5 C 186/2020

Plný text

Okresní soud v Pelhřimově rozhodl samosoudcem JUDr. Martinem Nováčkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně bytem adresa žalobkyně zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalobkyně a žalovaného zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o výživné

I. Žalovaný je povinen platit žalobkyni od [datum] do [datum] výživné ve výši 5 000 Kč měsíčně, splatné vždy do každého 5. dne v měsíci předem. Dlužné výživné za tuto dobu ve výši 70 000 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku.

II. Pokud se žalobkyně domáhala, aby soud uložil žalovanému povinnost platit žalobkyni výživné ve výši 5 000 Kč od [datum] do budoucna a povinnost zaplatit žalobkyni 8,25% úrok z prodlení ročně z částky 136 000 Kč od [datum] do zaplacení, v této části se žaloba zamítá. 2 5 C 186/2020

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit státu na účet Okresního soudu v Pelhřimově náklady řízení ve výši 963,42 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalovaný je povinen zaplatit státu na účet Okresního soudu v Pelhřimově náklady řízení ve výši 963,42 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně podala dne [datum] u zdejšího soudu žalobu a domáhala se vydání rozsudku, kterým by soud uložil žalovanému jako jejímu otci povinnost platit žalobkyni výživné 5 000 Kč měsíčně od [datum], dluh na výživném vyčíslila za období od [datum] do [datum] na částku 136 000 Kč, požadovala aby soud spolu s tímto dlužným výživným uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni i 8,25% úrok z prodlení ročně od [datum]. V žalobě a výpovědi uvedla, že manželství jejích rodičů bylo rozsudkem zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] rozvedeno v době její zletilosti, takže nedošlo ve vztahu k její osobě k úpravě poměrů pro dobu po rozvodu. Je studentkou vysoké školy, je nucena si zajistit s ohledem na vzdálenost bydliště vlastní bydlení, má výdaje v rámci stravy, nákupu studijního materiálu, jízdné a podobně. Po ukončení středoškolského studia nastoupila v září 2013 tříleté bakalářské kombinované studium na [anonymizována čtyři slova] v [obec] (dále pouze [ulice] fakulta) v oboru [anonymizováno] a současně tříleté bakalářské prezenční studium na [anonymizována čtyři slova] (dále pouze [anonymizována dvě slova]) v oboru [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno], kombinované (dálkové) studium ukončila řádně po třech letech, v případě prezenčního studia studium nezvládala a proto studium ukončila a znovu nastoupila do prvého ročníku stejného oboru, ročník 2016 2017 neukončila, protože nevykonala některé zkoušky a nezískala potřebný počet kreditů, požádala o prodloužení studia postupně do roku 2019, kdy studium přerušila. Současně s uvedeným bakalářským studiem začala od akademického roku 2017 2018 studovat v prezenční formě dvouleté magisterské studium ve stejném oboru, protože měla ukončené bakalářské studium v rámci [anonymizována dvě slova], ukončila však řádně pouze prvý ročník, druhý ročník neukončila opět z důvodu chybějících některých zkoušek a nedostatečného počtu kreditů a studium postupně v dalších dvou letech prodlužovala, nedokázala jej zatím ukončit kvůli nedokončeným zkouškám a nedostatečnému počtu kreditů. Své studijní neúspěchy přičítá svému psychickému stavu, když rozvod jejích rodičů měl na její psychiku negativní vliv, rozvod rodičů provázely hádky, napadání matky otcem, otec byl vůči ní psychicky agresivní, vyhrožoval jí, vyčítal jí, že nic nezvládne, že je neschopná apod., je dyslektikem. Bylo jí zakazováno bydlet v [obec], do školy v [obec] nejprve dojížděla, čímž ztratila hodně času, každý pátek dojížděla do [obec] v rámci dálkového studia, které byla nucena absolvovat na přání rodičů. Vlastní příjem po dobu studia neměla, po rozvodu rodičů odešla do [obec] na sdílené ubytování, pak začala v červenci 2017 bydlet u svého přítele v [obec], kde nejprve nějakou dobu přispívala 5 000 Kč měsíčně na bydlení, kvůli studiu však na ní přítel přestal příspěvek požadovat. V souvislosti s prodlužování studia musela platit v rámci bakalářského studia 18 000 Kč za každý prodloužený semestr, v případě magisterského studia se jednalo o poplatek 24 000 Kč. Je sice majitelskou tří psů, má je však zapůjčené její matka, která má chovnou stanici a žádné peníze jí z prodeje štěňat nedává. Od roku 2018 se s otcem z důvodu neshod nestýká. Žalovaný od [datum] do [datum] žalobkyni nepravidelně platil 5 000 Kč měsíčně, za období od [datum] do [datum] jí zaslal částku 53 173 Kč, proto za toto období nárok neuplatňuje, po [datum] jí již ničeho nezaplatil. Svůj nárok vzala v průběhu řízení žalobkyně částečně zpět v části týkající se výživného za dobu od [datum] do [datum], protože do tohoto data žalovaný vyživovací povinnost plnil. 3 5 C 186/2020 2. Žalovaný se nejprve k žalobě vyjádřil tak, že spor povařuje za zbytečný, od listopadu 2016 žalobkyně výživné platil ve výši 5 000 Kč měsíčně, po rozvodu se z důvodů trestního oznámení jeho bývalé manželky na jeho osobu obával ztráty zaměstnání a příjmů, obával se, že nebude moci svou vyživovací povinnost vůči žalobkyni plnit a pro jí poslal jednorázově částku 53 173 Kč, kterou získal jako daňovou vratku, a tyto peníze měly vystačil na asi 11 měsíců výživného, v prosinci 2017 požádal žalobkyni o doložení studia, žalobkyně mu studium nedoložila, přesto do [datum] platil dále výživné, pak však platit přestal, protože mu žalobkyně potvrzení o studiu nedoložila a on vycházel z toho, že má studium ukončené. Pokud by mu potvrzení od studijního roku 2017 2018 předložila, je ochoten výživné doplatit. Poukázal na to, že žalobkyně od ledna 2018 má příjmy z prodeje štěňat, mělo by se jednat o 780 000 Kč. V průběhu řízení však žalovaný své stanovisko změnil, požadoval zamítnutí žaloby, neboť má pochybnosti o soustavnosti a cílevědomosti studia žalobkyně, jejím zájmu o obou, studium na [anonymizována dvě slova] nepovažuje za navazující studium na [anonymizována dvě slova], žalobkyně studium nedokončila ani po 9 letech. Má příjem z pracovního poměru a dále ve výši 3 000 Kč měsíčně z pronájmu bytu.

