5 C 161/2023

Plný text

Okresní soud v Pelhřimově rozhodl samosoudcem JUDr. Martinem Nováčkem ve věci žalobců: a) Jméno žalobce A , narozený dne Datum narození žalobce A bytem Adresa žalobce A b) Jméno žalobce B , narozená dne Datum narození žalobce B bytem Adresa žalobce A oba zastoupeni advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovaným:

1. Jméno žalované A , narozený dne Datum narození žalované A bytem Adresa žalované A 2. Jméno žalované B , narozená dne Datum narození žalované B bytem Adresa žalované B oba zastoupeni advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o určení existence služebnosti stezky a cesty I. Žaloba žalobců, aby soud určil existenci služebnosti stezky a cesty přes služební pozemek parc.č. , hodnota, v katastrálním území a obci , adresa, ve prospěch panujícího pozemku parc.č. , hodnota, v katastrálním území a obci , adresa, v rozsahu dle geometrického plánu č. , hodnota, , vyhotoveného dne 22.11.2011 , tituly před jménem, , jméno FO, , se zamítá.2 5 C 161/2023II. Žalobci jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalovaným společně a nerozdílně náklady řízení ve výši 49 219,40 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalovaných , Jméno advokáta B, , advokáta se , adresa, .III. Žalobci jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit státu na účet Okresního soudu v Pelhřimově náklady řízení ve výši 1 222,30 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobci podali dne 3.8.2023 žalobu a domáhali se vydání rozsudku, kterým by soud určil existenci služebnosti stezky a cesty, jak je uvedeno v I. výroku tohoto rozsudku. V žalobě uvedli, že jsou v rámci společného jmění manželů vlastníky pozemku parc.č.st. , hodnota, , jehož součástí je stavba rodinného domu č.p. , hodnota, , dalších pozemků parc.č. , hodnota, , parc.č. , hodnota, a dalších, žalovaní jsou v rámci společného jmění manželů vlastníky pozemku parc.č.st. , hodnota, , jehož součástí je stavba rodinného domu č.p. , hodnota, , dalších pozemků parc.č. , hodnota, a parc.č. , hodnota, , vše v katastrálním území a obci , adresa, . V období 1977 až 1984 žalobci a žalovaní postavili v , adresa, rodinný dvojdomek na pozemku, který jim daroval otec druhé žalobkyně a druhé žalované, dvojdomek i pozemky okolo něho byly po dokončení stavby v podílovém spoluvlastnictví žalobců a žalovaných, část těchto společných pozemků ve stráni pod dvojdomkem byla asi od roku 1939 používána na přístup za humna chalupy otce druhé žalobkyně a druhé žalované a od roku 1984 také i ke kotelnám nového dvojdomku účastníků. V roce 2013 se účastníci u notáře dohodli na vypořádání podílového spoluvlastnictví převodem dvojdomku a společných pozemků na jednotlivé vlastníky, nyní žalobci a žalovaní vlastní každý jednu stranu dvojdomku mající č.p. , hodnota, a č.p. , hodnota, a přináležející pozemky. Při jednání o rozdělení pozemků byla účastníky dohodnuta podmínka, že po rozdělení musí být zachovány vzájemné přístupy přes dosud společné pozemky, jakožto věcné břemeno, důvodem bylo umožnění přístupu na vlastní pozemek přes pozemky, které po rozdělení již nebudou ve spoluvlastnictví. Na základě vzájemné dohody o přístupech byl geodetickou kanceláří , tituly před jménem, , jméno FO, vypracován geometrický plán č. , hodnota, s vyznačením věcného břemene – dohodnuté přístupové trasy přes dosud společné pozemky, který se stal přílohou notářského zápisu , spisová značka, – smlouva o rozdělení spoluvlastnictví a darovací. Když žalobci v roce 2019 chtěli rozdělit další společné pozemky – ornou půdu, zjistili, že věcné břemeno dohodnuté při dělení společných pozemků v roce 2013 není podle geometrického plánu zaznamenáno v katastru nemovitostí, v notářském zápisu totiž nebyla uvedena před notářem vyslovená dohoda o zřízení věcného břemene. Prvý žalobce žalované dvakrát oslovil o zanesení dříve dohodnutého věcného břemene do katastru nemovitostí, notář , tituly před jménem, , jméno FO, vše pro zápis připravil, ale při posledním jednání u notáře 21.10.2020 žalovaní zanesení věcného břemene do katastru nemovitostí odmítli. Žalobci nemají ke kotelně ve svém domě žádnou jinou příjezdovou trasu, nemají jinou možnost jak řešit například vybudování čističky odpadních vod, opravu spodní části stavby dvojdomku, výměnu kotle, krytiny apod.. Na základě dohody u notáře a zákresu přístupů v geometrickém plánu byli žalobci celou dobu přesvědčeni, že jim svědčí právo přístupu přes dřívější společný pozemek a také tento přístup bez omezení využívali až do roku 2021, kdy syn žalovaných postavil na hranici pozemků bránu, kterou uzamknul. Žalovaní nikdy v minulosti žalobcům přístup nezakázali a na jejich reklamaci stavby brány odpověděli e-mailem, že v případě potřeby mohou přes pozemek jezdit. Žalovaní zde již mnoho let nebydlí, jejich syn ponechává bránu zamčenou. Dle názoru žalobců jsou naplněny podmínky pro mimořádné vydržení práva odpovídajícího věcnému břemeni – služebnosti stezky a cesty, neboť žalobci užívali pozemek parc.č. , hodnota, v přesvědčení, že jsou s tímto užíváním žalovaní jako vlastníci pozemku srozuměny a souhlasí s ním, a to od3 5 C 161/2023roku 1977 do roku 2021, tedy po dobu 44 let a po tuto dobu žalovaní nikdy žalobcům v průchodu a průjezdu nebránili a z těchto okolností plynula dobrá víra žalobců o existenci práva stezku a cestu užívat. Protože právo drželi alespoň 20 let, došlo k mimořádnému vydržení práva ve smyslu § 1095 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále pouze o.z.) a § 1260 odst. 1 o.z.. Naléhavý právní zájem na požadovaném určení spatřují v tom, že věcné břemeno není zapsáno v katastru nemovitostí a bez tohoto určení by se postavení žalobců stalo nejistým a jejich právo by bylo ohroženo.

