4 C 78/2023

Plný text

Okresní soud v Pelhřimově se sídlem adresa , rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Jiříkovou v právní věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa žalobce zastoupený advokátkou anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalovaným: 1. celé jméno žalovaného 2. celé jméno žalovaného oba zastoupeni opatrovníkem příjmení jméno příjmení sídlem adresa o určení vlastnického práva k nemovitosti

I. Určuje se, že [celé jméno žalobce], narozen [datum], je výlučným vlastníkem nemovitosti, a to stavby č.ev. [anonymizováno] (stavba pro rodinnou rekreaci) v obci [obec], části [územní celek], stojící na pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec] u [obec], zapsané u Katastrálního úřadu pro Vysočinu, [stát. instituce] na [list vlastnictví] pro [územní celek], k.ú. [obec] u [obec].

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Náklady řízení nese stát.

1. Žalobce se ve svém návrhu domáhá určení vlastnictví k stavbě č. ev. [anonymizováno] stojící na pozemku [číslo] k. ú. [obec]. Sám je vlastníkem mimo jiné pozemku parc. [číslo] na kterém se nachází 2 4 C 78/2023 stavba budova č. ev. [anonymizováno]. Na LV je zapsán jako podílový spoluvlastník 1/3 spolu s [celé jméno žalovaného] a [celé jméno žalovaného] každý 1/3, když u těchto není uvedeno datum narození ani bydliště. Totožnost dalších dvou spoluvlastníků není v nejmenším známa, tyto osoby nikdy neviděl, nikdy k nemovitosti nepřišly, neprojevily zájem. Jediným oprávněným, tedy výlučným vlastníkem nemovitosti je on. Není mu známo z jakého důvodu se oba žalovaný dostaly do dědického řízení, ani notáři se nepodařilo je ztotožnit. Pozemek parc. [číslo] má výměru 32 m2 a nachází se na něm budova. Užívací právo k pozemku nabyl na základě nabývacího titulu po otci. Chatu postavil jeho otec [příjmení] [celé jméno žalobce]. Z dodatku ke smlouvě ze dne [datum] se podává, že se platnost smlouvy opravňující otce k užívání pozemku, prodlužuje na dalších deset let, z čehož lze dovodit, že již v roce 1969 tedy 10 let, pozemek na na něž stála rekreační chata, užíval. Dle vyrozumění Východočeských státních lesů ze dne [datum] adresované otci [jméno] [celé jméno žalobce] je zřejmé, že otec byl oprávněným uživatelem na základě prodloužené Smlouvy ze dne [datum], a to pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec], na kterém již byla postavena chata. Po svém otci vstoupil do práv jako dědic, když dědické řízení proběhlo v roce 1980. Zde se poprvé jako na jediné listině objevují žalovaný. Žalovaný jsou identifikovány pouze jménem, bez uvedení data narození a jakékoliv adresy. Není povědomí o tom, zda tyto osoby vůbec žijí a mají jakýkoliv vztah k předmětné chatě. Východočeské státní lesy potom přenechaly jako jedinému oprávněnému uživateli mu právo užívání. Sám také platí daň z nemovitosti a veškeré výdaje. Chatu výlučně užívá jeho rodina, sám jí zrekonstruoval. O osobách žalobců nikdo nic neví. Původně se jednalo o dřevěnou chatu, kterou přestavěl za zděnou. Jako poctivý držitel, když stavbu užíval, vlastnické právo vydržel. Jeho právní předchůdci drželi stavbu nepřerušeně, a to v její původní podobě od roku 1940 a následně nově vystavenou v dnešní podobě od roku 1977 do dnes. Jako účastník řízení uvedl, že chatu zdědil. Chatu užívají od malička. Žalované vůbec nezná, neví o koho se jedná. Rodiče chatu postavili ještě před jeho narozením. Původně byla chata z prken, sám jí zcela přestavěl.

2. Vzhledem k tomu, že u žalovaných nebylo zjištěno ani datum narození ani bydliště byl jim a případně jejich dědicům dne 8. 6. 2023 ustanoven opatrovník. Opatrovník ponechal rozhodnutí na úvaze soudu.

