1 C 248/2025

Plný text

Okresní soud v Pelhřimově rozhodl samosoudcem Mgr. Milanem Vejtasou ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený dne Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , IČO IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o určení neplatnosti výpovědi

I. Žaloba žalobce, kterou se domáhá určení, že výpověď z pracovního poměru daná žalovaným žalobci dne 7. 7. 2025 je neplatná, se zamítá.

II. Žalobce je povinen žalovanému zaplatit na náhradě nákladů řízení částku 31 266 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalovaného , Jméno advokáta, .

1. Žalobou ze dne 16. 10. 2025, podanou téhož dne u zdejšího soudu, doplněnou podáním ze dne 2. 2. 2026, se žalobce domáhá vydání rozhodnutí, kterým by soud určil, že výpověď z pracovního poměru daná žalovaným žalobci dne 7. 7. 2025 je neplatná. K odůvodnění žaloby uvádí, že byl zaměstnán u žalovaného na základě pracovní smlouvy ze dne 1. 4. 1998 na pozici „, podezřelý výraz, “. Dne 7. 7. 2025 obdržel od zaměstnavatele výpověď z pracovního poměru dle § 52 písm. c) zákoníku práce, výpovědní doba činila dva měsíce a skončila dne 7. 9. 2025. Výpověď byla odůvodněna tak, že , podezřelý výraz, , došlo k nadbytku zaměstnanců, kterou se zaměstnavatel rozhodl redukovat, a to výpovědí žalobce z pracovního poměru. Žalovaný s výpovědí nesouhlasil, dne 29. 8. 2025 doručil zaměstnavateli námitky. Žalobce považuje výpověď za účelovou, skutečný důvod této je v jeho , podezřelý výraz, stavu, který je následkem pracovního úrazu, který u zaměstnavatele utrpěl. Při výpovědi dle § 52 písm. d) zákoníku práce by žalobci vznikl nárok na podstatně vyšší odstupné, než v daném případě. Žalobce proto považuje výpověď za účelovou, motivovanou snahou žalovaného vyhnout se vyššímu plnění. O tom, že by zaměstnavatel měl zrušit jeho pracoviště nebo jeho pracovní pozici, jej nikdo dopředu neinformoval. Po ukončení své pracovní neschopnosti byl vyzván, aby se dostavil 7. 7. 2025 na odpolední směnu, kde mu byla předána výpověď. Jiné místo v rámci zaměstnavatele žalobci nabídnuto nebylo. Jiný zaměstnanec z důvodu zvýšení efektivnosti propuštěn nebyl, změna se netýkala žádné jiné osoby. Žalovaný v době provedení organizační změny poptával zaměstnance na volné pracovní pozice, na které je žalobce plně kvalifikován. Žalobce se domnívá, že samostatné pracoviště sice mohlo být formálně zrušeno, ale zaměstnavatel dál tutéž činnost vykonává prostřednictvím jiných zaměstnanců pod jiným formálním názvem. Organizační změna činěná zaměstnavatelem, nebyla reálná a účinná, ale byla učiněna pouze formálně za účelem možnosti ukončení pracovního poměru s žalobcem. Žalovaný i nadále vykonává činnosti, které žalobce vykonával, a zaměstnává na ně jiné pracovníky, žalobce se tedy nestal nadbytečný v důsledku organizační změny. Žalovaný nenabídl žalobci jiné vhodné pracovní místo, ačkoli nepochybně taková pracovní místa v rámci struktury žalovaného k dispozici byla. Žalobce, jak tvrzeno, neměl zájem pracovní poměr u žalovaného ukončit (vůbec) a nadále měl zájem u žalovaného pracovat. Nyní je veden jako uchazeč o zaměstnání, je nezaměstnaný. Jedinou motivací ukončit pracovní poměr s žalobcem nebylo to, že byl nadbytečný, ale osobní antipatie k žalobci. Výpověď je účelová. (Žalobce odkazuje na rozh. NS ČR 21 Cdo 2118/2022.) Shrnuto, dle přesvědčení žalobce, cílem žalovaného bylo rozvázat konkrétní pracovní poměr s konkrétním zaměstnancem, nikoli snížit stav zaměstnanců, skutečným důvodem byly zdravotní důvody na straně žalobce a osobní antipatie nadřízených k žalobci, cílem bylo zbavit se „nepohodlného zaměstnance“. Nejprve se jej chtěli zbavit dohodou, pak mu byla vytýkána jeho práce v měsíci 4. 2025, pak obdržel předmětnou výpověď. Z výše uvedených důvodů považuje žalobce výpověď z pracovního poměru danou žalovaným žalobci za neplatnou.

2. Žalovaný navrhl podanou žalobu zamítnout. Nesporuje tvrzení o existenci právního vztahu mezi účastníky vzniklého při výkonu závislé práce na základě pracovní smlouvy a to, že 7. 7. 2025 skutečně doručil žalobci výpověď z pracovního poměru dle § 52 písm. c) zákoníku práce. Žalovaný se cca dva roky potýká s velmi podstatným úbytkem zakázek. Musí tak řešit i přebytek pracovních sil. Pokud žalobce staví na tom, že se žalovaný zbavil „nepohodlného“ pracovníka, je to chybné líčení situace. Je pravda, že žalovaný některé vymezené pracovní pozice poptává, jsou to však zaměstnanci se zcela odlišnou kvalifikací, než má žalobce a jedná se o zcela jiná pracovní místa. , podezřelý výraz, , podezřelý výraz, , podezřelý výraz, , výrobu bylo třeba redukovat do dvou směn, v rámci , podezřelý výraz, , podezřelý výraz, , kdy daný zaměstnanec, žalobce, měl úkol pouze , podezřelý výraz, , kdy však se ukázalo, že dané pracovní činnosti mohou být zastávány nikoli samostatnou osobou zaměstnance jimi pověřeného, ale i zaměstnancem jiným, při výkonu dalších tomuto svěřených činností, daný druh práce se tak stal nadbytečným, a tudíž i zaměstnanec který jej vykonával. O organizační změně, zrušení samostatného pracoviště „, podezřelý výraz, “ a o udělení výpovědi z pracovního poměru žalobci bylo žalovaným rozhodnuto s účinností od 1. 7. 2025, návazně mu byla doručena výpověď dne 7. 7. 2025. O zrušení pracovního místa žalobce nebyl informován, ale povinností žalovaného nebylo toto sdělovat. Žalovaný odmítá, že by byl pracovní poměr s žalobcem skončen pro jeho zdravotní stav, či antipatie, je tomu pouze a jen z důvodu zrušení jeho pracoviště ve snaze o zvýšení efektivnosti práce. I zaměstnanec, který dříve prodělal pracovní úraz, se může stát nadbytečným a z tohoto důvodu může obdržet výpověď. Ve směru k žalobci nedošlo k žádnému diskriminačnímu přístupu. (Žalovaný poukazuje na rozh. NS ČR 21 Cdo 1011/2019 a 21 Cdo 3777/2014.) Byly určité výhrady k žalobcem vykonávané práci, byly mu sdělovány, nicméně to nemá souvislost s výpovědí. Náhradní druh práce, náhradní práce, žalovaným žalobci nabídnuta nebyla, v daném případě zaměstnavatel nemá povinnost náhradní práci nabízet. To, že žalobce byl jediný, kdo výpověď z pracovního poměru pro nadbytečnost v rámci , podezřelý výraz, dostal, je nedůležité, neboť zaměstnavatel, když potřebuje ukončit pracovní poměr za účelem zefektivnění práce, tak jej ukončí. Dle názoru žalovaného žalobci vadí, že nedostal výpověď z pracovního poměru podle § 52 písm. d) zákoníku práce, pro zdravotní důvody, ale pro jeho zdravotní důvody mu nebyl důvod výpověď dát, na vykonávanou pozici, která byla z výše uvedených důvodů zrušena, jeho zdravotní stav stačil. Žalovaný konstatuje, že výpověď neplatná není.

