1 C 222/2022

Plný text

Okresní soud v Pelhřimově rozhodl samosoudcem JUDr. Zdeňkem Tichým ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně s adresou pro doručování anonymizována dvě slova země – anonymizováno pobočka kontaktní pracoviště obec sídlem adresa žalobkyně proti žalovaným: 1. celé jméno žalované , narozená dne datum bytem adresa žalované adresa pro doručování: adresa žalované a účastnice 2. celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného účastník: celé jméno účastnice , narozená dne datum bytem adresa žalované a účastnice o stanovení výživného

I. Žalovaná [celé jméno žalované] je povinna platit výživné na mladého dospělého [celé jméno účastnice] ve výši 1 000 Kč měsíčně od 1. 7. 2022, splatné vždy do 15. dne toho kterého měsíce, k rukám žalobce [anonymizována dvě slova] [země], se sídlem [adresa žalobkyně], [IČO].

II. Dluh žalované [celé jméno žalované] na výživném od 1. 7. 2022 do 13. 1. 2023 není. 2 1 C 222/2022

III. Žalovaný [celé jméno žalovaného] je povinen platit výživné na mladého dospělého [celé jméno účastnice] ve výši 1 000 Kč měsíčně od 1. 7. 2022, splatné vždy do 15. dne toho kterého měsíce, k rukám žalobce [anonymizována dvě slova] [země], se sídlem [adresa žalobkyně], [IČO].

IV. Dlužné výživné za dobu od 1. 7. 2022 do 13. 1. 2023 v částce 2 000 Kč je žalovaný [celé jméno žalovaného] povinen zaplatit k rukám žalobce [anonymizována dvě slova] [země], se sídlem [adresa žalobkyně], [IČO], do 2 měsíců od právní moci rozsudku.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

VI. Tím se mění rozsudek Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 4. 8. 2021, č.j. 0 P 176/2014-198703, pokud jím bylo rozhodováno o výživném.

1. Žalobce se ve své žalobě domáhal, aby soud stanovil povinnost žalovaným [jméno] [příjmení] a [celé jméno žalovaného], kteří jsou rodiči mladistvé dospělé [celé jméno účastnice], platit výživné v měsíční výši každý 1 000 Kč od 1. 7. 2022.

2. Žalobce tvrdil, že rozhodnutím [anonymizována tři slova] – [anonymizováno] [pobočka], kontaktní pracoviště [obec] [číslo jednací] ze dne 19. 8. 2022 byl mladistvé dospělé ode dne 20. 7. 2022 přiznán opakující se zaopatřovací příspěvek podle § 50b odst. 1 zák. č. 359/1999 Sb. ve výši 15 000 Kč měsíčně. Podle § 50u odst. 1 citovaného zákona přechází právo mladého dospělého na výživné na Českou republiku. Proto ve smyslu § 50u odst. 2 uvedeného zákona byl podán i návrh na stanovení výživného.

3. Žalovaná [celé jméno žalované] neměla námitek, pokud jde o placení částky 1 000 Kč na výživu dítěte. Ve své péči má ještě dceru [jméno] [příjmení] [datum narození] která stále studuje, pracuje v [právnická osoba] [obec], kde pracuje na 12ti hodinové denní a noční směny a má i přesčasy a její hrubý měsíční příjem činí 28 000 Kč. Za mladistvou dospělou uhrazovala nájem za měsíce září a říjen po 7 000 Kč měsíčně, neboť ta bydlí na adrese v [obec], [ulice a číslo], jedná se o družstevní byt, když ona je členkou družstva, nikoli dcera. Jedná se o úhradu za energie a za služby, v tomto bytě bydlí dcera ještě se starší její dcerou, takže vlastně tyto částky platila na obě a na jedno z dětí tak připadá částka 7 000 Kč Tyto platby byly myšleny jako výživné pro mladistvou dospělou. Kromě toho mladistvé dospělé zaslala ještě částku 1 000 Kč dne 24. 10. 2022. Sama bydlí v jiném bytě na adrese [adresa žalované]. Žalovaný [celé jméno žalovaného] také souhlasil se stanovením výživného ve výši 1 000 Kč a současně i uvedl, že od 25. 9. 2022 do 25. 12. 2022 zaslal na účet č. [bankovní účet] částku po 1 000 Kč pro [celé jméno účastnice], je invalidní a bude mu přiznán invalidní důchod. Vyživovací povinnost má ještě k dceři [jméno] [celé jméno žalované], na kterou měsíčně platí 3 000 Kč Mladistvá dospělá uváděla, že otec skutečně platil výživné po 1 000 Kč za měsíce září – prosinec 2022 a matka za ní uhradila částky, tak jak uváděla a navíc ještě částku 1 000 Kč.