3. Ve věci byli slyšeni svědci, a to [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], kteří shodně potvrdili, že mají chatu v blízkosti žalobce, že chaty byly stavěny někdy v 50. letech. Potvrdili, že chatu vždy užívala rodina žalobce. Ten jí také zcela přestavěl. Jména žalovaným jim nejsou známé, neví o koho by se mělo jednat, o chatu se nikdo nikdy nezajímal. Dle výpisu z katastru nemovitostí je žalobce vlastníkem pozemku [číslo] a [číslo], na kterém stojí stavba, přičemž tato stavba je ve spoluvlastnictví žalobce a obou žalovaných každý 1/3. Dle dodatku ke smlouvě ze dne [datum] byla prodloužena platnost smlouvy na dalších 10 let na pozemek rekreační chaty, přičemž tato smlouva opravňovala užívání žalobce. V roce 1977 byl právě žalobce vyzýván k součinnosti při prověrce chat na lesní půdě, kdy žalobce užívá právě část parc. [číslo] na které stojí jeho chata. Dle dohody o přenechání pozemku k dočasnému užívání ze dne 21. 1. 1981 byla sepsána dohoda o přenechání užívání pozemku pro chatu, která byla povolena rozhodnutím MNV [obec] z roku 1940. Dle potvrzení [stát. instituce] a připojených poštovních poukázek, daň z nemovitosti za předmětnou stavbu platí žalobce. Žalobce se pokusil provést změnu zápisu u Katastrálního úřadu jako nesprávného zápisu, když z dopisu ze dne [datum] vyplývá, že Katastrální úřad provedl šetření s tím, že žalobce nabyl spoluvlastnický podíl ve výši 1/3 na nemovitosti rodinné rekreace. 2/3 této chaty patří žalovaným, přičemž listina prokazující identifikaci těchto, nebyla v katastrálních operátech dohledána. Katastrální úřad zvažoval opravu chyby z úřední povinnosti a však dospěl k závěru, že tuto opravu nemůže provést. Žalobce potom prokazatelně nemovitost přestavěl, když v března 2000 požádal o záznam novostavby do katastru nemovitostí. Jak vyplývá z dědického spisu 2 D 305/1980 otec žalobce zemřel 2. 2. 1977, přičemž dědička [jméno] [příjmení] do protokolu ze dne [datum] 3 4 C 78/2023 uvedla, že zůstavitel vlastní 1/3 chaty v Obci a k.ú. [obec], která je postavena na cizím pozemku. Jedná se o dřevěnou chatu s tím, že další 2/3 vlastní [celé jméno žalovaného] [celé jméno žalovaného], jejich adresy nebyly známy. Na základě tohoto protokolu potom bylo projednáno dědictví s tím, že chata byla postavena někdy v roce 1940, přičemž původně měla být celá v soupisu, posléze na základě předcházejícího protokolu byli jako spoluvlastníci uvedeni žalovaní. Dědictví převzal žalobce.

4. Na základě prováděného dokazování má soud skutkově za prokázané, že k výstavbě chaty došlo někdy v roce 1940. Po celou dobu tuto nemovitost užívali právní předchůdci žalobce a posléze žalobce. O případné spoluvlastnictví se nikdy nikdo nezajímal. Spoluvlastnictví žalovaných bylo založeno pouze na základě protokolu ze dne [datum] s tím však, že nikdo žalované neznal, neví o koho se jedná. Svědci potom potvrdili, že skutečně žalobce a jeho právní předchůdci nemovitost postavili, užívali a žalobce ji potom zcela rekonstruoval, v užívání nikdy nebyli rušeni. Je potom vlastníkem pozemku, na kterém nemovitost stojí, platí všechny poplatky s užíváním spojené.

5. Podle ust. § 1095 o.z. uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl. Podle ust. § 3066 o. z. do doby stanovené v § 1095 se započte i doba, po kterou měl držitel, popřípadě jeho právní předchůdce, věc nepřetržitě v držbě přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; tato doba však neskončí dříve než uplynutím dvou let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, jde-li o věc movitou, a pěti let, jde-li o věc nemovitou. Jak vyplynulo z provedeného dokazování žalobce a zejména jeho právní předchůdci nemovitost drží od roku 1940 Ani jejich držba nebyla nikdy nerušena. Nemovitost nejen užívají, ale platí z ní i všechny poplatky a zrekonstruovali ji. Co se týká žalovaných nepodařilo se prokázat, proč byly v protokolu označeni jako vlastníci, když není znám jejich datum narození a bydliště. Za této situace dospěl soud k závěru, že není důvod žalobě nevyhovět, když je dán naléhavý právní zájem podle ust. § 80 o. s. ř., když je třeba právní a skutečnou otázku dát do pořádku, a proto žalobě vyhověl a rozhodl, že žalobce je výlučným vlastníkem předmětné nemovitosti.

6. Při rozhodování o nákladech řízení rozhodl soud, že žalobce nemá právo na jejich náhradu, neboť se tohoto práva vzdal. Současně soud rozhodl, že náklady za ustanoveného opatrovníka ponese státu.