4 C 74/2023
č. j. 4 C 74/2023-91
V PLATNOSTICitované zákony (4)
Plný text
Okresní soud v Pelhřimově, se sídlem adresa , rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Jiříkovou v právní věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa , zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení , anonymizováno . sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného zastoupený advokátem anonymizováno jméno jméno sídlem adresa o zaplacení částky 99 397,97 Kč s příslušenstvím
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 99 397,97 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 29 795,20 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 99 397,97 Kč od 16. 11. 2022 do zaplacení, s úrokem ve výši 12,90 % ročně z částky 99 397,97 Kč od 16. 11. 2022 do zaplacení, a to vše do tří měsíců od právní moci rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na nákladech řízení částku 43 180 Kč do tří měsíců od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce. 2 4 C 74/2023 1. Žalobce se ve svém návrhu domáhal zaplacení částky 99 397,97 Kč s příslušenstvím, když jeho právní předchůdce [právnická osoba] uzavřela dne 31. 3. 2016 s žalovaným smlouvu o půjčce na konsolidaci [číslo] na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 296 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet úvěr způsobem uvedeným ve smlouvě, a to dle 120 pravidelných měsíčních splátkách po 4 965 Kč. Bylo sjednáno úročení poskytnutých peněz ve výši 12,90 %. Žalovaný se tedy zavázal hradil další případné platby dle smlouvy, respektive aktuálního sazebníku poplatků. Žalovaný nesplácel řádně a včas, proto byl upozorněn, a vzhledem k tomu, že dále nesplácel byl úvěr z důvodu nesplácení ke dni 19. 7. 2018 zesplatněn. Žalovaný byl vyzván k zaplacení částky stejně jako smluvní pokuty, na kterou vznikl nárok. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 8. 6. 2021 byla pohledávka postoupena na žalobce, o čemž byl žalovaný informován. Po postoupení pohledávky tedy od 8. 6. 2021 do 27. 3. 2023 žalovaný uhradil 91 000 Kč, a to dne 23. 9. 2021 částku 7 000 Kč, dne 29. 10. 2021, 14. 12. 2021, 13. 1. 2022, 18. 2. 2022, 21. 3. 2022, 20. 4. 2022, 16. 5. 2022, 14. 6. 2022, 18. 7. 2022, 19. 8. 2022, 30. 9. 2022 a 15. 11. 2022 vždy po 7 000 Kč. Předmětem žaloby je tedy jistina ve výši 99 397,97 Kč, úroky z prodlení od 20. 7. 2018 do 15. 11. 2022 ve výši 29 795,20 Kč, smluvní úrok a zákonný úrok z prodlení z jistiny od 16. 11. 2022. Dne 29. 11. 2021 byla písemně uzavřena smlouva ohledně uznání dluhu, a to v písemné formě. Pohledávka proto nemůže být promlčena. Žalovaný sám banku kontaktoval v srpnu 2021 ohledně splácení, byl mu doručen osobně vyplněný formulář pro posouzení umožnění splátek, kde vyplnil své osobní údaje a ručně podepsal, podepsané uznání vrátil zpět. Žalovaný plnil a i částečné plnění má účinky uznání zbytku dluhu. Právní předchůdce s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelný úvěr, a to zejména na základě hodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného. Nelze klást k tíži druhé strany, pokud nebyly doloženy měsíční platby, když lze postupovat posouzením těchto výdajů dle ekonomického modelu. Sazba RPSN je srozumitelně a přehledně uvedena včetně celkové splatné částky. Žalovaný sám podepsal své srozumění a deklaroval v textu Smlouvy. Se správností a pravosti uznání dluhu je relativně nezpochybnitelná. Dokládané soukromé listiny byly podepisovány po jednání s žalovaným na jeho žádost. Lze tedy jejich pravost očekávat. Na žalobci by sice leželo důkazní břemeno, ovšem až poté, kdyby se námitka žalovaného dala kvalifikovat jako relevantní. Pouhé konstatování bez bližší specifikace není považováno jako dostatečné. Odkazuje potom na nález Ústavního soudu, dle kterého v civilizované a funkční společnosti je třeba přezkoumat pravdivost určitých zcela evidentních tvrzení, neboť společnost by měla být založena na vzájemné důvěře nikoliv apriori nedůvěře. Pokud vzniknou pochybnosti o pravosti, je třeba tyto pochybnosti zdůvodnit, a podložil určitými skutečnostmi. Žalovaný potvrdil, že úvěrovou smlouvu uzavřel. Od počátku je pracováno potom s totožnou částkou. Již oznámením o postoupení pohledávky byla výše určena bez příslušenství, což plně odpovídá žalované částce a nárokované jistině. Stejně tak bylo v komunikaci žalobce navrženo a schváleno splácení částkou 7 000 Kč.