3. Z úplného výpisu z obchodního rejstříku, vedeného , adresa, ) ze dne 9. 2. 2026 se podává, že žalovaný - , Jméno žalovaného, , je obchodní korporací, , podezřelý výraz, , v období 1. 4. 1998–4. 3. 2010 byl předsedou představenstva , tituly před jménem, , jméno FO, , kdy za toto navenek jednal předseda nebo místopředseda, přičemž byla-li pro právní úkon, který činilo představenstvo předepsána písemná forma, bylo třeba podpisů alespoň dvou členů představenstva, v období 5. 3. 2010–5. 3. 2025 byl předsedou představenstva , tituly před jménem, , jméno FO, , a v období od 6. 3. 2025 doposud je předsedou představenstva , jméno FO, , kdy družstvo zastupuje předseda nebo místopředseda představenstva, a je-li pro právní úkon, který činí představenstvo, předepsána písemná forma, je třeba podpisu alespoň dvou členů představenstva, z nichž alespoň jeden musí být předseda nebo místopředseda představenstva, jak uvedené platí dodnes, kdy nyní je místopředsedou představenstva rovněž od 6. 3. 2025 doposud , tituly před jménem, , jméno FO, a jedním z devíti členů představenstva je od udávaného 6. 3. 2025 rovněž , tituly před jménem, , právnická osoba, (, podezřelý výraz, , podezřelý výraz, , podezřelý výraz, /). Z potvrzení o provedené lustraci v ISZR ze dne 9. 2. 2026 se podává, že žalobce – , Jméno žalobce, je coby občan České republiky veden v příslušné evidenci obyvatel. Žalovaný a žalobce, účastníci, vstoupili do právních vztahů níže vyložených.

4. Mezi účastníky je nesporné (§ 120 odst. 3 o.s.ř.) a z písemné pracovní smlouvy ze dne 1. 4. 1998 vyplývá, že s dnem nástupu do práce 1. 4. 1998, s místem výkonu práce , Jméno žalovaného, , adresa, (, právnická osoba, ), s druhem práce prvotně „, podezřelý výraz, “, žalobce vykonával pro žalovaného závislou práci při sjednaném pracovním poměru, k třem písemně přijatým dodatkům nakonec na dobu neurčitou, jak lze i vyčíst z dodatku ze dne 31. 3. 1999, dodatku č. , hodnota, ze dne 31. 3. 2000 a dodatku č. , hodnota, ze dne 25. 3. 2022, kdy všechny čtyři uvedené listiny jsou za žalovaného podepsány (toliko) tehdejším předsedou představenstva , tituly před jménem, , jméno FO, a žalobcem , jméno FO, . Jak plyne z vyjádření zástupce žalovaného při jednání dne 14. 4. 2026, jakkoli nesporovaného žalobcem, byl jmenovaný předseda představenstva statutárním orgánem, představenstvem, pověřen k podpisování těchto právních úkonů samostatně, bez dalšího člena představenstva, jak tomu i napovídá organizační řád – , právnická osoba, , , adresa, (čl.2.5, bod 3.), když jiné konkrétní pověření dohledáno nebylo, jak zjevno z vyjádření zástupce žalovaného při jednání dne 19. 5. 2026. Soud vychází z toho, že v daném případě mohl tehdejší předseda představenstva písemné právní úkony podepisovat samostatně (viz. právní posouzení níže).

5. Mezi účastníky je dále nesporné (§ 120 ost. 3 o.s.ř.), že ústně, od 28. 6. 2009, byla daná pracovní smlouva dohodou změněna, při již probíhajícím plnění, a to tak, že byl sjednán druh práce, žalovaný byl převeden na jinou práci, a to „, podezřelý výraz, “ v rámci , podezřelý výraz, , čímž byl změněn základní pracovněprávní vztah. Následně ústně, byla daná pracovní smlouva dohodami změňována, při probíhajících plněních tak, že byly sjednávány různé druhy práce, žalobce byl převáděn na jiné práce, v rámci , podezřelý výraz, , čímž byl měněn základní pracovněprávní vztah. Dne 27. 9. 2010 žalobce prodělal první pracovní úraz, , podezřelý výraz, . Ústně, od 1. 10. 2011 byla pracovní smlouva dohodou změněna, při již probíhajícím plnění, a to tak, že byl sjednán druh práce, žalobce byl převeden na jinou práci, a to „, podezřelý výraz, “ v rámci , podezřelý výraz, , čímž byl změněn základní pracovněprávní vztah. Dne 7. 12. 2023 žalobce prodělal pracovní úraz, , podezřelý výraz, . Uzavřeno, při vzniku pracovního poměru k 1. 4. 1998, při místu výkonu práce v areálu žalovaného v , adresa, , vykonával žalobce u žalovaného naposledy druh práce „, podezřelý výraz, “ v rámci , podezřelý výraz, , jak ostatně plyne i z účastnické výpovědi žalobce za podpory výpovědí svědka , tituly před jménem, , jméno FO, (zaměstnanec žalovaného s druhem práce „, podezřelý výraz, “), účastnickou výpovědí , tituly před jménem, , právnická osoba, (zaměstnanec žalovaného s druhem práce „, podezřelý výraz, /“ a člen představenstva žalovaného), svědeckou výpovědí , jméno FO, (zaměstnanec žalovaného s druhem práce „, podezřelý výraz, “) a v podstatě též svědeckou výpovědí , jméno FO, (zaměstnanec žalovaného s druhem práce „, podezřelý výraz, “).

