že by byla uhrazena částka 1 840 EUR a žalobkyně by se zavázala vzít žalobu zpět. Pokud jde o další nároky, vznesla námitku promlčení, když návrh na vydání elektronického platebního rozkazu byl soudu doručen 28. 12. 2018 a k přepravám došlo na základě objednávky ze dne 9. 8. 2017, dále 2 objednávek ze 14. 8. 2017, objednávky ze dne 18. 8. 2017, 3 objednávek ze dne 22. 8. 2017 a ze dne 30. 8. 2017, 4 objednávek ze dne 11. 9. 2017 a 2 objednávek z 9. 11. 2017. Poukázala na to, že pokud došlo k uzavření přepravních smluv, tyto jsou podřízeny režimu vyhlášky č. 11/175 Sb., Úmluvě o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě (CMR), když místo převzetí a dodání leželo ve dvou různých státech. Dle této úmluvy se nároky z přepravy promlčují za 1 rok a promlčecí doba začíná běžet uplynutím 3 měsíců ode dne uzavření přepravní smlouvy. Má tak za to, že nároky uvedené pod položkami [číslo] jsou promlčeny, neboť uplynula promlčecí doba a nárok na zaplacení 12 850 EUR je tak promlčen. Navrhla, aby co do této částky byl žalobní návrh zamítnut, neboť zásadní otázkou bylo promlčení nároku žalobkyně, když [jméno] [příjmení] st., který měl údajně pohledávku uznat, nebyl statutárním zástupcem žalované společnosti, ani nebyl pověřen k jednání o uznání dluhu a dohodnutí splátkového kalendáře. V tomto směru má za to, že žalobkyně nejednala s přiměřenou mírou opatrnosti, když si z obchodního rejstříku nezjistila, že ve firmě jsou 2 osoby téhož jména a příjmení, aby měla jasno, se kterou osobou jedná. Navrhla, aby byla uznána pouze k zaplacení posledních 2 faktur, které nejsou promlčeny.

5. Vzhledem k tomu, že žalobkyně poukazovala na uznání nároku stranou žalovanou, soud se nejprve zabýval touto otázkou. Z předžalobní výzvy bylo zjištěno, že právní zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovanou dne 8. 10. 2018 k úhradě dluhu ve výši 14 690 EUR spolu s příslušenstvím a náklady řízení s tím, že si u jejího klienta objednala přepravní služby z určitého místa do jiného určitého místa a za poskytnuté služby se zavázala zaplatit klientovi úplatu. V předžalobní výzvě byly uvedeny faktury, které dosud nebyly uhrazeny, a bylo požadováno, aby byly uhrazeny do 7 dnů s tím, že jinak bude pohledávka vymáhána soudní cestou.

6. Z emailové korespondence mezi právní zástupkyní žalobkyně a [jméno] [příjmení], který se označoval jako direktor [právnická osoba] - [právnická osoba] ze dne 10. 10. 2018, 3. 12. 2018 a 18. a 19. 12. 2018 bylo zjištěno, že uvedený zástupce žalované ohledně předmětného dluhu sděloval, že všechny přepravy byly bohužel prováděny prostřednictvím italské firmy [anonymizována dvě slova]. Řím, která však vyhlásila bankrot, a i přes dlouhotrvající spolupráci jim neuhradila značnou sumu z přepravních služeb. Z těchto důvodů požádal o posečkání s podáním žaloby na žalovanou, jelikož je přesvědčen, že do měsíce bude věc vyřízena a žalobkyní zaplaceny dlužné faktury. Rovněž uvedl, že pokud z nějakého důvodu nedojde zaplacení z Itálie, chtějí se rozhodně dohodnout na splátkovém kalendáři a žalobkyni postupně vše uhradit. Postupem Italů přišla společnost o značnou sumu peněz, nemůže proto zaplatit najednou a případný platební rozkaz by byl pro ni likvidační. Z poslední korespondence ze dne 19. 12. 2018 vyplývá, že direktor [jméno] [příjmení] sdělil, že jejich finanční situace neumožňuje zaplatit najednou a pokud by byl vydán platební rozkaz, určitě by to znamenalo pro jejich firmu konec, požádal proto právní zástupkyni žalobkyně, aby probrala s klientem možnost splátkového kalendáře na splacení celé částky v měsíčních splátkách rozložených do 24 měsíců. Rovněž poukázal na lhůty soudu v Itálii.