4. Z rozhodnutí [anonymizována tři slova] – [anonymizováno] [pobočka], kontaktní pracoviště [obec] ze dne 19. 8. 2022 bylo zjištěno, že [celé jméno účastnice] byl ode dne 20. 7. 2022 přiznán opakující se zaopatřovací příspěvek podle § 50b odst. 1 zák. č. 359/1999 Sb. a z přehledu vyplacených dávek bylo zjištěno, že [celé jméno účastnice] za období od 25. 8. 2022 do 12. 12. 2022 byly vyplaceny dávky celkem 82 140 Kč. Z výpisu z účtu mladistvé dospělé č. [bankovní účet], z příkazů k úhradě 3 1 C 222/2022 soud zjistil, že žalovaným byly zaplaceny částky na výživném, tak jak i tvrdil, od měsíce září 2022 do měsíce prosince 2022, matkou byla zaplacena částka 1 000 Kč, která byla poukazována na účet mladistvé dospělé. Ze zprávy [stát. instituce] je zjištěno, že žalovaný byl uznán invalidním ve 3. stupni invalidity a rozhodnutí o přiznání invalidního důchodu nebylo zatím vydáno.

5. Ze spisu zdejšího soudu sp. zn. 0 P 176/2014 je zjištěno, že naposledy o výživném bylo rozhodováno rozsudkem zdejšího soudu ze dne 4. 8. 2021, č.j. 0 P 176/2014-198, kdy žalovaným byla uložena povinnost přispívat na výživu tehdy nezletilé [celé jméno účastnice] 1 000 Kč měsíčně, k rukám Diagnostického ústavu [obec a číslo].

6. Soud učinil skutkový závěr o tom, že na základě rozhodnutí žalobce byl mladistvé dospělé přiznán opakující se zaopatřovací příspěvek ode dne 20. 7. 2022 ve výši 15 000 Kč měsíčně a právo mladistvé dospělé na výživné přechází na Českou republiku a žalobce je aktivně legitimován k podání této žaloby ve smyslu § 50u odst. 2 zák. č. 359/1999 Sb., o právní ochraně dětí. Jsou tak splněny podmínky pro přiznání výživného mladistvé dospělé ve smyslu § 50b odst. 1 citovaného zákona a toto právo mladého dospělého na výživné přechází na Českou republiku ve smyslu ust. § 50u odst. 1 uvedeného zákona. Rodiče mladistvé dospělé, v tom případě žalovaní, neměli námitek pro stanovení výživného, výše stanoveného výživného odpovídá poměrům rodičů s přihlédnutím k jejich další vyživovací povinnosti a jejich současným poměrům.

7. Proto také bylo rozhodnuto o povinnosti žalovaných, aby každý z nich platil výživné ve výši 1 000 Kč měsíčně, a to od 1. 7. 2022. Pokud jde o dlužné výživné, v tomto soud odkazuje na nález Ústavního soudu ČR ze dne 3. 11. 2016, č.j. I. ÚS 1764/16, z jehož odůvodnění také vyplývá, že pro stanovení výživného ve smyslu ust. § 961 odst. 2 o.z. je rozhodující faktický stav, tedy pokud došlo k finančnímu plnění vůči dítěti, toto je nutné zohlednit při rozhodování o návrhu [anonymizována dvě slova] na stanovení výživného, tedy je nutno zohlednit celou dobu, od které se žádá přiznání výživného. U žalované [celé jméno žalované] žádný dluh na výživném není, tak jak vyplynulo z průběhu tohoto řízení, u žalovaného [celé jméno žalovaného] se jedná o dluh na výživném ke dni rozhodování soudu, a to za měsíce červenec a srpen 2022 v částce 2 000 Kč a soudem byla stanovena povinnost zaplacení tohoto dluhu do 2 měsíců od právní moci rozsudku s přihlédnutím k poměrům žalovaného. Poněvadž tímto rozhodnutím došlo i ke změně rozsudku Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 4. 8. 2001, č.j. 0 P 176/2014-198, pokud jde o platební místo, když nyní tímto platebním místem je sídlo žalobce, proto došlo i v tomto rozsahu ke změně původního rozhodnutí.

8. Žádný z účastníků náhradu nákladů řízení nepožadoval, proto bylo rozhodnuto, že žádný z nich nemá právo na náhradu nákladů řízení.