2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby, neboť pohledávka byla zesplatněna dne 19. 7. 2018, řízení bylo zahájeno dne 27. 3. 2023, a pohledávka je tedy promlčena. Tím jsou promlčeny i úroky, které se promlčují spolu s jistinou. Žalovaný nikdy dluh vůči žalobci neuznal a nechtěl uznat. Pokud dluh splnil, plnil na jistinu nikoliv na úroky. K listině označené jako uznání dluhu ze dne 29. 11. 2021 žalovaný rozporoval pravost jeho údajného podpisu na listině. Vzhledem k tomu, že jeho podpis není úředně ověřený nasvědčuje to tomu, že podpis není jeho. Jedná se o soukromou listinu a důkazní břemeno tedy leží na žalobci. Smlouva o půjčce i údajné uznání dluhu jsou proto absolutně neplatné, neboť žalobce respektive jeho právní předchůdce nezkoumal úvěruschopnost žalovaného v dostatečné míře. S ohledem na výši půjčky a schopnost splácení měl příjmy žalovaného ověřit i z jiných zdrojů, stejně nezkoumal řádně výdaje, zejména náklady na bydlení, i celkovou skladbu výdajů. Odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 3 4 C 74/2023 [spisová značka] ze dne 25. 7. 2018, ze kterého věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru, vycházeli z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané tolik od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřil, respektive objektivně podložil minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Žalovaný jako účastník řízení potom uvedl, že je pravda, že uzavřel smlouvu a peníze mu byly zaslány. Smlouvu podepsal a zaslal zpět. Potom splácel. Telefonicky hovořil s bankou, chtěl menší splátky než 7 000 Kč, bylo mu řečeno, že ne. Kolik splatil neví. Potom mu přišel dopis, kde byla menší částka na doplacení. Uznání dluhu podepsal na jiný papír, než je založen u soudu, částka byla nižší.
3. Dne 21. 8. 2015 byla mezi původním věřitelem [právnická osoba] a žalovaným uzavřena rámcová smlouva o poskytování bankovních a platebních služeb [anonymizována dvě slova]. Žalovaný dne 29. 3. 2016 zaslal podepsaný návrh na uzavření smlouvy o půjčce na konsolidaci. Na základě téhož žádal o půjčku ve výši 296 000 Kč s roční úrokovou sazbou 12,9 %, RPSN 13,67 s tím, že by tuto splácel ve 120 měsíčních splátkách po 4 403 Kč. Mezi bankou a klientem došlo k dohodě, že účelová část půjčky bude použita na předčasné splácení existujících závazků, a to u [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] a ještě jednou [anonymizována dvě slova] bank. Dne 31. 3. 2016 [anonymizována dvě slova] návrh na uzavření smlouvy o půjčce na konsolidaci akceptovala, za podmínek uvedených v návrhu. Ještě [anonymizována dvě slova] svým přípisem ze dne 20. 7. 2018 vyzvala žalovaného k jednorázovému splacení dluhu z důvodu nesplácení závazků, když v této době celková výše závazku činila 276 422 Kč, neboť žalovaný neplatil splátky ani po výzvě před zesplatněním. Dále bylo předloženo e-mailové podání ze dne 29. 11. 2021 to již od žalobce, dle kterého obdrželi žádost o splátkový kalendář a s tím, že mohou akceptovat splátkový kalendář na úhradu dlužné částky ve splátkách po 7 000 Kč. Nezbytnou podmínkou pro úhradu dluhu formou splátkového kalendáře je však uznání závazku vůči společnosti, a jako podklad pro uznání závazku je zasílán jako příloha dopisu formulář, který je nutno podepsal a zaslat zpět na adresu společnosti. Dne 29. 11. 2021 bylo potom sepsáno uznání dluhu mezi účastníky, když dle tohoto ke dni 29. 11. 2021 činí celkový dluh 184 948,89 Kč z titulu smlouvy o půjčce na konsolidaci ze dne 31. 3. 2016, přičemž pohledávku tvoří jistina ve výši 99 397,96 Kč, poplatky 5 418,11 Kč, kapitalizované úroky 43 773,03 Kč, kapitalizované zákonné úroky z prodlení 36 358,78 Kč. Žalovaný podepsal, že tento dluh uznává co do důvodu a výše, a zavázal se jej splácet ve splátkách po 7 000 Kč od 25. 9. 2021. Na adresu žalobce potom žalovaný toto podání dne 6. 12. 