12 C 36/2025

Plný text

Okresní soud v Pelhřimově rozhodl samosoudcem JUDr. Martinem Nováčkem ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČ IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 90 132,56 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 50 360 Kč s 11,5% úrokem z prodlení ročně z částky 50 360 Kč od 24.12.2025 do zaplacení, a to v měsíčních splátkách po 1 500 Kč, splatných vždy do každého 15. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto výroku tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.

II. Pokud se žalobce domáhal, aby soud uložil žalovanému další povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 39 772,56 Kč s 11,5% úrokem z prodlení ročně z částky 79 716 Kč od 19.6.2025 do 23.12.2025, s 11,5% úrokem z prodlení ročně z částky 29 356 Kč od 24.12.2025 do zaplacení, s 61,14% úrokem ročně z částky 67 997,95 Kč od 19.8.2025 do 10.9.2025 ve výši 2 557,14 Kč, s 12% úrokem ročně z částky 67 997,95 Kč od 11.9.2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 19.8.2025 dosáhne částky 226 252 Kč, v této části se žaloba zamítá.2 12 C 36/2025

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Dne 30.12.2025 podal žalobce u soudu žalobu a domáhal se vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 79 716 Kč s 11,5% úrokem z prodlení ročně z částky 79 716 Kč od 19.8.2025 do zaplacení, částku ve výši 10 416,56 Kč a dále 61,14% úrok ročně z částky 67 997,95 Kč od 19.8.2025 do 10.9.2025 ve výši 2 557,14 Kč, 12% úrok ročně z částky 67 997,95 Kč od 11.9.2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 19.8.2025 dosáhne částky 226 252 Kč. V žalobě uvedl, že mezi žalobcem a žalovaným byla dne 25.11.2024 uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , na základě které byl žalovanému na účet uvedený ve smlouvě poskytnut úvěr ve výši 70 000 Kč, k jehož vyplacení došlo 25.11.2024, žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši nominální úrokové sazby 61,14% ročně splácet ve 48 měsíčních splátkách po 3 928 Kč splatných vždy k 12. dni měsíce od ledna 2025, to vše dle splátkového kalendáře tvořícího přílohu oznámení žalobce o schválení úvěru. Uzavření smlouvy předcházelo posouzení schopnosti žalovaného úvěr hradit. Žalovaný řádně neplnil podmínky smlouvy, do data zesplatnění úvěru uhradil pouze ve dnech 9.1.2025, 10.2.2025, 11.3.2025, 9.4.2025 a 12.5.2025 vždy částku 3 928 Kč. Dle bodu 6.1 úvěrové smlouvy vzniklo tak žalobci v důsledku prodlení žalovaného právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 499 Kč v souvislosti s prodlením u splátek č. , hodnota, a č. , hodnota, (celkem tedy 998 Kč), neboť žalovaný se ocitl u těchto splátek v prodlení více jak 30 dnů. V důsledku tohoto prodlení žalovaného pak dle bodu 6.2 úvěrové smlouvy vznikl žalobci nárok na zaplacení částky 400 Kč, jedná se o 2 x 200 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitl v prodlení o délce 15 dnů, jednalo se o dlužné splátky č. , hodnota, a č. , hodnota, , částka 200 Kč představuje náhradu účelně vynaložených nákladů, které žalobci vznikly v souvislosti s prodlením žalovaného v rámci jeho mzdových, provozních a podobných nákladů. V důsledku prodlení žalovaného následně došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru v souladu s bodem 6.3 úvěrové smlouvy, neboť žalovaný se ocitl v prodlení s úhradou kterékoliv splátky o délce 65 dnů, v tomto případě se jednalo o splátku č. , hodnota, splatnou 12.6.2025. K tomuto zesplatnění došlo k datu 17.8.2025, celá dosud nesplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky přirostlé ke dni zesplatnění úvěru se staly součástí nové jistiny úvěru, která tak činila 78 318,97 Kč, tuto částku byl žalovaný povinen uhradit nejpozději v den zesplatnění. Dle bodu 6.5 úvěrové smlouvy vznikl žalobci nárok na zaplacení smluvní pokuty v rozsahu 0,1% z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení od 19.8.2025 až do jejího úplného zaplacení. Po zesplatnění celého úvěru žalovaný již ničeho z dlužné částky nezaplatil. Žalovaný tak žalobci dluží částku odpovídající nové jistině úvěru 78 318,97 Kč, smluvní pokutu 998 Kč, náhradu nákladů 400 Kč, smluvní pokutu 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru, tedy z částky 78 318,97 Kč od 19.8.2025 do zaplacení, když žalobce v rámci této smluvní pokuty požaduje pouze částku 10 416,56 Kč k datu vyhotovení této žaloby, úrok za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 67 997,95 Kč od 19.8.2025 do zaplacení, žalobce tento úrok požaduje za dobu od 91. dne prodlení, tedy od 11.9.2025 v zápůjční úrokové sazbě ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, tedy v sazbě 12% ročně.

