5 C 148/2021

Plný text

Okresní soud v Pelhřimově rozhodl samosoudcem JUDr. Martinem Nováčkem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem anonymizováno číslo , část obce , PSČ obec a číslo o zaplacení částka s příslušenstvím

I. Návrh žalobce, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ve výši [částka] s 11,82% úrokem ročně z částky [anonymizováno] [číslo] od [datum] do zaplacení, s 8,25% úrokem z prodlení ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, smluvní pokutu ve výši [částka], se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náklady řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem [anonymizováno] [číslo], [část obce], [PSČ] [obec a číslo]. 2 5 C 148/2021 1. Dne [datum] podal žalobce u zdejšího soudu návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, kterým by soud uložil žalovanému povinnost uvedenou v I. výroku tohoto rozsudku. V návrhu uvedl, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru [číslo] na základě níž byla dne [datum] vyplacena žalovanému na účet částka [částka], tento úvěr měl žalovaný spolu s úrokem splatit v 36 měsíčních splátkách po [částka], počínaje měsícem listopadem 2015. Žalovaný v období od [datum] do [datum] uhradil jednotlivými platbami souhrnnou částku [částka], z důvodu řádného nehrazení splátek byl úvěr žalobcem zesplatněn. Žalobce své nároky vyplývající ze smlouvy o úvěru přehodnotil a přepočítal uvedený úvěr jakoby byl úročen sazbou 11,82% ročně, což je sazba dle časových řad [příjmení] vedených Českou národní bankou průměrná bankovní sazba v době vyplacení peněžních prostředků na účet žalovaného, když vycházel z ustanovení § 1802 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále pouze o.z.), na tento úrok by měl nárok i z titulu bezdůvodného obohacení dle § 3002 odst. 2 o.z.. Platby provedené žalovaným žalobce započet nejprve na úhradu běžného úroku a následně na úhradu jistiny úvěru dle § 1932 o.z. a výsledný dluh tak na jistině činí [částka], k této jistině žalobce požaduje obvyklý úrok 11,82% ročně a zákonný úrok z prodlení, oboje od [datum]. Ve smlouvě o revolvingovém úvěru účastníci sjednali pro případ prodlení splátky o více než 15 dní smluvní pokutu 8% z výše splátek (tj. 1 781 x 0,08 = 142,48) a při prodlení splátky o více než 30 dnů smluvní pokutu 13% z výše splátek (tj. 1 781 x 0,13 = 231,53), za prodlení s úhradou splátek [číslo] byla žalobcem uplatněna pouze smluvní pokuta [částka], za prodlení s úhradou splátky [číslo] jak smluvní pokuta [částka], tak i [částka], za prodlení s úhradou splátky [číslo] pouze smluvní pokuta [částka] Smluvní pokutu [částka] zaokrouhluje na [částka].

2. Ve věci vydaný elektronický platební rozkaz byl zrušen v důsledku odporu podaného žalovaným. Žalovaný v následném vyjádření poukázal na skutečnost, že po zesplatnění úvěru se žalobce domáhala svých nároků vůči žalovanému v rozhodčím řízení a následně exekučním řízení, kde byla vymáhána pohledávka žalobce [částka] s příslušenstvím. Žalovaný jako povinný podal [datum] návrh na zastavení a odklad exekuce z důvodu neplatnosti rozhodčího nálezu z důvodu absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pro rozpor s dobrými mravy, pro rozpor v něm obsaženého rozhodnutí s platným právem a dobrými mravy a pro další důvody. Návrh žalobce byl usnesením Okresního soudu v Pelhřimově ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], zamítnut, usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích, pobočka v Táboře, ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], však bylo uvedené usnesení změněno a exekuce byla zcela zastavena, když odvolací soud ve svém rozhodnutí uzavřel, že plnění požadované žalobkyní a přiznané rozhodčím nálezem je natolik nemravné, že je na místě exekuci jako nepřípustnou zastavit, soud dále uvedl, že obsah úvěrové smlouvy je zjevně v nesouladu s dobrými mravy. S ohledem na to, že úvěrová smlouva je ex tunc neplatná, nelze z jejího titulu se po žalovaném domáhat jakéhokoliv plnění, úprava úrokové sazby, kterou žalobkyně provedla, není způsobilá napravit absolutní neplatnost úvěrové smlouvy. Plnění z neplatného právního jednání lze posoudit maximálně jako bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 odst. 2 o.z., v tomto směru lze posuzovat nárok žalobce ohledně jistiny [částka], neboť z takovéhoto titulu nelze požadovat v návrhu uvedený obvyklý úrok, subjektivní promlčecí lhůta na vydání bezdůvodného obohacení činí tři roky s tím, že počátek jejího běhu je stanoven ode dne, kdy se oprávněná osoba dozví, že k bezdůvodnému obohacení došlo a o osobě povinné k jeho vydání dle § 621 o.z.. Dle názoru žalovaného si žalobce jako profesionální spolčenost poskytující úvěry různým subjektům musela být vědoma toho, že uvedený rozhodčí nález nemůže ve světle aktuální judikatury českých soudů obstát a jako takový musí být prohlášen za neplatný, již v době poskytnutí úvěru si musel být žalobce vědom neplatnosti úvěrové smlouvy pro rozpor s dobrými mravy, promlčecí lhůta tedy začala běžet již okamžikem plnění dle neplatného právního jednání, tedy [datum], začala tedy 3 5 C 148/2021 běžet od [datum] a k promlčení nároků žalobce z titulu bezdůvodného obohacení tak došlo již v září 2018. Navrhl tedy zamítnutí návrhu žalobce.