2. Žalovaní s žalobou nesouhlasili, dle jejich názoru k mimořádnému vydržení práva nedošlo, protože k mimořádnému vydržení nejsou splněny zákonné podmínky, žalobci by museli právo nerušeně vykonávat v přesvědčení, že jim náleží, což však splněno není, držba práva by musela být poctivá, tuto poctivost žalovaní napadají, neboť tvrzené právo nebylo ani drženo v tvrzeném rozsahu, tvrzené právo by muselo být nerušené a nepřerušené vykonávané po dobu nejméně 20 let a ani tato podmínka není splněna. Účastníci byli opravdu spoluvlastníky pozemků v katastrálním území , adresa, od roku 1977, na společných pozemcích vybudovali dvojdomek a v rámci legalizace staveb se dohodli na rozdělení společných pozemků tak, aby měli každý „své“. Jelikož druhá žalobkyně a druhá žalovaná byly ještě spoluvlastnicemi navazujícího pozemku parc.č. , hodnota, , který měl být společně využíván i v budoucnu, zvažovali účastníci před rozdělením pozemků, že pro žalobce bude po rozdělení vytvořeno právo chůze přes pozemek žalovaných parc.č. , hodnota, , břemeno nemělo být jen jednosměrné, ale mělo být i přes pozemek žalobců parc.č. , hodnota, až k nemovitostem bratra druhé žalobkyně a druhé žalované z důvodu návštěv žalovaných u jejich otce a mělo být zřízeno i pro jejich otce, když by chtěl navštěvovat žalované a vnuka. Dále žalobci měli mít ještě právo cesty přes pozemek jejich bratra pro účely přístupu na své další pozemky za vsí. Tento záměr nebyl realizován, smlouvou ve formě notářského zápisu z roku 2013 došlo jen k rozdělení pozemků a legalizaci staveb do veřejného seznamu, samotná smlouva se o břemeni již vůbec nezmiňuje, a to z toho důvodu, že již tehdy nebyl mezi stranami soulad, jak mají věci být, navíc bratr druhé žalobkyně a druhé žalované ani nebyl účastníkem této smlouvy a tudíž nelze uvažovat o nějakém opomenutí u notáře. Je pravdou, že žalobci se dožadovali v následné době uzavření samostatné smlouvy na vznik břemene, kdy na žalované apelovali a nechali u notáře vypracovat smlouvu o břemeni, na kterou však žalovaní nepřistoupili, protože s břemenem nesouhlasili, hlavně z důvodu, že žalobci měli přístup na horní část parc.č. , hodnota, z veřejné cesty. Později druhá žalobkyně svůj podíl na pozemku parc.č. , hodnota, převedla na dceru, pro žalobce přestala být nezbytná komunikační nutnost přístupu na tento pozemek, protože již byl ve vlastnictví cizí osoby. Navíc na něj mohli přistupovat z veřejné cesty, z tohoto je zřejmé odmítání věcného břemene ze strany žalovaných. Vše vyvrcholilo otevřenými spory mezi účastníky v letech 2020 a 2021, kdy dům žalovaných užíval syn , jméno FO, , vůči němuž se žalobci dopouštěli šikany, podali na něho několik oznámení na policii, provokovali jej, po zaměření pozemku a vybudování oplocení vybudoval syn žalovaných na hranicích pozemků mezi účastníky branku pro možný průchod mezi pozemky, s ohledem na vyhrocení vztahů tuto branku v roce 2021 opatřil uzamčeným řetězem. Podle názoru žalovaných v případě žalobců absentuje nerušená držba, přesvědčení, že právo existuje nebo vzniklo či bylo domluveno, délka držby i poctivost držby, vydržecí dobu by bylo možno počítat až od roku 2013, již v roce 2013 bylo břemeno jako právo ze strany žalovaných odmítnuto, nebylo předmětem mezi účastníky uzavřené smlouvy a v roce 2021 byl výstavbou plotu průchod zcela znemožněn. Existující sousedský a příbuzenský souhlas s občasným průchodem nemůže nést charakter práva obdobnému břemeni, zvláště když takováto práva s takovým obsahem byla odmítána. Držba navíc byla znemožněna v roce 2021 a není splněna ani doba 10-ti letého nerušeného užívání.

