9 C 69/2024

Plný text

Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Jaroslavou Sádovskou ve věci žalobce: Anonymizováno sídlem Anonymizováno zastoupený advokátem Anonymizováno sídlem Anonymizováno proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený dne Anonymizováno bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 200 526,92 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 177 625,10 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 177 625,10 Kč od 13. 4. 2023 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci výroku tohoto rozsudku.

II. Žalobní návrh se zamítá, co do částky 22 901,82 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 11 752,71 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 13 034,36 Kč, smluvního úroku ve výši 16,85 % ročně z částky 197 574,48 Kč od 19. 9. 2023 do zaplacení a zbývajícího zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 32 630 Kč k rukám zástupce žalobce , tituly před jménem, , jméno FO, do 15 dnů od právní moci výroku tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou podanou proti žalovanému domáhal zaplacení částky 200 526,92 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že žalovaná částka je představována jistinou ve výši 197 574,48 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 11 752,71 Kč, smluvních poplatků ve výši 2 952,44 Kč a kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 13 034,36 Kč. Dále požadoval úrok ve výši 18,85 % ročně z částky 197 574,48 Kč a úrok z prodlení ve výši 15 % z téže částky, obojí od 19. 9. 2023 do zaplacení. Uvedl, že jeho právní předchůdce, společnost , právnická osoba, . uzavřela s žalovaným dne 3. 6. 2022 smlouvu o úvěru č. , tel. číslo, na částku 200 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splatit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 966,78 Kč, a to počínaje dnem 20. 7. 2022, přičemž anuitní splátka byla složena z platby jistiny, úroku a poplatků. Strany se dohodly o úročení úvěru sazbou 16,75 % ročně. Banka svůj závazek splnila a dne 3. 6. 2022 žalovanému úvěr poskytla, a to bezhotovostním převodem na jeho účet. Žalovaný však svou povinnost nesplnil, poskytnutý úvěr řádně a včas nesplácel, proto banka využila svého práva a prohlásila úvěr za okamžitě splatný ke dni 27. 3. 2023 a to v celé výši. Při schvalování úvěru banka vycházela z údajů poskytnutých klientem, které byly hodnoceny individuálně a v souladu s platnými schvalovacími strategiemi banky a s principy obezřetného úvěrování. Byly kontrolovány veškeré dostupné informace v interních a externích databázích a banka porovnávala příjem žalovaného a jeho výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ a vypočetla tak částku disponibilních zdrojů žalovaného.

2. Po výzvě k doplnění žalobce uvedl, že žalovaný v žádosti o úvěr sdělil informace o svém rodinném stavu, způsobu bydlení a o svém pracovním poměru včetně výše čistého příjmu a příjmu domácnosti, dále uvedl, že je svobodný a žije v pronajatém domě – bytě. Banka si ověřila jeho příjem na základě dokladu, kdy činil 19 378 Kč, čistý příjem domácnosti byl uveden částkou 40 000 Kč. Na základě poskytnutých údajů banka dospěla k částce 8 635,67 Kč jako k částce disponibilní. Zároveň uvedla, že žalovaný na dlužnou jistinu uhradil částku 22 374,90 Kč spolu s uvedením splacených částek v jednotlivých měsících.

3. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, který se nepodařilo doručit žalovanému, proto byl zrušen. Následně byla žalovanému zaslána žaloba spolu s výzvou k vyjádření na adresu uvedenou v Centrální evidenci obyvatel a doručení bylo dle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.). Žalovaný na výzvu soudu k vyjádření nereagoval. Oba účastníci souhlasili s rozhodnutím bez nařízení jednání, žalobce již v žalobě, žalovaný konkludentně, soud tak rozhodl na základě listinných důkazů ve spise založených.

4. Ze smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet – expres půjčka ze dne 3. 6. 2022 bylo zjištěno, že žalovaný se společností , právnická osoba, . uzavřel smlouvu o úvěru, na základě které, si půjčil částku 200 000 Kč a zavázal se tuto splatit měsíčními splátkami po 3 608,78 Kč spolu s pojištěním ve výši 358 Kč, celkem tak 3 966,78 Kč. Úroková sazba byla dohodnuta ve výši 16,85 % ročně, celkovou částku, kterou by měl žalovaný uhradit, byla uvedena částkou 398 070,77 Kč.