3. Žalobce s názorem žalovaného nesouhlasil, dle jeho názoru je uzavřená smlouva o revolvingovém úvěru platná, byla sjednána v souladu s dobrými mravy, ve smlouvě sjednaný úrok byl sjednán v zákonných limitech, efektivní úroková sazba sice byla sjednána ve výši 109,26% ročně, ale to odpovídá nominální úrokové sazbě 76,16% ročně, když jde pouze o matematickou operaci. Žalobce je nebankovním poskytovatelem úvěrů, v této sféře je zcela běžné a spravedlivé s ohledem na vyšší rizikovost úvěrů, že úrok je o něco vyšší, než u bankovních subjektů, na úroku se účastníci svobodně dohodli. Pokud by soud považoval úrokovou sazbu ve smlouvě uvedenou za nepřiměřenou, jednalo by se maximálně pouze o nezákonné množstevní určení dle § 577 o.z., pokud by bylo ujednání o úrocích neplatné, je třeba odkázat na ustanovení § 2395 o.z. a § 1802 o.z. a je tedy zřejmé, že žalovaný úrok za poskytnutí úvěru platit musí. V případě smluvních pokut sám žalobce přistoupil k moderaci. Nárok žalobce dle jeho názoru není promlčen, v minulosti probíhalo ohledně nároků žalobce rozhodčí řízení a po něm následně exekuční řízení, došlo tedy ke stavění běhu promlčecí doby, i když byla rozhodčí smlouva absolutně neplatná. Poukazuje v tomto směru na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. [spisová značka], na další rozhodnutí téhož soudu, z nichž vyplývá, že ke stavění promlčecí doby lze v novém řízení u obecného soudu přihlédnout pouze tehdy, pokud věřitel nepodá novou žalobu k obecnému soudu bez zbytečného odkladu poté, co bylo exekuční řízení pravomocně zastaveno, za přiměřenou lhůtu považuje 30 dnů od právní moci usnesení o zastavení exekuce.

4. O tom, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru [číslo] že dne [datum] byla na základě ní vyplacena na účet žalovaného žalobcem částka [částka] není mezi účastníky sporu. Ze smlouvy vyplývá, že byl poskytnut úvěr [částka], byly sjednány úroky ve výši 109,26% ročně, žalovaný se zavázal žalobci základní celkovou částku ve výši [částka] splatit v 36 měsíčních splátkách po [částka], současně v rámci úvěrové smlouvy byly sjednány smluvní pokuty, jak žalobce ve svých písemných podáních uvádí. Dále, jak vyplývá ze spisu zdejšího soudu sp.zn. [spisová značka], byla mezi účastníky současně s uvedenou úvěrovou smlouvou sjednána téhož dne rozhodčí smlouva. Na základě ní byl vydán rozhodcem [anonymizováno] [jméno] [příjmení], sídlem [adresa], dne [datum rozhodnutí] pod č.j. [číslo jednací] rozhodčí nález, kterým byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku [částka] s 8,05% úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení, s 109,26% úrokem ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se smluvní pokutou ve výši 0,10% denně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, dále náklady rozhodčího řízení [částka]. Z odůvodnění rozhodčího nálezu vyplývá, že se jedná o nárok žalobce uplatněný na základě shora uvedené smlouvy o revolvingovém úvěru a rozhodčí smlouvy. K návrhu žalobce jako oprávněného, který byl podán u soudního exekutora [datum], zdejší soud dne [datum rozhodnutí] pod č.j. [číslo jednací] pověřil provedením exekuce soudního exekutora [anonymizováno] [jméno] [příjmení], Exekutorský úřad [okres], ten prováděl exekuci pod sp.zn. [spisová značka]. Usnesením Okresního soudu v Pelhřimově ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], byl zamítnut návrh povinného na zastavení exekuce, usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích, pobočka v Táboře, ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], však bylo uvedené usnesení zdejšího soudu změněno, exekuce byla zastavena a žalobci jako oprávněnému bylo uloženo zaplatit náklady exekuce soudnímu exekutorovi i povinnému. V odůvodnění uvedeného usnesení odvolací soud uvedl, že odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka] a na základě smluvních podmínek uvedených ve smlouvě o revolvingovém úvěru uzavřel, že i v tomto konkrétním případě oprávněným požadované (byť pokud jde o smluvní pokuty, v omezené výše oproti smluvním ujednáním) a rozhodcem přisouzené plnění je natolik nemravné a vedoucí k nepřiměřenému postižení povinného, že je na místě exekuci dle § 268 odst. 1 písm. h) o.s.ř. zastavit jako nepřípustnou, bez ohledu na pasivitu 4 5 C 148/2021 povinného při uzavírání předmětné úvěrové smlouvy a v řízení před rozhodcem. Odvolací soud shledal bezvýznamnou argumentace oprávněného ohledně výše úroků u kreditních karet v době uzavření předmětné úvěrové smlouvy dle databáze [příjmení] [jméno] národní banky, jedná se o jiný druh bankovního produktu, poukaz oprávněného na„ ještě přípustnou“ výši úroků považoval za neopodstatněný i proto, že v rámci řízení o zastavení exekuce byl posuzován zjevný nesoulad celého rozhodcem přisouzeného plnění, resp. obsahu účastníky uzavřené úvěrové smlouvy s dobrými mravy, nikoliv pouze jednotlivých dílčích nároků. Proto došlo k zastavení exekuce.