3. Z listin předložených soudu účastníky či opatřených si soudem od katastrálního úřadu soud zjistil následující skutečnosti.4 5 C 161/20234. V současné době (od roku 2013) jsou žalobci v rámci jejich společného jmění manželů vlastníky pozemku parc.č.st. , hodnota, , jehož součástí je stavba rodinného domu č.p. , hodnota, , a dále okolo domu se nacházejících pozemků parc.č. , hodnota, , parc.č. , hodnota, , parc.č. , hodnota, , vše zapsáno na LV č. , hodnota, pro k.ú. , adresa, . Žalovaní jsou v rámci jejich společného jmění manželů vlastníky nemovitých věcí zapsaných na LV č. , hodnota, pro k.ú. , adresa, , jedná se o pozemek parc.č.st. , hodnota, , jehož součástí je stavba rodinného domu č.p. , hodnota, , a dále okolo domu se nacházející pozemky parc.č. , hodnota, a parc.č. , hodnota, , který pod domem č.p. , hodnota, má společnou hranici s pozemkem žalobců parc.č. , hodnota, . Vzájemná poloha těchto pozemků vyplývá z mapy katastru nemovitostí, z provedeného místního šetření soudem vyplývá, že na hranici shora uvedených dvou pozemků je umístěna branka v oplocení, hlavní přístupy do domů k č.p. , hodnota, a č.p. , hodnota, , které mají společnou zeď a tvořily v minulosti dle tvrzení účastníků společně vybudovaný dvojdomek, jsou z veřejné komunikace, nacházející se nad stavbami, pozemky parc.č. , hodnota, a parc.č. , hodnota, , nacházející se v okolí domů, jsou svažitými pozemky, tato svažitost značně omezuje volnost přístupu zejména na straně žalobců na pozemek parc.č. , hodnota, z veřejné komunikace, na místě byl konstatován přístup, byť svažitý, z veřejné komunikace přes pozemek parc.č. , hodnota, ve vlastnictví jiné osoby, v případě žalovaných byl konstatován do spodní části pozemku parc.č. , hodnota, přístup přes sousední pozemek parc.č. , hodnota, , z něhož lze vstoupit na spodní část pozemku parc.č. , hodnota, a samozřejmě pak uvedenou brankou je možno teoreticky realizovat přístup i na pozemek parc.č. , hodnota, .

