5 C 136/2025

Plný text

Okresní soud v Pelhřimově rozhodl samosoudcem JUDr. Martinem Nováčkem ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČ IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 42 687,77 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 25 000 Kč s 12% úrokem z prodlení ročně z částky 25 000 Kč od 24.5.2025 do zaplacení, a to v měsíčních splátkách po 5 000 Kč měsíčně, splatných vždy do každého 15. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci.

II. Pokud se žalobce domáhal, aby soud uložil žalovanému další povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 17 687,77 Kč s 12% úrokem z prodlení ročně z částky 42 687,77 Kč od 29.4.2024 do 23.5.2025 a s 12% úrokem z prodlení ročně z částky 17 687,77 Kč od 24.5.2025 do zaplacení, v této části se návrh zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobci se vrací zpět z účtu Okresního soudu v Pelhřimově přeplatek soudního poplatku z návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ve výši 668 Kč.2 5 C 136/2025 1. Dne 26.5.2025 podal žalobce u zdejšího soudu návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 42 687,77 Kč s 12% úrokem z prodlení ročně z částky 42 687,77 Kč od 29.4.2025 do zaplacení, když z návrhu vyplývá, že se jedná o nárok žalobce jako právního nástupce společnosti , právnická osoba, , která dne 28.11.2024 s žalovaným uzavřela smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr v konečné výši 42 687,77 Kč, který měl být splacen nejpozději 28.4.2025. Úvěr byl žalovanému poskytnut po ověření jeho úvěruschopnosti způsobem, který žalobce v návrhu popisuje. Úvěr byl poskytnut na účet žalovaného č. , č. účtu, , žalovaný byl upomínán k úhradě dluhu původním věřitelem i předžalobní upomínkou žalobce. Tato tvrzení v následném průběhu řízení žalobce k výzvě soudu doplnil, žalovaný na základě uzavřené smlouvy čerpal v rámci poskytnutí úvěru dne 28.11.2024 částku 30 000 Kč, před postoupením pohledávky uhradil 5 000 Kč, žalovaná částka 42 687,77 Kč se sestává z jistiny 25 000 Kč, náhrady účelně vynaložených nákladů 1 000 Kč a úroku za období čerpání úvěru 16 687,77 Kč. Po postoupení pohledávky žalovaný ničeho neuhradil.

2. Ve věci vydaný elektronický platební rozkaz byl zrušen v důsledku odporu podaného žalovaným, v němž žalovaný uvedl, že podmínky smlouvy považuje za nepřiměřené, neetické, v rozporu s dobrými mravy, neboť byl sjednán roční úrok 146,949%, RPSN činila 299,98%, smlouvu tedy považuje za neplatnou, navíc nedošlo ze strany poskytovatele úvěru k řádnému posouzení jeho úvěruschopnosti, ta byla posouzena pouze na základě informací z webového formuláře, nebyl po něm vyžadován výpis z účtu, potvrzení příjmu ani jiný důvěryhodný podklad ohledně jeho příjmu, opakovaně usiloval o smírné řešení sporu. Půjčil si 30 000 Kč, uhradil 5 000 Kč, zbývá mu doplatit 25 000 Kč. Žádá o měsíční splátky 5 000 Kč, aby nebyla dotčena jeho životní úrověň a mohl splátky realizovat.

3. K nařízenému jednání se účastníci nedostavili, soud tedy ve smyslu § 101 odst. 3 o.s.ř. věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti, když vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.

4. Z úvěrové smlouvy uzavřené 28.11.2024 mezi žalovaným a společností , právnická osoba, , vyplývá, že byl sjednán touto úvěrovou smlouvu maximální úvěrový limit 30 000 Kč s tím, že výpůjční úroková sazba byla sjednána na 146,949% ročně. Žalovaný se zavázal žalobci celkem splatit 53 879,21 Kč, úrok v rámci této částky činí 23 879,21 Kč, úvěr byl poskytnut na období jednoho roku počínaje dnem prvního čerpání, když částka prvního čerpání byla sjednána na 30 000 Kč. Bylo dohodnuto, že minimální měsíční splátka bude tvořit 13% z nesplaceného úvěru spolu s úrokem z úvěru a poplatkem za výběr nebo 1 000 Kč podle toho, která z těchto částek je vyšší. Součástí této smlouvy jsou Standardní podmínky úvěrové smlouvy, v rámci nichž zejména z jejich čl. 8 plynou negativní důsledky pro žalovaného v souvislosti s prodlením s platbami, jedná se o částku 250 Kč jako náhradu přiměřených nákladů v souvislosti s prodlením, zákonný úrok z prodlení, penále 0,1% denně z částky, která nebyla řádně zaplacena (dle názoru soudu se fakticky jedná o smluvní pokutu), zaplacení nákladů spojených s oprávněním věřitele najmou třetí strany k inkasu, zaplacení náhrady škod a nákladů vzniklých při vymáhání pohledávek po splatnosti včetně vymáhání prostřednictvím vymahačů dluhů ve výši přesahující uplatněnou pokutu. Dále soud konstatoval smlouvu o postoupení pohledávky z uvedeného věřitele na žalobce z 13.1.2025, kterou je dokladováno postoupení této pohledávky, tato skutečnost byla žalovanému oznámena formou předžalobní výzvy ze dne 15.6.2025.

