4 C 74/2026

Plný text

Okresní soud v Pelhřimově rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Jiříkovou v právní věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení částky 11 673 Kč

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 725 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Pokud se žalobce domáhá zaplacení částky ve výši 10 948 Kč, návrh se v tomto rozsahu zamítá.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované na nákladech řízení částku 7 368 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalované.

1. Žalobce se ve svém návodně domáhal zaplacení částky 11 673 Kč, když uzavřel s žalovanou dne 28. 1. 2025 úvěrovou smlouvu, přičemž se jednalo o bezúčelový spotřebitelský úvěr. K uzavření úvěrové smlouvy došlo prostřednictvím internetových schránek. Totožnost žadatele o úvěr byla ověřována stejně jako její schopnost úvěr splácet. Na základě úvěrové smlouvy byla žalované poskytnuta částka 15 000 Kč, kterou se zavázala splácet 24 měsíců. Žalovaná splátky nesplácela, dvakrát jí bylo prodlouženo splácení, zaplatila pouze 13 337 Kč. Jednotlivé platby byl započteny na poplatek za online platbu, poplatek za odklad splatnosti, jistina poplatek za poskytnutí úvěru, poplatek za SMS zprávy, za bezpečnou splátku, za expres výplatu, za výplatu v hotovosti, smluvní pokuta. Žalovaná částka 11 673 Kč se stává z neuhrazené jistiny 9 273 Kč, účelně vynaložených nákladů 900 Kč a smluvní pokuty 1 500 Kč. Schopnost splácet poskytnutý úvěr posuzoval podle metodiky posouzení úvěruschopnosti klienta, kde je podrobně popsáno, jakým způsobem, jaké informace jsou v hodnoceny, dále je zde karta klienta, kde jsou uvedeny konkrétní informace, ze kterých je možno vycházet, žalovanou si lustroval v základních registrech. Každý poplatek, který se žádá, byl sjednán ve smlouvě. Úrok byl dohodnut pouze v druhé až osmé splátce ve výši 49 Kč za každých půjčených 1 000 Kč, v ostatních měsících byla úroková sazba nulová. RPSN je horní hranice. V případě, že žalovaný využije a sjedná všechny možné dobrovolné poplatky za služby a v případě řádného splácení by byla RPSN 18,80 % ročně.

2. Žalovaná odpor podala proti platebnímu rozkazu, který odůvodnila tak, že mezi ní a žalobcem byly podepsány čtyři smlouvy o spotřebitelském úvěru. Úvěr smí spotřebitel poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudí a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude-li schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva neplatná. Žalobkyně si v daném případě žádné dokumenty neobstarala, neprovedla, nenahlédnutí do databází. Žalovaná uhradila žalobci na základě neplatných smluv částku 344 187,21 Kč, když měla uhradit pouze 295 652,55 Kč. Rozdíl představuje bezdůvodné obohacení na straně žalobce. Na základě smlouvy ze dne 28. 1. 2025 uhradila 14 573 Kč, když obdržela 15 000 Kč, rozdíl ve výši 463 Kč potom započítává na svoji pohledávku ze smlouvy ze dne 27. 3. 2024.

3. Soudu byla předložena řada listinných důkazů zejména formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a úvěrová smlouva, když z úvěrové smlouvy vyplývá, že mezi účastníky došlo k uzavření úvěrové smlouvy, na základě které bylo žalované poskytnuto 15 000 Kč, a tato se zavázala kromě této částky zaplatit 495 Kč ve 24 splátkách, RPSN činila 49,1 %. Mezi účastníky byl sjednán poplatek za odklad 1 485 Kč, smluvní pokuta, účelně vynaložené náklady nebude-li spláceno, roční úroková sazba dle splátkového kalendáře, když tato měla činit od druhé do osmé splátky od 61,36 % do 83,01 %. Dále byly předloženy smluvní informace, výzvy před zesplatnění, výzvy k zaplacení dluhu, předžalobní výzva, metodika k posouzení úvěruschopnosti , karta klienta, opis výpisu přijatého ověřovacího poplatku, opis výpisu proplacené smlouvy, splátkový kalendář, sazebník poplatků, výpis z účtů. Z karty klienta a dalších důkazů jako úvěrové zprávy, kde byla zjišťována osobní data žalované a výpisu z registrů je zřejmé, že žalobce úvěruschopnost žalované prověřoval. Dále byl ze strany žalobce předložen výpis čerpání tohoto úvěru, ze kterého je zřejmé, že žalovaná zaplatila dne 28. 1. 2025 částku 1 Kč, dne 28. 3. 2025 částku 1 Kč, dne 28. 4. 2025 částku 4 090 Kč, dne 28. 5. 2025 částku 1 360 Kč, dne 28. 6. 2025 částku 1 360 Kč, dne 28. 7. 2025 částku 1 360 Kč, dne 28. 8. 2025 částku 1 360 Kč, dne 28. 9. 2025 částku 1 360 Kč, dne 28. 10. 2025 částku 1 360, dne 28. 11. 2025 částku 1 360, dne 28. 12. 2025 částku 625 Kč, dne 28. 1. 2026 částku 100 Kč. Dle výpisu z uhrazených plateb ze strany žalobce je tedy zřejmé, že žalována zaplatila 14 337 Kč. Žalovaná ve svém návrhu tvrdí, že měla čtyři půjčky a na tuto půjčku celkem zaplatila 14 537 Kč, přičemž předložila výpis ze svého účtu, dle kterého by měla zaplatit 16 995 Kč.