3. Podle § 910 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále pouze o.z.), mají předci a potomci vzájemnou vyživovací povinnost. Podle § 911 o.z. lze výživné přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. Podle § 913 odst. 1 o..z. jsou pro určení rozsahu výživného rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného.

4. Že mezi žalobkyní a žalovanou je vztah dcery a otce je dokladováno rodným listem žalobkyně. Spisem zdejšího soudu sp.zn. [spisová značka] je dokladováno, že žalovaný má další vyživovací povinnost k dceři [jméno] [jméno] [celé jméno žalobkyně], narozené [datum], sestře žalobkyně, dle rozsudku zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], je tato svěřena do výchovy matky a žalovaný platí výživné 3 000 Kč měsíčně. Rozsudkem zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], bylo manželství rodičů rozvedeno s právní mocí ke dni [datum].

5. Ohledně studia žalobkyně soud učinil dotazy u obou shora uvedených vysokých škol. Ze sdělení [anonymizována dvě slova] vyplývá, že žalovaná zde studovala obor Zootechnika v rámci tříletého kombinovaného bakalářského studia od [datum] do [datum], studium řádně ukončila. V případě [anonymizována dvě slova] žalobkyně nastoupila dne [datum] tříleté prezenční bakalářské studium v oboru Český jazyk a literatura, které na vlastní žádost dne [datum] ukončila, protože na základě přijímacích zkoušek dne [datum] nastoupila totožné studium nově od prvého ročníku. Toto bakalářské studium by při standardní době studia mělo být ukončeno nejpozději ke dni [datum], žalobkyně po jeho prodloužení jej [datum] přerušila z důvodu splnění podmínek pro složení státní závěrečné zkoušky, předměty měla žalovaná splněné stejně jako dostatečný počet kreditů, dne [datum] na vlastní žádost studia zanechala. Dne [datum] nastoupila dvouleté prezenční magisterské studium, při standardní délce studia by mělo být studium ukončeno nejpozději ke dni [datum], žalobkyně se nenechala zapsat do akademického roku 2021 [číslo], ukončení studia ve standardní době bránilo nesplnění podmínek k uzavření studia před konáním státní závěrečné zkoušky, tzn. nesplnění povinného studijního plánu a dostatek kreditů nutných k uzavření studia, žalobkyně neměla splněno celkem 6 předmětů a další jeden povinný předmět neměla ve studiu zapsán, dne [datum] na vlastní žádost studia zanechala. Při studiu byla žalobkyně členkou řešitelského týmu, za což obdržela stipendium 21 500 Kč v prosinci 2017 a 22 500 Kč v červnu 2018.

6. Mezi účastníky není sporu o tom, že žalovaná ukončila v roce 2013 středoškolské studium a že v září 2013 nastoupila kombinované studium na [anonymizována dvě slova] a současně prezenční studium na [anonymizována dvě slova], že tato studia začala žalobkyně se souhlasem rodičů, že za této situace nebyla schopna se sama živit, začala se připravovat na budoucí zaměstnání, a tedy jejím rodičům vůči ní vznikla vyživovací povinnost. Žalovaný sám ostatně ve své výpovědi uvádí, že až 4 5 C 186/2020 do července 2018 svou vyživovací povinnost plnil. Matka žalobkyně ve své svědecké výpovědi potvrzuje tvrzení žalobkyně, že kombinované studium začala žalobkyně studovat na přání rodičů, resp. žalovaného, který studium též začal absolvovat při zaměstnání na stejné škole, potvrzuje tvrzení žalobkyně, že prezenční studium na [anonymizována dvě slova] bylo souběžným studiem žalobkyně již na její přání. Tříleté bakalářské kombinované studium žalobkyně řádně ukončila [datum]. Ve stejném období měla ukončit při řádném studiu i prezenční bakalářské studium, to se jí však nepodařilo, po prvém ročníku studium ukončila, opět jej nastoupila v září 2014 a měla jej tedy ukončit do září 2017. I když toto studium žalobkyně po září 2017 prodlužovala, v září 2019 přerušila a v prosinci 2021 na svou žádost ukončila, nejsou dle názoru soudu ohledně tohoto studia tyto skutečnosti ve formě prodlužování, přerušení a neukončení tohoto studia pro posouzení nároku žalobkyně tak důležité, protože, jak již bylo shora uvedeno, žalovaný do července 2018 svou vyživovací