5. Ze shora uvedeného je zřejmé, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále pouze o.z.), mající s ohledem na charakter účastníků a obsah smlouvy spotřebitelský charakter, na kterou se tedy vztahují příslušná ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném k datu uzavření3 5 C 136/2025smlouvy. Žalovaný nijak nepopírá, že předmětnou smlouvu s předchůdcem žalobce uzavřel, že na základě ní obdržel 30 000 Kč, že zaplatil 5 000 Kč. Vzhledem k tomu, že ve smlouvě byl sjednán evidentně značně vysoký úrok, přistoupil soud nejprve z úřední povinnosti k přezkumu smlouvy z hlediska její platnosti.

6. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 odst. 1 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 576 o.z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

7. Dle ustálené judikatury je úroková míra v rozporu s dobrými mravy tehdy, pokud výše sjednaných úroků podstatně převyšuje úrokovou míru obvyklou v době jejich sjednání, v rámci v rámci spotřebitelských úvěrů se za nepřiměřenou považuje úroková sazba tehdy, pokud přesahuje obvyklou úrokovou míru přibližně trojnásobně. V tomto případě průměrná úroková sazba úvěrů poskytnutých bankami v domácí měně domácnostem pro spotřebu, bydlení a ostatní, činila dle statistiky České národní banky v době uzavření smlouvy o úvěru v listopadu 2024 sazbu 5,86% ročně. Sjednaná úroková sazba ve smlouvě o úvěru ve výši 146,949% ročně tuto sazbu mnohonásobně převyšuje, je tak v rozporu s dobrými mravy a smlouva o úvěru je tak v části ujednání o výši úroků absolutně neplatná dle § 588 o.z.. Je však nutno přihlédnout i k dalším skutečnostem vyplývajícím ze smlouvy o úvěru samotné. V rámci dalších ujednání je sjednána pro případ prodlení žalovaného dosti vysoká smluvní pokuta 0,1% denně ve vztahu k výši poskytnutého úvěru, jedná se tedy o další navýšení zisku žalobce v případě prodlení žalovaného o dalších 36,5% ročně, v rámci úvěrové smlouvy byl sjednán další poplatek z prodlení 250 Kč, úhrada dalších nákladů, které by vznikaly s vymáháním vymahači apod.. Lze konstatovat, že ve svém komplexu společně se sjednanými vysokými úroky způsobují další povinnosti žalovaného zřejmou nevyváženost a nepoměr podmínek smlouvy zakládající nevýhodný a nevyvážený vztah mezi věřitelem a dlužníkem, čímž se smlouva jako celek dostává do zřejmého rozporu s dobrými mravy. Soud tedy dospívá za této situace k závěru, že ve smyslu § 580 odst. 1 o.z. je mezi účastníky uzavřená smlouva absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy s tím, že tato neplatnost se vztahuje k celé smlouvě, protože jednotlivá ujednání smlouvy tvoří jeden celek. Z důvodu konstatování této absolutní neplatnosti ze shora uvedených důvodů již pak není nutno přistupovat k posuzování jiných důvodů neplatnosti, např. dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru.

8. Za této situace při konstatování neplatnosti smlouvy tedy žalobce nemá nárok na zaplacení žalované částky z důvodu plnění z úvěrové smlouvy, ale pouze jako bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 o.z. a § 2993 o.z., podle nichž kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat oč se obohatil a plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 30 000 Kč, žalovaný z této částky zaplatil 5 000 Kč a výše bezdůvodného obohacení tedy činí 25 000 Kč. Z tohoto důvodu soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci z titulu bezdůvodného obohacení tuto částku, společně dle § 1968 a § 1970 o.z. s úroky z prodlení od 24.5.2025, když vychází z toho, že žalovaný byl vyzván žalobcem k zaplacení žalované částky předžalobní výzvou z 15.5.2025, která byla předána k poštovní přepravě 15.5.2025 a ve smyslu § 573 o.z. se má za to, že došla žalovanému třetí pracovní den po odeslání, tedy 20.5.2025 a pokud ve výzvě byla uvedena lhůta k plnění tři dny, došlo k jejímu uplynutí 23.5.2025 a od následujícího data je žalovaný v prodlení. Žalovaný dle jím podaného odporu si je dluhu 25 000 Kč vědom, požaduje splátky po 5 000 Kč měsíčně a soud s ohledem na výši částky, kterou je žalovaný povinen zaplatit,4 5 C 136/2025stanovil žalovanému ve smyslu § 160 odst. 1 o.s.ř. měsíční splátky po 5 000 Kč měsíčně od měsíce následujícího po měsíci, v němž toto rozhodnutí nabude právní moci, když tímto způsobem nebude dotčena životní úroveń žalovaného a dle něho samotného bude moci své měsíční povinnosti plnit. Ve zbytku soud návrh zamítl.

9. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o.s.ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Každý z účastníků byl úspěšný částečně, a proto soud rozhodl, že žádný z nich právo na náhradu nákladů řízení nemá.

10. Žalobce zaplatil na soudním poplatku z návrhu částku 1 708 Kč. Předmětem poplatkové povinnost je však pouze částka 26 000 Kč, zbývající část nároku žalobce tvoří úroky, které ve smyslu § 6 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění předpisů pozdějších, nejsou předmětem poplatkové povinnosti. Z částky 26 000 kč činí správně soudní poplatek částku 1 040 Kč (Položka 2 odst. 1 písm. b/ Sazebníku poplatků, který tvoří přílohu uvedeného zákona) a protože tedy žalobce na soudním poplatku zaplatil o částku 6568 Kč více než činila jeho poplatková povinnost, rozhodl soud podle § 10 odst. 1 uvedeného zákona, že tento přeplatek bude žalobci z účtu zdejšího soudu vrácen.