2. Žalovaný potvrdil, že smlouvu o úvěru s žalobcem opravdu uzavřel, přestal splátky hradit z důvodu nižšího platu, jeho mzda se pohybuje od 30 000 Kč do 50 000 Kč měsíčně čistého, žije sám v podnájmu, po úhradě plateb za podnájem a další služby včetně životního pojištění, splátek dvou půjček a srážky exekuce mu zbývá kolem 12 000 Kč měsíčně pro osobní potřebu, počítá s exekucí, protože v současné době byly proti němu jako žalovanému soudem vydány další dva platební výměry pro pohledávky úhrnem kolem 160 000 Kč. Mohl by maximálně splácet 1 000 Kč měsíčně, počítá však s tím, že v dohledné době ani na tyto splátky mít nebude.3 12 C 36/20253. Soud v průběhu jednání konstatoval listiny předložené soudu žalobcem. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi účastníky dne 25.11.2024, vyplývá, že na základě ní byl žalobcem poskytnut žalovanému úvěr ve výši 70 000 Kč, který se žalovaný zavázal žalobci vrátit včetně sjednaných úroků v úrokové sazbě 61,14% ročně v 48 měsíčních splátkách po 3 928 Kč. Pro případ prodlení žalovaného se splácením úvěru byly mezi účastníky dohodnuty podmínky zesplatnění úvěru tak, jak žalobce v žalobě uvádí, byla sjednána pro případ prodlení žalovaného s úhradou kterékoliv splátky o délce 30 dnů smluvní pokuta ve výši 499 Kč ve vztahu ke každé dlužné splátce, byly v tomto směru sjednány i poplatky jako náhrada účelně vynaložených nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného v trvání 15 dnů, opět ve vztahu ke každé dlužné splátce ve výši 200 Kč. Další smluvní pokuta v rozsahu 0,1 % denně z tzv. nové jistiny byla sjednána pro případ, že žalovaný po zesplatnění úvěru novou jistinu úvěru nezaplatí v den jeho zesplatnění. Soud dále konstatoval listiny ve formě prohlášení žalovaného, jeho hodnocení, předsmluvního formuláře, výpisů z jeho běžného účtu apod., na základě nichž byla posouzena ze strany žalobce úvěruschopnost žalovaného. Dále soud konstatoval, že žalobce písemně žalovanému oznámil schválení úvěru, přílohou tohoto oznámení byl i splátkový kalendář vztahující se k úvěrové smlouvě, v němž je rozepsáno všech 48 sjednaných úvěrových měsíčních splátek, u každé splátky je uveden den splatnosti, její výše, jaká částka ze splátky bude použita na splátku úroku a jaká na splátku úvěrové jistiny. Výzvami s datem 14.7.2025 a 12.8.2025 byl žalovaný žalobcem upozorněn na neuhrazené splátky č. , hodnota, a č. , hodnota, , resp. č. , hodnota, , byl v důsledku této skutečnosti upozorněn na jeho povinnost zaplatit smluvní pokutu 499 Kč za dlužnou splátku a poplatek jako náhradu za účelně vynaložené náklady 200 Kč ve vztahu ke každé splátce, byl vyzván k okamžité úhradě dlužných splátek včetně uvedené smluvní pokuty a náhrady nákladů, oznámením ze dne 17.8.2025 bylo žalovanému oznámeno zesplatnění dluhu. Dále soud konstatoval doklad o vyplacení úvěru.