6. Z e-mailu ze dne 14. 4. 2025 , adresa, (vykonávajícího druh práce „, podezřelý výraz, “ v rámci , podezřelý výraz, žalovaného) vyplývá, že tento , jméno FO, (vedoucímu zaměstnanci osobního oddělení žalovaného), když , adresa, je v e-mailu uveden nedopatřením, jak za žalovanou , jméno FO, vysvětlil při jednání dne 14. 4. 2026, oznámil porušování povinností, (hrubé) porušení pracovní kázně žalobcem, jelikož neprovedl tomuto zadaný úklid, kdy tento měl na , adresa, křičet a urazit ho, kdy vzniklou situaci a svůj náhled na tuto návazně žalobce popisuje v písemném vysvětlení – obhajoba událostí ze dne 11. 4. 2025, při výsledné písemné výtce , právnická osoba, adresované žalobci s poukazem na povinnost zaměstnanců plnit pokyny nadřízených, spolupracovat s ostatními zaměstnanci a využívat pracovní dobu při plnění svěřených prací kvalitně a plnění pracovních úkolů včas při zároveň dodržování právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci, při vytknutí jeho nevhodného chování a upozornění na možnost výpovědi, kdy v případě závažného porušení pracovní kázně může být pracovní poměr i zrušen okamžitě, jak se z dané listiny označené jako porušení pracovní kázně ze dne 23. 4. 2025 podává. Tím byla záležitost uzavřena.

7. Návazně je mezi účastníky nesporné (§ 120 odst. 3 o.s.ř.), že od 14. 5. 2025 do 6. 7. 2025 byl žalobce v pracovní neschopnosti.

8. Z výpisu ze zápisu z páté schůze představenstva , právnická osoba, , konané dne 26. 6. 2025, lze vyčíst, že s ohledem na pokles odbytu došlo k omezení výroby na úseku , podezřelý výraz, žalovaného, kdy tento je třeba optimalizovat, pročež jsou navrhovány organizační změny spočívající ve snížení počtu zaměstnanců , podezřelý výraz, , kdy představenstvo družstva rozhodlo za účelem zvýšení efektivnosti práce o zrušení samostatného pracoviště „, podezřelý výraz, a o snížení počtu zaměstnanců , podezřelý výraz, o jednoho pracovníka s účinností od 1. 7. 2025 (usnesení 05/040) a v souvislosti představenstvo družstva rozhodlo o udělení výpovědi z pracovního poměru dle § 52 písm. c) zákoníku práce pro nadbytečnost žalobci (usnesení 05/041) jak se z uvedeného výpisu podává. Zcela zjevně jde o rozhodnutí o organizačních změnách, sledující snížení počtu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce tak, jak odpovídá žalovaného potřebám.

9. Mezi účastníky je nesporné (§ 120 odst. 3 o.s.ř.), že dne 7. 7. 2025 byla žalovaným žalobci doručena výpověď z pracovního poměru s dvouměsíční výpovědní lhůtou, která skončila 7. 9. 2025. Z písemné výpovědi z pracovního poměru ze dne 7. 7. 2025, , hodnota, , dané z důvodu stanoveného v § 52 písm. c) zákoníku práce při skutkovém vymezení jejího důvodu je zřejmé, že žalovaný dává žalobci výpověď z pracovního poměru v zájmu zvýšení efektivnosti práce při rozhodnutí o organizační změně na , podezřelý výraz, při výslovném odkazu na výše uvedené ustanovení zákona, jak se z uvedeného jednostranného právního jednání podává. V písemné výpovědi, z výslovně stanoveného důvodu, je důvod skutkově vymezen tak, že není zaměnitelný s jiným výpovědním důvodem. To je nepochybné. Dne 12. 9. 2025 pak bylo žalobci doručeno potvrzení o zaměstnání – zápočtový list vystavený 7. 9. 2025, jak se z tohoto podává. Jak patrno z vyjádření za žalovaného, , jméno FO, , při jednání dne 14. 4. 2026, u žalovaného není činná odborová organizace, vzhledem k tomu nebylo s kým výpověď předem projednávat, koho dále s předmětnou výpovědí seznamovat.

10. Z písemných námitek (nesouhlasu) zaměstnance proti výpovědi z pracovního poměru žalobce z neuvedeného dne, doručených žalovanému dne 29. 8. 2025, jak se z potvrzení na listině podává, lze vyčíst, že žalobce popisuje své působení u žalovaného a některé podrobnosti jeho pracovního poměru, při poukazu na svůj zdravotní stav s konstatováním, že ho práce, „, podezřelý výraz, bavila a měl ji rád s tím že ji ovládá, při konstatování, že si myslí, že měl být propuštěn z pracovního poměru ze , podezřelý výraz, důvodů, při i domněnce, že by žalovaný mohl z , podezřelý výraz, přeřadit (jiného) zaměstnance na jiné pracoviště a on by tak již nemohl být nadbytečný, kdy přes sdělení žalobce při jednání dne 14. 4. 2026 a ani jeho účastnickou výpověď z téhož dne, kdy svoji písemnost popisuje tak, že chtěl žalovanému sdělit, že trvá na tom, aby ho dále zaměstnával, tuto skutečnost s ohledem na obsah dané listiny z této listiny prostě dovodit nelze, neboť nic takového v jejím textu nestojí. V uvedeném se lze ztotožnit s náhledem žalovaného, jak byl přednesen při jednání dne 14. 4. 2026, jeho zástupcem, že z dané listiny oznámení žalobce, že trvá na tom, aby ho žalovaný dále zaměstnával, neplyne.

11. Ze shody svědecké výpovědi , tituly před jménem, , jméno FO, a účastnické výpovědi , tituly před jménem, , právnická osoba, za podpory svědeckou výpovědí , adresa, je zřejmé, že u žalovaného došlo k podstatnému snížení výroby, produktivity, což si vyžádalo návazné organizační opatření, organizační změny, které se nevyhnuly ani , podezřelý výraz, , kdy nejdéle ke konci roku 2024 byl zaveden toliko dvousměnný provoz (na rozdíl od byvšího tří až čtyř směnného), kdy při tomto druh práce „, podezřelý výraz, “ nemusel zastávat specializovaný zaměstnanec, ale mohl být vykonáván v rámci činností i zaměstnanců jiných a tudíž se tento specializovaný druh práce stal zjevně nadbytečným, jak je i potvrzováno svědeckou výpovědí , jméno FO, , který nyní při jím vykonávaném druhu práce „, podezřelý výraz, “ i činnosti „, podezřelý výraz, “ v převážné míře vykonává. Celkové, výrazné redukování počtu zaměstnanců v rámci , podezřelý výraz, je zjevné i ze seznamu zaměstnanců ukončivších pracovní poměr v letech 2024–2025, kdy jde o 21 osob, byť výpověď z pracovního poměru pro nadbytečnost obdržel jen žalobce sám, jak na toto tímto poukazováno a žalovaným (principiálně) nesporováno (viz. výpis ze zápisu z páté schůze představenstva , právnická osoba, , konané dne 26. 6. 2025 shora). To však na shledané další nadbytečnosti druhu práce „, podezřelý výraz, “ vykonávané žalobcem ničehož nemění.