povinnost plnil, po částečném zpětvzetí žaloby je předmětem tohoto řízení nárok žalobkyně na výživné od srpna 2018 a žalobkyně po ukončení bakalářského kombinovaného studia začala, byť s roční přestávkou, studovat dvouleté prezenční magisterské studium na [anonymizována dvě slova]. Nejedná se samozřejmě o studium vyššího vysokoškolského stupně, které by přímo svým oborem navazovalo na již ukončené bakalářské studium na [anonymizována dvě slova], jedná se však o vyšší stupeň vysokoškolského studia a v době jeho započetí se jednalo o studium navazující na v té době již probíhající bakalářské studium na stejné škole. Pokud tedy z výpovědi žalobkyně a její matky vyplývá, že žalobkyně studium na [anonymizována dvě slova] absolvovala na přání otce a jejím přáním bylo studovat na [anonymizována dvě slova] a takové studium začala absolvovat v prezenční formě, tedy formě aktivní celotýdenní účasti na studiu, považuje soud takové prezenční studium v rámci přípravy žalobkyně na budoucí zaměstnání z jejího pohledu v rámci výběru životního povolání za z těchto studií důležitější a pokud měla žalobkyně možnost při uznání ukončeného bakalářského studia v roce 2017 nastoupit v předmětném oboru, který jí zajímal, přímo magisterské studium, nelze jí dle názoru soudu takový postup vyčítat. Jednalo se pouze s roční přestávkou po ukončení kombinovaného bakalářského studia, zaplněné však jiným bakalářským studiem, o studium vyššího vysokoškolského stupně a znamenalo u žalobkyně snahu o získání vyššího magisterského vzdělání, ve spojení s již ukončeným bakalářským studiem v jiném oboru možnost širšího uplatnění na trhu práce a to v oboru, který žalobkyni zajímal. V rámci tohoto dvouletého studia vlastně žalovaný celý prvý rok svou vyživovací povinnost vůči žalované plnil. Žalovaná toto studium měla při řádném a odpovědném přístupu ke studiu ukončit po dvou letech, nejpozději do [datum]. Žalobkyně však toto studium, stejně jako současně studované bakalářské studium, nedokončila, vlastně po celou dobu magisterského studia studium bakalářské prodlužovala a v roce 2019 přerušila, magisterské studium v roce 2019 neukončila, došlo k jeho prodloužení a již v polovině roku 2021 k jeho faktickému ukončení, protože pro rok 2021 [číslo] se žalobkyně ani nenechala zapsat do akademického roku, obě studia nakonec na vlastní žádost v prosinci 2021 ukončila. Pokud měla žalobkyně ukončit magisterské studium do [datum] při řádném přístupu ke studiu a takto studium neukončila, když důvody vyplývají ze správy školy a jsou charakteru nesplnění studijního plánu a nezískání potřebného počtu kreditů, nelze na žalovaném spravedlivě požadovat, aby vůči žalobkyni plnil svou vyživovací povinnost po [datum], protože dle názoru soudu za neukončení studia může sama žalovaná svým nezodpovědným přístupem ke studiu. V rámci magisterského studia nebyla již vystavena žádnému psychickému tlaku ze strany otce, jak uváděla, neboť k rozvodu rodičů došlo v březnu 2017, nemusela se již vypořádávat s žádnými časovými ztrátami, protože již nemusela dojíždět jednou týdně do [obec], od června 2017 nemusela řešit problémy s bydlením a jeho financováním, protože, jak vyplývá z výpovědi svědka [příjmení] [jméno] [příjmení], jejího druha, bydlí od této doby u něho v [obec], nemusela mu přispívat finančně na nájem a nákup potravin, do července 2018 měla k dispozici výživné od žalovaného i matky, jak vyplývá z její svědecké výpovědi, Navíc v červnu 2018 získala na škole stipendium 22 500 Kč. V souvislosti se započetím magisterského studia tedy soud konstatuje, že 5 5 C 186/2020 vyživovací povinnost žalovaného vůči žalobkyni stále trvala, studium mělo být ukončeno do [datum] a pokud jej do tohoto data žalobkyně neukončila, sama svým nezodpovědným přístupem ke studiu zapříčinila skutečnosti, které vedly dokonce až k zanechání studia. Nelze tedy na žalovaném spravedlivě požadovat, aby po [datum] plnil takto zpětně žalobkyní požadované výživné, když žalobkyně by byla v případě řádného studia, tedy jeho ukončení, již od [datum] schopna se sama živit.