5. Jak vyplývá z darovací smlouvy ze dne 19.12.1977, registrované , právnická osoba, pod sp.zn. , spisová značka, , darovali , jméno FO, , nar. , datum, a , jméno FO, , nar. , datum, , žalobcům a žalovaným, vždy jako manželům, každému jednu ideální polovinu nemovitostí v k.ú. , adresa, , tehdy se jednalo o geometricky vzniklé pozemky parc.č. , hodnota, a parc.č. , hodnota, (zahrady) s tím, že tyto převáděné nemovitosti jsou bez dluhů a břemen. , jméno FO, , nar. , datum, , pak následně darovací smlouvou z 24.5.1991, registrovanou , právnická osoba, pod sp.zn. , spisová značka, , daroval své další nemovitosti, zejména pozemek parc.č.st. , hodnota, s domem čp. , hodnota, , synovi , jméno FO, , nar. , datum, , druhé žalobkyni a druhé žalované daroval každé jednou ideální polovinou pozemků parc.č. , hodnota, , parc.č. , hodnota, , parc.č. , hodnota, v k.ú. , adresa, .

6. Jak vyplývá ze smlouvy o rozdělení spoluvlastnictví a darovací, uzavřené mezi účastníky dne 25.2.2013 formou notářského zápisu sepsaného notářem , tituly před jménem, , jméno FO, v , adresa, pod sp.zn. , spisová značka, , vložené do katastru nemovitostí rozhodnutím č., Anonymizováno, , spisová značka, s právními účinky vkladu k datu 13.3.2013, došlo touto smlouvou mezi účastníky ke zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, nedílnou součástí této smlouvy je geometrický plán č. , hodnota, , vyhotovený geodetickou kanceláří , adresa, – , tituly před jménem, , jméno FO, , , jméno FO, z 22.11.2011. Z obsahu smlouvy vyplývá, že na základě oddělení v geometrickém plánu a ve smlouvě uvedených dílů od pozemků parc.č. , hodnota, , parc.č. , hodnota, , parc.č. , hodnota, , vzájemného darování částí pozemků, došlo ke vzniku pozemků tak, jak jsou dnes vedeny na shora uvedených listech vlastnictví, žalobci a žalovaní se v rámci jejich společného jmění manželů tak staly vlastníky pozemků jak jsou dnes vedeny v katastru nemovitostí. Shora uvedený geometrický plán je geometrickým plánem nazvaným „pro rozdělení pozemku, vyznačení budovy, průběh vytyčené nebo vlastníky upřesněné hranice pozemků, vymezení rozsahu věcného břemene k části pozemku“. Kromě geometrického oddělení pozemků pro účely vypořádání podílového spoluvlastnictví obsahuje i zákresy průběhu věcného břemene, z jeho zákresu vyplývá, že se nejedná pouze o zákres po nově vzniklých pozemcích parc.č. , hodnota, a parc.č. , hodnota, , ale i po pozemcích jiných, mimo jiné i po pozemku parc.č. , hodnota, směrem k veřejné komunikaci a dále např. k pozemkům parc.č. , hodnota, , parc.č.st. , hodnota, ve vlastnictví bratra druhé žalobkyně a druhé žalované , jméno FO, , který je od svého otce získal shora uvedenou darovací smlouvou z 24.5.1991.5 5 C 161/20237. Podle § 1260 o.z. se služebnost nabývá smlouvou, pořízením pro případ smrti nebo vydržením po dobu potřebnou k vydržení vlastnického práva k věci, která má být služebností zatížena.