7. Z výpovědi [jméno] [příjmení], ml. nar. 1993 statutárního zástupce žalované bylo zjištěno, že pokud je v mailové Je-li v mailové adrese uváděno [email], jedná se o adresu jeho otce, který se jmenuje stejně, ale jako statutární zástupce nedal otci žádný souhlas k uznání pohledávky, či k uzavírání jakéhokoliv splátkového kalendáře. Jeho podpis tam mohl zůstat historicky, ale v té době byl pouze zaměstnancem společnosti zařazeným jako technicko-organizační pracovník. Neměl oprávnění žádný dluh uznat ani sjednat splátkový kalendář a bylo také na žalobkyni, aby si ověřila, s kým skutečně v žalované firmě jedná. V současné době je i jeho otec statutárním zástupcem společnosti a se svým výslechem nesouhlasí.

8. Uznání dluhu podle § 2053 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) je jednostranným právním jednáním dlužníka adresované věřiteli, jímž činí písemnou formou výslovné uznávací prohlášení směřující k potvrzení existence dluhu, včetně jeho důvodu a výše. Uvedená úprava platí i pro vztahy mezi podnikateli a má vést dlužníka k uvědomění si právních následků svého prohlášení. Z uznání musí být zřejmé, kdo je činí a vůči komu směřuje (označení dlužníka a věřitele), jaký peněžitý dluh dlužník uznává a jaká je jeho výše a důvod.

9. Z judikatury pokud jde o uznání závazku, vyplývá, že je vyžadováno, aby se jednalo o závazek zcela určitý, jednoznačně identifikovaný. Za stavu, kdy není v listině dluh nijak specifikován, nejsou uvedeny faktury, jichž by se uznání týkalo a uznávaný dluh není určen, ani odkazem na konkrétní faktury, jedná se o neurčitost uznání. Nestačí tedy, je-li jen mezi účastníky jasné, co je předmětem právního úkonu, ale tento musí přímo vyplývat z písemného právního úkonu, určitost závazků nelze také ztotožňovat jen s jeho výší. Uznání dluhu je zajišťovacím institutem a jeho podstatou je založení vyvratitelné právní domněnky existence dluhu v době jeho uznání, kdy věřitel nemusí dokazovat vznik dluhu ani jeho trvání v době, kdy k uznání došlo. Soud má v daném případě za to, že z mailové korespondence účastníků, kterou lze považovat za písemnou formu, nevyplývá žádná určitost dluhu, tzn. z jakých faktur či objednávek a nákladních listů je vycházeno, či kterých by se uznání konkrétně týkalo. Rovněž bylo zjištěno, že ani zástupce žalované společnosti, který se označoval, jako direktor, nebyl v té době v pozici, kdy by mohl závazky společnosti uznávat, nebyl statutárním zástupcem, jednatelem ani z jeho funkce nevyplývalo, že by byl k tomuto uznání zmocněn. Soud tak má za to, že k uznání dluhu žalovanou nedošlo, a bylo na žalobkyni, aby prokázala dlužnou částku.

10. K tomuto soud ještě dodává, že předpokladem uznání práva s účinky dle občanského zákoníku, není příslib zaplacení dluhu, o němž se hovoří v mailové korespondenci mezi účastníky, neboť určitost projevu uznat dluh co do důvodu i výše, musí vycházet z listiny, nestačí, že věřiteli, kterému byl tento úkon adresován, byl důvod uznávaného dluhu a jeho výše jasným. Toto nebylo z listiny textu ani seznatelné, neboť nutnost určitosti písemného projevu, by mohl vzbuzovat pochybnosti u třetích osob (viz rozhodnutí sp. zn. 33 Odo 507/2001 i sp. zn. 33 Cdo 1039/2004).