4. Ze shora uvedeného je zřejmé, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále pouze o.z.), mající s ohledem na charakter účastníků a obsah smlouvy spotřebitelský charakter, na kterou se tedy vztahují příslušná ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Vzhledem k tomu, že žalobce v žalobě nárokuje evidentně značně vysoký úrok, přistoupil soud nejprve z úřední povinnosti k přezkumu smlouvy z hlediska její platnosti.

5. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 odst. 1 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 576 o.z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

6. Dle ustálené judikatury je úroková míra v rozporu s dobrými mravy tehdy, pokud výše sjednaných úroků podstatně převyšuje úrokovou míru obvyklou v době jejich sjednání, stanovenou s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů a půjček. Za nepřiměřenou se úroková sazba považuje tehdy, pokud přesahuje obvyklou úrokovou míru přibližně trojnásobně. V tomto případě průměrná úroková sazba úvěrů poskytnutých bankami v domácí měně domácnostem pro spotřebu s fixací sazby na dobu jednoho až pěti let činila dle statistiky České národní banky v době uzavření úvěrové smlouvy 8,59% ročně. Sjednaná úroková sazba mezi účastníky v úvěrové smlouvě ve výši 61,14% ročně tuto sazbu několikanásobně převyšuje, je tak dle názoru soudu v rozporu s dobrými mravy a smlouva o úvěru je tak v části ujednání o výši úroků absolutně neplatná dle § 588 o.z.. Pokud se jedná o další ujednání úvěrové smlouvy, jedná se o ujednání týkající se shora uvedených4 12 C 36/2025smluvních pokut, jednak ve výši 499 Kč ve vztahu k prodlení každé dlužné splátky, jednak ve výši 0,1% denně z dlužné částky, dále se jedná o sjednané o náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 200 Kč ve vztahu ke každé splátce. Sice jednotlivě lze konstatovat, že tyto smluvní pokuty jednotlivě svou výší neodporují dle ustálené judikatury dobrým mravům, ovšem ve svém komplexu společně se sjednanými vysokými úroky způsobují zřejmou nevyváženost a nepoměr podmínek smlouvy zakládající nevýhodný a nevyvážený vztah mezi věřitelem a dlužníkem, čímž se smlouva jako celek dostává do zřejmého rozporu s dobrými mravy. Na tom nic nemění skutečnost, že žalovaný smlouvu v této popsané podobě uzavřel. Zákonná úprava předpokládá u uzavřených smluv jejich podrobení přezkumu z hlediska okolností zásadních pro jejich platnost, když je nutno vzít v úvahu i charakter tohoto smluvního vztahu, jehož právní rámec je vytvořen jednou smluvní stranou předem bez reálné možnosti změny textu smlouvy ze strany druhé. Soud tedy dospívá za této situace k závěru, že ve smyslu § 580 odst. 1 o.z. je mezi účastníky uzavřená smlouva absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy s tím, že tato neplatnost se vztahuje k celé smlouvě, protože jednotlivá ujednání smlouvy tvoří jeden celek. Soud v této souvislosti poukazuje na rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích, pobočka v Táboře, ze dne 27.9.2022, č.j. 15 Co 193/2022-70, ve kterém se uvedený soud zabýval platností zcela obdobné úvěrové smlouvy uzavřené mezi žalobcem a jiným dlužníkem, v uvedeném rozsudku soud s poukazem na nálezy Ústavního soudu a rozhodnutí Nejvyššího soudu ohledně způsobu posuzování platnosti smluv o spotřebitelských úvěrech konstatoval absolutní neplatnost obdobné žalobcem uzavřené úvěrové smlouvy.