8. Podle § 1274 odst. 1 o.z. služebnost stezky zakládá právo chodit po ní nebo se po ní dopravovat lidskou silou a právo, aby po stezce jiní přicházeli k oprávněné osobě a odcházeli od ní nebo se lidskou silou dopravovali. Podle § 1276 odst. 1 o.z. služebnost cesty zakládá právo jezdit přes služební pozemek jakýmikoli vozidly.

9. Podle § 987 o.z. je držitelem ten, kdo vykonává právo pro sebe.

10. Podle § 988 odst. 1 o.z. lze držet právo, které lze právním jednáním převést na jiného a které připouští trvalý nebo opakovaný výkon.

11. Podle § 989 odst. 2 o.,z. jiné právo drží ten, kdo je počal vykonávat jako osoba jíž takové právo podle zákona náleží a komu jiné osoby ve shodě s ním plní.

12. Podle § 1091 odst. 2 o.z. k vydržení vlastnického práva k nemovité věci je potřebná nepřerušená držba trvající 10 let.

13. Podle § 1095 o.z. uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl.

14. Podle § 3066 o.z. se do doby stanovené v § 1095 započte doba, po kterou měl držitel popřípadě jeho právní předchůdce věc nepřetržitě v držbě přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; tato doba však neskončí dříve než uplynutím dvou let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, jde-li o věc movitou a pěti let, jde-li o věc nemovitou.

15. Žalobci tvrdí, že z jejich strany došlo k mimořádnému vydržení dle § 1095 o.z. práva stezky a cesty, neboť pozemek parc.č. , hodnota, k takovémuto účelu užívali 44 let od roku 1977 do roku 2021 a žalovaní jim ve výkonu práva nebránili. Nejprve je tedy dle názoru soudu nutno posoudit, zda opravdu v letech 1977 až 2021 došlo dle tvrzení žalobců k výkonu předmětného práva, zda je tedy splněna 20-ti letá lhůta uvedená v § 1095 o.z. a teprve poté posuzovat charakter takové držby a její důsledky.

16. Soud ve věci kromě shora uvedených listinných důkazů provedl dokazování k návrhu účastníků ve formě výpovědí účastníků, svědeckých výpovědí jejich příbuzných a blízkých osob a na základě takto provedeného dokazování dospěl k závěru, že na straně žalobců není splněno uplynutí v § 1095 o.z. uvedené minimální 20-ti leté vydržecí lhůty, tedy doby, po kterou žalobci vykonávali právo cesty a stezky (jak tvrdí) v dobré víře, že jsou oprávněni tak činit, tedy po kterou právo drželi.