5. Ze samotné žádosti žalovaného o úvěr bylo zjištěno, že dne 3. 6. 2022 uvedl, že je zaměstnán na dobu určitou, a to do 31. 12. 2022, je svobodný, má pronajatý dům - byt, a jeho průměrný čistý příjem za 3 měsíce činí 19 378 Kč a celkový příjem domácnosti uvedl 40 000 Kč. Nemá žádnou vyživovací povinnost a předložil doklad o svém příjmu. Požadoval úvěr ve výši 200 000 Kč, který by splatil v 108 měsíčních splátkách spolu s pojištěním. Nezbytné měsíční náklady nejsou uvedeny a počet zdroje příjmu je uveden pouze jeden. Výše příjmu byla prokázána potvrzením ze dne 31. 5. 2022 s tím, že se jedná o průměrnou částku 19 824 Kč, která je vyplácena na účet, pracovní poměr je na dobu určitou do 31. 12. 2022. Další příjmy domácnosti nebyly v žádosti o úvěr konkrétně zaznamenány ani zjištěny. Výdaje nebyly žádným způsobem uváděny, zároveň žalovaný požádal o pojištění schopnosti splácet.

6. Podle § 2390 a § 2392 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

7. Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

8. Podle § 1970 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

9. Po zhodnocení všech důkazů ve spise založených soud dospěl k závěru, že žalobní návrh je důvodný pouze částečně.

10. Soud se nejprve musel zabývat otázkou, zda mezi účastníky, resp. právní předchůdkyní žalobce a žalovaným došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru, neboť jednou ze smluvních stran byl žalovaný jako spotřebitel a bylo tak nezbytné při posuzování právního vztahu vedle občanského zákoníku aplikovat i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, a to zejména ustanovení § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. Dle těchto ustanovení poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, i z databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet.

11. Poskytovatel tak při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

12. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy a je pak povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Nutnost zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru respektoval shora uvedená ustanovení, vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (viz např. rozsudek sp. zn. , spisová značka, či , spisová značka, ) i Ústavního soudu – viz Nález ÚS sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019. Zde Ústavní soud uvedl, že pokud je dlužník v postavení spotřebitele, má poskytovatel úvěru jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit, když řádným splněním povinnosti zkoumat úvěruschopnost žadatele o úvěr není chráněn jen samotný spotřebitel, ale i věřitel a celá širší společnost.

14. Je pravda, že výše uvedená rozhodnutí se v zásadě týkala posouzení úvěruschopnosti spotřebitele dle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném a účinném do 30. 11. 2016 (viz § 9 odst. 1 citovaného zákona), nicméně nutno zdůraznit, že důvod ke změně náhledu, pokud jde o důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele v podobě absolutní neplatnosti smlouvy, zde zjevně není ani při posouzení dané otázky dle zákona č. 257/2016 Sb., účinného od 1. 12. 2016. O tom jednoznačně svědčí rozsudek SDEU z 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, z něhož plyne, že „články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnout jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době‘‘.

15. Vzhledem k výše uvedenému je třeba trvat na tom, že poskytovatel úvěru je povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem na příjmy a výdaje spotřebitele. Věřitel je při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v potaz jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Při získávání relevantních informací za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vychází věřitel především z informací dodaných spotřebitelem. V případě nezbytnosti též z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele či i z jiných zdrojů. Na místě je přitom taková obezřetnost, která jej povede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření a doložení si těchto tvrzení.

16. V daném případě je z žalobcem předložených listinných důkazů zřejmé, zejména z žádosti o úvěr a potvrzení o příjmu žalovaného za měsíce únor až duben 2022, že právní předchůdce žalobce neprovedl řádně posouzení úvěruschopnosti žalovaného. V žádosti o úvěr je sice uveden pouze 1 zdroj příjmu, pokud však jde o příjem domácnosti, je uveden částkou 40 000 Kč, aniž by bylo zřejmé, o jaký příjem by se mělo jednat. Pokud jde o výdaje, tyto nebyly žádným způsobem ověřovány, přitom bylo zřejmé, že žalovaný bydlí v pronajatém bytě či domě, Anonymizováno, a nebylo tedy známo ani zjišťováno, jaká částka je za pronájem hrazena. Rovněž tak již z žádosti o úvěr je zřejmé, že pracovní poměr byl uzavřen na dobu určitou a to do 31. 12. 2022, přitom smlouva o úvěru byla uzavřena 3. 6. 2022. Z platební historie žalovaného na uvedený úvěr je rovněž zřejmé, že přestal částečně hradit splátky již v srpnu 2022, kdy nehradil částku, která byla ve smlouvě dohodnuta a jednalo se o částky nižší i v řádu několika set korun. Poslední splátka úvěru byla také v prosinci 2022, v daném měsíci již také žalovanému končil pracovní poměr, což bylo zřejmé. Právní předchůdce žalobce sice provedl určitý výpočet ke schopnosti žalovaného úvěr splácet, jednalo se však o výpočet pouze na základě úvah, ne doložených skutečných výdajů. Z výpočtu také vyplývá, že jsou hrazeny i externí splátky na spotřebitelské závazky ve výši 5 392 Kč a pokud jde o životní náklady, jsou rovněž uvedeny pouze částkou 8 635 Kč, aniž by byly konkrétně zjišťovány. Do ukončení pracovního poměru žalovaného také zbýval 6 měsíce a nebylo zkoumáno, zda má žalovaný zajištěno další zaměstnání, aby mohl poskytovaný úvěr splácet.