7. Soud tedy za této situace v rámci žalobkyní vymezeného žalobního nároku (po částečném zpětvzetí žaloby) konstatuje vyživovací povinnost žalovaného k žalobkyni do [datum] a přiznává jí nárok na výživné pouze za dobu od [datum] do [datum]. V rámci schopností a možností žalovaného a potřeb žalobkyně soud vychází z toho, že žalobkyně v tomto období dostávala výživné od matky, neměla vyšší výdaje v souvislosti s bydlením a studiem, neměla jiný příjem, když ohledně tvrzení žalovaného, že měla mít příjem z prodeje štěňat, žalobkyně toto tvrzení popřela s tím, že pokud má ve svém vlastnictví chovné psy, má je zapůjčené její matka v rámci jí provozované chovné stanice a žádné peníze jí v tomto směru neposkytuje; ani z výpovědí matky žalobkyně a druha žalobkyně nijak nevyplývá, že by žalobkyně měla mít v tomto směru nějaké příjmy. Dle zjištění soudu u Okresní správy sociálního zabezpečení v [obec] žalobkyně prvý pracovní poměr nastoupila až od [datum]. Ze sdělení zaměstnavatele žalovaného [stát. instituce] vyplývá, že v rámci období od srpna 2018 do září 2019 měl žalovaný ustálené příjmy v rozmezí 29 227 Kč až 33 783 Kč. Takový příjem žalovaného, navýšený o dalších 3 000 Kč měsíčně z pronájmu bytu, s přihlédnutím k jeho jedné další vyživovací povinnosti, potřebám žalobkyně, dle názoru soudu v předmětné době umožňoval žalovanému žalobkyní požadované výživné 5 000 Kč měsíčně hradit. Soud tedy žalovanému uložil povinnost od [datum] do [datum] výživné 5 000 Kč měsíčně platit s tím, že za toto období vzniklý dluh 70 000 Kč je povinen zaplatit žalobkyni do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku, když v tomto směru stanovil ve smyslu § 160 o.s.ř. delší než třídenní lhůtu k plnění s ohledem na skutečnost, že se jedná o vyšší částku, poskytuje tak žalovanému možnost si tuto částku opatřit v rámci jeho rodinných financí, když žalobkyně není nyní na této částce existenčně závislá s ohledem na její výdělkovou činnost. Pokud se žalobkyně domáhala výživného 5 000 Kč měsíčně i od [datum] do budoucna, v této části žalobu zamítnul.