17. Z výpovědí účastníků a svědků , jméno FO, (bratr účastnic), , jméno FO, (dcera žalobců), , jméno FO, (syn žalovaných) vyplývají určité mezi účastníky nesporné skutečnosti, tedy, že předmětné pozemky se nacházely v minulosti ve vlastnictví předchůdců druhé žalobkyně a druhé žalované a tito předchůdci (babička, otec a jejich rodinní příslušníci) používali pozemky nacházející se pod dnes na nich stojícími domy účastníků, jako jejich vlastníci, tedy na tyto pozemky z pozemku parc.č.st. , hodnota, (dům čp-. , hodnota, ) vstupovali, po nich se pohybovali, po nich přecházeli na další své pozemky (např. parc.č. , hodnota, ), na nich hospodařili, z titulu výkonu vlastnického práva. Za této situace dle názoru soudu nelze na jejich straně uvažovat o nějakém výkonu práva služebnosti, který by bylo možno nějakým způsobem započítávat ve prospěch žalobců dle § 3066 o.z. Obdobná situace na předmětných pozemcích panovala i po změně vlastnického práva k nim. Jak již bylo shora uvedeno, došlo ze strany předchozích spoluvlastníků, tedy otce a babičky druhé žalobkyně a druhé žalované, v roce 1977 k převodu vlastnického práva k pozemkům, na nichž účastníci následně postavili dvojdomek, na účastníky a na straně účastníků tak došlo ke vzniku spoluvlastnického práva k předmětným pozemkům, vždy na straně žalobců i žalovaných jako společného jmění manželů, tehdy bezpodílového spoluvlastnictví manželů. Z výpovědi účastníků6 5 C 161/2023vyplývá opět nesporná skutečnost, že na darovaných pozemcích v podílovém spoluvlastnictví účastníků proběhla výstavba dvojdomu v letech 1977 až 1984, výstavba probíhala za společné činnosti všech účastníků, kdy po dobu výstavby do podílového spoluvlastnictví ani nevěděli, jakou část dvojdomu bude ten který z nich fakticky používat. Až v konečné fázi výstavby, kdy se již prováděly obklady apod., si v roce 1982 účastníci „hodili mincí“, a tak se rozhodlo, že z pohledu z veřejné komunikace budou v pravé části dvojdomku bydlet žalobci a v levé části žalovaní. Ohledně pozemků pod dvojdomem lze opět konstatovat z výpovědí účastníků a uvedených svědků vyplývající nesporné skutečnosti v tom směru, že tato plocha byla užívána jimi společně, neustále se jednalo o jakousi spojnici mezi na jedné straně sousedním domem otce druhé žalobkyně a druhé žalované a na druhé straně sousedními pozemky parc.č. , hodnota, a dalšími, tato spojnice byla používána stále osobami bydlícími v domě čp. , hodnota, za účelem návštěv u žalobců a žalovaných a za účelem průchodu na sousední pozemek parc.č. , hodnota, , k podobnému účelu byla využívána i ze strany rodinných příslušníků žalobců a žalovaných, tedy k návštěvám do domu čp. , hodnota, ., průchodu na pozemek parc.č. , hodnota, a přes něj směrem k veřejné komunikaci, když se jednalo o činnost v rámci hospodaření s dvojdomem, jako např. příprava dřeva na topnou sezonu a podobně, celá rodina, tedy žalobci, žalovaní, členové bydlící v domě čp. , hodnota, se svou činností podíleli na hospodaření na okolních pozemcích a podle potřeby se k tomuto v rámci příchodu, příjezdu tato plocha pod dvojdomem používala. Z obsahu darovací smlouvy z roku 1977 je zřejmé, že žádné věcné břemeno nebylo ve vztahu k domu čp. , hodnota, na pozemcích zřízeno, z obsahu výpovědí účastníků vyplývá, že pohyb osob zde byl z jich strany s ohledem na rodinné zvyklosti zcela respektován, byl respektován i po roce 1991, kdy otec druhé žalobkyně a druhé žalované převedl na tyto účastnice i sousední pozemky, např. parc.č. , hodnota, . Účastníci se ve svých výpovědích shodují, že ohledně takového pohybu zde nebyly žádné problémy, v roce 2013 byla mezi nimi ve vzájemné shodě uzavřena smlouva ohledně vypořádání jejich podílového spoluvlastnictví s kombinací darovacích smluv za geometrického oddělení různých částí pozemků a došlo tak ke vzniku současných vlastnických vztahů. Soud tedy konstatuje, že stejně jako v případě vlastníků před rokem 1977, se i za spoluvlastnictví účastníků v letech 1977 až 2013 jednalo mezi nimi navzájem v rámci užívání společných pozemků o výkon jejich spoluvlastnických práv a po tuto dobu se nemohlo jednat ze strany žalobců ve vztahu k pozemku, který je sice nyní ve vlastnictví žalovaných, ale v uvedené době byl ve spoluvlastnictví žalobců a žalovaných, o realizaci držby z hlediska výkonu práv odpovídajících věcnému břemeni, stejně jako u výkonu vlastnického práva nelze dle názoru soudu i u výkonu spoluvlastnického práva, navíc nikoli menšinového, takovou držbu odvozovanou z vlastnictví považovat za držbu vydržecí dle § 989 odst. 2 o.z. Jak vyplývá např. z odůvodnění rozhodnutí Nejvyššího soudu v Brně sp.zn. 22 Cdo 2747/2022, musí se držba způsobilá k vydržení opírat o právní důvod, který by postačil ke vzniku vlastnického práva, pokud by náleželo převodci a z toho je zřejmé, že držba způsobilá k vydržení se nemůže opírat o právní důvod, který vlastnické právo skutečně založil. Z toho dle názoru soudu vyplývá, že i v případě práva věcného břemene nelze držbu odvozovat od výkonu vlastnického, resp. spoluvlastnického práva, který byl navíc prováděn na základě dohody spoluvlastníků o hospodaření se společnou věcí.