12. V rámci účastnické výpovědi žalobce, druh práce, tedy to jakou práci byl povinen vykonávat v rámci druhu práce „, podezřelý výraz, “, popisuje tak, že , podezřelý výraz, , kdy toto provedené vymezení rámcově koresponduje se svědeckou výpovědí , tituly před jménem, , jméno FO, i účastnickou výpovědí , tituly před jménem, , právnická osoba, , plně však nekoresponduje, je do určité míry rozporné, se svědeckou výpovědí , adresa, , nicméně ze svědecké výpovědi posledně jmenovaného ve shodě se svědeckou výpovědí , jméno FO, je zcela jednoznačné, že činnosti „, podezřelý výraz, vykonává napříště v rámci druhu práce „, podezřelý výraz, “ , jméno FO, , předáci v rámci , podezřelý výraz, ve spolupráci s údržbou, kdy takovýmito způsoby je uvedený původní druh práce zcela vyčerpán (nahrazen) bez nutnosti činnosti samostatného zaměstnance pro tento druh práce, jak potvrzováno nejen jmenovanými svědky , adresa, , jméno FO, , ale též účastnickou výpovědí , tituly před jménem, , právnická osoba, a svědeckou výpovědí , tituly před jménem, , jméno FO, , kteréžto důkazy jsou ve svém souhrnu v souladu, neprotiřečí si, a novou koncepci , podezřelý výraz, při rozložení mezi ostatní zaměstnance, jim svěřované druhy práce, souladně potvrzují. Ostatně i sám žalobce ve své účastnické výpovědi připouští, že u dvousměnného provozu na , podezřelý výraz, už stačí (jen) jeden , podezřelý výraz, . Vyhodnoceno, v návaznosti na rozhodnutí o organizační změně odpadla pracovní náplň z doposud samostatně vykonávané práce „, podezřelý výraz, “, žalobce jako zaměstnanec žalovaného se tak stal nadbytečným (viz. právní posouzení níže). To jen podtrhuje i užití , podezřelý výraz, , v rámci , podezřelý výraz, žalovaného s počátkem započetí jejího provozu na jaře 2025, která značně usnadňuje a urychluje , podezřelý výraz, , jak je patrno ze shody svědecké výpovědi , jméno FO, , , adresa, a , tituly před jménem, , jméno FO, .

13. Ze sdělení žalobce ze dne 15. 5. 2026, doručeného žalovanému téhož dne, jak potvrzeno zástupcem žalovaného při jednání dne 19. 5. 2026, žalobce oznámil žalovanému, že trvá na tom, aby ho dále zaměstnával na základě pracovní smlouvy ze dne 1. 4. 1998, kdy jde zjevně o první sdělení tohoto druhu (viz. výše).

14. Dokazování, jak popsáno shora, vyhodnotil soud jako dostačující k tomu, aby bylo možno věc dostatečným způsobem skutkově uzavřít a následně posoudit z hledisek právních. Bylo vyhověno všem důkazním návrhům žalobce, s výjimkou navrhovaného důkazu účastnickým výslechem , jméno FO, (zaměstnance žalovaného s druhem práce „, podezřelý výraz, “ a člena představenstva žalovaného) k prokázání vyvrácení tvrzení žalobce, že jmenovaný měl žalobce v měsíci 2. 2025 nabádat k ukončení pracovního poměru, neboť prokazování této skutečnosti je s ohledem na skutková zjištění a právní posouzení projednávané věci nadbytečné, přičemž zároveň jmenovaný s provedením svého účastnického výslechu (§ 126 odst. 4 o.s.ř.) nesouhlasí (§ 131 odst. 1 o.s.ř.). Dále bylo vyhověno všem důkazním návrhům žalovaného, pokud na svých důkazních návrzích setrval, tyto nevzal zpět, s výjimkou důkazního návrhu žalovaného na provedení účastnického výslechu , jméno FO, (předsedy představenstva žalovaného) k problematice zefektivňování práce žalovaného a nezbytnému snižování počtu zaměstnanců, při popisu provozu celého družstva včetně , podezřelý výraz, , když tyto skutečnosti jsou dle závěru soudu dostatečným způsobem pro posouzení projednávané věci zjišťovány i z jiných, ve věci provedených důkazů, popsaných shora. Shrnuto, oba tyto zbývající důkazní návrhy jak žalobce tak žalovaného byly shledány nepotřebnými, jejich provádění v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení (§ 100 odst. 1 o.s.ř.), a tak návrhy na jejich provedení soud pro nadbytečnost zamítl (§ 120 odst. 1 věta druhá o.s.ř.) (rozh. NS ČR 30 Cdo 749/2005). Jinak, kromě důkazů označených účastníky provedl soud ve smyslu § 120 odst. 2 věta prvá o.s.ř. i některé důkazy další, neboť byly potřebné ke zjištění skutkového stavu a vyplývaly z obsahu spisu. Provedené důkazy hodnotil soud ve smyslu § 132 o.s.ř. podle své úvahy, každý jednotlivě a všechny v jejich vzájemné souvislosti přihlížeje ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci, při níže uvedeném skutkovém závěru.