5. Podle názoru soudu je nutno v rámci posuzování nároku žalobce vyjít právě z usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích, pobočka v Táboře, ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], v němž se uvedený soud jako odvolací soud ve shora uvedeném exekučním řízení vyjádřil v rámci důvodů vedoucích k zastavení exekuce k otázce platnosti předmětné smlouvy o revolvingovém úvěru. Z odůvodnění uvedeného rozhodnutí vyplývá, že odvolací soud posoudil předmětnou úvěrovou smlouvu jako smlouvu absolutně neplatnou jako celek dle § 580 odst. 1 o.z., neshledal neplatná pouze dílčí ujednání úvěrové smlouvy, např. ohledně smluvní pokuty, úroků. Samozřejmě, že pokud je neplatná samotná úvěrová smlouva, způsobuje tato neplatnost současně i neplatnost na ní navazující rozhodčí smlouvu. Zdejší soud tedy s ohledem na shora uvedený názor odvolacího soudu konstatuje, že mezi účastníky uzavřená smlouva o revolvingovém úvěru z [datum] je smlouvou absolutně neplatnou ve smyslu § 580 odst. 1 o.z.. Žalobce své nároky nyní uplatňuje v tomto řízení právě s ohledem na skutečnost, že bylo zastaveno shora uvedené exekuční řízení a nelze přihlížet ke shora uvedenému rozhodčímu nálezu, vychází však v rámci v návrhu uplatněného nároku z platnosti předmětné úvěrové smlouvy, koriguje své nároky ohledně úroků, úrok požaduje v nižší roční úrokové sazbě s tím, že se jedná o obvyklý úrok dle uvedené databáze [obec] národní banky, žalovaným provedené platby započítává již na takovouto výši úroků a dospívá k závěru, že na jistině mu žalovaný dluží [částka], požaduje obvyklý úrok, zákonný úrok z prodlení a v návrhu uvedenou smluvní pokutu. Jak však již soud shora uvedl, je smlouva o revolvingovém úvěru neplatná jako celek a tuto absolutní neplatnost žalobce nemůže v rámci svých nároků nějakým způsobem sám zhojovat požadavkem na zaplacení obvyklého úroku s odkazem na § 1802 o.z.. Oprávnění k určení obvyklé výše úroků dle § 1802 o.z. a § 1792 o.z., je dáno soudu, který by v řízení konstatoval částečnou neplatnost úvěrové smlouvy v části týkající se sjednaných úroků. O takový případ se však nyní nejedná, mezi účastníky uzavřená úvěrové smlouva je absolutně neplatným jednáním jako celek a pokud tedy za této situace z takové smlouvy má žalobce nějaké nároky, jedná se pouze o nároky vyplývající z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2993 o.z., podle něhož plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. V tomto případě by tedy mohl mít žalobce nárok na vrácení bezdůvodného obohacení ve formě vrácení dosud nesplacené části úvěrové jistiny, když s ohledem na neplatnost smlouva jako celku nemůže mít nárok na zaplacení požadovaných úroků či smluvních pokut. Dle žalobcem předloženého přehledu plateb a sdělení soudního exekutora žalovaný zaplatil [částka] do data zahájení exekučního jednotlivými dílčími platbami od [datum] do [datum], v rámci nařízené exekuce pak byla zaplacena ještě částka [částka] a tedy soud konstatuje, že žalovaný žalobci zaplatil celkem [částka], z poskytnuté částky [částka] zůstává část [částka], která se rovná dle názoru soudu bezdůvodnému obohacení žalobce. Ve vztahu k námitce promlčení vznesené žalovaným soud konstatuje, že ve smyslu § 629 odst. 1 o.z. se jedná v tomto případě o tříletou promlčecí lhůtu běžící ve smyslu § 619 odst. 1,2 o.z. ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé s tím, že právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty anebo, kdy se o nich dozvědět měla či mohla. Smlouva o úvěru byla mezi účastníky uzavřena v roce 2015, obsahuje stanovení tak vysokého úroku a rozsáhlých smluvních pokut, že žalobci jako pravidelnému dlouhodobému poskytovateli úvěrů muselo být s ohledem na judikaturu soudů zřejmé, že smlouva nese znaky neplatné 5 5 C 148/2021 smlouvy, přesto takovou smlouvu s žalovaným uzavřel. Za této situace dle názoru soudu je počátkem běhu promlčecí lhůty ve smyslu § 619 odst. 1,2 o.z. den, kdy žalovaný od žalobce částku [částka] obdržel, tedy den [datum], protože ten den měl žalobce ve smyslu § 621 o.z. vědomost o tom, že žalovaný peníze od něho obdržel na základě neplatné smlouvy, když vědomost o neplatnosti smlouvy s ohledem na své postavení na finančním trhu měl a mohl s ohledem na judikaturu soudů mít, tedy z titulu bezdůvodného obohacení mohl své právo uplatnit poprvé hned následující den [datum]. Ke stavění promlčecí lhůty v důsledku probíhajícího rozhodčího a následně exekučního řízení dle názoru soudu v tomto případě nedošlo, protože úvěrové smlouva byla od počátku absolutně neplatná, v tomto případě s ohledem na žalobcem namítanou judikaturu nenastala situace, kdy by byla neplatná jen rozhodčí smlouva a v důsledku toho mělo být o nároku žalobce rozhodováno„ znovu“ soudem na základě platné smlouvy. Za této situace došlo dnem [datum] k promlčení nároku žalobce, nejedná se o promlčení nároku žalobce na plnění z úvěrové smlouvy, ale o promlčení nároku žalobce na vydání bezdůvodného obohacení v důsledku absolutně neplatné úvěrové smlouvy. Z tohoto důvodu ve smyslu § 609 o.z. není žalovaný povinen plnit vrácení nesplacené části poskytnutých finančních prostředků ani z titulu bezdůvodného obohacení. Proto byl návrh zamítnut.