18. Za této situace mohla tedy nejprve začít běžet jakákoli doba, kterou by bylo možno považovat teoreticky za dobu vedoucí k vydržení, v níž by byla vykonávána držba práva odpovídajícího předmětnému věcnému břemeni, až poté, co se žalobci a žalovaní stali vlastníky konkrétních pozemků a kdy tedy začalo být realizováno nějaké užívání pozemku ve vlastnictví žalovaných ze strany žalobců jako vlastníků pozemku sousedního k průchodu či průjezdu. Tato doba tedy mohla začít běžet až od data 13.3.2013 a aniž by soud musel konstatovat charakter takové držby, je zcela evidentní, že k datu zahájení tohoto řízení lhůta 20 let k žalobci tvrzenému mimořádnému vydržení práva služebnosti dle § 1095 o.z. dojít nemohlo, k datu 3.8.2023, kdy bylo zahájeno toto řízení uplynulo pouze 10 let a téměř pět měsíců.7 5 C 161/202319. I když žalobci tak žalobu nekoncipují, nebylo by dle názoru soudu možno uvažovat ani o řádném vydržení za uplynutí lhůty 10 let dle § 1091 odst. 2 o.z.. I k počátku běhu takové lhůty 10 let by mohlo dojít nejdříve od 13.3.2013, ovšem sami žalobci v žalobě uvádí, že pokud právo odpovídající věcnému břemeni vykonávali, vykonávali jej do roku 2021, kdy jim bylo v jeho výkonu zabráněno instalací branky na hranici mezi pozemky parc.č , hodnota, a parc.č. , hodnota, synem žalovaných. To ostatně vyplývá z řady důkazů, zejména výpovědi prvého žalobce, žalovaných, dcery žalobců , jméno FO, , syna žalovaných , jméno FO, , všichni se ve svých výpovědích na takové skutečnosti shodují. Zcela evidentně tedy neuplynula ani uvedená lhůta 10 let nutná k řádnému vydržení, není nutno za této situace hodnotit další provedené důkazy z hlediska toho, jaký charakter držba práva na straně žalobců měla (řádnost, poctivost, pravost), zda držba pro vydržení nebyla dokonce ukončena dříve, jak by vyplývalo z provedeného dokazování ve formě výpovědí účastníků a notáře , tituly před jménem, , jméno FO, z hlediska charakteru jednání mezi účastníky v roce 2019 ohledně smluvního zřízení věcného břemene apod.

20. Pokud tedy na základě shora uvedeného soud konstatuje, že dle § 1095 o.z. žalobci tvrzená lhůta více jak 20 let pro mimořádné vydržení práva služebnosti stezka a cesty dosud neuplynula, nemohlo dojít k žalobci tvrzenému vydržení předmětného práva a soud žalobu v celém rozsahu zamítnul.

