5 C 148/2021

Plný text

Okresní soud v Pelhřimově rozhodl samosoudcem JUDr. Martinem Nováčkem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem anonymizováno číslo, část obce, PSČ obec a číslo o zaplacení částka s příslušenstvím

I. Návrh žalobce, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ve výši částka s 11,82% úrokem ročně z částky anonymizováno číslo od datum do zaplacení, s 8,25% úrokem z prodlení ročně z částky částka od datum do zaplacení, smluvní pokutu ve výši částka, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náklady řízení ve výši částka do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného příjmení jméno příjmení, advokáta se sídlem anonymizováno číslo, část obce, PSČ obec a číslo. 2 5 C 148/2021 1. Dne datum podal žalobce u zdejšího soudu návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, kterým by soud uložil žalovanému povinnost uvedenou v I. výroku tohoto rozsudku. V návrhu uvedl, že mezi účastníky byla dne datum uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru číslo na základě níž byla dne datum vyplacena žalovanému na účet částka částka, tento úvěr měl žalovaný spolu s úrokem splatit v 36 měsíčních splátkách po částka, počínaje měsícem listopadem 2015. Žalovaný v období od datum do datum uhradil jednotlivými platbami souhrnnou částku částka, z důvodu řádného nehrazení splátek byl úvěr žalobcem zesplatněn. Žalobce své nároky vyplývající ze smlouvy o úvěru přehodnotil a přepočítal uvedený úvěr jakoby byl úročen sazbou 11,82% ročně, což je sazba dle časových řad příjmení vedených Českou národní bankou průměrná bankovní sazba v době vyplacení peněžních prostředků na účet žalovaného, když vycházel z ustanovení § 1802 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále pouze o.z.), na tento úrok by měl nárok i z titulu bezdůvodného obohacení dle § 3002 odst. 2 o.z.. Platby provedené žalovaným žalobce započet nejprve na úhradu běžného úroku a následně na úhradu jistiny úvěru dle § 1932 o.z. a výsledný dluh tak na jistině činí částka, k této jistině žalobce požaduje obvyklý úrok 11,82% ročně a zákonný úrok z prodlení, oboje od datum. Ve smlouvě o revolvingovém úvěru účastníci sjednali pro případ prodlení splátky o více než 15 dní smluvní pokutu 8% z výše splátek (tj. 1 781 x 0,08 = 142,48) a při prodlení splátky o více než 30 dnů smluvní pokutu 13% z výše splátek (tj. 1 781 x 0,13 = 231,53), za prodlení s úhradou splátek číslo byla žalobcem uplatněna pouze smluvní pokuta částka, za prodlení s úhradou splátky číslo jak smluvní pokuta částka, tak i částka, za prodlení s úhradou splátky číslo pouze smluvní pokuta částka Smluvní pokutu částka zaokrouhluje na částka.

2. Ve věci vydaný elektronický platební rozkaz byl zrušen v důsledku odporu podaného žalovaným. Žalovaný v následném vyjádření poukázal na skutečnost, že po zesplatnění úvěru se žalobce domáhala svých nároků vůči žalovanému v rozhodčím řízení a následně exekučním řízení, kde byla vymáhána pohledávka žalobce částka s příslušenstvím. Žalovaný jako povinný podal datum návrh na zastavení a odklad exekuce z důvodu neplatnosti rozhodčího nálezu z důvodu absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pro rozpor s dobrými mravy, pro rozpor v něm obsaženého rozhodnutí s platným právem a dobrými mravy a pro další důvody. Návrh žalobce byl usnesením Okresního soudu v Pelhřimově ze dne datum rozhodnutí, č.j. číslo jednací, zamítnut, usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích, pobočka v Táboře, ze dne datum rozhodnutí, č.j. číslo jednací, však bylo uvedené usnesení změněno a exekuce byla zcela zastavena, když odvolací soud ve svém rozhodnutí uzavřel, že plnění požadované žalobkyní a přiznané rozhodčím nálezem je natolik nemravné, že je na místě exekuci jako nepřípustnou zastavit, soud dále uvedl, že obsah úvěrové smlouvy je zjevně v nesouladu s dobrými mravy. S ohledem na to, že úvěrová smlouva je ex tunc neplatná, nelze z jejího titulu se po žalovaném domáhat jakéhokoliv plnění, úprava úrokové sazby, kterou žalobkyně provedla, není způsobilá napravit absolutní neplatnost úvěrové smlouvy. Plnění z neplatného právního jednání lze posoudit maximálně jako bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 odst. 2 o.z., v tomto směru lze posuzovat nárok žalobce ohledně jistiny částka, neboť z takovéhoto titulu nelze požadovat v návrhu uvedený obvyklý úrok, subjektivní promlčecí lhůta na vydání bezdůvodného obohacení činí tři roky s tím, že počátek jejího běhu je stanoven ode dne, kdy se oprávněná osoba dozví, že k bezdůvodnému obohacení došlo a o osobě povinné k jeho vydání dle § 621 o.z.. Dle názoru žalovaného si žalobce jako profesionální spolčenost poskytující úvěry různým subjektům musela být vědoma toho, že uvedený rozhodčí nález nemůže ve světle aktuální judikatury českých soudů obstát a jako takový musí být prohlášen za neplatný, již v době poskytnutí úvěru si musel být žalobce vědom neplatnosti úvěrové smlouvy pro rozpor s dobrými mravy, promlčecí lhůta tedy začala běžet již okamžikem plnění dle neplatného právního jednání, tedy datum, začala tedy 3 5 C 148/2021 běžet od datum a k promlčení nároků žalobce z titulu bezdůvodného obohacení tak došlo již v září 2018. Navrhl tedy zamítnutí návrhu žalobce.