7. Za této situace při konstatování neplatnosti smlouvy dle předchozího odstavce již není nutno přistupovat k posuzování dalších případných důvodů neplatnosti smlouvy, např. v souvislosti s posuzováním úvěruschopnosti žalovaného dle § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Za této situace tedy žalobce nemá nárok na zaplacení částek z důvodu a v rozsahu, jak je uvedeno v žalobě, ale má nárok na zaplacení pouze bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odst. 1 o.z. a § 2993 o.z., podle nichž kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat oč se obohatil a plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila, neboť ze strany žalovaného provedenou platbou nedošlo k úplnému vrácení toho, co od žalobce na základě neplatné smlouvy získal. Na základě smlouvy z 25.11.2024 získal žalovaný od žalobce částku 70 000 Kč, tato skutečnost vyplývá i ze zprávy , právnická osoba, . , adresa, , z níž plyne, že částka byla na sjednaný účet připsána a že se jedná o účet žalovaného, žalobci žalovaný zaplatil 19 640 Kč, a tedy míra jeho bezdůvodného obohacení je dána částkou 50 360 Kč. Za této situace tedy při konstatování absolutní neplatnosti smlouvy a konstatování nároku žalobce na zaplacení bezdůvodného obohacení soud ukládá žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 50 360 Kč s úroky z prodlení z této částky ve smyslu § 1968 a § 1970 o.z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. od data následujícího po lhůtě stanovené žalobcem žalovanému k zaplacení v předžalobní výzvě z 8.12.2025 doručované na adresu bydliště žalovaného, v níž žalobce žalovaného vyzval k zaplacení dlužné částky ve lhůtě 15 dnů ode dne odeslání předžalobní výzvy a doložil, že tuto předžalobní výzvu žalovanému na adresu pro doručování uvedenou ve smlouvě odeslal prostřednictvím pošty 8.12.2025. Pokud byla předžalobní výzva odeslána uvedeného dne, má se ve smyslu § 573 o.z. za to, že došla třetí pracovní den po odeslání, soud lhůtu k plnění v rozsahu 15 dnů však neváže na datum odeslání, tedy na datum, které žalovaný nemůže nijak ovlivnit, ale na datum doručení a za této situace lhůta k plnění uplynula dnem 23.12.2025 a úroky z prodlení tedy soud žalobci přiznává od data 24.12.2025, jedná se dle uvedeného nařízení vlády o úroky z prodlení v roční sazbě 11,5%. Soud při stanovení lhůty pro účely prodlení nemohl vycházet z jiných předchozích výzev, protože žalobce nedoložil jejich odeslání a doručení žalovanému, z jiných obdobných věcí je soudu z tvrzení žalobce známo, že doklady o jejich odeslání či doručení nemá k dispozici, protože je odesílá prostřednictvím tzv. hybridní pošty spočívající v tom, že dokumenty jsou žalobcem5 12 C 36/2025elektronicky odesílány na poštu a ta z nich vyhotoví papírové verze a oznámení odešle formou obyčejného dopisu. Soud uložil žalovanému ve smyslu § 160 odst. 1 o.s.ř. lhůtu k plnění v měsíčních splátkách po 1 500 Kč měsíčně pod ztrátou výhody splátek s přihlédnutím k jeho příjmům, výdajům a tím vzniklé sociální situaci, když žalobce tvrzení žalovaného nijak nerozporoval, podle názoru soudu je žalovaný schopen ze svého příjmu uvedenou částku měsíčně hradit, aniž by tím byla výrazně ztížena jeho životní úroveň. Nelze odhlédnout od skutečnosti, že neplatnost smlouvy zavinil žalobce. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl.

8. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř., dle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Každý z účastníků byl úspěšný pouze částečně, a to přibližně z jedné poloviny, když žalovaný byl výrazně úspěšný v části žalovaného příslušenství, a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.