11. Žalovaná dále vznesla námitku promlčení, soud se proto musel zabývat i touto námitkou. Vzhledem k tomu, že se jednalo o celou řadu objednávek a faktur, bylo v daném případě rozhodující, kdy došlo k uzavření přepravní smlouvy.

12. Podle § [číslo] odst. 1 a § 2556 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) se smlouvou o přepravě věci dopravce zavazuje odesílateli, že přepraví věc nebo zásilku z místa odeslání do místa určení, a odesílatel se zavazuje zaplatit dopravci přepravné. Odesílatel potvrdí dopravci na jeho žádost objednávku přepravy, dopravce potvrdí odesílateli na jeho žádost převzetí zásilky. Potvrzení vyžadují písemnou formu.

13. Podle § 2578 o.z. podrobnější úpravu přepravy osob a věcí stanoví jiný právní předpis dle jednotlivých druhů přeprav.

14. V daném případě se jedná o mezinárodní přepravu, v níž je obvyklé, že místo odeslání a místo určení leží na území dvou rozdílných států, je proto třeba ve vztazích z přepravy věci s mezinárodním prvkem aplikovat mezinárodní úmluvy, které byly přijaty pro jednotlivé druhy přepravy. Pro silniční oblast jde především o úmluvu o přepravní smlouvě v mezinárodní nákladní dopravě, která byla publikována jako vyhláška pod [číslo] (dále jen Úmluva CMR). Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu vyplývá, že Úmluva CMR je svou povahou komplexní úpravou, která řeší závazkové vztahy založené smlouvami o přepravě zásilek za úplatu silničním vozidlem v různých státech, pokud je alespoň jeden z nich smluvním státem Úmluvy. Touto jsou proto řešeny i otázky nároků na přepravné a odpovědnostních nároků, a to včetně promlčecích dob, v nichž je nutno nároky uplatňovat. Česká republika je smluvním státem Úmluvy, proto bylo na daný spor aplikovat ustanovené této Úmluvy.

15. Podle článku 4 Úmluvy CMR je dokladem o uzavření smlouvy nákladní list, chybí-li, má-li nedostatky nebo byl-li ztracen, není tím existence nebo platnost přepravní smlouvy dotčena a vztahuje se na ní Úmluva. Dle čl. 9 je nákladní list dokladem o uzavření a obsahu přepravní smlouvy, pokud není prokázán opak.

16. Podle čl. 32 této Úmluvy CMR se nároky z přeprav, na něž se vztahuje Úmluva, promlčují za jeden rok. V případě úmyslu nebo takového zavinění, které se podle práva soudu, u něhož se právní věc projednává, považuje za rovnocenné úmyslu, je promlčecí doba tříletá. Promlčecí doba počíná běžet: a) při částečné ztrátě zásilky, při jejím poškození nebo při překročení dodací lhůty dnem vydání zásilky; b) při úplné ztrátě třicátým dnem po uplynutí dohodnuté dodací lhůty, a nebyla-li dodací lhůta dohodnuta, šedesátým dnem po převzetí zásilky dopravcem; c) ve všech ostatních případech uplynutím tří měsíců ode dne uzavření přepravní smlouvy. Den, kterým promlčecí doba počíná běžet, se do promlčecí doby nepočítá. Písemná reklamace staví běh promlčecí doby až do dne, kdy dopravce reklamaci písemně odmítne a vrátí k ní připojené doklady. Je-li reklamace zčásti uznána, běží promlčecí doba toliko u té části reklamace, která zůstala sporná. Důkaz o přijetí reklamace nebo o odpovědi na ni a o vrácení dokladů přísluší té straně, která se na tyto skutečnosti odvolává. Pozdější reklamace v téže věci běh promlčecí doby nestaví. S výjimkou ustanovení odstavce 2 řídí se stavení běhu promlčecí doby právem platným u soudu, u něhož se právní věc projednává. Totéž platí i pro přerušení promlčení. Promlčené nároky se nemohou již uplatňovat ani vzájemnou žalobou ani námitkami.