15. O skutkovém stavu učinil soud tento závěr: Na základě pracovní smlouvy ze dne 1. 4. 1998, s dnem nástupu do práce 1. 4. 1998, s místem výkonu práce , Jméno žalovaného, , adresa, (míněno , právnická osoba, ), s druhem práce prvotně „, podezřelý výraz, “ žalobce vykonával pro žalovaného závislou práci při sjednaném pracovním poměru, k třem dodatkům nakonec na dobu neurčitou. Ústně, od 28. 6. 2009, byla daná pracovní smlouva dohodou změněna, při již probíhajícím plnění, a to tak, že byl sjednán druh práce, žalovaný byl převeden na jinou práci, a to „, podezřelý výraz, “ v rámci , podezřelý výraz, , čímž byl změněn základní pracovněprávní vztah. Následně ústně, byla daná pracovní smlouva dohodami měněna, při probíhajících plnění tak, že byly sjednávány různé druhy práce, žalobce byl převáděn na jiné práce, v rámci , podezřelý výraz, , čímž byl měněn základní pracovněprávní vztah. Dne 27. 9. 2010 žalobce prodělal první pracovní úraz, , podezřelý výraz, . Ústně, od 1. 10. 2011 byla pracovní smlouva dohodou změněna, při již probíhajícím plnění, a to tak, že byl sjednán druh práce, žalobce byl převeden na jinou práci, a to „, podezřelý výraz, v rámci , podezřelý výraz, , čímž byl změněn základní pracovněprávní vztah. Naposledy tedy, byl žalobce u žalovaného zaměstnán při druhu práce „, podezřelý výraz, “ v rámci , podezřelý výraz, . Dne 7. 12. 2023 žalobce prodělal pracovní úraz, , podezřelý výraz, . U žalovaného s ohledem na pokles odbytu postupně docházelo k omezování výroby, což se týkalo i úseku , podezřelý výraz, , kde nejdéle ke konci roku 2024 byl zaveden toliko dvousměnný provoz (kdy v minulosti býval i tří až čtyř směnný). Od 14. 5. 2025 do 6. 7. 2025 byl žalobce v pracovní neschopnosti. Za účelem zvýšení efektivnosti práce byli představenstvem žalovaného 26. 6. 2025 přijaty organizační změny, a to zrušení samostatného pracoviště, druhu práce „, podezřelý výraz, “ v rámci , podezřelý výraz, , při snížení stavu zaměstnanců o žalobce při udělení výpovědi tomuto z pracovního poměru pro nadbytečnost, při realizaci s účinností od 1. 7. 2025, kdy návazně na rozhodnutí o uvedené organizační změně, byla dne 7. 7. 2025 žalovaným žalobci doručena výpověď z pracovního poměru s dvouměsíční výpovědní lhůtou, která skončila 7. 9. 2025, v písemné formě, z důvodu výslovně zákonem stanoveného, z důvodem ve výpovědi skutkově vymezeným tak, aby jej nebylo možno zaměnit s důvodem jiným. Na danou výpověď žalobce reagoval tím, že s touto nesouhlasí, bez toho, že by oznámil písemně, že trvá na tom, aby ho žalovaný dál zaměstnával, k tomuto oznámení došlo (až) 15. 5. 2026 doručeným písemným sdělením. (K organizační změně ve struktuře žalovaného odpovídající jeho aktuálním potřebám došlo, přijaté rozhodnutí bylo skutečně realizováno, snížen stav zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce, když na , podezřelý výraz, byl zaveden /jen/ dvousměnný provoz, využívání , podezřelý výraz, při přerozdělení obsahu druhu práce „, podezřelý výraz, “ na ostatní zaměstnance v rámci , podezřelý výraz, , zejména zaměstnance vykonávajícího druh práce „, podezřelý výraz, “, včetně , podezřelý výraz, . Samostatná pracovní pozice „, podezřelý výraz, “ tak není ne déle než od 1. 7. 2025 potřebná.) Dne 16. 10. 2025 byla u zdejšího soudu podána žaloba na neplatnost výpovědi. (V podrobnostech viz. dílčí skutková zjištění popsaná shora.)

16. Při právním posouzení věci soud uvádí, že vycházel z příslušných ustanovení zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů, účinného od 1. 1. 2007, ve znění účinném od 1. 6. 2025 (zkráceně jen „zák. práce“) a v návaznosti z ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (zkráceně jen „obč. zák.“), který se užívá podpůrně, nelze-li zák. práce použít (§ 2401 odst. 1 a 2 obč. zák, § 4 zák. práce). Oba zákony jsou propojeny, jak se ukazuje i pro potřeby projednávaného sporu.

17. Vycházeno z § 1 písm. a) zák. práce, máme-li na zřeteli § 6 a § 7 zák. práce, pracovněprávní vztah vzniklý při výkonu závislé práce se zakládá ve smyslu § 33 odst. 1 zák. práce pracovní smlouvou, s náležitostmi a formou této ve smyslu § 34 odst. 1, písm. a), b), c), odst. 2 zák. práce, při vzniku dle § 36 zák. práce při jeho trvání dle § 39 odst. 1 zák. práce, tedy při vzniku dnem, který byl sjednán v pracovní smlouvě jako den nástupu do práce a jeho trvání po dobu neurčitou, nebyla-li písemně sjednána doba jeho trvání. Uvedené platí obecně a nyní.

18. Nicméně, v projednávané věci je třeba stran posouzení vzniku pracovního poměru, jakož i při posouzení práv a povinností z tohoto vzniklých před účinností zák. práce (tj. 1. 1. 2007) vycházet z příslušných ustanovení zákona č. 65/1965 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů, účinného od 1. 1. 1966 (do 31. 12. 2006) (dále jen „starý zák. práce“), a to máme-li na zřeteli § 364 odst. 1 a 2 zák. práce. Mezi žalobcem a žalovanou byl pracovněprávní vztah vzniklý při výkonu závislé práce, zakládaný ve smyslu § 27 odst. 2 starého zák. práce smlouvou mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem, s náležitostmi a formou této ve smyslu § 29 odst. 1 písm. a), b), c) starého zák. práce a § 32 odst. 1 starého zák. práce, při vzniku pracovního poměru dle § 33 odst. 1 starého zák. práce dne 1. 4. 1998, při jeho původním trvání na dobu určitou do 31. 3. 1999, která byla postupně prodlužována do 31. 3. 2000, do 31. 3. 2002, naposledy pak sjednán na dobu neurčitou, souladně s § 30 odst. 1 starého zák. práce. Veškeré nezbytné náležitosti pracovní smlouvy, stejně jako její písemná forma jsou dodrženy, nejde o, tehdy označováno jako právní úkon, neplatný (§ 242 odst. 2 starého zák. práce). Nicméně pracovní smlouva ze dne 1. 4. 1998, jakož i dodatky k této z dnů 31. 3. 1999, 31. 3. 2000 a 25. 3. 2022 jsou za žalovanou podepsány toliko tehdejším předsedou družstva , tituly před jménem, , jméno FO, , kdy tento mohl za představenstvo žalovaného navenek jednat, nicméně právní úkon, pro který je předepsána písemná forma mohl podepisovat (jen) s dalším členem představenstva (viz. úplný výpis z obchodního rejstříku , právnická osoba, , vedeného , adresa, ), přesto však, jak vyplývá z tvrzení zástupce žalovaného při jednání dne 14. 4. 2026, nikoli sporovaného vyjádřením zástupkyně žalobce při jednání dne 14. 4. 2026, za podpory organizačním řádem – , Jméno žalovaného, .) byl tento představenstvem coby statutárním orgánem pověřen k činění takovýchto úkonů (§ 9 odst. 1 starého zák. práce) vzhledem k tomu nejde podle tehdejších měřítek o jednání neplatné (§ 242 odst. 1 starého zák. práce) ani z úhlu tohoto pohledu, kdy v každém případě platilo, že jestliže orgán překročil právním úkonem v pracovněprávních vztazích své oprávnění, nezavazovaly tyto úkony zaměstnavatele jen pokud zaměstnanec musel vědět, že tento orgán své oprávnění překročil (§ 10 odst. 2 starého zák. práce) což není situace v projednávané věci, žalobce samozřejmě zjevně nevěděl, že by podpisem bez dalšího člena představenstva bývalý předseda představenstva překračoval své zástupčí oprávnění. Shrnuto, pracovní smlouva a její změny stran trvání pracovního poměru jsou relevantní, soud z těchto vychází.