2021 zaslal doporučeným dopisem. Soudu dále byl předložen protokol o ověření úvěruschopnosti klienta, když toto prováděla [anonymizována dvě slova]. Součástí jsou potom manuální vstupy konsolidovaného black listu a identifikace. Dle protokolu proces schvalování úvěru proběhl podle schválených a platných interních předpisů, které odpovídají standardům trhu a regulacím ČNB. Klient v době žádosti bance deklaroval zadáním do formuláře banky, vstupní informace, prohlásil, že údaje jsou pravdivé a udělil souhlas k nahlédnutí do úvěrových a jiných zdrojů a ověření listin. [příjmení] prověřila výši příjmů spotřebitele, přičemž vycházela z údajů uvedených spotřebitelem, tak z jejich nezávislého sjednocení a ověření. [příjmení] se soustřeďuje na základní výši příjmů spotřebitele, aby předešla nevhodnému posouzení podle aktuálního pracovního příjmu, který by spotřebitel nemusel být v budoucnu schopen udržet. Bylo využito standardních schvalovacích metod. Předkládaný příjem 21 000 Kč byl ověřen s využitím obecního statistického nástroje, který určuje reálně dosažitelné příjmy, na základě klientových osobních předpokladů. Byly zohledněny výdaje ve výši 18 805 Kč z toho splátky stávajících úvěrů 11 776 Kč, výdaje na bydlení 3 619 Kč, výdaje na živobytí 3 410 Kč. Následně byly přičteny k jeho volným prostředkům splátky konsolidovaných úvěrů. Podle vyhodnocení na splátku nové půjčky a nepředvídatelné výdaje zbývá 8 672 Kč, a klient je tedy schopen půjčku 4 4 C 74/2023 splácet. Smlouvou o postoupení pohledávek byla postoupena pohledávka na žalobce. Došlo k zaplacení úplaty, postoupena byla pohledávka na žalovaného a toto bylo žalovanému sděleno. Jak vyplývá ze smlouvy o spotřebitelském splátkovém revolvingovém úvěru ze dne 20. 12. 2016 uzavře žalovaný se [právnická osoba] [příjmení] další úvěr za velmi podobných podmínek, a to ve výši 300 000 Kč. Před podáním žaloby byla žalovanému doručena předžalobní upomínka s právním rozborem.
4. Na základě prováděného dokazování je zřejmé, že žalobce podal návrh na uzavření smlouvy o půjčce na konsolidaci, když v té době se jednalo o [anonymizována dvě slova]. Návrh je ze strany žalované podepsán a hned s úvodního listu je naprosto zřejmé, že požádal o půjčku ve výši 296 000 Kč s roční úrokovou sazbou 12,9 %, RPSN 13, 67, kterou se zavázal splácet v průběhu 10 let po měsíčních splátkách 4 403 Kč. Sám žalovaný nezpochybňuje, že půjčka mu byla poskytnuta, byla použita na konsolidaci dalších dluhů. Již v roce 2018 došlo k zesplatnění úvěru, a to k 20. 7. 2018, když žalovaný byl vyzván k okamžitému jednorázovému splacení závazku. Poté byl závazek převeden smlouvou o postoupení pohledávky na žalobce, o čemž byl žalovaný informován, a žalovaný se sám obrátil, jak vyplývá z předložených dokladů na žalobce s tím, žádostí o poskytnutí splátek, se splácením úvěru. Žalobce této žádosti vyhověl a je zřejmé z předložených listinných důkazů, zaslal žalovanému písemné uznání dluhu, a byly mu povoleny splátky po 7 000 Kč, které taky dle tohoto uznání začal splácet, a nějakou dobu i splácel. Žalovaný se domáhá neplatnosti samotné smlouvy o úvěru z důvodu, že nebyla řádně pověřena jeho schopnost úvěr splácet. S tímto názorem však soud nesouhlasí. Nelze přehlédnout, že se nejednalo o žádnou půjčku po telefonu, byla vyžadována poměrně vysoká výše, lze předpokládat finanční gramotnost žalovaného. Je nesporné, že to byl žalovaný, který o půjčku požádal a jednalo se o konsolidační půjčku. Informace poskytl, jeho žádost byla schválena a půjčka byla schválena. Žalobce, respektive právní předchůdce žalobce dle názoru okresního soudu řádně posoudil úvěruschopnost žalovaného. To, že nevyžádal výplatní pásku a doklady o placení jednotlivých složek jako chod domácnosti, dle názoru okresního soudu není důvod k neplatnosti smlouvy. Equa bank žalovanému půjčila na konsolidaci, když touto půjčkou měly být zaplaceny tři půjčky předchozí. Sám žalovaný o takto uzavřenou smlouvu požádán, a jeho návrh byl přijat, když asi nebyly vyžadovány výplatní pásky za jednotlivé měsíce, nicméně byl vytvořen ekonomický model, kdy byla úvěruschopnost žalovaného hodnocena pečlivě, byť nebyly uvedeny měsíční splátky, což však samo nelze klást k tíži druhé strany. V daném případě bylo možno přikročit k posouzení jak příjmů tak výdajů podle ekonomického modelu, což právní předchůdce žalobce udělal. Žalovaný vyplnil v žádosti a v průběhu schvalování informace, ze kterých banka vycházela. Bylo potom jeho povinností uvést přesné a pravdivé údaje pro posouzení úvěruschopnosti. Vzhledem k tomu, že i výše úroků a RPSN nevybočuje z rámce dobrých mravů, dospěl okresní soud k závěru, že smlouva o půjčce byla uzavřena platně.