3. Žalobce s názorem žalovaného nesouhlasil, dle jeho názoru je uzavřená smlouva o revolvingovém úvěru platná, byla sjednána v souladu s dobrými mravy, ve smlouvě sjednaný úrok byl sjednán v zákonných limitech, efektivní úroková sazba sice byla sjednána ve výši 109,26% ročně, ale to odpovídá nominální úrokové sazbě 76,16% ročně, když jde pouze o matematickou operaci. Žalobce je nebankovním poskytovatelem úvěrů, v této sféře je zcela běžné a spravedlivé s ohledem na vyšší rizikovost úvěrů, že úrok je o něco vyšší, než u bankovních subjektů, na úroku se účastníci svobodně dohodli. Pokud by soud považoval úrokovou sazbu ve smlouvě uvedenou za nepřiměřenou, jednalo by se maximálně pouze o nezákonné množstevní určení dle § 577 o.z., pokud by bylo ujednání o úrocích neplatné, je třeba odkázat na ustanovení § 2395 o.z. a § 1802 o.z. a je tedy zřejmé, že žalovaný úrok za poskytnutí úvěru platit musí. V případě smluvních pokut sám žalobce přistoupil k moderaci. Nárok žalobce dle jeho názoru není promlčen, v minulosti probíhalo ohledně nároků žalobce rozhodčí řízení a po něm následně exekuční řízení, došlo tedy ke stavění běhu promlčecí doby, i když byla rozhodčí smlouva absolutně neplatná. Poukazuje v tomto směru na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. spisová značka, na další rozhodnutí téhož soudu, z nichž vyplývá, že ke stavění promlčecí doby lze v novém řízení u obecného soudu přihlédnout pouze tehdy, pokud věřitel nepodá novou žalobu k obecnému soudu bez zbytečného odkladu poté, co bylo exekuční řízení pravomocně zastaveno, za přiměřenou lhůtu považuje 30 dnů od právní moci usnesení o zastavení exekuce.