21. Žalovaní májí jako úspěšní účastníci podle § 142 odst.1 o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení. Jedná se o odměnu za 10 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě, účast na 5 jednáních soudu, z nichž tři jednání vždy přesáhla dobu dvou hodin a u těchto tří jednání se jedná vždy o dva úkony) podle § 7 a § 9 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále pouze advokátní tarif), ve znění účinném k datu provedení úkonů, za úkony provedené do 31.12.20213 se jedná o odměnu 3 100 Kč za úkon (7 x 3 100 Kč), za úkony provedené po 1.1.2025 se jedná o odměnu 5 620 Kč za úkon (3 x 5 620 Kč). Dále se jedná o náhradu za promeškaný čas v souvislosti v souvislosti s poskytnutím právní služby ve výši jedné poloviny mimosmluvní odměny za účast při jednání dne 2.11.2023, které se nekonalo, dle § 14 odst. 3 advokátního tarifu, tedy ve výši 1 550 Kč, o celkem 8 paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění účinném do 31.12.2024, tří paušálů 450 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění účinném od 1.1.2025, náhrady za promeškaný čas v souvislosti s jízdami zástupce žalobce k jednáním soudu v letech 2023 a 2024 při sazbě 100 Kč/půlhodina dle § 14 odst. 3 advokátního tarifu, ve znění účinném do 31.12.2024 a v roce 2025 při sazbě 150 Kč/půlhodina dle §14 odst. 3 advokátního tarifu, ve znění účinném od 1.1.2025, tedy při 4 jízdách v letech 2023 a 2024 se jedná o 1 600 Kč (ke každé z tří jízd do , adresa, a jedné jízdy do , adresa, 4x100 Kč) , při dvou jízdách v roce 2025 se jedná o 1 200 Kč (za každou jízdu 4x150 Kč), celkem 2 800 Kč. Do nákladů náleží i náhrada jízdného k jednáním soudu z , adresa, a zpět při ujetí celkem 57 km, z , adresa, a zpět (ohledání) při ujetí celkem 37 km automobilem o průměrné spotřebě 6,2 l benzinu Natural 95/100 km, která dle vyhlášky č. 467/2022 činí u jízdy k jednání dne 12.9.2023 částku 442 Kč (paušální náhrada 296,40 Kč při sazbě 5,20 Kč/km, náhrada spotřebovaných pohonných hmot 145,60 Kč při ceně benzinu 41,20 Kč/l),dle vyhlášky č. 398/2023 činí u jízdy k jednáním dne 8.4.2024 a 21.11.2024 částku 454,20 Kč za jízdu (paušální náhrada 319,20 Kč při sazbě 5,60 Kč/km, náhrada spotřebovaných pohonných hmot 135 Kč při ceně benzinu 38,20 Kč/l), při dvou jízdách tedy celkem 908,40 Kč, dle téže vyhlášky činí u jízdy k ohledání dne 3.6.2024 při ujetí pouze 37 km částku 294,80 Kč, dle vyhlášky č. 475/2024 činí u jízdy k jednáním dne 9.1.2025 a 27.3.2025 částku 457,10 Kč za jízdu (paušální náhrada 330,60 Kč při sazbě 5,80 Kč/km, náhrada spotřebovaných pohonných hmot 126,50 Kč při ceně benzinu 35,80 Kč/l), při dvou jízdách tedy celkem 914,20 Kč. Celkem se jedná o náklady řízení 49 219,40 Kč a soud uložil žalobcům povinnost tyto náklady řízení žalovaným zaplatit, a to ve smyslu § 149 odst.1 o.s.ř. k rukám jejich právního zástupce.8 5 C 161/202322. Podle výsledku řízení má stát dle § 148 odst. 1 o.s.ř. proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Státu vznikly náklady řízení ve výši 1 222,30 Kč vyplacením svědečného svědkovi , jméno FO, a proto soud uložil žalobcům, jako ve věci neúspěšným účastníkům povinnost tyto náklady řízení státu zaplatit, když na straně žalobců neshledal předpoklady pro osvobození od soudních poplatků.