5. Žalovaný namítl promlčení nároku, když tato námitka by jistě byla úspěšná, pokud by však nebylo ze strany žalobce doloženo uznání dluhu. Z dohody o uznání dluhu jednoznačně vyplývá, že žalovaný dluh vůči bance co do důvodu a výše uznal. Žádná ze stran nenavrhla znalecký posudek z oboru písmoznalectví ohledně zkoumání, zda podpis na uznání je skutečně žalovaného, a soud nepovažoval za nutné posudek zadávat z úřední povinnosti. Důkazní břemeno ohledně tvrzení pravosti podpisu sice leží na žalobci, nicméně okresní soud má za to, že lze dospět k závěru, že dohoda o uznání byla ze strany žalovaného skutečně podepsána. Po formálním popření pravosti a správnosti soukromé listiny, tedy uznání dluhu druhým účastníkem, nastupuje důkazní povinnost a důkazního břemena účastníka, který listinné důkazy předložil, tedy důkazní břemeno leží na tom z účastníků, který takovou listinu předkládá k důkazům. Nicméně žalovaný pouze uvedl, že uznání dluhu nepodepsal, avšak z listinných důkazů doložených žalobcem vyplývá logický postup podepsání tohoto uznání, když z e-mailu, jehož přílohou bylo právě uznání vyplývá, že se žalovaný obrátil na žalobce, že žádá splátky. Žalobce umožnil splácet 5 4 C 74/2023 zbytek dluhu po 7 000 Kč s tím, že je však nutno podepsat uznání dluhu. Toto bylo žalovanému zasláno, a jak vyplývá z doručenky, bylo zase zasláno zpět žalobci. Soud proto považuje za logické, že k uznání dluhu došlo tak, jak tvrdí žalobce. Nelze pak přehlédnout ani to, že žalovaný na základě právě tohoto uznání skutečně plnil. Pokud se dovolává toho, že uznání nepodepsal, jak jsou ze spisu zjištěny jeho podpisy, ne vždy jsou stejné a sám žalovaný nepotvrdil ani pravost svého podpisu na plné moci udělené jeho zástupci pro toto řízení. Nelze potom přijmout prezumci, že neověřený podpis není prioritou toho, kdo se podepsal. Soud proto dospěl k závěru, že to byl žalovaný, který uznání dluhu podepsal. Protože považuje za platné uznání dluhu považuje za nadbytečné zabývat se otázkou zda tím, že platil, co uznal za svůj závazek, zda se jednalo o částečné či dílčí plnění, když je zřejmé v daném případě tím, že platil závazek, neuznal závazek, neboť se jedná o plnění dílčí, tedy plnění ve splátkách.
6. Podle ust. § 2395 o.z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ust. § 639 o. z. uznal-li dlužník svůj dluh, promlčí se právo za deset let ode dne, kdy k uznání dluhu došlo. Podle ust. § 2053 o. z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Vzhledem k tomu, že okresní soud považoval smlouvu o úvěru za platnou a uznání dluhu za žalovaným podepsané, dospěl k závěru, že žaloba je podána po právu, a proto ji vyhověl a uložil žalovanému žalovanou částku včetně dohodnutého i zákonného úroku z prodlení zaplatit, když žalovanému umožnil dluh zaplatit v delší lhůtě než je lhůta zákonná, a to ve lhůtě 3 měsíců od právní moci rozsudku.
7. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení postupoval soud podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. a přiznal žalobci, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení, jež činí za soudní poplatek z návrhu 3 976 Kč, odměna za 6 úkonů právní služby po 5 100 Kč, 6x paušální náhrada po 300 Kč, DPH 6 804 Kč, celkem 43 180 Kč. I náklady řízení soud umožnil žalovanému splácet v delší lhůtě, než je lhůta zákonná, a to k rukám právního zástupce žalobce.
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.