4. O tom, že mezi účastníky byla dne datum uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru číslo že dne datum byla na základě ní vyplacena na účet žalovaného žalobcem částka částka není mezi účastníky sporu. Ze smlouvy vyplývá, že byl poskytnut úvěr částka, byly sjednány úroky ve výši 109,26% ročně, žalovaný se zavázal žalobci základní celkovou částku ve výši částka splatit v 36 měsíčních splátkách po částka, současně v rámci úvěrové smlouvy byly sjednány smluvní pokuty, jak žalobce ve svých písemných podáních uvádí. Dále, jak vyplývá ze spisu zdejšího soudu sp.zn. spisová značka, byla mezi účastníky současně s uvedenou úvěrovou smlouvou sjednána téhož dne rozhodčí smlouva. Na základě ní byl vydán rozhodcem anonymizováno jméno příjmení, sídlem adresa, dne datum rozhodnutí pod č.j. číslo jednací rozhodčí nález, kterým byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku částka s 8,05% úrokem z prodlení z této částky od datum do zaplacení, s 109,26% úrokem ročně z částky částka od datum do zaplacení, se smluvní pokutou ve výši 0,10% denně z částky částka od datum do zaplacení, dále náklady rozhodčího řízení částka. Z odůvodnění rozhodčího nálezu vyplývá, že se jedná o nárok žalobce uplatněný na základě shora uvedené smlouvy o revolvingovém úvěru a rozhodčí smlouvy. K návrhu žalobce jako oprávněného, který byl podán u soudního exekutora datum, zdejší soud dne datum rozhodnutí pod č.j. číslo jednací pověřil provedením exekuce soudního exekutora anonymizováno jméno příjmení, Exekutorský úřad okres, ten prováděl exekuci pod sp.zn. spisová značka. Usnesením Okresního soudu v Pelhřimově ze dne datum rozhodnutí, č.j. číslo jednací, byl zamítnut návrh povinného na zastavení exekuce, usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích, pobočka v Táboře, ze dne datum rozhodnutí, č.j. číslo jednací, však bylo uvedené usnesení zdejšího soudu změněno, exekuce byla zastavena a žalobci jako oprávněnému bylo uloženo zaplatit náklady exekuce soudnímu exekutorovi i povinnému. V odůvodnění uvedeného usnesení odvolací soud uvedl, že odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. spisová značka, spisová značka, spisová značka a na základě smluvních podmínek uvedených ve smlouvě o revolvingovém úvěru uzavřel, že i v tomto konkrétním případě oprávněným požadované (byť pokud jde o smluvní pokuty, v omezené výše oproti smluvním ujednáním) a rozhodcem přisouzené plnění je natolik nemravné a vedoucí k nepřiměřenému postižení povinného, že je na místě exekuci dle § 268 odst. 1 písm. h) o.s.ř. zastavit jako nepřípustnou, bez ohledu na pasivitu 4 5 C 148/2021 povinného při uzavírání předmětné úvěrové smlouvy a v řízení před rozhodcem. Odvolací soud shledal bezvýznamnou argumentace oprávněného ohledně výše úroků u kreditních karet v době uzavření předmětné úvěrové smlouvy dle databáze příjmení jméno národní banky, jedná se o jiný druh bankovního produktu, poukaz oprávněného na„ ještě přípustnou“ výši úroků považoval za neopodstatněný i proto, že v rámci řízení o zastavení exekuce byl posuzován zjevný nesoulad celého rozhodcem přisouzeného plnění, resp. obsahu účastníky uzavřené úvěrové smlouvy s dobrými mravy, nikoliv pouze jednotlivých dílčích nároků. Proto došlo k zastavení exekuce.