17. Soud tak má za to, že prověření úvěruschopnosti žalovaného ze strany právní předchůdkyně žalobce neodpovídalo kritériím uvedeným v ustanovení § 86 a 87 zák. o spotřebitelském úvěru a řádnému vyhodnocení žalovaným poskytnutých údajů a listin. Vyjdeme-li rovněž ze smlouvy o úvěru, v níž jsou uvedeny kromě poskytnutého úvěru ve výši 200 000 Kč, měsíční anuitní splátky 3 608,78 Kč a pojištění splácení 358 Kč, rovněž tak je uvedena roční úroková sazba 16,85 % s tím, že celková částka, kterou bude muset spotřebitel bance uhradit je dána částkou 398 070,77 Kč, což je téměř dvojnásobek poskytnuté úvěrové částky. Vztah účastníků je proto z výše uvedených důvodů třeba posoudit pouze jako bezdůvodné obohacení dle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. Dle tohoto ustanovení je žalovaný povinen žalobci vrátit to, co od něho obdržel a dosud nevrátil, tedy svůj majetkových prospěch získaný bez právního důvodu. Žalobce získal pohledávku smlouvou o postoupení pohledávek, je tak ve sporu aktivně legitimován a žalovaný je povinen dlužnou částku zaplatit žalobci. Jedná se o částku 177 625,10 Kč, když z poskytnutého úvěru ve výši 200 000 Kč byla vrácena částka 22 374,90 Kč, což uvedl žalobce ve svém doplnění žalobního tvrzení a k čemuž předložil i platební historii. Žalovaný dosud tuto částku neuhradil, ač byl žalobcem vyzván, je proto zároveň povinen hradit i úroky z prodlení, které činí 15 % ročně z uvedené částky, tj. z částky 177 625,10 Kč od 13. 4. 2023 až do zaplacení a to z toho důvodu, že žalovanému bylo zasláno dne 29. 3. 2023 oznámení o prohlášení úvěru za splatným s tím, nechť dlužnou částku uhradí do 12. 4. 2023. Ode dne následujícího je proto žalovaný povinen hradit úroky z prodlení, které činily v té době 15 % ročně. Co do zbývající částky ve výši 22 901,82 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 11 752,71 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 13 034,36 Kč byl žalobní návrh jako nedůvodný zamítnut. Rovněž tak nebyly přiznány ani dosud nevypočtené smluvní úroky a úroky z prodlení. Jednalo se pouze o bezdůvodné majetkové obohacení žalovaného na úkor žalobce, které je tak povinen žalovaný vrátit.

18. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o.s.ř., když úspěchy účastníků byly pouze částečné. Žalobce měl úspěch v 88,58 % a žalovaný 11,42 %, lze tedy žalobci přiznat rozdíl, tj. 77,16 %. Celkové náklady řízení představovaly částku 42 289,20 Kč za 3 úkony po 9 140 Kč, 3 paušální náhrady po 300 Kč, což činí 28 320 Kč a DPH 5 947,20 Kč. Soudní poplatek byl uhrazen ve výši 8 022 Kč. Vzhledem k úspěchu žalobce ve výši 77,16 % je proto žalovaný povinen uhradit částku 32 630 Kč. Soud nezjistil a žalovaný neuváděl žádné mimořádné důvody, pro které by soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.

19. S ohledem na lhůtu k plnění požadovanou v žalobním návrhu i s ohledem na výši žalované částky soud stanovil dle § 160 odst. 1 o.s.ř. lhůtu k plnění v délce 15 dnů.