19. Obdobný problém stran platnosti právního jednání nastává v projednávaném případě, pokud jde o ústní formou prováděná právní jednání, jimiž se měnil základní pracovněprávní vztah, pokud šlo o sjednávané druhy práce od 28. 6. 2009, kdy byl žalobce převeden na jinou práci, a to druh práce „, podezřelý výraz, “ v rámci , podezřelý výraz, , kdy následně ústně byla pracovní smlouva dále měněna, žalobce převáděn na jiné práce, v rámci , podezřelý výraz, , kdy naposledy ústně od 1. 10. 2011 byla pracovní smlouva dohodou změněna tak, že byl sjednán druh práce, žalobce převeden na jinou práci, a to „, podezřelý výraz, “ v rámci , podezřelý výraz, , kdy všechny tyto změny byly prováděny při již probíhajícím plnění. Samozřejmě, že i v tomto případě tentokráte již dle § 34 odst. 2 zák. práce, v návaznosti na § 34 odst. 1 písm. a) zák. práce, byla k takovýmto změnám základního pracovněprávního vztahu třeba písemná forma, která nebyla dodržena, nicméně ani v těchto případech nejde o neplatné právní jednání, neboť již bylo započato s plněním, a šlo o právní jednání, kterými se měnil základní pracovněprávní vztah (§ 20 zák. práce), čímž je shledaný nedostatek formy bezvýhradně zhojen. I v těchto případech šlo tedy o jednání platná (§ 580 odst. 1 obč. zák, § 582 odst. 1 obč. zák.), relevantní. Soud z těchto vychází.

20. Vyhodnoceno, na základě právního rozboru provedeného výše, vychází soud z toho, že mezi žalobcem a žalovaným byl pracovněprávní vztah při výkonu závislé práce, zakládaný pracovní smlouvou ze dne 1. 4. 1998, při vzniku dne 1. 4. 1998, se sjednaným dnem nástupu do práce 1. 4. 1998, místem výkonu práce , Jméno žalovaného, ) a s naposledy (od 1. 10. 2011) se sjednaným druhem práce „, podezřelý výraz, “ v rámci , podezřelý výraz, , při výsledně trvání pracovního poměru na dobu neurčitou. O toto se soud opírá.

21. Vycházeno z § 48 odst. 1 písm. b) zák. práce, máme-li na zřeteli § 50 odst. 1, 2, 3 a 4 zák. práce, podle § 52 písm. c) zák. práce zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď z důvodu, stane-li se zaměstnanec nadbytečným vzhledem k rozhodnutí zaměstnavatele nebo příslušného orgánu o změně jeho úkolů, technického vybavení, o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo o jiných organizačních změnách, kdy jde o výpověď z důvodu tzv. organizačních změn. Tak je tomu i v projednávané věci.

22. Výpověď daná žalovaným žalobci dne 7. 7. 2025 ze dne 7. 7. 2025, , hodnota, , má písemnou formu, je dána z důvodu výslovně uvedeného v § 52 zák. práce a důvod výpovědi je skutkově vymezen tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným důvodem, tedy jak z formálního, tak obsahového hlediska jednoznačně obstojí. Spočívá-li organizační změna v rozhodnutí zaměstnavatele o snížení počtu zaměstnanců, je významné a určující, zda se zaměstnanec stal nadbytečným, protože odpadla jeho pracovní náplň (rozh. NS ČR 21 Cdo 1160/2000), přičemž pro posouzení nadbytečnosti takovéhoto zaměstnance vzhledem k rozhodnutí zaměstnavatele o změně je rozhodným den účinnosti organizační změny, nikoli okamžik, kdy bylo dosaženo cíle, k němuž tato změna směřuje (rozh. NS ČR 21 Cdo 3680/2000). Soud, posuzuje-li rozhodnutí o organizační změně zaměstnavatele, musí zvážit, zda opravdu k oné organizační změně došlo a zda skutečně odpovídá aktuálním potřebám zaměstnavatele, zda rozhodnutí bylo opravdu přijato (posuzováno podle jeho skutečného smyslu) k dosažení snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo jiné organizační změny (rozh. NS ČR 21 Cdo 4696/2018), což je v daném případě podstatné. Z uváděného soud vychází, k tomu vedl patřičná skutková zjištění tak, aby důvodnost konkrétně podané výpovědi bylo možno posoudit z hledisek právních.

23. Je nepochybné, že v důsledku úbytku práce přešel žalovaný nejdéle ke konci roku 2024 na , podezřelý výraz, na toliko dvousměnný provoz, kdy nejdéle na jaře byl tento vybaven i novou , podezřelý výraz, , kdy s účinností od 1. 7. 2025 bylo rozhodnuto o organizační změně za účelem zvýšení efektivity práce snížením počtu zaměstnanců a to zrušením pracovní pozice „, podezřelý výraz, “ s tím dopadem, že bude dána výpověď z pracovního poměru (pro nadbytečnost) žalobci, uvedené je zjišťováno, jednoznačně a nepochybně, sledovaná pracovní pozice v reálu odpadla, když tento druh práce byl přidělen jiným zaměstnancům žalovaného v rámci jejich pracovních pozic, jak dokazování jednoznačně prokázalo. O rozhodnutí o organizačních změnách jde tehdy, jestliže sleduje snížení počtu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce, při složení zaměstnanců tak, aby to odpovídalo zaměstnavatelovým potřebám. To je i situace v dané věci. Forma rozhodnutí o organizační změně není stanovená a není předepsáno, že by rozhodnutí muselo být u zaměstnavatele „vyhlášeno“, nebo jiným způsobem zveřejněno, postačuje, aby s ním byl seznámen dotčený zaměstnanec, v konkrétním případě žalobce, alespoň (nejpozději) ve výpovědi z pracovního poměru, což je naplněno. K výpovědi podle § 52 písm. c) zák. práce může zaměstnavatel přistoupit již poté, co bylo vydáno (přijato) rozhodnutí o organizačních změnách, což je i postup žalovaného v projednávaném případě. Zaměstnavateli je umožněno, aby reguloval počet svých zaměstnanců tak, jak odpovídá jeho potřebám (viz. rozh. NS ČR 21 Cdo 1011/2019). O výběru zaměstnance, který je nadbytečným, rozhoduje výlučně zaměstnavatel, soud není oprávněn v tomto směru rozhodnutí zaměstnavatele přezkoumávat (viz. rozh. NS ČR 21 Cdo 3777/2014), když zároveň není ani povinnost nabídnout zaměstnanci před podáním výpovědi jinou pro něho vhodnou práci, tedy výpověď může být dána i kdyby měl zaměstnavatel možnost zaměstnanci dál přidělovat jinou práci, která by pro něj byla vhodná (viz. rozh. NS ČR 21 Cdo 1520/2011). Závěr o nadbytečnosti zaměstnance musí vycházet z pracovního zařazení zaměstnance provedeného v rámci druhu práce, který má zaměstnanec vykonávat pro zaměstnavatele podle pracovní smlouvy, a z posouzení, zda přijatá organizační změna vskutku činí výkon této práce zcela nebo v dosavadním rozsahu (náplni) nepotřebným (viz. rozh. NS ČR 21 Cdo 3680/2020). V předmětné věci se jednoznačně ukazuje, že rozhodnutí o organizační změně a nadbytečnost žalobce jsou v příčinné souvislosti, tedy nadbytečnost žalobce nastala následkem provedení (uskutečnění) rozhodnutí zaměstnavatele o zrušení jeho druhu práce přerozděleného ostatním zaměstnancům, jde tedy v podstatě o modelový příklad zvyšování efektivnosti práce snížením stavu zaměstnanců, na čemž vůbec nic nemění to, že jediným, kdo přímo dostal z tohoto důvodu výpověď je sám , hodnota, let u žalovaného zaměstnaný , Jméno žalobce, . Shrnuto, ve smyslu rozh. NS ČR 21 Cdo 2118/2022 soud v rámci dokazování a z něho vyšlých skutkových zjištění zkoumal, zda rozhodnutí žalovaného o organizační změně s dopadem na nutnost výpovědi žalobci skutečně sledovalo snížení počtu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce, a nebo směřovalo k jinému cíli, tedy zda snad přijetí organizačního opatření nebylo toliko „předstíráno“. Z dokazování bezvýhradně vyplynulo, že přijaté rozhodnutí je skutečnou reálnou organizační změnou, kdy druh práce „, podezřelý výraz, “ i v souvislosti se snížením celkového výkonu , podezřelý výraz, odpadl, a je možné a přijatelné, aby pracovní činnosti pod tento druh práce zařazené nadále vykonávali další zaměstnanci žalovaného, jak se v současné době v reálu i děje. Uzavřeno, žalovaným předkládaný výpovědní důvod (dle § 52 písm. c) zák. práce) byl založen, vzhledem k tomu výpověď z pracovního poměru ze dne 7. 7. 2025 není absolutně neplatná dle § 580 odst. 1 obč. zák., jak se stanovení její neplatnosti žalobce domáhá.