17. V daném případě bylo prokázáno, že pohledávky žalobkyně uvedené v žalobě a jejím doplnění označené pod body [číslo] v odůvodnění tohoto rozsudku, jsou již promlčeny, neboť uplynula lhůta k promlčení stanovená v čl. 32 Úmluvy CMR. Jednalo o přepravní služby uskutečněné dle objednávek a přepravních listů ve dnech 14. 8. 2017 až 19. 9. 2017, promlčecí doba počínala uplynutím 3 měsíců od uzavření přepravní smlouvy a nároky z přepravy se promlčují za 1 rok. Vzhledem k tomu, že žaloba byla podána až 28. 12. 2018, došlo k promlčení výše uvedených nároků, a proto musela být žaloba v této části zamítnuta. Pokud však jde o poslední 2 přepravní smlouvy s datem objednávky dne 9. 11. 2017 a uskutečněné přepravy ve dnech 10. 11. 2017 až 13. 11. 2017 a objednávky ze dne 9. 11. 2017 uskutečněné ve dnech 13. 11. [číslo] až 14. 11. 2017 (uvedené v žalobě a v doplnění pod body 15 a 16) obě znějící na částku 920 EUR, které byly splatné 16. 3. 2018, zde dosud k promlčení nedošlo a soud proto ohledně těchto 2 přepravních smluv žalobě vyhověl. Bylo zcela zřejmé, že uvedené částky, i když nebyly promlčeny, dosud nebyly uhrazeny a žalovaná také nepopírala uvedenou přepravní službu a potvrdila, že dosud uvedenou částku neuhradila. Soud proto co do částky 1 840 EUR žalobě vyhověl a vzhledem k tomu, že obě faktury byly splatné 16. 3. 2018 ode dne následujícího, tj. od 17. 3. 2018 došlo k prodlení, rozhodl proto, že žalovaná je povinna uhradit žalobkyni i úrok z prodlení, který v té době činil 8,5 % ročně. Co do zbývající částky 12 850 EUR spolu s úroky z prodlení, musel být žalobní návrh zamítnut vzhledem k vznesené námitce promlčení.

18. Pokud jde o náhradu nákladů řízení soud v daném případě vycházel z ustanovení § 150 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.). Dle tohoto ustanovení, jsou-li dány důvody zvláštního zřetele hodné, nemusí soud výjimečně náhradu nákladu řízení zcela nebo zčásti přiznat. Soud v daném případě vycházel z posouzení všech okolností konkrétní věci a k dosažení spravedlnosti mezi účastníky, neboť měl za to, že zde skutečně existují zvláštní okolnosti, k nimž je třeba při stanovení povinnosti k náhradě nákladů řízení výjimečně přihlédnout. Žalovaná zde slibovala úhradu dlužné částky, sdělení splátkového kalendáře, požadovala posečkání se splatností s tím, že jinak by zkrachovala, byl by to její konec apod. Za společnost žalované také vystupoval jako ředitel [jméno] [příjmení] st., který však neměl v té době žádnou takovouto funkci a neměl ani žádné oprávnění statutárního zástupce k uznávání nároků, ani toto nevyplývalo z jeho tehdejší funkce. Jedná se tak o zcela mimořádné okolnosti daného sporu, k nimž soud musel přihlédnout a které vyplývaly z provedeného dokazování a vznášených námitek. Vzhledem k míře úspěchu a neúspěchu v daném sporu by měla žalovaná právo na částečnou náhradu nákladu řízení, ale vzhledem k vznesené námitce promlčení a výše uváděným výjimečným skutečnostem, jí soud tuto náhradu nepřiznal. Má za to, že uváděné mimořádné okolnosti byly dostatečně prokázány.

19. Lhůta splatnosti byla stanovena delší, než je zákonná lhůta 3 denní dle § 160 odst. 1 o.s.ř., a to lhůta 15 dnů od právní moci výroku tohoto rozsudku.