9 C 62/2021

Plný text

Okresní soud v Pardubicích rozhodl soudkyní Mgr. Jaroslavou Sádovskou ve věci žalobce: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 20 572 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 11 548,80 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 11 548,80 Kč od 31. 1. 2018 do zaplacení, a to vše do 15 dnů od právní moci výroku tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalobní návrh se zamítá co do částky 9 023,20 Kč spolu s úroky z prodlení.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobce se žalobou podanou dne 16. 12. 2020 proti žalovanému domáhal zaplacení částky 20 572 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že jeho právní předchůdce, společnost [právnická osoba], uzavřela dne 30. 11. 2016 s žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] na částku 15 000 Kč. Kromě této jistiny se žalovaný zavázal zaplatit žalobci i kapitalizované úroky, poplatek za vyhodnocení úvěru, poplatek za sjednání úvěru a inkasní poplatek, celkem částku 27 272 Kč. Žalovaný se zavázal dlužnou částku splatit v 14 měsíčních splátkách, kdy první splátka byla splatná do měsíce od podpisu smlouvy a poslední splátka byla splatná 30. 1. 2018. Úvěr byl poskytnut dne 30. 11. 2016. Žalovaný sjednané splátky nehradil řádně a včas, ocitl se tak v prodlení. Právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku žalobci dne 11. 12. 2019, o čemž byl žalovaný vyrozuměn. Žalovaná částka je tvořena jistinou ve výši 11 548,80 Kč, dlužným úrokem 852,37 Kč, poplatkem za vyhodnocení úvěru ve výši 818,13 Kč, poplatkem za sjednání úvěru 4 524,73 Kč a inkasním poplatkem za hotovostní výběr splátek v částce 2 827,97 Kč. Na výzvu soudu žalobce doplnil žalobní návrh a uvedl, že jeho právní předchůdce posoudil schopnost žalovaného splácet předmětnou zápůjčku a řídil se stanovenými kritérii, kterými jsou: maximální počet tří závazků u jiných věřitelů, nezahájená exekuční řízení, negativní lustrace v insolvenčním rejstříku a požadování uvedených příjmů a výdajů lustracemi v rejstřících. Uvedl, že povinností žalovaného bylo vyplnit pravdivě veškeré výdaje včetně splátek úvěrů a v případě, že by žalovaný nebyl úvěruschopný, neuvedl tyto údaje pravdivě. Má za to, že úvěrovaný má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností, jak plyne z ustanovení § 4 občanského zákoníku. Pokud by se soud neztotožnil s jeho právním závěrem, poté tvrdí a prokazuje, že se žalovaný bezdůvodně obohatil, bez spravedlivého důvodu a žádá proto in eventum o vydání tohoto bezdůvodného obohacení ve výši 11 548,80 Kč s úroky z prodlení.

2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, který se však žalovanému nepodařilo doručit do vlastních rukou, proto byl zrušen. Následně byla žalovanému zaslána žaloba spolu s výzvou k vyjádření se k žalobě i k navrhovanému postupu na adresu uvedenou v Centrální evidenci obyvatel, která je shodná s adresou uvedenou v žalobním návrhu a doručeno mu bylo postupem dle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.). Žalovaný se k žalobě ve stanovené lhůtě nevyjádřil, ani žádné námitky nevznesl.

3. Soud ve věci rozhodl dle § 115a o. s. ř. bez nařízení ústního jednání na základě listinných důkazů ve spise založených. Žalobce vyjádřil svůj souhlas s takovýmto postupem již v žalobním návrhu a žalovaný se k navrhovanému postupu nevyjádřil, ač byl poučen, že nevyjádří-li se, bude soud předpokládat, že s navrhovaným postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).

4. Žádostí o úvěr, smlouvou o úvěru [číslo] čestným prohlášením, formulářem pro standartní informace o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli dne 30. 11. 2016 smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč, který žalovaný čerpal jednorázově v hotovosti téhož dne. Zavázal se úvěr splatit spolu s poplatky v 14 pravidelných měsíčních splátkách po 1 948 Kč, celkem tak částku 27 272 Kč, která byla tvořena úvěrem v částce 15 000 Kč, úrokem za poskytnuté peněžení prostředky ve výši 1 444 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 6 000 Kč, poplatkem za vyhodnocení úvěru ve výši 1 078 Kč, inkasním poplatkem ve výši 3 750 Kč. Z žádosti o úvěr k této smlouvě bylo zjištěno, že žalovaný uvedl, že je zaměstnán, jeho příjem činí 29 000 Kč, na náklady na bydlení vynakládá 5 000 Kč, dopravu, jídlo a osobní náklady činí 10 000 Kč, měsíční splátky stávajících půjček 12 000 Kč, celkové měsíční výdaje jsou tak ve výši 25 000 Kč a použitelným příjmem je částka 4 000 Kč. Je svobodný, má jednu vyživovací povinnost, bydlí ve vlastním a uvedl seznam dluhů, které splácí a které činí nedoplatek 1 836 200 Kč. Exekučně je vymáhána částka 2 000 Kč. Jeho osobní údaje byly ověřeny občanským průkazem, pracovní smlouvou a výplatními páskami. Výzva, k zaplacení dlužné částky spolu s informací o postoupení pohledávky, byla žalovanému zaslána 26. 2. 2020, kde byl vyzván k úhradě částky 35 442,76 Kč, a to ihned na uvedený bankovní účet.