24. Podle § 51 odst. 1 a 2 zák. práce (vycházeno z čl.II /zejm. bod 3/ /přechodná ustanovení/ zákona č. 120/2025 Sb., kterým byl s účinností od 1. 6. 2025 novelizován zák. práce) při běhu od 7. 7. 2025 skončila dvouměsíční výpovědní lhůta ke dni 7. 9. 2025 (kdy s ohledem na úpravu běhu lhůt u výpovědi přímo v zák. práce se zjevně § 605 odst. 2 obč. zák. a § 607 obč. zák. neuplatní) skončil pracovní poměr touto právě k udávanému dni 7. 9. 2025, byť byl den pracovního klidu (neděle). Nutno připomenout, že ze strany žalovaného danou výpovědí nebyl porušen zákaz výpovědi dané zaměstnavatelem ve smyslu § 53 odst. 1 písm. a) zák. práce, když pracovní neschopnost žalobce v daném období skončila ke dni 6. 7. 2025, tedy v době jejího doručení (§ 334 zák. práce, § 334a odst. 1 písm. a) zák. práce) v pracovní neschopnosti nebyl. Dále pak výpověď nebylo potřeba, ani možno, projednat s odborovou organizací (§ 61 odst. 1 obč. zák.), neboť tato u žalovaného nepůsobí, když zároveň zde nebyla dána ani oznamovací povinnost o této (§ 61 odst. 5 zák. práce). Podle § 67 odst. 1 písm. c) odst. 4 zák. práce v daném případě žalobci přísluší odstupné ve výši trojnásobku jeho průměrného výdělku, což však není předmětem projednávaného sporu, a soud tuto skutečnost zmiňuje jen na okraj, kdy žalovaný prezentuje, že své povinnosti v daném směru bezvýhradně splnil.

25. Jinak soud připomíná, že ve smyslu § 72 zák. práce neplatnost rozvázání pracovního poměru sledovanou výpovědí žalobce uplatnil u soudu v prekluzivní (§ 654 odst. 1 a 2 obč. zák.) lhůtě, když žaloba byla podána (včas) 16. 10. 2025 a jak se ukazuje dne 15. 5. 2026 (napoprvé) žalovanému oznámil, že trvá na tom, aby ho dále zaměstnával, což by mělo za následek poskytnutí náhrady mzdy a dovolené ode dne takovéhoto oznámení až do doby, kdy by zaměstnavatel umožnil žalovanému pokračovat v práci (§ 69 odst. 1 zák. práce) za situace, že by žalobě o určení neplatnosti výpovědi bylo vyhověno (nešlo by tak o případ dle § 69 odst. 3 písm. a) zák. práce). Nicméně uvedené se podotýká toliko na okraj, o takovýto stav se v projednávané věci nejedná, neboť žaloba je soudem zamítnuta.