8. Stejně tak soud zamítnul i požadavek žalobkyně na zaplacení 8,25% úroku z prodlení ročně z jí požadované 136 000 Kč (žalobkyní vypočtený dluh od [datum] do [datum]) od [datum] do zaplacení, když vychází z uplynutí lhůty k plnění uvedené v předžalobní výzvě. Podle § 921 odst. 2 o.z. po osobě výživou povinné, která je v prodlení s placením výživného, může osoba oprávněná požadovat zaplacení úroku z prodlení. Nárok na úroky z prodlení však soud neshledává důvodným s ohledem na celkovou situaci, která vedla k tomuto sporu. Z dokazování vyplývá, že pokud žalovaný od srpna 2018 přestal žalobkyni výživné platit, bylo to v důsledku opakovaného nereagování žalobkyně na žádosti žalovaného o doložení potvrzení o studiu, pokud za této situace nevěděl o veškerých okolnostech týkajících se po jednom roce studia ukončeného bakalářského studia, jeho opětovném nastoupení v dalším roce, o magisterském studiu žalobkyně ohledně jeho počátku a podobně, mohl předpokládat, že opravdu žalobkyně již od léta 2018 má studium ukončené. Že potvrzení žalovanému žalobkyně neposkytla ani žalobkyně nepopírá, z její výpovědi, její matky i jejího druha vyplývá, že minimálně od roku 2018 jsou účastníci bez kontaktu. Proto nelze na žalovaném požadovat, aby při jeho nesouhlasu s placením výživného měl při nesplnění předžalobní výzvy platit žalobkyni úroky z prodlení, k uložení povinnosti platit výživné dochází až tímto rozhodnutím.

9. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. S ohledem na žalobkyní v žalobě vymezený nárok, tedy uložení 6 5 C 186/2020 povinnosti žalovanému platit jí výživné od [datum], z její strany provedené omezení nároku za dobu od [datum] do [datum], když i ze samotné žaloby vyplývala nedůvodnost nároku žalobkyně v této části, když sama uváděla, že výživné je za tuto dobu zaplaceno a tímto rozsudkem provedené částečné zamítnutí nároku za dobu od [datum], soud konstatuje, že každý z účastníků měl úspěch částečný a proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

10. V průběhu řízení vznikly státu náklady řízení ve výši 1 926,84 Kč v rámci vyplaceného svědečného svědkovi [příjmení] [příjmení]. S ohledem na výsledek řízení, tedy částečný úspěch každého z účastníků, soud ve smyslu § 148 odst. 1 o.s.ř. uložil každému z účastníků státu zaplatit polovinu těchto nákladů, když na straně žádného z nich nejsou dány podmínky pro osvobození od soudních poplatků.