5. Aktivní legitimace žalobce byla prokázána smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 11. 12. 2019 spolu se seznamem postoupených pohledávek. Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno.

6. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

8. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

9. Po zhodnocení všech listinných důkazů ve spise založených soud dospěl k závěru, že žalobní návrh je důvodný pouze částečně.

10. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky, resp. právní předchůdkyní žalobce a žalovaným došlo k platnému uzavření smlouvy. Jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo proto nezbytné při posuzování tohoto právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, a to zejména ustanovení § 9 zákona č. 145/2010 Sb., účinného do 30. 11. 2016. Dle tohoto ustanovení je poskytovatel úvěru povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení úvěruschopnosti směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet s důrazem na příjmy a výdaje spotřebitele. Věřitel je při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v potaz jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy a výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel tak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

11. Na základě žalobcem předložených listinných důkazů, má soud za to, že předmětnou smlouvu je v daném případě nutno považovat za neplatnou, k čemuž musí soud přihlédnout dle § 588 o. z. z úřední povinnosti. Dle první věty tohoto ustanovení soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Jak vyplývá z nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III US [číslo] splněním povinnosti zkoumat úvěruschopnost žadatele o úvěr není chráněn jen samotný spotřebitel, ale i věřitel a celá širší společnost. Z předložených listinných důkazů vyplývá, že žalovaný měl mít příjem 29 000 Kč a výdaje byly uváděny částkou 25 000 Kč. Není zřejmé, jak příjmy a výdaje žalovaného byly ověřeny, ale již z uvedených výdajů žalovaného označených v jeho zákaznické kartě vyplývá, že použitelný příjem činí pouze částku 4 000 Kč a přitom splátka z požadované a poskytnuté zápůjčky měla činit 1 948 Kč měsíčně. Žalovaný rovněž uvedl, že je svobodný, ale má 1 vyživovací povinnost, s níž však nebylo při vyhodnocení výdajů počítáno. Bylo nutno brát v úvahu také to, že žalovaný již z předchozích zápůjček a úvěrů má nesplacenou poměrně vysokou částku, a to 1 836 200 Kč a 2 000 Kč je již vymáháno exekučně. Z uvedeného vyplývá, že žalovanému po vynaložení běžných měsíčních výdajů by zůstala zcela minimální částka, z níž by mohl poskytnutý úvěr splácet. Soud nepochybuje o tom, že žalovaný sám vyhledal poskytovatele úvěru a požádal o rychlé poskytnutí půjčky, uvedl také údaje o svých příjmech a výdajích, soud však má v daném případě zato, že tyto nebyly z výše uvedených důvodů řádně prověřeny a vyhodnoceny. Žalobce k tomuto nepředložil žádné listinné důkazy, jimiž byly údaje uvedené žalovaným prověřeny. Přitom u okresního soudu je také vedena řada věcí na zaplacení různých částek žalovaným i celá řada exekucí, a to i z doby, kdy byl v roce 2016 žalovanému předmětný úvěr poskytován a což si bylo možno ověřit v databázi exekucí. Rovněž tzv. poplatek ve výši 12 272 Kč je k výši poskytnuté částky 15 000 Kč neúměrně vysoký, téměř stejný jako sama zapůjčená částka. Z výše uvedených důvodů je nutno vztah účastníků posoudit pouze jako bezdůvodné obohacení dle ustanovení § 2991 odst. 1 a 2 o. z. Dle tohoto ustanovení je žalovaný povinen žalobci vrátit to, co od něho obdržel a dosud nevrátil, tedy svůj majetkových prospěch získaný bez právního důvodu, což je dosud neuhrazená částka 11 548,80 Kč. Vzhledem k tomu, že byl žalovaný s úhradou této částky v prodlení je povinen uhradit i úrok z prodlení, který činí 8,5 % ročně. Soud co do zbývající částky 9 023,20 Kč s úroky z prodlení žalobní návrh zamítl.

12. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení, když úspěch a neúspěch účastníků byl téměř stejný.

13. Lhůta k plnění byla stanovena delší než zákonná třídenní dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. vzhledem k výši dlužné částky i návrhu žalobce.