6. Protože byl žalovaný ve věci zcela úspěšný, má podle § 142 odst. 1 o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení, sestávajících se z odměny za čtyři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, písemné vyjádření k návrhu, porada přesahující hodinu z [datum], účast při jednání soudu) po [částka] dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění přepisů pozdějších (dále pouze advokátní tarif), čtyř paušálů po [částka] dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, náhrady za promeškaný čas v souvislosti s jízdou zástupce žalovaného k jednání soudu v rozsahu 6 půlhodin při sazbě 100 Kč/půlhod dle § 14 odst. 1, 3 advokátního tarifu, náhrady jízdného k jednání soudu při ujetí celkem 134 km automobilem o průměrné spotřebě 6,8 benzinu natural [číslo] km, která dle vyhlášky č. 511/2021 Sb. činí [částka] (paušální náhrada [částka] při sazbě 4,70 Kč/km, náhrada průměrné spotřeby [částka] při ceně benzinu [částka]), z 21% DPH, která činí [částka]. Pokud žalovaný požadoval odměnu a paušál i v souvislosti s písemným podáním ze dne [datum], došlým soudu jeden pracovní den před jednáním soudu, soud za tento úkon náhradu nepřiznává, nejedná se o soudem vyžadované vyjádření, soud jej nepovažuje za účelně vynaložený náklad, podání v podstatě opakuje skutečnosti z předchozího podání, navíc je bylo možno sdělit soudu při jednání, kterého se zástupce žalovaného účastnil. Celkem se tedy jedná o náklady řízení ve výši [částka] a soud uložil žalobci povinnost tyto náklady řízení žalovanému zaplatit, a to ve smyslu § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám právního zástupce žalovaného.