26. Celkově vyhodnoceno, lze se shodnout s náhledy žalované na projednávanou věc, naopak argumenty předkládané žalobcem nelze přijmout. S ohledem na výsledek sporu soud u úspěšné žalované nemusí touto předkládané náhledy dopodrobna vyhodnocovat, činí tak tedy se zaměřením především na náhledy a argumenty žalobce ve směru k tímto předkládanému, kdy neděje-li se tak již výše v rámci odůvodnění rozsudku, soud k žalobcem prezentovanému sděluje ještě dále níže uvedené. Tvrzený skutečný důvod výpovědi, „zdravotní stav“ žalobce, při poukazu na to, že za dané situace by obdržel vyšší odstupné, není zjišťován, není prokazován, z tohoto důvodu žalobci žalovaným výpověď prostě dána nebyla. Je důsledkem zjišťované a reálně provedené organizační změny záležející ve zrušení žalobcem samostatně vykonávaného druhu práce (viz. shora). Přijatá organizační změna nemusela být žalovaným žalobci vysvětlována, předem prezentována, je srozumitelně a jasně vylíčena v samotné výpovědi, což je dostačující. Žádné jiné pracovní místo v daném případě žalovaným žalobci být nabízeno nemuselo. Že nebyl propuštěn jiný zaměstnanec, na základě obdobné výpovědi, není významné. To, že snad měl žalovaný poptávat jiné volné pracovní pozice, je možné, nebrání to podání výpovědi z daných důvodů v konkrétním případě, a nehraje roli ani to, že snad měl být žalobce na poptávané pracovní pozice „plně kvalifikován“ jak tvrdí. Je-li předkládáno, že samostatné žalobcovo pracoviště mohlo být formálně zrušeno, ale žalovaný dál tutéž činnost vykonává prostřednictvím jiných zaměstnanců, pod jiným formálním názvem, tak právě to přesně odpovídá principu zefektivnění práce snížením počtu zaměstnanců (kdy to co vykonávala výlučně konkrétní osoba se přerozděluje mezi zaměstnance další, bez potřeby výkonu této činnosti samostatnou osobou). Po provedeném dokazování nebylo shledáno, že by organizační změna učiněná žalobcem nebyla „reálná“ a „účinná“, byla pouze formální, jak žalobce tvrdí, naopak dokazování přineslo poznatky jiné. Změna byla provedena a je realizována. Přestože, jak se ukazuje, vztahy mezi žalovaným a žalobcem, jakožto zaměstnavatelem a zaměstnancem, nebyly nejlepší, (viz. např. řešení problematiky pracovní kázně v měsíci 4. 2025) nelze věc zhodnotit tak, že by se jednalo o zbavení se „nepohodlného pracovníka“, jak žalobcem předkládáno, to není poznatek provedeného dokazování v jeho souhrnu. Stejně tak se neprokazuje, že organizační změna byla toliko účelová, s jedinou motivací ukončit pracovní poměr s žalobcem pro „osobní antipatie“ k žalobci. To, že rozhodnutí zaměstnavatele o organizační změně bylo učiněno v době, kdy byl žalobce v pracovní neschopnosti, není významné. Poukaz žalobce na to, že snad již dříve byly snahy žalovaného se tohoto „zbavit“, snad dohodou, jak uvedl žalobce ve své účastnické výpovědi, tak z hlediska předmětného sporu je uváděné bezvýznamné, výpověď mu byla dána pro nadbytečnost v návaznosti na organizační změnu, uváděné jen poukazuje na to, a to soud připouští, že vztahy mezi žalobcem a žalovaným nebyly ideální, což však možnostem zefektivňování práce snižováním počtu zaměstnanců zaměstnavatelem nebrání. Nakonec, poukazuje-li žalobce na to, že přes snížení výroby byl nadále i v měsíci 6. 2025 zaměstnáván, a tudíž nadbytečný nebyl, byť byla zprovozněna i , podezřelý výraz, , je tato úvaha zavádějící, neboť při zvyšování efektivnosti práce může (a musí) zaměstnavatel sledovat okolnosti a vyhodnocovat důsledky v podobě organizačních opatření za určitou, jistou dobu, takováto rozhodnutí pochopitelně nelze činit ze dne na den. I konstatace, že žalobce je vyučený „, podezřelý výraz, “, a práci kterou zastával nyní v převážné části vykonává vyučený „, podezřelý výraz, “ je bez hodnoty. Uvedené nelze konstatovat bez promítnutí do relevantních skutečností, zdatnost a praktické zkušenosti konkrétních zaměstnanců nevylučujíc. Na závěrech v dané věci to ničehož nemění. Nakonec soud připojuje ještě poznámku, že dle jeho názoru nedošlo v projednávaném případě dané výpovědi ve smyslu § 16 odst. 2 zák. práce k jakékoli diskriminaci žalobce, odůvodněnost dané výpovědi v projednávané věci s ohledem na zjišťované souvislosti pak není vyloučena ani tím, že , Jméno žalobce, byl zaměstnán u , právnická osoba, celých , hodnota, let a prodělal, zdá se, dva pracovní úrazy.

27. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů řízení potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění právo proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Vzhledem k uvedenému má plně úspěšný žalovaný právo na plnou náhradu tomuto vzniklých nákladů, když tyto jsou představovány především náklady na jeho zastoupení advokátem. Odměnu zástupce žalovaného tvoří celková částka 16 100 Kč za sedm úkonů právní služby po 2 300 Kč (§ 1 odst. 2, § 6 odst. 1, § 7 bod 5., § 9 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), kdy soud vychází z tarifní hodnoty 30 000 Kč, když jde o určení neplatnosti právního jednání, přičemž hodnotu věci nebo práva nelze vyjádřit v penězích (když není ve smyslu § 9 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., možno vycházet z tarifní hodnoty 65 000 Kč, neboť ta se považuje za tarifní hodnotu ve věcech určení, zda tu je právní vztah nebo právo, určení neplatnosti právního jednání, jde-li o určení práva k věci penězi neocenitelné nebo jde-li o určení neplatnosti právního jednání, jehož předmětem je věc nebo plnění penězi neocenitelné, když v projednávaném případě nejde o určení práva k věci, ani určení neplatnosti právního jednání jehož předmětem je věc nebo plnění, zde jde o jednostranné právní jednání, jakým je skončení /ukončení/ smluvního vztahu, tedy výpověď). Poznamenává se, že soud nepřihlíží k podáním žalovaného ze dne 12. 1. 2026, 26. 1. 2026, 12. 2. 2026, 15. 4. 2026, ani 13. 5. 2026 (nesprávně uváděno 12. 1. 2026), když jde o podání, která soud nezvažuje jako podání ve věci samé, a tudíž jde o úkony nehonorované, anebo sice jde o úkony ve věci samé, ale neúčelné, neboť jimi prováděné mohlo být obsaženo již v úkonech jiných, ve věci realizovaných. Hotové výdaje zástupce žalovaného tvoří celková částka 3 150 Kč za sedm úkonů právní služby po 450 Kč (převzetí zastoupení dne 9. 12. 2025, podání vyjádření ze dne 2. 1. 2026, účast u soudního jednání dne 14. 4. 2026 /dvě započaté dvouhodiny/ a účast u soudního jednání dne 19. 5. 2026 /tři započaté dvouhodiny/) (§ 2 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a), d), g), § 13 odst. 1 a 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), když soud nepřihlíží k úkonům uvedeným shora, z výše uvedených důvodů. K hotovým výdajům patří i cestovní výdaje, jízdné, za cesty k soudním jednáním ve dnech 14. 4. 2026 a 19. 5. 2026 na trase , adresa, a zpět, při celkově ujetých, při jedné cestě 240 km, při užitém vozidle , podezřelý výraz, (RZ: , SPZ, ), s průměrnou spotřebou 8,3 l/100 km, při užitém palivu motorová nafta v ceně 34,10 Kč/1 l, při paušální náhradě 5,90 Kč/1 km, tj. celkové jízdné za jednu cestu v částce 2 095 Kč (při min. zaokrouhlení částky 2 095,272 Kč), kdy za dvě cesty tam a zpět jde o celkových 4 190 Kč (§ 2 odst. 1, § 13 odst. 1 a 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., § 157 odst. 3 a 4, § 158 odst. 2 a 3 zákona č. 262/2006 Sb., vyhláška č. 573/2025 Sb.). S časem stráveným na cestě se pojí náhrada za ztrátu času, a to za osm 1/2 hod. po 150 Kč za cestu tam a zpět, při dvou uvedených cestách, kdy jde o částku 1 200 Kč (§ 2 odst. 1, § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), tedy za dvě cesty jde o celkovou částku 2 400 Kč. V úhrnu jde na nákladech zastoupení žalovaného advokátem o částku 25 840 Kč, kterou je třeba s přihlédnutím k § 137 odst. 1 a 3 o.s.ř. zvýšit o 21 % DPH, tj. o 5 426,40 Kč, neboť zástupce žalovaného je plátcem uvedené daně, výsledně se tak dostáváme na celkovou částku nákladů zastoupení žalovaného advokátem 31 266 Kč (při min. zaokrouhlení částky 31 266,40 Kč). Celkové náklady žalovaného jsou představovány výše uvedenou částkou (31 266 Kč), kterou soud neúspěšnému žalobci ukládá žalovanému zaplatit k rukám jeho zástupce, advokáta, jak platební místo vyplývá ze zákona (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).