4. Na základě prováděného dokazování je zřejmé, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které bylo žalované poskytnuto 15 000 Kč, z této částky je možno vycházet. Co se týká splácení této částky jsou zde rozpory, když se neshodne tvrzení žalobce, ani žalované s výpisem, nicméně pro posouzení věci soud považuje za rozhodnutí výpis ze strany žalobce ohledně čerpání tohoto úvěru, ze kterého vyplývá, že na tento úvěr bylo ze strany žalované zaplaceno 14 337 Kč. Jak je zřejmé z tvrzení žalované, tato půjček má víc a mezi platbami zřejmě nebylo možno se dobře orientovat. Soud proto vycházel z částky, kterou žalobce eviduje jako zaplacenou.

5. Soudy jsou povinny v nalézacím řízení i při pasivitě dlužníka zkoumat, zda smlouva o úvěru spotřebitelského charakteru není ve zjevném rozporu s dobrými mravy podle § 588 o. z.. Jestliže souhrn práv a povinností plynoucí ze smlouvy o úvěru je natolik nevýhodný a nevyvážený, že vede k nepřiměřenému postižení dlužníka, je třeba pokládat smlouvu o úvěru za absolutně neplatnou dle § 580 odst. 1 o. z.. V případě absolutní neplatnosti smlouvy nastupuje režim bezdůvodného obohacení, který ve smyslu § 2993 o. z. znamená, že každá ze stran může požadovat pouze to, co v rámci neplatného závazku poskytla druhé straně. V daném případě žalované nepochybně bylo poskytnuto 15 000 Kč, vráceno bylo 14 337 Kč, zůstává tedy bezdůvodné obohacení ve výši 725 Kč. Soud proto uložil tuto částku žalované zaplatit, když ve zbývající částce žalobu zamítl. Obě strany se velmi podrobně zabývaly otázkou zkoumání úvěruschopnosti, když ze strany žalobce byly předloženy listinné důkazy, které svědčí o tom, že úvěruschopnost žalované zkoumal, a soud nevidí neplatnost smlouvy v zanedbání této povinnosti, když informace ze kterých žalobce vycházel mu musela poskytnout i sama žalovaná. Na druhou stranu souhrn práv a povinností vyplývajících ze smlouvy musí být nevýhodný a nevyvážený. Co se týká úroků, tyto byly sjednány sice pouze v prvních splátkách, na druhou stranu až ve výši 83 %. Za rozhodující soud považuje dohodnutou RPSN ve výši 49,1 %, když tato přesahuje trojnásobek průměrné sazby neúčelových spotřebitelských úvěrů v roce 2025. Z tohoto důvodu jsou dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná, a přichází v úvahu bezdůvodné obohacení. Pokud se žalobkyně domáhá určité uznané částky, kterou na tuto smlouvu dluží jako započtení na to, co dluží žalobce jí, soud v tomto případě nemůže k této námitce přihlédnout, neboť proti žalované nejsou vedeny jiné spory ze strany žalobce, než je předmětný, a pokud započítává pohledávku proti pohledávce, která se ještě nestala splatnou, tedy nebylo jí přiznáno vrácení částek, které žalobci přeplatila, soud k této skutečnosti nemůže přihlédnout. Soud proto rozhodl, jak výše uvedeno.

6. Při rozhodování o nákladech řízení postupoval soud podle ust. § 142 odst. 3 o.s.ř. a přiznal žalované, která měla neúspěch pouze v nepatrné části právo na náhradu nákladů řízení, jež činí za 3 úkony právní služby po 1 580 Kč, 3x režijní paušál po 450 Kč, 21% DPH, celkem 7 368,90 Kč.