5. Podle názoru soudu je nutno v rámci posuzování nároku žalobce vyjít právě z usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích, pobočka v Táboře, ze dne datum rozhodnutí, č.j. číslo jednací, v němž se uvedený soud jako odvolací soud ve shora uvedeném exekučním řízení vyjádřil v rámci důvodů vedoucích k zastavení exekuce k otázce platnosti předmětné smlouvy o revolvingovém úvěru. Z odůvodnění uvedeného rozhodnutí vyplývá, že odvolací soud posoudil předmětnou úvěrovou smlouvu jako smlouvu absolutně neplatnou jako celek dle § 580 odst. 1 o.z., neshledal neplatná pouze dílčí ujednání úvěrové smlouvy, např. ohledně smluvní pokuty, úroků. Samozřejmě, že pokud je neplatná samotná úvěrová smlouva, způsobuje tato neplatnost současně i neplatnost na ní navazující rozhodčí smlouvu. Zdejší soud tedy s ohledem na shora uvedený názor odvolacího soudu konstatuje, že mezi účastníky uzavřená smlouva o revolvingovém úvěru z datum je smlouvou absolutně neplatnou ve smyslu § 580 odst. 1 o.z.. Žalobce své nároky nyní uplatňuje v tomto řízení právě s ohledem na skutečnost, že bylo zastaveno shora uvedené exekuční řízení a nelze přihlížet ke shora uvedenému rozhodčímu nálezu, vychází však v rámci v návrhu uplatněného nároku z platnosti předmětné úvěrové smlouvy, koriguje své nároky ohledně úroků, úrok požaduje v nižší roční úrokové sazbě s tím, že se jedná o obvyklý úrok dle uvedené databáze obec národní banky, žalovaným provedené platby započítává již na takovouto výši úroků a dospívá k závěru, že na jistině mu žalovaný dluží částka, požaduje obvyklý úrok, zákonný úrok z prodlení a v návrhu uvedenou smluvní pokutu. Jak však již soud shora uvedl, je smlouva o revolvingovém úvěru neplatná jako celek a tuto absolutní neplatnost žalobce nemůže v rámci svých nároků nějakým způsobem sám zhojovat požadavkem na zaplacení obvyklého úroku s odkazem na § 1802 o.z.. Oprávnění k určení obvyklé výše úroků dle § 1802 o.z. a § 1792 o.z., je dáno soudu, který by v řízení konstatoval částečnou neplatnost úvěrové smlouvy v části týkající se sjednaných úroků. O takový případ se však nyní nejedná, mezi účastníky uzavřená úvěrové smlouva je absolutně neplatným jednáním jako celek a pokud tedy za této situace z takové smlouvy má žalobce nějaké nároky, jedná se pouze o nároky vyplývající z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2993 o.z., podle něhož plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. V tomto případě by tedy mohl mít žalobce nárok na vrácení bezdůvodného obohacení ve formě vrácení dosud nesplacené části úvěrové jistiny, když s ohledem na neplatnost smlouva jako celku nemůže mít nárok na zaplacení požadovaných úroků či smluvních pokut. Dle žalobcem předloženého přehledu plateb a sdělení soudního exekutora žalovaný zaplatil částka do data zahájení exekučního jednotlivými dílčími platbami od datum do datum, v rámci nařízené exekuce pak byla zaplacena ještě částka částka a tedy soud konstatuje, že žalovaný žalobci zaplatil celkem částka, z poskytnuté částky částka zůstává část částka, která se rovná dle názoru soudu bezdůvodnému obohacení žalobce. Ve vztahu k námitce promlčení vznesené žalovaným soud konstatuje, že ve smyslu § 629 odst. 1 o.z. se jedná v tomto případě o tříletou promlčecí lhůtu běžící ve smyslu § 619 odst. 1,2 o.z. ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé s tím, že právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty anebo, kdy se o nich dozvědět měla či mohla. Smlouva o úvěru byla mezi účastníky uzavřena v roce 2015, obsahuje stanovení tak vysokého úroku a rozsáhlých smluvních pokut, že žalobci jako pravidelnému dlouhodobému poskytovateli úvěrů muselo být s ohledem na judikaturu soudů zřejmé, že smlouva nese znaky neplatné 5 5 C 148/2021 smlouvy, přesto takovou smlouvu s žalovaným uzavřel. Za této situace dle názoru soudu je počátkem běhu promlčecí lhůty ve smyslu § 619 odst. 1,2 o.z. den, kdy žalovaný od žalobce částku částka obdržel, tedy den datum, protože ten den měl žalobce ve smyslu § 621 o.z. vědomost o tom, že žalovaný peníze od něho obdržel na základě neplatné smlouvy, když vědomost o neplatnosti smlouvy s ohledem na své postavení na finančním trhu měl a mohl s ohledem na judikaturu soudů mít, tedy z titulu bezdůvodného obohacení mohl své právo uplatnit poprvé hned následující den datum. Ke stavění promlčecí lhůty v důsledku probíhajícího rozhodčího a následně exekučního řízení dle názoru soudu v tomto případě nedošlo, protože úvěrové smlouva byla od počátku absolutně neplatná, v tomto případě s ohledem na žalobcem namítanou judikaturu nenastala situace, kdy by byla neplatná jen rozhodčí smlouva a v důsledku toho mělo být o nároku žalobce rozhodováno„ znovu“ soudem na základě platné smlouvy. Za této situace došlo dnem datum k promlčení nároku žalobce, nejedná se o promlčení nároku žalobce na plnění z úvěrové smlouvy, ale o promlčení nároku žalobce na vydání bezdůvodného obohacení v důsledku absolutně neplatné úvěrové smlouvy. Z tohoto důvodu ve smyslu § 609 o.z. není žalovaný povinen plnit vrácení nesplacené části poskytnutých finančních prostředků ani z titulu bezdůvodného obohacení. Proto byl návrh zamítnut.

6. Protože byl žalovaný ve věci zcela úspěšný, má podle § 142 odst. 1 o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení, sestávajících se z odměny za čtyři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, písemné vyjádření k návrhu, porada přesahující hodinu z datum, účast při jednání soudu) po částka dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění přepisů pozdějších (dále pouze advokátní tarif), čtyř paušálů po částka dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, náhrady za promeškaný čas v souvislosti s jízdou zástupce žalovaného k jednání soudu v rozsahu 6 půlhodin při sazbě 100 Kč/půlhod dle § 14 odst. 1, 3 advokátního tarifu, náhrady jízdného k jednání soudu při ujetí celkem 134 km automobilem o průměrné spotřebě 6,8 benzinu natural číslo km, která dle vyhlášky č. 511/2021 Sb. činí částka (paušální náhrada částka při sazbě 4,70 Kč/km, náhrada průměrné spotřeby částka při ceně benzinu částka), z 21% DPH, která činí částka. Pokud žalovaný požadoval odměnu a paušál i v souvislosti s písemným podáním ze dne datum, došlým soudu jeden pracovní den před jednáním soudu, soud za tento úkon náhradu nepřiznává, nejedná se o soudem vyžadované vyjádření, soud jej nepovažuje za účelně vynaložený náklad, podání v podstatě opakuje skutečnosti z předchozího podání, navíc je bylo možno sdělit soudu při jednání, kterého se zástupce žalovaného účastnil. Celkem se tedy jedná o náklady řízení ve výši částka a soud uložil žalobci povinnost tyto náklady řízení žalovanému zaplatit, a to ve smyslu § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám právního zástupce žalovaného. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné. Nesplní-li povinný dobrovolně co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí či exekuci.